Wahlgrenis

Předně jsem zase dostala menstruaci

Milá paní Wahlgrenis,
od naší skype konzultace už uběhly skoro tři měsíce a já bych se zase chtěla posunout o kus dál.
Chtěla bych se zeptat na práci, myslím si, že ta současná nejen že není pro mě, ale že mi určitým způsobem i škodí.
Ne přímo práce, ale spíš prostředí, ve kterém se pohybuji, přístup k životu mého šéfa, jeho špatná platební morálka, co se týká výplaty...
Už dlouhou dobu mě bolí nohy, chodidla, když vstávám, tak musím honem šupnout do ortopedických pantoflí, jinak mě chůze bolí.
"Ukopla" jsem si malíček, znáte ten pocit, když narazíte do nohy postele...
Tohle normálně bolí maximálně ten den, co se to stane.
Já mám malíček oteklý už tři měsíce.
Poslední dny hůř vidím, jako bych měla mlhu před očima.
Nevím, jestli i špatně slyším, ale posledních pár dní se mi stává, že nerozumím tomu, co mi někdo říká.
Tohle všechno je dle mého názoru varování, že jdu špatným směrem (noha), něco nevidím a neslyším nebo nechci vidět a slyšet.
Myslím si, že je čas se zase posunout dál a jinam, opustit to, co mi neslouží, a vydat se jiným směrem.
Teď už se vrátím k událostem, které nastaly po konzultaci:
Předně jsem zase dostala menstruaci.
Ve čtvrtek jsme měly konzultaci, začala jsem chválit a hladit svoje tělíčko a za týden v pondělí jsem to už dostala!
Děkuji mockrát.
Bez Vašich rad by to tak snadné nebylo.
Nejdříve mi chodila po 20 dnech, teď už je to 25 dní.
Tak jsem moc spokojená a cítím se skvěle.
Nejdříve mě přepadaly chutě na nezdravé věci, což mě dost překvapilo, protože jsem si zakládala na zdravé stravě.
Ale když to tělo chtělo, tak dostalo i kvalitní klobásku, protože tyto chutě netrvaly zase tak dlouho.
Přišel den, kdy se mi obrátil žaludek a klobása musela z pusy ven a zase mám od těchto jídel pokoj.
Teď mě tělo dost vede k tomu, abych jedla hodně syrového ovoce a zeleniny, což jsem jedla i předtím, ale teď hodně vynechávám pečivo a ostatní přílohy.
Cítím se lehce, uvidím, kam mě to dál povede.

Dál jsme spolu řešily Řecko - tohle je zatím téměř na stejné úrovni jako to bylo před konzultací.
Měli mi přijet příbuzní, kteří jeli k sestřenici na Slovensko a dali mi to vědět, až když tam byli.
Zpanikařila jsem, otec dost demoluje byt a denně dělá velký nepořádek, takže jsem začala uklízet.
Nebralo to konce, protože když jsem v práci, otec doma vesele "pracoval" a ničil všechno, co jsem dala do pořádku.
Za týden jsem se příbuzným ozvala, protože psali, že na výletě budou celkem dva týdny, ale oni už byli zpátky v Řecku.
Prý když jsem se neozývala, tak odjeli...
Tak nevím, bylo to dobře nebo špatně ... mohl to být krok do Řecka nebo ne ... to se uvidí.

Začala jsem dělat autoškolu.
Nikdy jsem k tomu neměla vztah, ani teď ta touha nebyla moc velká, ale v Řecku budu potřebovat být pojízdná a taky kdyby otec něco potřeboval, je dobré umět řídit, když tady nemám žádného blízkého člověka.
V úterý už dělám závěrečné zkoušky.

Jediné, kde jsem nepokročila, je vztah s otcem.
Zatím jsem ho nedokázala pohladit, jak jste mi radila.
Nevím, čím to je, vždycky byl moc přísný a já jsem z něj měla respekt, ale teď je popletený.
Tohle bych měla překonat.
Teď jsem šílela kvůli úklidu a autoškole, ale tohle je můj rest, který chci zvládnout.
Určitě mě to posune dál a je škoda to odkládat nebo se toho bát.
Teorie mi jde, viďte, jenom ta praxe pokulhává.

Nezlobte se na mě, že Vám to tak podrobně popisuji, ale jednak jsem se chtěla pochlubit s pokrokem a jednak si myslím, že není na škodu něco o mně vědět, protože už jste mi moc pomohla.
Taky by mě zajímal partner, kde je, kdo to je ... jsem zvědavá ženská, ale vím, že všechno se děje tak, jak má a hlavně postupně.
Milá paní Walhgrenis, ještě jednou mnohokrát děkuji za Vaši pomoc.
Vaše knížka je úžasná, četla jsem ji jedním dechem a Vaše stránky i profil na facebooku si nenechám denně ujít.
Přeji Vám hezký večer a děkuji za to, že jsem se mohla takto rozepsat.
Leni* 09.12.2013

Milá paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vám popřát krásný den a zároveň Vás poprosit o pomoc, pokud budete cítit, že by to bylo vhodné.
Říkala jsem si, že s prosbou o pomoc počkám až po přečtení Vaší nové knížky, kterou netrpělivě očekávám a jsem si jistá, že v ní najdu spoustu informací, díky kterým se posunu dál.
Ale poslední dny cítím, že by možná bylo dobré se zeptat hned.
Naše poslední konzultace proběhla v dubnu.
Už jsem Vám psala, že jsem pochopila spoustu věcí i zpětně z předchozích konzultací a začala jsem je konečně žít.
Můj problém spočívá v tom, že si pořád nejsem jistá, jestli jsem schopná prožít srdcem všechno, co bych chtěla.
Věřím, že alespoň částečně se mi to už daří, ale ...
Zrcadlovou lekci dělám denně od září 2013.
Až po naší poslední konzultaci se mi podařilo si ji lépe užít a prožít.
Přesto pořád čekám na změny v mém životě, jakékoliv.
Chápu to tak, že při zrcadlové lekci dojde k propojení duše a těla a potom, jak jste mi několikrát opakovala, člověk začne prožívat úplně jiné věci, lepší.
Při naší poslední konzultaci jste mi psala, že vnímáte, jako by mě kus chyběl, jako bych nebyla kompletní.
Ano, tohle cítím celý svůj dospělý život, to jsme spolu probraly.
Totéž ale cítím při té zrcadlové lekci.
Jako bych ji nemohla prožít naplno, jako by tam ještě nějaký střípek chyběl.
Tím pádem si myslím, že moje prožívání není takové jak bych chtěla a jaké by mělo být.
Celé léto jsem si zrcadlovou lekci, ať už jsem ji prožila správně nebo ne, opravdu užívala.
Teď už jsem ale ve fázi, kdy stále častěji propadám smutku a beznaději a neumím to sama sobě vysvětlit.
V práci jsem většinou sama a doma jsem sama pořád, takže mám čas i klid na všechny tyto moje aktivity, které se týkají mého radostného prožívání.
Začala jsem znovu plést, maluji, teď se chystám na batikování oblečení na doma.
Pořád ale cítím, že to sice žiju, což jsem od Vás pochopila, že je moc důležité na tom ani nepracovat ani se nesnažit, ale žít to, ale ty pocity radosti, očekávání výsledku si UVĚDOMUJI, ale zřejmě nejsem schopná je prožít.
Nevím, jestli to píšu srozumitelně ...
Promluvila jsem si se svým tělem a říkala jsem mu, že to lépe v této chvíli nedokážu, že ho miluji a pokud to nejsem schopná dostat do srdce, že to opravdu nedělám schválně.
Prosila jsem ho, aby mi poradilo, co můžu změnit a mě se začaly vybavovat scény z dětství.
Na Vašich stránkách jsem často a pochopila jsem, že spousta prožitků v našem životě nás může blokovat, aniž bychom o tom věděli.
Abych vysvětlila to dětství - otec byl hodně přísný, bála jsem se ho až do dospělosti.
Byla jsem chtěné a očekávané dítě, ale zřejmě v přílišné snaze mě nerozmazlit se mi lásky spíš nedostávalo.
Je zajímavé, že jsem ho oslovovala tati, ale mluvím o něm jako o otci, ne jako o tatínkovi.
Hodně mě trestal.
Dokázal mě dny i týdny ignorovat, ale já jsem s ním komunikovat musela, i když neodpovídal.
Pamatuji si, že jsem říkala, tak já ho taky nebudu zdravit, když mi neodpovídá, ale maminka říkala: to nedělej, naštve se ještě víc.
Necítím to jako křivdu, ale možná jsem si zakázala lásku, láskyplné prožívání nebo celkově city???
Pamatuji si, že jsem si myslela, že jsem adoptovaná.
Říkala jsem si, že jinak není možné, abych měla tak tvrdý režim.
Potom, pokud si dobře pamatuji, tak to bylo cca v páté třídě, jsem u doktorky viděla na mé kartě, že je tam záznam o těhotenství i porodu, takže jsem pochopila, že jsem se jim opravdu narodila.
Aby vina nebyla jenom na rodičích...
Měli mě v pozdním věku a já jsem se za ně styděla, protože se mi kamarádky smály, že mám staré rodiče.
Tohle pro ně muselo být hodně bolestné.
S přáním hezkého dne
Leni* 11.11.2015

Milá paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vám napsat novinky ode mě, protože po poslední konzultaci se některé věci mění k dobrému.
Podrobnosti vysvětlím dále v textu.
Hned v den naší konzultace jsem napsala odpouštěcí dopis sama sobě tak, jak jste mi radila.
Psalo se to samo, naskakovalo to do detailů a když jsem dopis druhý den četla, sama jsem žasla, jak je dokonale napsaný.
Už jsem psala dva dopisy (ne sobě, ale podle výsledků předposlední konzultace a našeho osobního setkání v Brně), ale nikdy to nešlo tak snadno.
Teď jsem nemusela přemýšlet, co a jak napsat, šlo to krásně a jedna z věcí, která se mi do dopisu napsala, byla, že jsem se tenkrát, v minulém životě, rozhodla být pro muže až neviditelná.
Pochopila jsem, proč mi nešla ta zrcadlová lekce, i když jsem se tolik snažila prožít ji srdcem.
I naše předchozí konzultace dostaly v mnoha věcech jiný význam, když jste odkryla, že jsem sama na sebe vymyslela kletbu ...
Teď už je snad všechno v pořádku.
S tělem mluvím pořád a začalo se měnit.
Já sama to až tak nevidím, ale lidé v okolí mě zastavují a ptají se, kolik jsem zhubla a říkají, že jsem se změnila.
Těší mě, že jsem svému tělu konečně dala šanci ukázat se ve své pravé podobě a není to jenom o hubnutí, Vy určitě víte, co tím chci říct - konečně jsem mu dala možnost svobodně se ukázat a nenutím ho stavět kolem sebe bariéry a zdi.
Ty další problémy zatím zůstávají, ale chápu, že nejde všechno hned, že všechno má svůj čas.
Moje ženství tou kletbou dostalo asi hodně zabrat, protože po spálení dopisu mě pobolíval podbřišek a menstruaci jsem 2x dostala už po 15 dnech.
Asi se všechno potřebovalo hooodně čistit ...
Jinak se zatím nic nezměnilo, užívám si sama své přítomnosti, věnuji se koníčkům, procházkám a je mi dobře.
Vyklízím věci, které už ve svém životě nepotřebuji, a těším se na to hezké, co ke mně má přijít.
Občas mám slabé chvilky, kdy je mi smutno, ale těch je opravdu málo.
Souvisí to ale s tím, proč bych Vás chtěla požádat ještě o jednu konzultaci.
Sama být umím a umím si to i užít, osamělá ale už být nechci, toho už jsem si užila dost.
A žádní lidé kolem mě pořád nejsou nebo ne takoví, kteří by za to stáli.
Kamarádky nebo spíš známé přesně vědí, kde mě najít, když něco potřebují, ale jinak ne, osobní setkávání prý už se nenosí a setkávat se jen tak je přežitek.
Jejich volba, tohle mě netrápí, spíš jsem ráda, že se od nich osvobozuji, ale pořád si myslím, že někde kolem mě musí být jiní lidé, se kterými bych si rozuměla, ale zatím se nikdo takový neobjevuje.
Paní Wahlgrenis, poslední dny se mi pořád vkrádá myšlenka, abych se Vás zeptala, jestli jsem si někdy něčím nevytvořila blok nebo kletbu i v téhle oblasti, že si jako vystačím sama, že nikoho kolem sebe nechci nebo nepotřebuji ...
Chtěla bych už mít všechno (nebo aspoň to, co jde) vyřešené, abych začala prožívat hezké věci ve všech oblastech svého života.
Bez Vás ten blok nenajdu, hlavou se mi toho honí spousta, prosím i svoje průvodce, aby ke mně promluvili a navedli mě na řešení, ale zatím nevím, jestli je někde problém a kde ho hledat.
S přáním toho nejlepšího
Leni* 29.05.2016