wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Znovu a znovu pročítám Vaši knihu... a snažím se číst mezi řádky


Dobrý den,
vzhledem k tomu, že jsem spíš noční člověk, tak píšu nyní.
Princezna spí a tatínek šel slavit s vodáky do hospody.
Znovu a znovu pročítám Vaši knihu ... a snažím se číst mezi řádky.
Nejsem zrovna trpělivý člověk, jak jsem si o sobě myslela.
S princeznou budu nyní doma 14 dní, tak se jí snažím věnovat.
Snažím se nevyčítat si, že jsem s ní nebyla déle doma.
O to víc se jí teď snažím věnovat, i když mi to ne vždy jde podle mých představ.
Takhle krásná byla princezna na vánočním jarmarku na Křivoklátě.



Ještě teď si vzpomínám na to přecpané parkoviště.
Měla jsem strach tam vjet.
Ale zvládly jsme to.
Tento týden je zvláštní.
Princezna od pondělí nechce, abych jí říkala Kačenko, ale Lucinko a taky mě už i několikrát opravovala.
Dneska zase byla miminko.
Říká, že je ráda, že s ní budu doma několik dní.
Tak s ní teď mluvím, jako by to byly 2 holčičky ... Kačenka a Lucinka.
Každý den překvapí něčím zvláštním.
Má v sobě víc trpělivosti než já.
Zjišťuju o sobě, že jsem dost netrpělivý člověk.
Co se týká inteligence a schopností, tak mně princezna během pár let hravě strčí do kapsy, jestli to už dávno neudělala.
Teď jí čtu pohádky, které jsou spíš pro starší děti ... ta ještě překvapí ....
Hodně přemýšlím nad tím, co jste mi řekla.
Je přede mnou velký kus práce.
Ale vzhledem k tomu, že jsem poměrně pracovitý člověk, tak to beru jako výzvu.
Přeji Vám krásné vánoce a šťastný nový rok.
S pozdravem
Gladiola a Kačenka a také tatínek Jirka 27.12.2013

Dobrý den,
dnes jsem mluvila s kamarádkou.
Tak nám všem oznámila, že je těhotná.
Moc jsem jí gratulovala, konečně pozitivní zpráva.
Už měla domluvený termín na umělé oplodnění...
U ní jsem to miminko čekala pomalu každý den.
Na to konto jsem mluvila s další kamarádkou (a zároveň kolegyní).
Má problémy otěhotnět a dost ji to trápí.
Jsem s ní domluvená, že jí půjčím Vaší knížku.
Doufám, že se nebude zlobit.
Chtěla jsem to udělat už dávno, ale čekala jsem na vhodný okamžik.
A ten právě nastal.
Gladiola 07.02.2014

Dobrý den,
byla jsem u Vás na konzultaci v prosinci před rokem.
Bavily jsme se spolu o tom, že u mně vidíte 2. miminko.
Otěhotnět bych mohla v létě (v červnu), že tam vidíte nějakou oslavu.
Až zpětně jsem si uvědomila, že mám v létě 40. narozeniny.
Musím vám bohužel oznámit, že se otěhotnění nekonalo.
Víc než půl roku s partnerem spolu nežijeme.
Tento vztah "tahám" 10 let, nemůžu říct, že "žiji".
Poslední 4 roky mě opravdu ubíjí.
Ze strany partnera vidím absolutní nezájem.
Všechno musím iniciovat sama.
Za těch 10 let jsem mu nestála ani za to, aby se mnou oženil.
Opravdu už mně unavovalo, když mě od sebe odstrkovat a přetahoval si peřinu přes hlavu.
Včera to vylepšil.
Držel v ruce papíry s němčinou a "učil se" a pak se mi smál.
Nebo se pořád dívá na televizi.
Vůči dcerce začal alespoň trochu fungovat.
Je tady o dost zlepšení oproti dřívějšku.
Začal jí hrát na kytaru a hraje s ní divadlo.
Já prý moc řvu .... "mě to nepřitahuje", jsem direktivní, jenom ji driluju.
Druhé dítě chtěl hned po tom prvním, já jsem hned nemohla.
Babi už by nám nemohla s druhým dítětem pomáhat ....
On se nikdy ženit nebude, je to blbost.
Jediné, co řeší, jsou peníze do "společného".
Složenky platí se zpožděním.
Popelnice nebyla zaplacená za 2 roky.
Nemám tady trvalý pobyt, nevím kolik vydělá.
Jeho kamarádka pořád tvrdila, jak mám super chlapa.
Když zjistila, že ani nevím kolik vydělává a jakou má pracovní dobu, tak se dost divila.
Několikrát jsem chtěla odejít.
Naposledy - jestli prý budu šťastná a pak Katka jestli bude šťastná.
Dcerka teď měla už podruhé zánět středního ucha.
Nevyřešil vůbec, ale vůbec nic.
Chtěla jsem ji odvézt na vyšetření.
V naší nemocnici je dětské oddělení zrušené.
V noci jsem jí opakovaně prostříkala nos, odsávala jí nos odsávačkou, prováděla výplachy.
Jenom nade mnou stál a kibicoval a díval se jak brečí.
Ráno, kdo s ní půjde k tomu doktorovi, jak dlouho to tam bude trvat. ... aby nepřišel pozdě do práce.
Ve finále jsem ji tam vezla sama, jela se mnou "tchýně".
To bylo zase řečí.
"O odsávačce na nos jsem nikdy neslyšela."
Pak to řešila v čekárně s nějakou babkou.
Po té noci a tom jejím ranním kibicování jsem toho měla dost.
Oba mi jenom radili, ale nic nevyřešili.
Jeden nemá čas a druhý pořád "radí".
Chtěla jsem, abyste věděla, že se tady vývoj ubíral jinudy.
Pro partnera nejsem oporou, ten řeší jenom svoje pohodlí.
Bojím se toho, že kdyby se mi něco stalo, tak nebude schopný se o ní postarat.
Okolo mně (i v ulici) je kolem plno nově narozených dětí.
Vedle sebe nemám partnera, ale s prominutím ´parazita´.
Dělám tady chůvu a služku zadarmo.
Nevím, proč musím tohle pořád dokola zažívat a proč mně každý chlap jenom využívá.
Toto je můj 4. vztah.
Scénář je pořád stejný.
Partner řeší svoje pohodlí na můj úkor.
Když jsem chtěla odejít, tak to tomu dotyčnému vadilo.
Sám ale neudělal nic pro zlepšení.
Myslím si, že už jsem si toho vybrala celkem dost za svůj život (vyhazování z domu od otce, bití od otce i matky, sprosté nadávky od obou rodičů, posílání do dětského domova / polepšovny, vydědění od otce).
Potom vyhazování z domu od partnera (našel si jinou) a urážky a posmívání od jeho otce.
První partner mě nikdy nevzal k sobě domů, pořád jenom sliboval, tak jsem to nakonec ukončila.
Předposlední partner měl problémy najít si práci.
Svatba ne, bydlet pouze v domě (musí být napsaný na něj), měla jsem mu půjčit peníze anebo dělat ručitele.
Ve finále jsem musela utéct.
To bych taky mohla pěknou řadu let platit jeho dluhy.
Prý je sám, děti nemá, s otcem se nestýká.
Můj sen o velké rodině se rozplynul.
Mám jedno dítě, holčička je navíc každou chvíli dost nemocná.
Bojím se toho, že se tohle všechno na ní bude přenášet.
Ptám se pořád sama sebe, jaký význam má můj život.
Má tohle vůbec nějaký smysl?
Tento "partner" o mě očividně zájem nemá.
Od tohoto posledního vztahu jsem si hodně slibovala, proto jsem taky dost zklamaná.
Přemýšlela jsem o tom, že bych si třeba přes seznamku hledala jiného partnera.
Mám ale obavy, abych časem neměla na krku dalšího příživníka.
Když mu tam vadím a jsem mu tak odporná, tak proč si nenajde někoho jiného a nevykašle se na mně.
To přece chlapi dělají...
Dívala jsem se na Váš web, máte 29.11. přednášku v Praze.
Doufám, že se tam dozvím to, co budu potřebovat vědět.
Gladiola 23.11.2014

Dobrý den,
včera se ke mně dostalo několik informací a bude trvat delší čas, že se s tím nějak vyrovnám.
Nejdřív jsem dostala informaci, že jsem si najela program, že musím být zdravá.
Daleko horší je podle mě program - musím být nemocná.
Myslela jsem si o sobě, že jsem silný člověk, ale nejsem.
Byla jsem u vás přesně před rokem, před Vánocemi.
Předtím jsem měla pocit, jako když mám v břiše dítě, které kope.
Už jsem se na něj těšila a pak jsem to obrečela.
Vykládala jste mi kartičky, že u mně další miminko vidíte, že bych mohla v létě kolem nějaké oslavy otěhotnět.
A že mě partner bere jako živou vodu.
Chvíli vztah fungoval, narozeniny jsem oslavila v létě na vodě.
Pak mě partner zase začal odstrkovat.
Na podzim u něj začaly nemoci.
Vrací se mu angíny a mně řekl, že nechápe, jak si tak protivnou ženskou sem mohl nastěhovat.
Do dneška se mi ani neomluvil.
Teď začíná odsekávat i mojí mámě, to předtím nedělal.
Kačence prý ukazoval fotky, kde mi bylo o 10 nebo 5 pět let míň.
Prý jsme se tam objímali, měli rádi a říkal jí, že když mu to s maminkou fungovalo, tak se mu víc dařilo.
Nikdy za mnou ale nepřijde, dolézám pouze já.
Ve čtvrtek večer za námi přišla panímáma, popřát Kačence.
Dlouho o tom nemluvila, ale když Kačenka chodila do školky, tak z ní vylezlo, že její starší syn chodil taky do jesliček.
Ve čtvrtek mojí mámě řekla, že on byl v jednom roce v jesličkách, že prý blbla.
Zůstala jsem na ní koukat.
A to jí nehrozil paragraf z práce.
Do teď už si pamatuju, jak na mně řvala a jak mi vyhrožovala.
Že mi to uteče, jak mi to bude připomínat.
Vím, že jsem s potrestala už dost sama.
Byla jsem s Katkou doma dva roky.
Úplně jednoduché to s ní nebylo, někdy byla až příšerně vzteklá (po mně, tvrdí tchýně).
Chtěla jsem se na čas vrátit do práce a pak Kačence pořídit sourozence.
Pak už to ale nešlo.
O práci jsem přišla, 3 dny před nástupem jsem dostala z organizačních důvodů výpověď. ....
Pak následoval pracovní úřad a hledání nové práce.
Tu jsem našla za 2 měsíce.
Jsem tady přes dva roky, ale pořád tak nějak cítím, že to není práce pro mně.
Je to německá firma (s němčinou jsem měla vždycky problémy).
Při každém telefonátu z venku mně bolí břicho, jestli uslyším němčinu.
Navíc zde panuje monarchie, kdo se znelíbí řediteli (to je Francouz), tak jde.
Jednání s ním příjemné není.
Vždycky jsem ráda, že to mám za sebou.
Když mi na poradě sahal na ruku, tak jsem se musela držet, abych mu jí nevrazila.
Za jiných okolností bych sem nenastoupila.
Tady jsem, protože nemusím dojíždět.
Stejně každý týden čekám, jestli na ně padne los.
Dřív mně to šíleně nervovalo, ale teď tak asi půl roku už to házím za hlavu.
Anglicky mluvící firma (angličtina mi je mnohem bližší) měla stop stav a ani nenabírají.
Naštěstí se tady změnil personální.
Před tím tam vedoucí personálního prostřídala několik chlapů a práce si moc nehleděla.
Přes nového personalistu a kolegu jsem si prosadila zkrácenou pracovní dobu od 8:00 do 15:00.
Samozřejmě mě obrali o peníze a práce zůstala stejná.
Víc ale teď stíhám Káťu.
Ta se na mně stejně šklebila, že jí nevyzvedávám po obědě.
Jak teď nemůžu spát, tak jsem na internetu našla tohle:
http://www.novinky.cz/domaci/354740-denne-pribyva-deset-novych-pripadu-tyrani-deti.html
Proč mají takové ženy děti?
A proč mají Rómky hodně dětí a bez komplikací?
Jak může matka porodit paterčata?
Moc přemýšlím o tom, co jste mi řekla o Kačence.
Měla se narodit na velikonoční neděli 4.4. (její otec je 1.4.).
Moje máma je 12.4., můj otec 10.4.
Porod mi 2x vyvovávali.
Nejprve v pondělí 12.4., v noci hodně kopala a pak 13.4..
Za zdí jsem slyšela sestry, že by bylo lepší, kdybych už konečně porodila, abych to měla za sebou.
Při porodu (který ani nestačil začít) zjistil doktor, že je malá otočená.
Dostala jsem 10 minut na rozmyšlenou, abych šla na císařský řez.
Chlapovi jsem volala, vůbec mi nebral telefon.
Až když jsem se musela převléknout, tak mi volal zpátky a dorazil, až když byla malá na světě.
Tak jsem si to obě pořádně užili.
V nemocnici byla hodná, pěkně papala (byla žravá).
Nevím s tou třetí osobou ve vztahu.
Nevím, jestli si Jirka někoho našel, ale je dost protivný.
Já jsem si určitě nikoho nenašla.
Kde tak asi?
Chodím trasa: školka, práce, školka, cvičení, plavání, hudebka pro prcky a domů.
Sama se s nikým moc nestýkám, opravdu není moc kdy.
Občas si píšu s kamarádem, každý si žijeme svůj život, jeden druhému do toho jeho nevstupujeme.
S kým se stýká Jirka, netuším, doma na mně skoro nemluví.
Pro sebe jsem si nechala orientální tanec, abych úplně nezešílela.
Před vaší přednáškou mi volala kamarádka Katka, na vysoké škole jsem s ní i bydlela.
Má všechno 11.
Narozena 11.11. v 11 hodin v Praze.
Má dvě holčičky.
Měla jsem se s ní setkat.
Těsně před vaší přednáškou mi volala, že jí manžel říkal, ať si to sama zařídí, jak chce a vyhodil jí s oběma dětmi z auta.
Bydlí za Prahou.
Večer jsem s ní mluvila a bylo to už lepší.
Prý by chtěl ještě 3. dítě, ale Katka už nechce, byla by na všechno sama.
O vánocích se mám setkat se spolužačkou.
Měla dítě ve 27 letech.
Před několika lety jí zemřel její jediný syn při operaci srdce, byla u toho nějak přítomná.
S manželem se rozvedla, další děti už nemá.
Na cvičení se vídám se kolegyní, je jí 32 let.
Několik let se snaží o miminko.
Paradoxem je, že její otec si s přítelkyní pořídil holčičku.
Ta holčička chodí do stejné školky jako Kačenka.
Karolíně tohle určitě moc na klidu nepřidává.
V létě mi Jirkova spolužačka Markéta řekla: "A co druhé dítě?"
Na vodě byla se svou půlroční dcerkou, kterou měla právě ve 43 letech (její 1. dítě).
Sama moc dobře viděla, jak je problém otěhotnět a jak jsou nepříjemné ty dotazy okolo.
Okolo mě je samý paradox.
Hlavně ženy, co mají 2 děti, mi říkají, představ si, že bys měla 2 děti, nemáš žádné starosti ...
To by jsi to druhé dítě ještě stihla.
Možná stihla, ale není s kým.
Gladiola 30.11.2014

Dobrý den,
po tom, co jste mi řekla o princezně na ezoteře, jsem z toho byla dost špatná.
Když je špatná karma vzhledem k datu narození, tak se dá i nějakým způsobem ovlivnit.
Dostala se ke mně další informace, ze které jsem byla opět špatná.
Jméno Kateřina je sice krásné, ale moc jsem jí ho dávat nechtěla.
Navrhovala jsem Lucinku.
Obdržela jsem informaci, že Lucinka by byla lepší a mám zkusit udělat něco s jejím jménem v rodném listě.
A mám být ráda, že se nenarodila 4.4. (jak původně měla), ale 13.4. (po dvou pokusech s vyvoláním porodu a císařským řezem).
Dozvěděla jsem se, že malá má slabší žlučník a od narození má alergii na lepek a je plná toxinů.
Strava = všechno špatně (jogurtíčky, mlíčka, pudink).
To jí vyvolává celou řadu problémů, včetně těch kožních problémů, co má.
Mám si od doktora nechat na ní udělat test na alergii na lepek.
Delší dobu jsem cítila, že je něco špatně.
Malá si stěžovala, že ji bolí bříško a špatně chodila na velkou.
Pomáhalo jí, když jsem jí dala jablíčko.
Nemohla jsem pořád přijít na to, co to je.
Dostávala jsem informace, že je dcera často nemocná pro to, aby mně zbrzdila.
A že jsem si sama nastavila program "musím být zdravá".
Když ale nebudu fungovat, tak kdo se o ní bude starat?
Abych se ze všeho nezbláznila, tak si píšu krásné zprávy s kamarádem....
Podobný pohled na svět, pohladí mojí duši (ani o tom neví).
A také vzpomínám na dobu před 10 lety.
Tenkrát jsem se rozhodovala mezi princezniným otcem a kamarádem.
V současné době si říkám, jestli jsem si vybrala dobře.
Kdyby se mnou něco stalo, tak už nevěřím tomu, že by se o ní dobře postaral.
Když byla maličká, tak jsem tomu do půl roku věřila.
Během posledních 4 let už tomu nevěřím.
Nechtěla jsem ho s ní v létě pustit samotného na tábor.
Prostě jsem mu nevěřila, že to zvládne.
Snažím se ji vést k samostatnosti.
Cítím sama, že mi síly odchází.
Už budu za chvíli v přechodu a tu sílu opravdu mít nebudu.
Byla bych ráda, kdyby na mě vzpomínala v dobrém.
Nevím, proč si to musí tak vybírat.
Narodila se po několika letech mojí neplodnosti a běhání po doktorech (taky jsem jejího otce v té době už na to 2x nemusela).
Teď si vybírá to zdraví a navíc má ještě starou, ošklivou a neschopnou matku.
Je jedináček a stěžuje si, že tady nemá žádné kamarády.
Doufám, že co nejdříve splním svůj úkol a budu moct konečně odejít.
Gladiola 09.12.2014

Dobrý den,
včera jsem na Vaši radu zkusila nakreslit "bubáka", kterého má princezna v pokoji.
Kreslila jsem já obyčejnou tužkou.
Malá říkala, že ho nakreslit neumí.
Nakonec ho vykreslila tužkou.
Dost mě zaujalo, že má kulaté červené oči.
U těch bubáků jsou hodní a zlí bratříčci.
Těch zlých prý ubývá (každý den jeden).
A to prý od té doby, co u ní spím v pokojíčku.
Teď jak byla dlouho nemocná, tak má problémy ve školce.
Nestíhá ostatním dětem.
Musí hodně věcí víckrát opakovat.
Zdá se mi, že hodně ztrácí takovou tu životní sílu.
Její tatínek to ale nevidí.
Vidím to jenom já.
Do dvou let byla hodně silná, energická.
Teď je hned unavená, ale ze všeho.
Dnes v noci (po 4. hodině ranní) se mi zdálo, jako když je někdo v pokojíčku.
Nejdřív takové škrábání pod podlahou, jako když tam je myš.
Pak vrzání podlahy v rohu u okna, jako když tam někdo přešlapuje.
Po chvíli se to celé opakovalo.
Strachy jsem se nemohla chvíli ani hnout.
Já, která jsem jako nezletilá spala sama na chalupě a na půdě vrzalo kde co.
Jestli tohle měla princezna v pokojíčku, tak chápu ty její noční pláče a že v noci nemohla spát.
Teď se to otáčí.
Malá v noci klidně spala a nespavostí začínám trpět já.
Gladiola 09.12.2014

Dobrý den,
mám spoustu práce s princeznou.
Nechala jsem udělat numerologický rozbor jejího jména a nevyšel nic moc.
Došla jsem zřejmě do bodu, kdy se úplně zbláznila.
Při testech na testech na lepek nebyl zjištěn pozitivní nález, ale má málo červených krvinek a dostala předepsané železo.
Odmítá jíst maso, tak je to celkem problém.
Našla jsem si na webu kontakt na informace pro alergiky.
Začala jsem studovat o intolerenaci potravin.
Na současném zdravotním systému mě velmi mrzí taková ta neinformovanost.
Opravdu jsem se setkala s málo lékaři, kteří hned do nikoho necpali prášky.
Už mi nikdo neřekne, jak po antibiotikách znovu nastartovat imunitu.
Naštěstí máme dobrou pediatričku, která je velmi ochotná a šikovná.
Po princezniných nemocech do ní rvu šťávu z červené řepy, probiotika na imunitu, prostříkávám jí nosánek solným roztokem, každé ráno dostává aktimel, doma vytírám vodou s octem.
Včera nechtěla skoro nic jíst, moc toho za den nesnědla, museli jsme jí k tomu ještě přemlouvat.
Tatínek naštěstí víc spolupracuje a víc mi s holčičkou pomáhá.
Do toho chodí za mnou a za tatínkem, že nechce být jedináček a že chce bratříčka nebo sestřičku.
Tatínek samozřejmě dělá, že neslyší...
Nechce mít další starosti.
Není to teď jednoduché období pro nikoho.
Co pozoruju kolem sebe hodně dětí, tak je po zdravotní stránce víc choulostivá a taky je dost senzitivní.
Když slyším, co ostatní děti třeba jedí, tak mně by to určitě nejedla a pokud ano, tak by jí bylo určitě špatně.
Tento týden chodila do školky (měli i besídku, aniž by smrkala nebo kašlala).
Hodně jsem se toho od ní za 4,5 roku naučila.
Například mě ona jediná mně donutila jezdit autem, nikomu jinému se to nepodařilo (kromě jejího tatínka).
Naštěstí mi dělá hodně radost, je to moc chytrá a šikovná holčička.
Daleko víc si teď užívám chvilky s ní.
Jenom si říkám, jestli už se u mě nehlásí přechod z únavy a abych měla na holčičku sílu.
Moc mně to s ní baví a zároveň mi to bere hodně energie.
V břiše mám jakoby takové kopání.
Budu muset navštívit svého doktora, už jsem tam dlouho nebyla.
Pevně věřím tomu, že jsme nemoci už zdárně překonali a že už bude klid.
To, co si malá prodělala, by vydalo za román.
Nikomu bych to nepřála.
V úterý si princezna po besídce na náměstí zapalovala svíčku s přáním, snad se jí splní...
Gladiola 16.12.2014

Dobrý den,
doufám, že se máte dobře.
Když jsem nahlížela do webu ohledně vánočních přání, tak všechny gratulace jsem co nejdříve vyřídila.
Asi jsem divná, ale nemám prostě ráda vánoční svátky.
Před pár lety jsem se v práci setkala s kolegou a ten měl stejné pocity.
Prý nesnáší, jak to všechno kolem svítí, bliká, cinká ....
Jsem vždycky ráda, když mám Štědrý den za sebou.
Ten pravý smysl vánoc se vytratil a všichni se předhánějí s dárky.
Letos jsme udělali pro princeznu netradiční silvestr.
Od 29.12.2014 jsme do 1.1.2015 strávili v jednom kempu u Českého ráje v chatičce.
Bylo tam i více takových "nadšenců", byla tam i hernička pro děti a žádní opilci.
V tomto kempu jsme s dcerkou byli v létě a moc se nám tam líbilo.
Sice jsem z té změny byla unavená, ale vypadli jsme z toho stereotypu.
Malá tam vůbec nekašlala, nesmrkala a neměla děsivé sny.
Prý se domluvila s hodnými bubáky, že jim řekla, kde je kemp a chatička.
Zlí bubáci se už polepšili.
Zdravotně je na tom nyní hodně lépe, než byla předtím, když nepočítám bradavici.
Udělala se jí na nožičce, na stejném místě na patě, zase na levé nožičce.
Před vánocemi mi řekla jeden děsivý sen.
Prý jsem s ní bydlela ve stejném domě, ale byl starší a vypadal jinak.
Měla jsem malé modré auto a tatínka jsme neměly.
Byly jsme nahoře v pokoji.
Obě jsme měly dlouhé šaty, snad bílé s krajkami.
Měla jsem dlouhé vlasy, spletené do copu nebo drdolu, ale nebyly rozpuštěné.
Káťa měla také dlouhé vlasy.
Prý do domu vnikly cizí ženy, samy si otevřely dveře.
Měly roztrhané šaty, neměly vlasy, vypadaly hrozně.
Vešly do našeho pokoje a oběma nám uřízly hlavu a odešly.
Prý tento sen nikomu jinému kromě mě neřekla.
Marně si vzpomínám na pohádky.
Boženu Němcovou jsem vyřadila.
Některé pohádky jsou spíš balady a jedné pohádky se bála (princezna Lidumila, kterou její otec upsal čertu a ona pak strašila).
To, co je jí zdá, snad v žádné pohádce nebylo.
Smysl mi to nedává absolutně žádný.
Teď měla doma půjčené bubáky a hastrmany od Josefa Lady, Ježíšův příběh (pro děti) .... to měla před vánocemi.
V pokoji má světýlka.
26.12. byla na koncertě v kostele, tam se jí líbilo a snad jí to i zklidnilo.
Často se mi zdá, že je taková zasněná, někdy se soustředěně dívá na nějaké místo a zdá se mi, že nevnímá a musím víckrát opakovat.
Přitom je to ale hodně inteligentní dítě.
Tatínek chce, aby už v pokojíčku spala sama, ale mně se na to moc připravená nezdá.
Tatínek nyní o mnoho více spolupracuje, hodně kolem ní tancuje.
Dokonce mu nevadí, že jsem Káťu bez jeho svolení vzala na odběr krve (v prosinci, před vánocemi).
Byla hodně bledá, unavená, motala se jí hlava .... zjistila se jí anemie.
Sám hlídá, aby se jí dávalo železo.
Před tím brblal, ať ji nikam neberu a nechám ji v klidu.
Glaiola 02.01.2015

Dobrý den paní Wahlgrenis,
doufám, že se Vám dobře daří.
Původně jsem si myslela, že Vám budu psát při jiné příležitosti.
Včera jsem byla na kontrole u lékaře.
Čekala jsem jinou zprávu, tak jsem byla zklamaná.
V posledních několika týdnech se hodně "nafouklo" břicho.
Dvakrát jsem zvracela.
Holčička se mi dívala na bříško a říkala, že si myslí, že tam mám miminko.
Dokonce si zdálo, že cítím pohyby v bříšku.
Už jsem přemýšlela, jak to mám partnerovi říct.
Holčička z toho byla zklamaná.
Pořád chce bratříčka...
Některé věci se daly do pohybu.
Partner mi doma víc pomáhá, občas chodí na nákupy a někdy dokonce vaří.
Jen v té intimní oblasti to zadrhává.
Naposledy "to" bylo v prosinci.
Po celodenní honičce nemám sílu a chodím spát v 9 nebo v 10 hodin večer.
Partner neiniciuje nic .....
Kamarádka mi na to říkala, že holčičku má rád a žárlí na ní.
Doma je mi vytýkáno, že malou rozmazluju a přetěžuju.
Tím, jak mám jenom jedno dítě, tak samozřejmě veškerou energii věnuju jí.
Rozumím i partnerovi, že mu to pravděpodobně vadí (neříká nic), ale rozkrájet se neumím.
Posledního víc než půl roku je holčička na mně dost závislá.
Musím spát u ní každý večer, probouzet se s ní každé ráno.
Na muže při této holčičce čas opravdu nemám.
Naštěstí teď zdravotní komplikace holčička nemá.
V zimě marodila skoro 2 měsíce v kuse.
O víkendu má dobrat železo a pak jít na kontrolu.
Nechápu, proč jsem měla během posledních dvou let několikrát příznaky jako těhotná.
Holčička byla počata na dovolené po víc než třech letech snažení (a chodění po doktorech).
Partner mě tenkrát přemluvil na umělé oplodnění.
Po tom celém martiniu (a v práci to stálo za p*d) jsem souhlasila.
Už jsem chtěla mít klid.
Nakonec jsem myslela, že už nikam nemusím.
Je možné, že by v domě něco vadilo?
V zimě se nám do pokoje pod podlahu nastěhovala myš a několikrát za noc řádila.
Bylo to dost vysilující.
Já sama tam pořád kýchám.
Opravdu tam pravidelně luxuju a vytírám (ne sice každý den), ale snažím se tam nemít svinčík.
Všechno prádlo žehlím.
Nevím, co způsobuje moji únavu.
Do práce chodím vyloženě s odporem.
Kolektiv není špatný, ale problém je z vedení.
Navíc si připadám, že tam nepatřím.
Změna místa možná není.
Bylo by to s dojížděním a nebo s přesčasy.
A vzhledem k holčičce tohle nechci.
Nechala jsem si páteční tancování (1x za 2 týdny na 1,5 hodiny).
Napadá mě vypadnout častěji z toho stereotypu.
Jednou nebo dvakrát do měsíce jít někam sami dva.
Začátkem února jsme byli na plese a partner vypadal spokojeně.
Na konci loňského roku jste mi v Praze řekla, že já tam to 2. dítě nemám.
Tak proč jsem měla už několikrát stavy jako těhotná?
Vím samozřejmě, že toho máte hodně.
Budu vděčná za jakoukoliv odpověď.
Gladiola 28.02.2015

Dobrý den,
o dcerku se teď zase pokouší nějaká choroba.
Dva měsíce byla v pohodě a už je to zase tu.
Příští týden měla jít na kontrolu krve (kvůli anemii - dobrala železo).
Chodím s ní na cvičení, beru ji mezi děti, aby se necítila odstrčená, že je jedináček.
Minulý víkend byla na karnevale.
Když to tak beru zpětně, tak nemoci začínají v pátek ráno (už se těch pátků začínám děsit) a v první polovině měsíce.
Numeroložka mi navrhovala změnu (nebo doplnění) jména, má málo životní energie.
Bohužel budu muset čekat řadu měsíců.
Mám se ozvat nejdřív dubnu.
Oba rodiče se o ní staráme, tatínek teď daleko víc pomáhá doma.
Dokonce chodí nakupovat, což dřív nedělal.
S malou hraje divadýlko nebo s ní zpívá a hraje jí na kytaru.
Teď si několik týdnů myslela, že čeká bratříčka...
Strašně moc chce bratříčka (opravdu jsem vypadala jako těhotná s nafouknutým břichem a nebylo mi dobře, dokonce jsem asi dvakrát zvracela).
Přemýšlela jsem pak, jak jí to šetrně sdělit.
Byla z toho hodně zklamaná.
Těžko jsem jí vysvětlovala, že můj organismus začal hodně zadržovat vodu během několika týdnů.
Přemýšlela jsem nad horoskopem (tulipán) ... čeká se ode mne rozhodné slovo.
Včera ode mě prostě padnout muselo.
V obchodě najel pán (cca 60 let) na dceru s vozíkem, aby ji odstrčil.
Když jsem se ozvala, jestli se mu zdá normální, aby odstrkoval malé dítě, tak jeho žena mi na to řekla, že jsem "nervózní" a pán dělal, že neslyší (hlavně že si naložil pivo).
Dcerce jsem vysvětlovala, že bohužel mezi dospělými nejsou jen hodní lidé, ale že tam jsou bohužel i hlupáci, kteří si troufnou na malé dítě, které se neumí bránit.
Je dost chytrá a čestná, tak měla problém to pochopit.
Tak do Billy už víckrát ne.
Nemají tam ochranku, pomoci se nedovolám.
Muž mi dnes ráno vymlouval výpověď v práci s tím, že mám být ráda, že je to za humny (a nemusím dojíždět) a že bych novou práci těžko hledala.
Těžko jsem mu vysvětlovala, že moje práce tady smysl nemá.
Období je nyní trochu víc náročné.
Gladiola 07.03.2015


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.