wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Tři děti již máme, ale nepřipadáme si ještě tak staří, abychom čekali na vnoučata


Krásné odpoledne Wahlgrenis,
nedávno mě kolegyně v práci upozornila na Vaši novou knížku o miminkách.
Našla jsem si Vaše webové stránky, kde mě zaujala i podsložka Jména .
Mám již tři děti: Jakuba, Lukáše a Nikolu (děvče), dost to sedí.
Mimo dětí jsem již třikrát potratila, dvakrát mezi syny a potřetí vloni v létě.
Těhotenství bylo plánované, ale nečekali jsme se, že se nám to povede během 14 dnů.
O to větší bylo zklamání, smutek, prázdno, že to nevyšlo.
Po zdravotní stránce jsme s manželem v pořádku.
Vloni jsme měli trošku psychické vypětí s pubertou a startem do života našich dětí, ale již se to stabilizovalo.
Od října zkoušíme miminko, ale asi není ještě ta správná doba.
Nestavíme se k tomu, že to musí být za každou cenu, že se hroutí svět.
Tři děti již máme, ale pomalu odlétají a my si nepřipadáme ještě tak staří, abychom čekali na vnoučata.
Je mi 40 a manžel je o rok starší.
Chtěla jsem Vás poprosit, jestli byste se nemohla podívat, jestli se k nám nechystá nějaká dušička.
Děkuji moc za ochotu a přeji hezký zbytek dne.
Irma 01.02.2013

Milá Irmo,
kdybych se nyní měla podívat na tento svět duší Vašeho budoucího miminka, vnímám, že to vůbec nemá jednoduché.
Pokud by sem mělo vstoupit, nejdřív si musí vybudovat svou pozici.
To, že Vy s manželem se rozhodnete pro čtvrté dítě, může být samozřejmě dobrý plán, ale současně kromě Vás jsou tady i Vaše tři děti, sourozenci.
Tyhle duše spolu nejsou na nové miminko naladěny, vypadá to, jako by se obávaly o své místo na slunci, jako by si najednou nebyly jisty, jestli zůstanou stále těmi Vašimi milovanými dětmi, jestli se pozornost nenatočí pouze na nové miminko.
Vnímají v duši budoucího miminka svého soka, který by je mohl o Vaši lásku připravit.
Pokud se miminko rozhodlo přijít - to bylo to Vaše poslední těhotenství, po jasné konfrontaci daly duše Vašich dětí vědět, kdo tady určuje pravidla.
Za této situace by se nejprve měly zjistit vazby z minulých životů, příběh, který se tehdy nemohl dokončit.
Teprve po pochopení minulosti se budeme moci bavit o Vašem možném budoucím těhotenství.
© Wahlgrenis 05.02.2013

Milá Wahlgrenis,
děkuji moc za odpověď.
Mile mě překvapila.
Nebyla jsem si jistá, jestli v tom množství dotazů, které dostáváš, na nás vybude chvilička tvého času.
Ještě jednou děkuji.
S pozicí si myslím, že to miminko nebude mít až tak moc těžké.
Naše děti jsou již dost velké a řekla bych, že už dostávají rozum, ale na vlastní rodinu nepomýšlejí, i když partnery (až na L.) mají.
Naše poslední těhotenství asi nejvíce překvapilo prvorozeného „raka“, ale teď se těší a plánuje, co miminku koupí.
Střelec byl v naprosté pohodě natěšený, odjakživa, co se dětí týkalo, má k nim nejvřelejší vztah.
Bratranci a sestřenice jsou po něm jak jatí a on po nich také.
A naše ryba také neprotestovala a bylo jí jedno i pohlaví miminka.
Kluci by uvítali princeznu, aby byly síly vyrovnané, ale zvládli by i chlapce.

Moje poslední těhotenství bylo asi dost komplikované pro tu dušičku.
Prošla jsem virózou a následným oparem, zánětem povrchových žil, dostávala jsem se do stresu.
Zaútočil na mě náš pes, který byl vždy bezproblémový a mladý, jsou mu tři roky. Naučil se otevírat dveře a začal chodit do domu a já jsem ho šla vyprovodit zase ven na dvorek a on se po mně ohnal.
Žádná agrese z mé strany tam nebyla, aspoň si jí nejsem vědoma.
Poté jsme odjeli s manželem na týden na chalupu jeho rodičů, tam se mi udělalo špatně a večer jsem měla pocit, že je s námi v chatě i něco jiného.
Manžel to vnímal stejně.
Následně jsem dvakrát během týdne navštívila pohotovost, to jsem již špinila a posléze i krvácela.
Dali mi hormony v práškách, řekli, ať si koupím vitamíny a rozloučili se.
Druhý den jsem potratila.
Děti i manžel z toho byli špatní.
Manželovým rodičům jsme nic neříkali.
Moji rodiče byli dotčení, že jsme staří, respektive můj manžel..., no nevím.
Ale je pravda, že moji rodiče si nikdy nepřáli, abych měla víc dětí.
Když se narodili, snesli by jim modré z nebe, ale zřejmě by jim stačil jenom náš "rak", na kterého se nezdravě upnuli.
Taťka byl jedináček starších rodičů, dnes by to bylo normální.
Babičce bylo 36 a dědovi 34.
A mamka byla druhorozené, nechtěné dítě ze statku, bohužel majetky (hrozná věc) a kluka už měli.
Já sama mám mladšího bratra a jsme v pohodě, sice nejezdíme společně na dovolenou, ale nepřekážíme si ani spolu nebojujeme.
A dětství jsme měli krásné, pohodové.
Když jsem se dávala po samovolném potratu dohromady, měla jsem šest neděl neschopenku, byla jsem unavená, vyčerpaná, vyhořelá, ztrácela jsem smysl všeho.
Zašla jsem za masérem.
Poslední tři roky trpím na migrénu, trvalku, vydrží i tři dny a má snahu se opakovat, nic příjemného.
Masér mě začal rozebírat psychicky, moje fobie (myši – podařilo se mu ji potlačit, bydlet s nimi nebudu, ale respektuju je, syn si nastěhoval osmáky), pak mi odblokoval krční páteř, procházel (zabývá se reiki, asi, neřeším, hlavně, když mi pomůže) barák, pozemek, stodolu.
Řekl, že v domě, ve verandě byla duše, a že pes neútočil na mě, ale na ni, a že by měl být klid a i ten zápach, občas byla cítit stařešina, se ztratil.
Ve stodole se zděsil, nevěděl, co to je.
Ani po tom vyloženě nechtěl pátrat, jenom řekl, že to bylo něco strašného, ale že to poslal pryč.
Je pravda, že ani psi tam moc být nechtěli.
Poslal to ne tam, odkud to přišlo, ale úplně mimo.
Musím uznat, že se nám dýchá daleko lépe, občas jsme měli pocit, že v domě nejsme sami.
Manžel tam vyloženě sám být nechtěl, teď to je v pohodě.
My jsme s manželem stavěli nový dům na pozemku jeho prarodičů.
Starý dům se zbořil, cihly byly použity na sklep, zbytek jsme svépomocí zvládli sami, jak to šlo z výplaty.
Stodolu jsme opravili v rámci možností, léta jsme měli hospodářství – zvířata, pole. Zahradní sklep jsme vloni zrušili, nevyhovoval, byl málo v zemi.
Udělali jsme tam jezírko – manželův sen.
Manželovi prarodiče, co žili na tomto pozemku, měli tři dcery a syna, ale ten přišel o život na vojně (cca 1970).
Byl elektrikář a omylem mu pustili do sítě elektriku, když byl na sloupu a dělal údržbu.
Krátce před tím se s ním rozešla dívka.
A za války jeho praprarodiče ztratili dva syny nuceně nasazené v Německu.
Jeden zahynul při bombardování a o druhém nikdo nic nevěděl, ztratil se.

V prosinci jsem byla ještě u léčitele na odblokování minulých vztahů, hříchů, závazků... odpuštění.
Nemyslím si, že bych záviděla, je mi jedno, co kdo má, neřeším to.
Zažila jsem dětství s úžasným dědou, skvělým člověkem a u něho závist neexistovala, uznával jiné hodnoty, lidštější.
Odblokování částečně pomohlo, migréna je mírnější a pokud moc nepřemýšlím a usilovně neplánuju a nerozebírám, co se kolem mě děje, tak je to lepší.
Přestávám vnitřně trvat na tom, co bych si já přála, nechávám tomu volný průběh, je to na vyšší moci.
Omlouvám se, že to na Vás tak hrnu, ale netuším, kam bych měla jít a ani co mám pochopit.
Třeba Vy v tom něco uvidíte, co mně zůstává skryté.
Ještě tady je boj z manželovy strany .
Snažím se ho co nejvíce eliminovat a řekla bych, že se nám to konečně po tolika letech začíná dařit.
Manžel má skoro o sedm let staršího bratra, vyrůstal téměř jako jedináček a jak sám říká, byl pořád sám, proto chtěl, aby měl hodně dětí a nikdy nebyly samy jako on. Takže se nezdravě upnul na mě a když se narodil první syn, tak na něho začal žárlit a až teď se to začalo zlepšovat.
U druhého syna tento pocit žárlivosti nebyl.
Bohužel to samé měl i tchán se svým otcem.
Nebo spíše tchán uznával pouze matku a na otce neřekne pěkné slovo, přitom manžel ,ho jako dědu zbožňoval.
Je pravda, že první syn měl asi také blíž ke mně.
Když se narodil byl manžel na vojně, takže jsme ze začátku bojovali spolu.
A čím víc pak manžel na syna nasazoval, tím víc jsem ho bránila, ale to je asi dané.
Má za sebou nejvíce životních zkušeností, občas bych řekla, že i za několik lidí anebo na několik životů dopředu.
V osmnácti se vyboural na motorce a přišel o slezinu a rozumově se vrátil někam jinam, vždy byl zakuklený, ale pak extrémně.
Rozešla se s ním dívka a on zanevřel na vše.
Začal ženy nenávidět.
Pak se ještě vyboural jednou na motorce – odřeniny a naraženiny a zrušil auto – felicii.
Z protisměru mu tam vlítlo auto a on to strhl na strom.
Občas si říkám, že ten jeho anděl strážný má pořádnou fušku.
Už se srovnal, přibral, je plný života, našel si dívku, která ho drží.
Dokonce začali plánovat společné bydlení.
Má před sebou ještě dlouhou cestu, ale věřím , že ten kalich hořkosti už má vypitý do dna.
S přání krásného dne
Irma 05.02.2013

Milá Wahl,
ještě se připojuji k odpovědi ze včerejška.
Shodou okolností jsem Váš e-mail ukazovala dceři.
A z ní nečekaně vypadlo, že je sice nadšená, ale zároveň že má strach, jak to budeme zvládat finančně.
Nevím, jestli to nějak souvisí...
Jenom mě překvapilo, jakou máte pravdu.
Mějte se krásně

Irma 07.02.2013


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.