Nějak z něj vylezlo, že je vyděšený z toho, že by měl dítě
Dobrý den paní Wahlgrenis,
mám Vaši krásnou knížku.
Toužila jsem ji mít.
Dozvědět se něco o tom, čím nyní procházím.
Asi jsem se trochu spletla a moje trápení do tohoto obsahu nepasuje.
Proto Vám píšu a velmi žádám o vyslyšení a pomoc.
Mám přítele.
Měla jsem přítele?
Od začátku jsme k sobě zahořeli nesmírnou láskou.
Na jeho popud jsme se nastěhovali k sobě.
Všechno bylo zalité sluncem, láskou.
Ve všem si vyhovovali.
Milovali se tak, že by klidně mohlo přijít miminko.
Sám přítel říkal, že si nikdy nepomyslel, že by s někým chtěl miminko, až nyní s se mnou ANO a že i proto se milujeme úplně bez ochrany a naplno.
Říkal to vážně, říkal to i v žertu...
Žili jsme, smáli se, pracovali – i společně, plánovali, budovali.
Jednoho dne se mi udělalo zle a bylo mi stále zle a já velmi dobře cítila, co se děje.
Přítel také poznal, že se něco děje a jestli prý nejsem těhotná.
Menstruace se opozdila již o týden a mně, i když jsem nikdy neměla miminko, bylo jasné, že jsem těhotná.
Všechny příznaky byly, i test byl lehce pozitivní.
Tak jsem řekla příteli, že si zajdu k doktorovi.
Ten den se něco stalo, co mnou projelo jako nůž.
Přítel se odmlčel.
Já se jej ptala, co se děje a nějak z něj vylezlo, že je vyděšený z toho, že by měl dítě!???
Udělalo se mi strašně.
To asi plno žen poznalo.
Nebyla s ním kloudná řeč, byl špatný.
Já byla na omdlení a konsternovaná.
Odjel, aniž by mi něco pověděl.
Za dva dny zase přijel, má u mě věci...
Tekly mu slzy, že mě zklamal a že mě přeci s miminkem nemůže nechat samotnou.
Ale zároveň mi řekl, že neví, co ke mně cítí a že neví, co se s ním děje!!!
Bylo znát, že jsem se mu strašně odcizila.
Za jeden, dva dny!
Já za další dva dny stresu ležela v posteli a najednou jsem ucítila, jak mi z břicha stoupá neuvěřitelné horko.
Takové, že jsem měla co dělat, abych to ustála.
V tom mě přišlo na mysl: MIMINKO ODCHÁZÍ.
Ano, udělalo se mi za pár hodin velmi zle a mohutně jsem začala krvácet.
To bylo před čtrnácti dny.
Od toho momentu se láska od partnera vytratila a já si připadám velmi zklamaná, ublížená, opuštěná.
Nechce být s se mnou.
Neřekne to na plná ústa, ale naznačuje a já to cítím.
Nevím tedy, kde jsem udělala chybu, z čeho se poučit.
Je mi nesmírně smutno, špatně.
Koupila jsem si Vaši knihu, když jsem hledala nějakou záchranu.
Jsem zoufalá.
Přesto mi chce partner stále s něčím pomáhat.
Proč?
Cítím z partnera nějakou vypočítavost, na kterou nemohu přijít.
Chce se snad rozejít, a aby mě to míň bolelo, tak si u mě něco alespoň odpracovat?
To je strašné.
Moc toužím být s ním a slyšet zase ta krásná slova, cit.
Vrátit vše, až na tu bolest.
Kamarádka mi říkala, že jsem udělala chybu, že mu to řekla o tom těhotenství.
To přeci není možné, nemluvit o takových věcech s přítelem.
Kdy se to tedy říká?
Až když to je potvrzeno lékařem?
Paní Wahlgrenis, je nějaká šance, nějaké slovo, které by to všechno urovnalo?
Já mu říkala, že po dítěti neprahnu na prvním místě, že jsme důležití já a přítel, že když nebudeme chtít, miminko nemusí tedy být.
To ho trochu uklidnilo, ale přes to...
Proč???
Proč to všechno, když nám bylo tak krásně?
Jsem hloupá, že mi takhle ublížil a já chci být s ním?
Paní Wahlgrenis, prosím, najdeme cestu k sobě?
On mi říkal, že doma nechce být sám, že mu je se mnou lépe.
Jsem zmatená.
Prosím Vás, co mám dělat?
Jak u něj spustit ten proces lásky?
Jsem naprosto v nepohodě, naprosto na dně.
Všechny naše plány se najednou rozpadly a i to mi komplikuje.
Jedna ruka ho odhání za tu zradu pryč a druhá ho tahá zpět.
Když něco říká, tak už mě v plánech nemá.
Mluví se mnou, jak bych byla jen někdo, koho má za kamaráda.
Já se snad utrápím.
Přesto nezahálím, snažím se pracovat a žít.
Děkuji Vám za Váš čas.
Mějte se krásně.
Budu si moc přát, aby se na mě usmálo od Vás štěstí.
Ze srdce děkuje
Lentilka 17.03.2015
Milá Lentilko,
rozhodnutí přivést na svět dítě má ladit s oběma partnery, to je ideální stav.
Stává se, že miminko vstoupí, aniž by se dopředu ptalo, jestli může.
U Vás to ale bylo jinak.
Byl tady partner, otevřená náruč i společná budoucnost.
Teď je ale všechno jinak.
Vypadá to, jako byste se najednou ocitla před mříží, cesta dál nevede.
Došlo k silnému znejistění, jestli je to tak správně.
Těhotenství, které tady bylo, všechno změnilo.
Nejspíš vůbec ta samotná informace byla pro Vašeho partnera nepřijatelná.
Tohle nebyla rýmečka, která po týdnu odejde...
Před ním se objevil obrovský bubák - dítě na celý život.
On v jedinou vteřinu prozřel a z té role hravého mazlivého koťátka vystoupil.
Vystřízlivěl.
A miminko se jeho postoje nebo jeho krizových energií zaleklo tak, že muselo odejít.
Jiná varianta tady nebyla.
Tento muž sice něco říkal, ale něco jiného žil.
Pro něho byla nová otcovská role nepřijatelná.
Nedokázal si sám sebe představit, že by měl být odpovědný za někoho jiného.
Možná se ptáte, co to má společného s Vámi...
Proč tohle musíte prožívat?
Je tady informace z minulého života, tehdy se jistá situace odehrála jinak, než byl původní plán.
Ale nic není náhoda, všechno se děje tak, jak se to dít má.
Měla byste za všechno, co je pro Vás teď tak moc živé a bolestné, poděkovat, otevřít své srdce.
V minulosti bylo cosi Vaším zásahem "nemocné", teď se kolo otáčí, jste "nemocná" zásahem směrem k Vám.
© Wahlgrenis
21.03.2015
