Wahlgrenis

Tatínek nevypadá, že by byl druhému dítěti nakloněn

Dobrý den,
chtěla jsem se Vás dotázat, jako mnoho jiných žen, zda bych mohla mít ještě druhé dítě.
Doma máme holčičku 5 let a již 3 roky mám touhu po druhém dítěti.
Setkala jsem se s vámi osobně v prosinci 2013 a potom ještě několikrát.
Čas stále kvapí, příští měsíc mi bude 41 let, tak nevím, zda to ještě bude možné.
Navíc tatínek nevypadá, že by druhému dítěti byl dost nakloněn.
V loňském roce proběhla značná partnerská krize, že už jsem uvažovala o odchodu.
Naštěstí se podařilo situaci zvládnout, i dcerka je zdravá.
S dcerou jsem otěhotněla ve svých 35 letech.
Do 30 let jsem měla problém najít partnera.
Předcházely tomu 3 zcela neúspěšné partnerské vztahy.
Potom jsem měla několik let problém otěhotnět a následovala nepříjemná lékařská vyšetření.
Náš tatínek sice nic neřekne, ale vypadá to, že dělá všechno proto, aby druhé dítě nebylo, prý chtěl hned dvě miminka, když byla princezna malá.
Holčička si povídá s "bubáčky".
Bubáčci jí prý říkali, že bude mít bratříčka a že se narodí na podzim (chce aby se jmenoval Honzíček, že se jí to líbí).
Prý mám prodat nebo dát kočárek.
Miminko prý není, protože mám doma kočárek.
A čím dřív ho prodám, tak tím dřív miminko bude...
Její kamarádka ve školce má doma také bubáčky, ale její maminka jí to nevěří...
Bubáci a strašidla nejsou.
Říkala jste mi na jednom setkání, že děti do 5 let komunikují s jemnohmotným světem.
Je možné, že by opravdu byla tak nadaná a viděla něco, co nevidím?
Občas bývá taková zasněná, dívá se někam do prostoru a zdá se mi, že nevnímá.
Je hodně citlivá a inteligentní.
Říká mi to hodně lidí i učitelky ve školce.
Během let a dosud prožitého života jsem "ztvrdla", jsem dost často až necitelná.
V mém okolí se o tom s nikým mluvit nedá, nikdo by mi nevěřil.
Když promluvím o druhém dítěti, tak slýchám, jak jsem stará.
Beru to jako životní zkoušku, kterou mám zvládnout, ale je to hodně náročné.
Snažím si nepřipouštět to, že jsem "stará", jak mi dost často podsouvá okolí.
Hodně mě to nyní táhne k ručním pracím (hlavně háčkování).
Tanec už mě tolik neoslovuje.
Je možné, že bych druhé dítě skutečně měla?
Děkuji za Váš čas.
Vím, že podobných mailů máte hodně.
S pozdravem
Gladiola 14.05.2015

Milá Gladiolo,
na Váš dotaz se musíme podívat ze dvou úhlů.
Nejdřív jako to vypadá kolem Vás, jestli se tady nějaká dušička ukazuje, a potom na její postoj směrem k Vám.
To jsou dvě různá hlediska.
Kolem Vás všechno vře, bublá, jej jen se to rozeskočit.
Naznačuje se mi jedna jasná cesta, na ní je příjemná a milá informace.
Vy se s ní dostáváte na krásnou vlnu, ovšem to nemá trvat dlouho.
Mám z toho pocit, že se nemáte příliš radovat, že takhle, jak byste to chtěla, to nebude.
Rozhodně si ale nemáte myslet, že jste stará, spíš než na miminko byste se ale měla zaměřit na Váš partnerský vztah.
Tady nesmí být prázdno.
A pořizovat si další miminko jen proto, aby se tady nějaký program vytvořil, to by nebylo dobré.
Váš společný příběh má pokračovat, máte zde být všichni tři v radosti a lásce.
Cítím z Vás pořád jakousi neúplnost, že jste své "Princezně" nepořídila sourozence.
Tohle ale nebyl Váš úkol.
Nikde není napsáno, že každá rodina má mít dvě děti, ideálně chlapečka a holčičku.
Zcela běžný model je i s jedním dítětem.
Nemáte si tady vůbec nic vyčítat.
Ještě zbývá zjistit, jak to má k Vám duše Vašeho budoucího miminka.
Vnímá kolem Vás obavy a napětí, jak by se to celé zvládlo.
Možná jsou tady i otazníky kolem finančního zabezpečení chodu rodiny.
Je zde hned několik problémových bodů, které mu nepřipadají jako vstřícné.
Patří sem i jistá žárlivost, pocit dělit se o Vás, od Princezny.
A ani tatínek neotevírá svou náruč.
Cesta otevřená se mu neukazuje.
Bylo by pro něho velice náročné prosadit si příchod k Vám.
U Vás doma panuje zvláštní rozkolísanost, jako by každý táhl za jiný konec provazu, není zde sladění, jeden proud, jedna myšlenka.
Přesto tohle nesmíte brát jako vlastní prohru, naopak byste měla v každém dni vidět něco pro sebe optimistického, abyste jen nevzdychala nad tím, že miminko nepřichází.
Za ideálního stavu byste se měla v sobě přeladit, jako když se ladí radio.
Chytnout se jiných vln, začít svůj život jinak prožívat.
Nebrat to tak, že o něco přicházíte, ale naopak posunout svůj život jinam a jakoby ho povýšit, užívat si každou vteřinu.
© Wahlgrenis

15.05.2015

Dobrý den,
děkuji moc za odpověď.
Malá je na mně hodně fixovaná.
Někdy mně to až dusí, jak vyžaduje pozornost.
Musím spát u ní, a to jí je 5 let.
Několikrát se mi během posledních tří let zdálo, že jsem těhotná a pak přišlo zklamání.
Holčička mi to pak vyčítala, byla zklamaná, že chtěla bratříčka ....
Těžko se vysvětluje, že nejsem hermafrodit.
Také jsem jí vysvětlovala, že když se na mně bude pořád takhle věšet, tak miminko asi těžko bude.
Když bylo malé tak asi 2,5 roku, tak se po mně opravdu jednou hrozně plazila.
Už jsem z toho byla unavená.
Myslela jsem si, že bych mohla být těhotná.
Najednou ve mně něco prasklo a spustil se mi cyklus.
Tatínek mi jednou dost ošklivým způsobem řekl, že druhé dítě už ne, že chtěl druhé dítě hned, že by mě to stejně nebavilo atd.
Hodně špatně jsem to vydýchávala.
Vůbec nechápal, že tím, jak mě honil po doktorech, tak mi sebral hodně energie, která mi pak chyběla.....
A nikomu jsem nesměla nic říct.
Do poslední chvíle jsem věřila tomu, že budu rodit normálně.
Nakonec jsem přenášela, malá byla otočená a musela jsem rodit císařským řezem.
Malá pak byla hodně náročná, nebylo to s ní jednoduché.
Jeden čas tatínek vypadal na to, že by s druhým dítětem i souhlasil, ale říkal mi, že ať moc nepočítám s tím, že se to povede.
Tchýně mi předhazuje, že malá je chudák a že nám to bude jednou vyčítat.
Jednou už mi došla trpělivost a řekla jsem jí, že není chyba ve mně a že kdo nechce další dítě, je její syn.
Během posledních dvou let hodně věcí podřizuji tomu, že bude druhé dítě, ale malá ani tatínek mi to neusnadňují ..... přesto jsem stále doufala.
Tatínek chce hlavně svoje pohodlí a nic neřešit.
Už jsem mu několikrát říkala, že řadu věcí přehrává na mě a moc mi s ničím nepomáhá.
Moje okolí je rozdělené na dva tábory.
Jedna strana mi předhazuje "no, ale ty máš jen jedno dítě, to máš hodně věcí o dost jednodušších" a druhá strana "no, v tomhle věku"...
Upřímně řečeno není to jednoduché, hlavně když se přijde mezi děti.
Princezna věší hlavu a potlačuje slzy.
Sama jsem ze dvou sourozenců (starší sestra) a vím, že to je pak všechno v životě jednodušší.
Moje máma mi říkala: "Ty jsi bývala taková hezká holka a teď jsi utrápená a smutná, ale pomoct Ti neumím."
Sestra zase měla řeči typu: "No, to jsi nedomyslela dvě malé děti po sobě ... A kde to druhé děťátko máte?"
Hodně si vyčítám to, že jsem byla na mateřské dva roky.
Potom jsem si další rok "v práci" chtěla pořídit další dítě.
Teď vidím, jak naivní představa to byla a tatínek se zaseknul.
Zbytečně jsem se honila, všechno jsem plácala po večerech, po nocích.
Vůbec ten první rok za to nestál.
Malá byla hodně nemocná, měla problémy s kyčlemi.
Úplně mě dostávají články typu, kolik žen jde na potrat.
Uvědomují si vůbec, že žádné další dítě být nemusí?
Pořád se mi honí hlavou, proč jsem měla dítě tak pozdě.
A další už jsem bohužel nestihla.
Ano, máte pravdu, beru to jako prohru a vlastní neschopnost.
Říkala jsem si, že někde musí být nějaká chyba.
Jednak tatínek a asi i holčička, když vyžaduje pořád moje plné nasazení.
Připadám si tady jako služka obou dvou.
Tento víkend organizuji víkend pro princeznu a tatínek jede na vodu.
Další sobotu jsem si rezervovala pro sebe, prostě to tatínek musí zvládnout.
Když to beru zpětně, tak mi nejvíc dávala zabrat tatínkova kamarádka.
Ty její nevyžádané rady, všechno dělala nejlíp.
Už to řeším tak, že se společným akcím, kde je, snažím vyhýbat a komunikaci moc nevyhledávám.
Sama ale uznala, že je princezna hodně citlivá a náročná.
A to jí ještě partner vychvaloval až do nebe.
Pořád si říkám, že bude líp a snažím se každý den přežít.
Děkuji moc za podporu
Gladiola 16.05.2015

Dobrý den,
před časem jsem Vám psala o tom, že s partnerem se o druhém dítěti nedá bavit.
Podle jeho slov je to nesmysl (a to jsme se kdysi domlouvali na dvou dětech).
A roky utíkají.
Před rokem a půl jsem byla u Vás na konzultaci.
Řekla jsem mi, že u mně vidíte miminko, bohužel jaksi nemám nárok.
Snažím se každý den přežít a říkám si, že mám aspoň moji princeznu.
Už mě několikrát "lanařil" na prohlídku je vyhlídnutého domu.
Mě to vůbec netěší.
Nebude mi tam nic patřit, navíc je tam velká zahrada.
Takže tím víc práce.
Při představě, že se po práci a ještě s péčí o dcerku budu muset hrabat v záhoncích, se mi dělá zle.
Nakonec jsem rezignovala a řekla jsem mu, že si nic prohlížet nemusím.
Jestli se tam mermomocí chce nastěhovat, tak ať si to koupí.
Já do toho ale nebudu investovat nic.
Mám sice našetřené nějaké peníze, ale to je na holku, kdyby se mnou něco stalo.
A taky jsem mu řekla, že nevěřím tomu, že by tom baráku něco dělal, když nechce dělat ani nic tady.
Řeší "vodu", kamarádíčky a hlavně svoje procházky.
Když slyším slovo PROCHÁZKY, VODA, BAZÉN, tak mám chuť vraždit.
Kvůli tomu vzniklo mnoho problémů a on to omezit nechce.
Nechci se na nějakém domě uštvat.
Ani to nebude můj dům, tak k tomu žádný vztah mít nebudu.
Přitom na stávajícím domě je takové práce .... natřít okna, vymalovat, spravit verandu, ta by byla tak krásná .....
Už jsem začala uvažovat i tom, jestli by nebylo lepší se sebrat a s dcerou odejít, když evidentně o rodinný život zájem nemá.
Několikrát jsem se do něj pustila, že se holce nevěnuje (a mně vlastně také ne).
Už jsem si několikrát říkala, jestli by mi to stálo za nevěru, tenhle chlap by si snad ani ničeho nevšiml.
Hlavně že má doma uklizeno, žvanec na talíři a chodí si pro čisté prádlo a postaráno o holku (takže pro něj bezúdržbové dítě).
Pořád si říkám, že bude líp.
Zítra mám 41. narozeniny, tak je mi všelijak.
Jaký vzor si asi odnese do života, když já jsem máma-táta a její otec se nepředře a staví si tady ty svoje domy?
Nevím, čím jsem si tohle zasloužila.
Kdybych doma nedělala nic, tak neřeknu.
Za 14 dní odjíždím s kamarádkou a s dětmi na dovolenou.
Snad si tam vyčistím hlavu.
Kdyby tam nějaký chlap měl zájem, tak se asi rozmýšlet nebudu a půjdu do toho po hlavě.
Psala mi máma, že chce přijet.
Nejradši bych za ní na víkend jela sama.
Ať si tatínek užije volníčko, když je pořád tak unavený.
Mně se nechce dělat pořád chlapovi nějakou pojistku.
A přitom takovýhle nebyl, co se narodila princezna, tak se takhle hrozně změnil, je to úplně někdo jiný, než do koho jsem se zamilovala.
To byl hodně aktivní, všechno chtěl zkoušet, pomáhal mi .....
Ještě před tím rokem a půl jste mi řekla, že mám vyrazit dopředu směrem k partnerovi, že máme mít vztah až do smrti a dvě děti ....
Neplatí bohužel nic z toho.
Kam má člověk vyrážet, když o něj nikdo nestojí?
Jsem ráda, že skončil pracovní týden.
Po 4 dnech v práci končil nový kolega a kolegyně, měl pozitivní test na alkohol (1,9 promile).
Je toho nějak na mně opravdu moc.
Podpora od partnera je nulová.
Ten šel raději s kamarádíčky do hospody.
© Wahlgrenis

23.06.2015

Dobrý den,
za víc než půl roku se událo mnoho věcí.
Moje dcerka vytáhla, teď je z ní předškolačka a roste do krásy.
Snažím se jí věnovat, když už nemám tu možnost mít další dítě.
A také se jí snažím vynahrazovat to, že je sama.
Sama mluví o tom, že jinde už mají druhé nebo třetí dítě a my nemáme ani to druhé miminko...
Druhé mateřství mi zřejmě není dopřáno.
Přesto mívám stále častěji (i během dne) sny o velké rodině.
Každý měsíc před menstruací se mi nafoukne břicho.
Takovéhle břicho jsem měla, když jsem čekala dcerku a byla jsem v 5. měsíci.
Včera jsem si musela dokonce na chvíli lehnout, cítila jsem velikou únavu.
V práci je to hodně dlouho o ničem, hodně lidí dává výpověď, stav ke zlepšení tam není.
Moje práce nemá smysl, postrádám ho víc než půl roku.
Od léta se mi na levé noze začal dělat ekzém.
Docela to bolelo.
Zkoušela jsem to léčit urinou a zaznamenala jsem zlepšení.
Takovéhle problémy jsem nikdy nemívala.
V práci musíme nosit uzavřenou pracovní obuv, je tam hodně nepořádku, hodně kouře ze spalin.
Kdo mohl, tak dal výpověď.
Když jsem se doma s mužem bavila o tom, že bych chtěla dát výpověď, tak mi to rozmlouval.
Mám prý být ráda, kde jsem, a že mně nebude živit.
Už se mi v mém životě stalo 3x, a to dokonce po sobě, že se ve firmě razantním způsobem zhoršily pracovní podmínky a hospodářské výsledky.
Zřejmě tohle něčím přitahuju.
Ředitele, kterého vedení vyhodilo, zase vzali zpět na jinou pozici a za stejné peníze.
Tady se to snažím vydržet.
Můžu denně ráno dávat holčičku do školky a vyzvedávat ji (rána jsou dost náročná).
Nechala jsem si kvůli tomu dát zkrácený úvazek.
Máma mi na to říkala, že mně museli sebrat z výplaty hodně peněz.
To je sice pravda, ale k čemu mi to bude, když budu v práci od rána do večera, uštvaná a dítě bych si vůbec neužila?
Ovšem zase s tím měli nadřízení problémy.
Vadí jim, že necestuji po zákaznících.
Proto budu od října "degradovaná" na jinou pozici.
Vedoucím jsem na rovinu řekla, že muž každý den dojíždí do práce hodinu tam a zpět (a řešit to nechce), babičce se zhoršil zdravotní stav (půjde na operaci s kolenem).
Když je nemocná, když to není nic vážného, tak mi jí pohlídá, jinak to řeším paragrafem.
Dcerka je předškolák, od dalšího podzimu má jít do školy.
Bude s tím hodně zařizování a práce.
A do toho mám někde jezdit.
Sice jsem se teď trochu rozjezdila, ale stejně to neberu jako samozřejmost (když řídím, tak mám stále respekt, jak k vlastnímu dítěti a k ostatním).
Beru to jako přemístění z bodu A do bodu B.
Na delší trasy raději jezdím autobusem nebo vlakem.
Je to stále pro mně pohodlnější a bezpečnější.
Nechce se mi to dělat, vnímám tuto firmu jako přestupní stanici.
Pak dále nechápu, proč by to mělo odnášet moje dítě.
Doma jsem začala háčkovat a začala jsem znovu tancovat, abych se opravdu nezbláznila.
Musím říct, že mi to dělá opravdu radost.
Můžete se mi prosím podívat, zda bych se toho malého zázraku mohla ještě dočkat? Čas kvapí, už nejsem nejmladší a naděje je každý měsíc menší a menší.
Kamarád už každým dnem očekává narození 3. dítěte, a to mi moc nepřidává.
A také jestli to se mnou vypadá po pracovní stránce vypadá lépe?
Vím, že toho máte hodně.
Děkuji
Gladiola 29.09.2015

Dobrý den,
pokud mně rodinka pustí (doufám, že ano), tak bych se chtěla podívat na vaše dvě přednášky, které máte tuto neděli (MILUJ SVŮJ ŽIVOT - Praha 30.10. - 1.11.2015. Přednášky Wahlgrenis v neděli 1.11.2015, 13:00-13:45 - Proč k nám miminko nechce, 15:00-15:45 - Jak rozumět vlastní duši. Gymnázium Omská, Praha - Vršovice) .
Bylo by možné se Vás po přednášce na něco v krátkosti zeptat?
Bohužel druhé miminko mi jaksi nevyšlo.
Navíc v současné době řeším práci, která mi bere dost sil.
Od září (příští rok) mi má holčička chodit do školy a mám obavy, jak to tady v tom šíleném blázinci budu zvládat.
Ta výroba tady je hodně nebezpečná.
Nějak cítím, že bych to tady měla se ctí ukončit.
Ale kam jít?
Na malém městě je to vždy problém a na holčičku potřebuji peníze, abych ji zabezpečila.
Chlapovi jsem doma řekla, že se po novém roce už chci rozhlížet jinde.
Gladiola 01.11.2015

Dobrý den,
minulý týden nastoupil přímo k nám do kanceláře nový kolega.
Nevím, čím to, ale okamžitě jsem věděla, že to fungovat nebude.
Už když jsem viděla jeho fotku, tak mi bylo jasné, že to bude lempl.
On taky od začátku řešil, že jsem nějak hodně rázná.
To jsem se mu prvně postavila na odpor a vůbec se mi to nelíbilo.
Na kluky přehazuje svoji práci.
A přestože není můj vedoucí, tak to zkouší na mě.
Taky už jsem se s ním kvůli tomu několikrát pohádala.
Vysvětlila jsem mu, že není můj vedoucí, že do jeho oddělení nespadám.
Když zjistil, že stěžejní zákazník, kterého zdědil po odejivším kolegovi, není tak pohodový, jak si představoval, tak začal couvat.
Takže tu práci jsem dosud vykonávala já.
Už jsem toho zažila hodně, aby mi někdo, kdo je v práci 14 dní, říkal, že když se mi to nelíbí, tak ať se sbalím a vypadnu, že nejsem schopná mu předat kompletní data, že nečte maily v němčině a německy se neumí ani podívat (v německé firmě a s německy mluvícími zákazníky, které má na starosti) a že nebude pročítat 50 mailů, co jsem poslala.
Tak mi buchly saze a řekla jsem, že nebudu dělat někomu překladatelku a ke každému problému je můj český překlad a že pokud mám odejít, tak ať mi dají odstupné a já ráda půjdu.
A že když má čas chodit kouřit a řešit svoje soukromé telefony, tak má čas i na tohle.
Příští týden je tam stěžejní zákazník, který se rozhoduje, zda u nás zůstane.
V pondělí ráno jdu na kontrolu k lékařce s ekzémem a se zády.
O druhém miminku si v tomto chaosu můžu nechat jenom zdát.
Nakonec to budu já, kdo bude muset odejít, ačkoliv jsem nic neprovedla, jenom jsem si nenechala nakládat to, co není moje, a dělala jsem dobře svoji práce.
Chci zkusit přejít do jiného oddělení, tak alespoň tohle mi vyjde.
Vím, že se vše děje, tak jak má.
Tohle je ale hodně náročná lekce.

Květinový horoskop pro tento týden
Tulipán 22. 5. - 21. 6.
Vypadá to, jako byste se právě v těchto dnech měli dostat k jistému tajemství, o které jste dlouho usilovali. Mohlo by to být těhotenství nebo nějaká zajímavá pracovní nabídka. Nyní jsou ideální podmínky pro nové začátky, můžete si naplánovat jarní výsadbu. Všechno, čemu teď dáte impuls, se vydá rychleji dál. Nesmíte sem ale vkládat žádné pochybnosti a nedůvěru. Tím byste postup zcela zrušili. Jinak se můžete začít těšit.
Autor: Wahlgrenis

Charakteristika znamení:
Osoby narozené ve znamení tulipánu se vyznačují rychlým jednáním, jsou dobrými řečníky. Mají rádi novinky a změny, jejich hlavní vlastnosti jsou dynamika, ambice, silná vůle a realismus. Mají rozvinutou intuici, dobrý orientační smysl a kvalitní pozorovací schopnosti, dobrou paměť. Dokáží využít znalosti jiných lidí pro své cíle. Nikdy se nespojují nastálo s nějakým názorem, místem nebo člověkem. Jejich vadou je nerozhodnost, velká zvědavost, upovídanost a neupřímnost. Unavuje je monotónní práce. Nesnášejí stagnaci a omezování svobody. Neradi poslouchají dobré rady a nenávidí kritiku. Někdy podlehnou špatným vlivům z okolí a mají konflikt s právem.
Gladiola 02.02.2016

Dobrý den,
píši Vám v tento velikonoční čas.
Byla jsem u Vás na konzultaci (nyní už počítám před cca 2,5 lety).
Tehdy mi vycházelo 2. miminko.
Bohužel se tak nestalo.
Během následujících let jsem měla několikrát příznaky jako těhotná ..... kopání v břiše, nafouknuté břicho a tak podobně.
Když jsem zjistila, že to tak není, tak jsem byla vždycky hodně zklamaná.
Hodně se toho taky za ty roky změnilo.
Z mojí malé holčičky, která byla tehdy ve školce první rok, bude v září školačka.
Je mně opravdu souzeno mít jedno dítě?
Je jí opravdu souzeno být jedináčkem?
Pořád cítím, že bych chtěla ještě další děti a dává mi to dost zabrat.
Před Velikonocemi byla holčička nemocná.
Týden byla s babičkou a další týden jsem s ní byla na paragrafu doma.
Opravdu to byl užitečně strávený čas.
Za ty tři roky jsme obě spolu udělaly hodně práce, naučila se plavat, lyžovat (to s ní jezdil táta), jezdit na kole a letos bruslit.
A začala od září hrát na flétnu.
Je opravdu talentovaná, zahraje už celou stupnici.
Bohužel má trochu vadu řeči, tak s ní chodím na logopedii.
Tam nám to ale moc nejde, nebo respektive jde nám to dost pomalu.
Mám ještě šanci mít druhé dítě?
V červnu mi bude 42 let.
Nelze to odkládat do nekonečna.
Fyzicky se cítím o 10 let mladší.
I když já jsem neodkládala ani to první dítě, ale prostě to NEŠLO.
Vím, že toho máte hodně.
Můžete se na mě prosím podívat?
Včera mi holčička řekla, že jsem ji zklamala, že nemám ráda Velikonoce.
Myslela si, že je mám ráda, když s ní doma tvořím.
Teď se chce učit šít.
Děkuji moc
Gladiola 29.03.2016