Mám strach mít druhé dítě ALENKA
Milá Wahlgrenis.
Už
dlouho jsem Ti nepsala .
Čekáme s mužem druhé dítě, holčičku.
Je to celé divné, přišla tak nějak sama od sebe.
Ještě jsme chtěli s druhým dítětem počkat.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná a šla k doktorovi, zjistil, že jsem těhotná o měsíc déle, než jsem si myslela - ještě proběhla jedna normální menstruace.
Potom jsem měla příšerné stavy v noci.
Nemohla jsem spát.
Zavírala jsem se v koupelně a brečela, že druhé dítě nechci.
Muž nic nevěděl, ten v klidu mezitím spal...
Přitom jsem vždy chtěla dvě děti, ale když to přišlo, zaskočilo mě to.
A ještě víc mě zarážejí ty divné myšlenky vůči tomuto dítěti na začátku těhotenství, to bezdůvodné nepřátelství mě vůči tomu dítěti.
Přála jsem si opravdu hrozné věci, ani to nemůžu napsat, jak se za to stydím.
Tohle těhotenství je jiné než to předchozí.
Ačkoli doktor tvrdí, že dítě je zdravé, já ho v břiše skoro necítím.
Jen sem tam šťouchnutí, zašimrání.
O kopání nemůže být řeč.
Taky je podle poslední kontroly v divné poloze, ve které by se za dob dřívějších vůbec nemohlo narodit a oba bychom zemřeli - je napříč.
To má taky své důvody, že, Wahl?
Obávám se, že je to odpověď na mé myšlenky vůči tomuto dítěti na začátku těhotenství...
Nechce se mu na svět, necítí se dost vítáno...
Na začátku jsem i měla hrozné sny, že je prosinec a já rodím - a já mám přitom rodit až v únoru.
A teď jsem zase listovala kalendářem na příští rok, nalistovala jsem březen, tam mám označeno, že má jeden kamarád narozeniny a mě tak nějak napadlo "škoda, to už tu nebudu (na světě)".
Hned jsem tu myšlenku zaplašila, ale, proboha, divím se, co mě to vůbec napadá.
Buď už blázním, anebo je to šílená předtucha.
A je tu ještě jeden problém:
Blíží se pomalu doba, kdy budu rodit, a ještě nemáme pro dítě jméno.
Je to asi taky příznačné... bezejmenné dítě.
Asi je to prostě jenom můj obrovský strach, jak zvládnu/zvládneme mít dvě děti.
Taky když jsem se dozvěděla, že to bude holčička, rozhodně jsem si neoddechla...
O dceru se budu bát mnohem víc než o syna.
Můj syn je zatím moc malý na to, aby plně chápal, co se děje, někdy se mi k břichu tulí, někdy se mě snaží do něj kopat, snad je to jen takové období a budou spolu s mladším dítětem dobře vycházet.
Měj se zatím moc pěkně a děkuji za Tvůj web i za Tvou knihu o miminkách i za to, že Ti vůbec mohu napsat.
Hannah 16.12.2013
Milá Hannah,
chtěla bych Ti napsat, moje milá Hannah, ale vzhledem k tomu, že se "neznáme", nevím...
Ty konvence společenské...
Když čtu momentálně tvoji starost, jako kdybych se přenesla 14 let zpět.
"Rozhodla" jsem se, že nefunkční manželství ukončím.
Měla jsem nového "kamaráda" a ejhle, po 2 letech nemožnosti otěhotnět jsem "najednou" otěhotněla.
Začal ve mně vír událostí.
Co se to stalo?
Když jsem miminko chtěla, nešlo to.
Teď jsem se naprogramovala na novou cestu a miminko přijde...
Plakala jsem, byla jsem v rozporu.
Do toho se ozval rok starý další kamarád, že od něj odešla manžela a tudíž bychom mohli být už spolu.
A já mu oznámila, ale že jsem právě čerstvě těhotná a on na to: Aha, tak at se ti daří...
Vnitřně jsem cítila od začátku, že miminko bude "jiné".
Ačkoli těhotenství probíhalo "téměř" pohodově, poloha výborná, miminko chtělo ven, ale mé tělo "nechtělo" spolupracovat.
Miminko se tlačilo, já se neotevírala.
Nicméně porod trval pouhých 8 hodin.
Když se miminko narodilo, tak jsem se ho bála vzít do ruky.
Pak jsem měla pocit, že "nejsem" v pořádku, že k němu nic necítím.
De facto, první půl rok se o syna staral jeho otec, co to šlo.
Nosil ho v náručí, koupal, dával odříhnout.
Kdykoli jsme my 2 zůstali sami, raději jsem se klidila a uklízela, nebo jezdila s kočárkem za manželem o polední pauze do práce.
Nyní je to tak... že syn má Aspergerův syndrom - druh atypického autismu.
Dnes vím, že ačkoli naše setkání bylo dávno domluvené, tak jsem se toho bála.
On mi od malička říká, že sem nechtěl přijít, ale že musel.
Vím, že od začátku těhotenství ke mne promlouvala minulost, které jsem se obávala.
Postupně vše odeznělo...
Došlo k velice velkému projení mezi mnou a mým synem.
Dnes jsme nerozlučná dvojka.
Syn je velice silná osobnost, můj velký učitel.
Cítím, Hannah, že k tobě míří možná také silná osobnost a velký učitel a že k Vám asi také promlouvá minulost.
Ale neboj, to zvládnete...
Postupně skočíte do loďky a bude splavovat tu svojí Řeku života.
A strach...
Ten je k ničemu, každým dnem to poznávám čím dál více...
Nepomůže, jenom víc přitíží.
Nic v sobě nelámej, vše co prožíváš, odžíváš nech plynout, všechno je tak jak má být.
Nikdo ti stejně nemůže pomoci.
Tohle jsem si uvědomila já dnes v noci zase o další střípek víc.
Možná na tebe působí i dnešní úplněk, kdy Luna vytahává na povrch více naše temné záležitosti.
Držím pěstičky, přeji hodně štěstí.
Uvidíš, vše zvládneš/te/...
Arieska 17.12.2013
Milá Hannah,
už tady bylo mnohokrát řečeno, že miminka do tohoto světa vstupují podle svých plánů.
Nezáleží na tom, jestli jste s mužem ještě chtěla nebo nechtěla počkat...
Tohle miminko - holčička - se k Vám už moc potřebovala dostat, jako by tady šlo o minuty.
Včera bylo pozdě...
Vypadá to, jako by se už těšila nejen na Vás, ale také na bratříčka.
Nechtěla to mít nalinkované, sama vstoupila do tohoto příběhu.
Ale je to tak v pořádku.
Vy jste tady teď opravdu jenom branou, díky které sem tato holčička může vstoupit.
Dalo by se dokonce říct, že o Vás tady ani tak nejde...
Komunikace mezi Vámi a miminkem nastane ve správný čas, zatím je to tak nějak zvláštně pozastavené.
Měla byste se poddat procesům, které Vás vtáhly do svého víru, tohle je řízeno někde jinde, ne Vámi, zkuste se tomu nedivit.
Miminko vstupuje, doufá, že tady bude připravena náruč lásky, nesmíte ho zklamat.
Těhotenství i porod budou v pořádku.
Nezkoumejte, proč to tak je, ale zkuste to, co se děje, přijmout a těšte se na všechno, co Vás teprve čeká.
© Wahlgrenis
18.12.2013
Wahlgrenis,
děkuji za odpověď.
Přes svátky jsem dost přemýšlela a už - konečně! - se na holčičku tak trochu nesměle těším.
Bojím se těšit víc, aby se něco nepokazilo.
Zatím jsem stále celá.
Neporodila jsem v prosinci, jak jsem se celé měsíce předem obávala.
Jen už mě všechno bolí, zvlášť včera při úplňku jsem měla večer nohy jak sloupy a nepřekonatelnou bolest hlavy.
Možná je to jen únava, možná nějaký bacil, nevím.
Holčička v tom břiše skoro jenom spinká, sem tam mě šťouchne loktem nebo si protáhne nožičky, sem tam má vydatnou škytavku.
Podle pana doktora je už otočená správně, hlavičkou pěkně dolů.
Mám zřejmě vybranou i konečnou variantu jména, ale muž se na to moc netváří.
Nakupuju nějaké oblečení, aby miminko mělo v čem z porodnice a taky na první procházky s kočárkem, na doma bude mít oblečení po bratříčkovi...
Starší bráška byl letní novorozeně, holčička bude přesně o dva a půl roku mladší, tedy narozená v přesně opačném ročním období, proto je potřeba dokoupit ty teplé vrstvy a teplé čepičky, rukavičky apod.
Nejsem zvláštní příznivec růžové, ale některé věci se mi začaly líbit (u mě novinka, taky jsem nemohla růžovou ani vystát), takové ty nepřezdobené.
Muž růžovou silně nesnáší (a ono je obtížné vybrat něco na holčičku tak, aby to nebylo ani růžové a ani v chlapeckých barvách) a prosazuje vyloženě klučičí barvy.
Mám obavu, aby se z holčičky nesnažil vychovat kluka, no uvidíme.
Možná si jenom potřebuje zvyknout na myšlenku, že tentokrát to nebude kluk.
Už před porodem nic neplánuju.
Snažím se trochu se prospat a trochu odpočívat, jsem velice unavená...
Hannah 17.01.2014
Wahlgrenis,
tak máme konečně naši malou krásnou Alenku na světě.
Narodila se nám už před jedenácti dny a měla jsi pravdu...
Porod byl rychlý.
V podstatě jsem ani zdravotníky moc nepotřebovala, sama jsem ji porodila v porodnici ve sprše (a teď čtu, že se
Elroe něco takového zdálo ve snu !
Asi dávala moje holčička o sobě vědět i ostatním?
A oni jen shledali, že jsme obě v naprostém pořádku.
Doteď mi to po částech dochází, co se vlastně stalo.
Udělalo se mi hodně nevolno, tekly po mně krůpěje potu.
Očekávala jsem, že ještě hodiny mně to bude bolet a bolet a bolet, ale najednou se vše uklidnilo.
Byla jsem jako kdyby mimo sebe, nad sebou nebo někde jinde, asi i mimo prostor a čas, nic nebolelo.
Stoupla jsem si, "ono" to zatlačilo, ne já, a pak už jsem celá udivená držela v rukách své dítě.
Velmi Ti děkuji za podporu, které se mi od Tebe dostalo.
Kdybych zůstala v sevření strachu, takhle hladce bych neporodila.
A děkuji i Ariesce, jejíž psaní mi také velmi pomohlo.
Díky!
Hannah 21.02.2014
Milá Hannah,
posílám velkou gratulaci k Alence.
Moc hezké jméno.
Buďte zdravé a štastné, ať se Vám v životě vede hezky...
Arieska 21.02.2014
