Mám jít na operaci, nebo věřit v miminko?
Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu.
Je mi 37 let, mám výborného manžela a skoro 16 letého syna.
Po vyšetření na gynekologii jsem teď před závažným rozhodnutím.
V děloze mám dva myomy.
Je mi doporučeno její odebrání.
Stále jsem si nepřipoštěla svůj ani manželův věk a žila v naději, že porodím ještě jedno dítě.
Před 14 lety jsem ve 12. týdnu potratila.
Myslíte, že mám ještě naději, nebo se operaci nemám bránit?
Velice děkuji za odpověd a přeji krásný den.
Suala 21.6.2007
Milá Sualo,
odpověď na Vaši otázku není jednoznačná.
Sice dušička holčičky kolem Vás krouží, ráda by přišla, ale jsou tady jisté překážky.
Vypadá to, jako byste před určitou dobou procházela jistou krizí, při které jste si uzavřela jistou cestu.
Jako byste se pod tlakem okolností rozzlobila a zaměřila jste se potom už čistě jenom na hmotný svět.
Ono je někdy při životních tragédiích, kdy třeba přicházíme o milovaného člověka, uznat, že všechno má nějaký smysl.
Tehdy jste se dostala na zvláštní hranici, stav, který se dá definovat jako má dáti - dal.
Prostě účetnictví, čistý obchod, nikde nic duchovního.
Byla jste potom ještě i varována, upozorňována, že byste měla ještě něco doalšího pochopit, ale nechtěla jste nic slyšet.
Uzavřela jste se do své ulity a další sdělení k Vám už přestala přicházet.
Občas se sice nějaký pokus ještě konal - bylo to několikrát ve snu, ale bez větších výsledků.
Musela byste se vrátit hodně zpět, aby bylo možné napravit všechny křivdy.
Zdravotní problém, který nyní se svými lékaři řešíte, je jenom důsledkem této nastoupené cesty.
Máte přijmout vyšší záměr s Vámi, ale podle všeho to vypadá, že Vaše cesta k miminku je již uzavřená
Ráda byste se ještě stala maminkou, je ve Vás obrovská láska a touha po dítěti, to ano.
Ale ta větev, na které se právě houpete, je příliš slabá, aby takovou silnou myšlenku unesla.
Další postup si budete muset zvolit sama, nemohu Vám radit, co máte nebo nemáte udělat.
Někdy ani sliby, že už to víckát neuděláme, nepomohou...
Wahlgrenis 21.06.2007
Milá Wahl,
velice jste mě zaskočila, že přišla vůbec nějaká odezva.
Nikdy jsem duchovnu nepřikládala velký význam, samotnou mě zaskočilo, že jsem Vás žádala o radu.
Z odpovědi, kterou jste mi zaslala, nejsem úplně moudrá.
Nepochopila jsem, jestli jsem někomu ukřivdila já, nebo bylo ukřivděno mně.
Dávám velký důraz na rodinný život i když práce pro mě také hodně znamená a zaměstnává mě.
Každé manželství prochází různými obdobími, zajímalo by mě jestli jsem odpověd pochopila tak, že další dítě se nehodilo právě do té naší rodiny.
Je pravda, že i syn je velice hodný, ale myslím, že po sourozenci nikdy netoužil.
Já sama jsem schopná postoupit rizika spojená s těhotenství, ale nerada bych přehnaně riskovala právě z důvodu, že to moje jediné dítě mě ještě bude potřebovat.
Jestli mi máte k tomu ještě co říci, byla bych ráda.
Rozhodnout se musím již brzy a bude to již definitivní, což mě trochu děsí.
Děkuji za laskavost
Suala 21.06.2007
Milá Sualo,
pokud paní Wahlgrenis dovolí...
Je zřejmé, že operaci vnitřně nepřijímáte, potom to nedělejte (nejste-li ohrožena na životě).
Duchovní cesta a prožívání je Vám k dispozici okamžitě a má sílu měnit Vás i děje kolem Vás...
byla jste přivedena na stránky Wahlgrenis, dostane se Vám zřejmě i dalšího vedení a pomoci, buďte pozorná veškerým podnětům.
Pronesené rady - lékařů, rodiny, Wahl, moje ad. berte pouze jako pomoc k vnitřnímu procítění situace, vložte je do sebe a vyčkejte - poproste Vesmír či Boha o sílu a podporu, v určité pravé chvíli Vám intuice - Váš vnitřní hlas napoví, odpověď bude jasná a jednoznačná - dokud váháte - vše se ještě "ve vesmíru" řeší.
S láskou
Jana Charlota 21.06.2007
© Wahlgrenis
21.06.2007
