Vnitřně, hodně hluboko jsem moc smutná a nevím, co mám dělat dál
Drahá Wahlgrenis,
je to pár dní, co jsem dočetla Tvou krásnou knihu Proč k nám miminko nechce.
Tolik nádherných a inspirativních příběhů..
Častokrát jsem se nad nimi zastavila a přemýšlela, jak to mám já ve svém životě, proč k nám s manželem naše dušička nechce..
Odpověď ale najít neumím a trápí mě to asi více, než si sama chci přiznat.
Loni v říjnu jsem s manželem byli po dvou letech, kdy jsem vysadila antikoncepci, na vyšetření na klinice, abychom zjistili, jak na tom jsme.
Bylo to tedy spíše na popud manžela, já cestě umělého oplodnění nejsem nakloněna.
Ale domnívala jsem se, že vyšetřením nic pokazím.
Manželovi zjistili pomalé spermie a u mne bylo zjištěno lehké snížení funkce štítné žlázy.
Bylo mi doporučeno zajít si na endokrinologii, kde jsem dostala informaci, že pokud bychom se o miminko nesnažili, tak by se to lékama neřešilo, ale že takhle mi pro jistotu nasadí hormony.
Rozhodla jsem se pro přírodnější cestu léčení, a to formou tradiční čínské medicíny.
Za půl roku se mi stav hodně zlepšil, jsem už skoro v tom správném rozmezí dle tabulek.
Mám z toho radost, protože i já se cítím o mnoho lépe a mám radost, že konečně se někdo o můj stav skutečně zajímá a má zájem vyléčit a ne jen podávat léky.
Na podzim loňského roku jsem taky dost zásadně změnila způsob stravování, přestala jsem nosit černé prádlo, vyzkoušela jsem metodu zrcadla, kterou popisuješ v knize, ale vnitřně, hodně hluboko jsem moc smutná a nevím, co mám dělat dál.
Ještě abych dokončila to naše loňské vyšetření..
Když jsem byla na vyšetření průchodnosti vejcovodů, které bylo pro mne hodně bolestivé, stalo se mi, že jsem na tom lékařském křesle dostala křeč do celého těla.
Nemohla jsem se vůbec pohnout, ani mluvit, jen mi tekly slzy.
Cítila jsem se poté zneužita, nechala jsem si to v podstatě udělat proti své vůli.
Já totiž naše miminko chci mít přirozenou cestou, ne přes IVF.
Neumím nikomu vysvětlit proč.
Prostě to tak cítím, že je to takto důležité.
Jenže mám vnitřní pocit, že musím kolem sebe pořád někomu něco vysvětlovat a obhajovat se.
Nechci to dělat!
Ale dělám, asi už i podvědomě..
Vím, žes psala, že štítná žláza je klíčem, ale já nedokážu najít odpovědi k čemu..
Před pár měsíci jsem se dozvěděla, že sníženou funkci měla babička, moje mamka a dokonce obě její sestry..
Ráda bych, aby u mne toto skončilo, abych se dokázala srovnat a vyléčit a mít konečně to naše vytoužené miminko..
Mám pocit, možná mylný, že problém, proč k nám dušička nechce, je na mé straně.
Wahlgrenis, moc Ti děkuji za veškerou naději, kterou ženám na Tvých stránkách dáváš, za Tvou pomoc a ochotu, je to tak hezké!
Budu doufat a věřit v odpověď na můj e-mail.
Přeji Ti krásný zbytek dne a krásné pozdně letní dny!
Ketula 02.09.2015
Milá Ketulo,
ve Vašem případě vnímám, že není problém v minulých životech, ale ve Vás.
Vy se potřebujete dostat na vlnu radosti a štěstí, aby se tetelila každá buňka Vašeho těla.
Příběh s duší Vašeho budoucího miminka by měl začít mimo Váš dům.
Z toho si ale nedovozujte místo, které máte hledat k početí...
Jedná se o to, abyste si našla nějaký zájem nebo aktivitu, které se budete věnovat.
Může to být nějaký sportovní klub, rukodělný kroužek nebo příroda, kam se budete vydávat o víkendech...
Tento vnější svět se Vám otevírá, nabízí se tady celá škála nejrůznějších činností, které k Vám promlouvají, které Vás chtějí zaujmout.
Potřebujete se s nějakou novou aktivitou zcela propojit.
Máte si sama v této součinnosti připadat výjimečnou.
Je jedno, jaký bude výstup, ale důležité je, jak to budete sama prožívat.
Zkuste si představit děti na pískovišti, vybavte si, s jakým zaujetím tady staví hrad, jak je každá přidaná lopatička důležitá...
Anebo dítě v pohybu.... na trampolíně... jak si užívá každý pohyb.
Přesně tohle máte objevit a přijmout za své.
Bude to trvat jen chvíli, nevnímám to jako složitý proces.
Blíží se k Vám miminko (teď mi to připadá na chlapečka).
© Wahlgrenis
04.09.2015
