Wahlgrenis

Asi té dušičce vyčítám, proč zrovna k nám nechce přijít

Milá Wahl,
obracím se na Vás s prosbou, s dotazem a beznadějí na duši.
Snažíme se o miminko již nějakou dobu.
Byli jsme již ve special. centru, kde jsme podstoupili IVF.
Marně.
V současné době se chystám na laparoskopii.
Přítel je zcela v pořádku, já snad bych měla být také.
S přítelem sme spolu 20 let.
Hodně jsme cestovali, ale tento život je již za námi.
Usadili jsme se znovu v ČR s tím, že bychom rádi založili rodinu.
Toužíme po tom oba a tím víc nechápeme, proč zrovna nám se nedaří otěhotnět přirozenou cestou.
Umělé oplodnění se mi podstupovat moc nechce, neboť vím, že ta dušička na nás určitě někde čeká.
Moc rádi bychom ji už u nás uvítali.
Povídám si s ní a zároveň ji asi i vyčítám, proč zrovna k nám nechce přijít.
Chtěla bych se Vás zeptat, zda je možné mi sdělit, proč k nám dušička neche zatím přijít.
Čeho se bojí?
Oba se na ni těšíme.
Je i zároveň pravda, že v současné době řešíme s přítelem otázku zaměstanání, takže je i tak trochu v tomto směru hektické období.
Tak třeba proto se bojí?
Jsem již zoufalá, smutná.
Nevím už, co ještě bych měla udělat...
Snažím se jí přichystat ty nejlepší podmínky, lásku a zázemí.
Děkuji moc za odpověď.
Evelyn 24.01.2013

Milá Wahl,
rozhodla jsem se po delší době Vám opět napsat.
Ne, že bych čekala, že mi obratem odpovíte, vím, že toho máte spoustu.
V poslední době jen trochu víc přemýšlím, co se vlastně kolem mě děje, a snažím se pochopit, proč je to tak...
S přítelem jsme spolu už 19 let.
Zdá se mi to jako sen.
Nikdy jsem netušila, že právě ON bude ten, se kterým bych ráda založila rodinu.
Hodně jsme cestovali a nějakou dobu - cca 6 let - žili v zahraničí, takže těhotenství v tu dobu nějak nepřicházelo v úvahu.
Já jsem tedy po miminku toužila, ale z jeho strany mi bylo vysvětleno, že na to není vhodná doba.
Když se ohlédnu zpět, říkám si, jestli to byla pravda, že ta doba nebyla vhodná.
Možná byla.
Jestli to nebyl jen jeho jakýsi úhybný manévr, jak se vyhnout zodpovědnosti za malého človíčka.
A ta otázka mě vlastně v poslední době trápí čím dál tím víc.
Chce vůbec můj přítel dítě?
Není jeho kladná odpověď jen jakousi náplastí na mojí utrápenou dušičku?
Spousta mých kamarádek okolo mě je těhotných, nebo již děcka mají a při jejich všetečných otázkách: A kdy vy budete mít?, se snažím diplomaticky odpovídat, že na každého jednou dojde a že i my jsme v pořadí.
Snažím se navenek vypadat hodně silně a vyrovnaně, ale uvnitř mě pokaždé při této otázce bodne u srdce a moc to bolí.
Něco obdobného zažívám i s tchyní.
Ta se mě neustále ptá, kdy už konečně bude babičkou?
Samozřejmě i moji rodiče by se rádi už pyšnili titulem babička a dědeček.
Jsem jedináček a rodiče už nejsou nejmladší...
Během roku snažení se o miminko jsme si raději nechali udělat vyšetření, zda je vše v pořádku, jelikož jsem prodělala dvě operace kvůli endometrioze.
Všechny výsledky nám vyšly dobře, tzn. že oba jsme zdraví a nevidí nikde problém, proč bych neměla otěhotnět.
Přesto se nám stále nedaří.
Ale zpátky k mojí tchyni.
Ten člověk mi v minulosti hodně ublížil, takže k ní mám určité rezervy, není mi příjemně v její blízkosti a ještě víc mě bolí, když ona začne mluvit o vnoučeti, a proč ho nemáme a že by nám i finančně pomohli s IVF.
Ale já tak nějak vnitřně cítím, že to od ní není upřímné.
Cítím stále nějakou faleš, zřejmě pozůstatek jejího ublížení.
Tak jsem se i chtěla zeptat, zda je ještě nějaká šance, jestli otěhotním?
Nějak nevím jak dál.
Co ještě mám udělat, aby se i nám povedlo mít úplnou rodinu?
A chce opravdu můj přítel dítě?
Jak jsem již psala, snažím se být silná, ale v poslední době mi to nějak nejde.
Nějak nemůžu najít vnitřní sílu, abych všechno zvládla.
Začínám se v tom žalu a slzách utápět čím dál tím víc.
Vím, že naděje umírá poslední, a tak se snažím i doufat, že už konečně i na nás dojde řada.
Snad to bude brzy.
Alespoň trochu se mi teď ulevilo, napsáním tohoto mailu.
Moc děkuju za to, že si tento můj příběh přečtete.
Třeba se dočkám odpovědi, i když v to nedoufám.
Budu ráda, když Vám budu moct jednou za čas napsat a jaksi si vylít srdíčko.
Vím, že takovýchto příběhů slyšíte denně mnoho a mnoho lidí Vás žádá o radu či pomoc, teď mezi ně patřím i já, zoufalá, s přáním, že snad již brzy budu maminkou.
S pozdravem a přáním hezkého dne

Evelyn 08.08.2013