Stale sa vo mne hromadil pocit, ze som tak trosku nechcene dieta
Dobry den Wahlgrenis,
uz som si Vasu knizku objednala.
Chcela by som sa spytat, kedze som si precitala par Vasich slov na Vasej stranke, ci komunikujete aj takto?
Nikdy som nebola u nijakeho liecitela, ale po vsetkych mojich skusenostiach, ktore som si doteraz zazila, tak sa snazim vratit k svojej vlatnej podstate a zacat sa mat naozaj rada...
Narodila som sa ako druhorodena dcera a cely zivot som "dobiehala" svoju starsiu sestru vo vsetkom, v skole, v cudzich jazykoch, a v laske k nasej mame.
Stale sa vo mne hromadil pocit, ze som tak trosku nechcene dieta...
Nikdy mi to mama nepovedala, ale musela som robit velmi vela preto, aby som si jej lasku ziskala.
V puberte som to riesila nejakymi skandalmi, aby si ma rodicia vsimli a tak to to islo az do dospelosti.
Pomalicky prerod nastal asi v 25. roku mojho zivota, kedy som si pomalicky zacala vazit sama seba a zacala sa mat trosku rada.
Teraz mam 30 rokov.
Som vydata za milujuceho manzela, ktory mi je velkou oporou a dodava mi vsetok optimizmus do zivota.
V Novembri 2010 som prekonala mimomaternicove tehotenstvo.
Bolo to velmi tazke obdobie, aj ked som vedela, ze som tehotna, stale som si to nejako vnutorne neprispustala a nakoniec to skoncilo tak, ze babatko "nedoputovalo" do maternice a zomrelo.
Vtedy mi lekari zobrali moj lavy vajcovod a povedali, ze pravy je uplne v poriadku a ze s dalsim otehotnenim nebudem mat problem.
Uz asi rok sa pokusame o babetko, ale jemu sa akosi nechce.
Minuly tyzden som mala sen, kde som stala pod rozkvitnutymi stromami a zvestovala som svoje tehotenstvo mojej svokre a hned nato som v sne videla svoju byvalu kolegynu, ktora tie nemohla 4 roky otehotniet a po lete tohto roku porodila zdrave dievcatko.
Myslite, ze sa dockam aj ja?
Strasne po tom tuzim a viem, ze by som bola dobrou mamou.
Ak budete mat chvilku a chut, tak budem velmi vdacna za par slov od Vas.
Vsetko dobre Vam prajem a chcem este povedat, ze sa snazim odpustit vsetkym aj sama sebe a dufam, ze sa mi to raz podari.
Dorotea 02.12.2012
Milá Doroteo,
s otěhotnění byste si neměla dělat starosti.
Maminka budete.
Jen se v tuto chvíli ještě potřebujete lehce přeladit, jste tak trochu v jiném režimu, který otěhotnění nepřeje.
Ale je to průchodný proces, nebojte.
Zbytečně si vyčítáte svou minulost.
Všechno, co se stalo, bylo v pořádku, není nutné žádné odpouštění.
Zbytečně se tím jenom stresujete.
Pořád se potřebujete sama před sebou nějak omlouvat, dokazovat si, že je všechno v pořádku.
Tohle je úplně zbytečné.
Stalo se to, co se stát mělo.
Minulost už stejně nezměníte.
V danou chvíli se nic jiného stát nemohlo, to je jednoduché.
Všechno, co člověk zažívá, jsou pouze zkušenosti.
Není nutné, abyste se stavěla do konce svého života na hanbu, máte žít zase naplno, s radostí.
Zcela zbytečně se také rozhlížíte kolem sebe a porovnáváte, jak to mají Vaše kamarádky.
Jistě jsou těhotné nebo už dokonce mají děti.
To je v pořádku.
Každí miminko přichází ve správnou chvíli k té správné mamince.
Každá duše si žije svůj příběh.
Vy se potřebujete jakoby jinak naprogramovat, máte si projít bodem zastavení, udělat v životě kompletní inventuru a dál fungovat jakoby v jiném režimu.
Mnohem víc byste měla být sama sebou, jde o ženu ve Vás, která potřebuje dostat prostor.
Je to nádherný přerod, který Vás čeká.
Měla byste sundat masku, začít žít radost a vnímat svého partnera opravdu jako muže svého života.
Jsou to jen nepatrné detaily, které k Vám vstoupí, ale dojde k absolutní změně.
Pak najednou budete těhotná.
© Wahlgrenis
02.12.2012
