wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Rozhodla jsem se udělat další krok a dát věci do pohybu


Dobrý den, Milá Wahlgrenis,
před nedávnem jsem narazila na internetu na Vaše webové stránky, které jsou plné spousty rozmanitých příběhů a později jsem si objednala Vaši knihu "Proč k nám miminko nechce".
Děkuji za ni... moc.
Rozhodla jsem se, že se podělím o svůj příběh a moc bych Vás prosila o názor, snad radu.
Je mi 25 let.
V 15 letech jsem byla v koncentračním táboře Terezín a od té chvíle se můj život změnil.
Četla jsem najednou hory knih o utrpení lidí v koncentračních táborech.
Měla jsem denně sny o podrobnostech z tábora, vždy mě na konci snu zastřelili.
Sny se stupňovaly.
Později jsem se budila se zimnicemi, bolestmi hlavy, zvracela jsem.
Ubývaly mi síly...
Rodiče mě v dětství drželi dost zkrátka, tatínek býval policista a mívala jsem hodně zákazů.
Maminka ani tatínek mým snům nevěřili, říkali mi, že jsem blázen.
Tak jsem se se svými sny prala pět let sama a vše raději zatloukala hodně hluboko do sebe, potlačovala emoce.
Sice jsem v té době měla partnera (který je nyní mým manželem) a s ním jsem své stavy řešila, ale nevěděli jsme ani jeden z nás, co dělat...
Po gymnáziu jsem nastoupila na vysokou školu, obor religionistika, v domnění, že podrobnějším studiem Judaismu se mé problémy vyřeší.
Nevyřešily, a tak jsem školu opustila...
Mezitím jsem začala mít sny, ve kterých měli mí blízcí různá zranění nebo umírali.
Tyto sny se do dvou, tří dnů plnily...
A tak jsem se vydala opět cestou plnou otázek, na které jsem nedokázala najít odpovědi.
Tou dobou jsem bohužel vnímala mnoho a mnoho křivd ve svém životě...
Nastoupila jsem po roce na jinou školu a tam jsem se seznámila s učitelkou, která se mnou začala duchovně pracovat.
Pomohla mi od problémů z války, staly se z nás postupem času přítelkyně...
Změnil se tím můj život, protože mi ukázala cestu, která je mé duši tak blízká.
Snažím se vše kolem sebe vnímat v souvislostech.
Učím se tvořit svůj svět, být tu sama za sebe a do všeho, co dělám, vkládat Lásku, kus sebe, hledat odpovědi a víru uvnitř sebe, nebát se vyjádřit svůj názor, což u mě bývá často problém...
Vymanila jsem se postupně z role oběti.
Všímám si znamení kolem sebe, zvířecích průvodců a zjišťuji, jak mohou být životní cesty úžasné, nádherné, pokorné.
I když někdy bojuji sama se sebou, vím, že dělám spousty chyb, ale snažím se nacházet v sobě odvahu, abych šla dál a dovolovala mojí duši růst...
Mé "bolestivé" sny zmizely.
Začala jsem dění kolem sebe vnímat víc intuitivně a mnohdy cítím, jak se mí blízcí mají jen tím, že na ně pomyslím.
Posledních několik let mívám, myslím, sny velmi symbolické.
Zdává se mi o setkáních duší u Posvátného stromu, v meditacích a snech prožívám své minulé životy a tady je, myslím, můj problém.
Snažím se vše, o co ke mně přichází, vnímat s úctou, jako Dar, ale někdy je to pro mě velmi těžké, protože energie kolem často pociťuji často velmi citlivě a někdy si tím, že s nimi neumím správně pracovat, ubližuji.
V meditacích a snech zažívám stavy, kdy jsem ženou ve starověku a muži mi z náruče vytrhnou malé dítě nebo mě od něj oddělí tak, že mě zavraždí.
Také jsem ve snech častokrát potratila ve vysokém stupni těhotenství, vykrvácela, dítě porodila potají v lese a nechala jej tam, protože jsem se o něj z nějakého důvodu nemohla postarat.
Také mi mnohokrát zemřelo dítě v náručí hlady a bohužel jsem byla i jejich tyranem.
Vím, že naše minulé životy jsou nádherné i bolestné, že se v našich životech prolínají, vracejí zpět jako bumerang, abychom se mohly učit, pochopit...
Měla jsem nedávno sen, kdy jsem ležela na operačním sále, všude spousta světel, lékaři mi z břišní dutiny vyndali, vzali dítě (slyšela jsem je, cítila tu bolest, ale nemohla se ani hnout).
Poté jsem se vzbudila a moc mě bolelo břicho - v místě, odkud mi vzali dítě.
V tom místě se mi objevila menší jizva.
Stejný sen jsem poté měla ještě dvakrát a jizva se zvětšila, má přibližně 8 cm.
Vím, že mé sny jsou velmi živé, po nocích cestuji, hovořím s dušemi lidí i zvířat, často se probouzím unavená, vyčerpaná...
Před nedávnem v blízkosti mého nynějšího bydliště muž surově zmlátil svoji přítelkyni, která byla v raném stádiu těhotenství.
Já jsem ten večer začala menstruačně krvácet (přestože jsem měla pár dní po menstruaci) a co se v sousedství stalo, jsem se dozvěděla až následující den.
Něco takového se mi neudálo poprvé.
S manželem se snažíme od podzimu 2013 o miminko, o kterém oba moc toužíme, ale zatím bezúspěšně.
Zkoušela jsem spousty bylinek, snažíme se jíst zdravě, nepodléhat stresu, sem tam si dopřát odpočinek pouze ve dvou, budovat náš společný život, ale někdy se objeví chvíle, kdy je mi z toho smutno...
Vím, že se velmi potřebuji učit toleranci, rovnováze.
Hluboce si uvědomuji, že zřejmě splácím nějaký svůj dluh z minulosti, ale cítím, že chci udělat další krok, otevřít miminku Cestu k nám, prohloubit si Cestu k sobě samé, ale nedaří se mi to...
Nedokážu asi dostatečně utišit svoji duši, abych zjistila, kam se vydat dál...
Ano, všechny věci mají své místo a čas, některé z nich třeba ani v tomto životě nemusíme pochopit, ale moc bych si přála posunout se blíž k děťátku.
Byla jsem nyní týden na výstupu v Bílých Karpatech, úžasném putování za pokorou, pohybovaly jsem se s kamarádkou poutními místy a tam, kde byl obraz Panny Marie, jsem vždy cítila velikou bolest u srdce a na levém vaječníku, proto jsem se také rozhodla udělat další krok a pokusit se dát věci do pohybu...
Zahltila jsem Vás velkým množstvím informací, omlouvám se.
Ale chtěla jsem příběh napsat trochu v souvislostech.
Mohla bych znát Váš názor na to, co změnit?
MOC DĚKUJI, i za ostatní, kterým jste pomohla v sobě probudit odvahu a jít za svým snem.
Ať se Vám dál daří plout s proudem.
Děkuji.
S pozdravem
Bárbi 20.07.2015

© Wahlgrenis 20.07.2015

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.