wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Život není soutěž...


Dobrý den Wahlgrenis,
ozývám se po dlouhé době, neboť bych se s Vámi chtěla podělit o to, jak dopadl příběh, který jsem s Vámi tehdy řešila.
Kruh se právě uzavřel a mně nedá abych nesdílela svůj překrásný proud lásky, který cítím a mohla ho poslat i Vám.
Nevím jistě, jestli si pamatujete, o co tehdy šlo.
S milovaným mužem se těšíme na děťátko, které stále nosím v srdci a čekám trpělivě s odevzdáním se vesmíru a s otevřenou náručí, srdcem a celou svou duší, až vstoupí do mého lůna.
Velmi se těším na ten okamžik!
Čtu si svůj příběh na vašich stránkách a vnímám, že tehdy jsem byla jinde... ale děkuji za to.
Ve výkladu se tehdy objevila má nenávist, zloba k jiné ženě, jež čekala děťátko a já nebyla schopna skousnout, že ona má to, co chci já....
Ach, jak naivně jsem tehdy psala, že stačí napsat odpouštěcí dopis a upřímně a z lásky ho poslat.
Tehdy se ukázalo, že děťátko do naše příběhu vstoupit nechce.
Potřebuje, tak jako každý, abych byla naladěna na nekonečnou lásku, tu všeobjímající, vesmírnou, jež si neklade žádné podmínky...
Vše se zdálo být průchodné.
Jak šel čas, zloba a závist odcházely, a já se cítila ve vztahu k oné ženě čistě, ale nebyla jsme schopna komunikace s ní.
Vnímala jsem, že ji miluji, že máme tolik společného.
Až teprve nedávno, s myšlenkou na ni, ke mně dorazila informace, že život není soutěž, tady se nesoutěží!!!!
Začala jsem bytostně cítit volání mé duše po té její a vlastně po všech... ve jménu lásky.
Nechat se vést...
Když jsem byla v bříšku u maminky, celých devět měsíců jsem měla vše, co jsem potřebovala.
Vesmír to vše zařídil.
Není důvod si myslet, že by to dále v mém životě mělo být jinak.
Pořád mám vše, co potřebuji...
Nechat se vést... to je ono, to potřebuji!
Uvědomila jsme si nad slovem soutěžení, že když mi byly asi tak 4 roky, rodiče mi udělali nový pokojíček a přišla má sestřenice a bratranec a řekli něco jako,, noooo vona to má zase lepší... a já se přitom chtěla společně s nimi radovat ze svého nového pokoje a vše jim ukázat.
A pak to šlo dál a dál, měla jsem lepší vysvědčení, hrála jsem na kytaru a zpívala, oni u ničeho nevydrželi...
A já si pomalu začala zvykat, že život je soutěž a já jsem ta lepší.
Když to nešlo ve škole, alespoň jsem musela být ta nejvtipnější a nejhlasitější,
prostě, aby mě bylo všude vidět a to i obrazně...
Nešlo to vždy a já při těch stavem propadala úzkosti a smutku...
Chtěla jsem při mé soutěži života vyhrávat i nad ní, když přišla její holčička, cítila jsme se poražena.
Necítila jsem zášť vůči děťátku, jejímu těhotenství, ale vůči tomu, co mohla prožívat...
Ale tohle jsem přeci chtěla já!!!
Já jsem chtěla ty semináře, já jsem chtěla poučovat o tom, co je dobré, ale najednou mi chyběla zkušenost, kterou si prostě nevydupu.
V tomto stavu smutku, ale přesto velké lásky k ní jsem setrvávala až donedávna.
Život není soutěž... přišlo to s myšlenkou na ni!
Ano, ano, ano... ach, jak krásné...
Cítím se tak lehce, naplněna láskou, souzněním s vesmírem...
Cítím, že ji miluji... volně... všechny její krásy a esence, kterými je naplněna.
Držíme se teď za ruce a kráčíme bok po boku společnou cestou.
A miluji i Tebe, Wahl. ... velmi!
A je mi jedno, co říkáš, nebo co si myslíš, už nevisím na každém Tvém slově a pohledu, na Tvých odpovědích.
Až se budeme mět potkat, nebudu řešit, co Ti mám říct, nebo jak se obléct, aby to bylo v pořádku... tak jako jsem to dělala.
Nasazovala jsem si masku, abych se ti líbila, aby jsi mě měla ráda, aby všechno bylo správně...
Wahl, já jsem volná!!!!!!
Žiju a dýchám, cítím sama sebe!!!!
Edita 12.07.2013

© Wahlgrenis 12.07.2013

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.