Mám se smířit s tím, že druhé miminko mít nebudu?
Milá Wahlgrenis,
psala jsem Ti již jednou, o mé touze mít ještě jedno dítě a problému brzkých potratů.
Dnes jsem našla na Tvých stránkách dopis od Dáši na podobné téma a Tvou odpověď.
Je mi z toho mrazivo.
Před pár dny jsem opět potratila (po čtvrté).
Stejně jako Dáša mám i já syna - 2 roky.
Možná platí tvá odpověď Dáše i na mne: užívej si svého štěstí a nechtěj víc.
Zdá se to tak jednoduché.
Mám se přestat pokoušet?
Vzdát to?
Jak se mám ale zbavit touhy po velké rodině, po dalším miminku?
Přijít o dítě i v tak rané fázi těhotenství bolí, ale naděje, že příště to třeba vyjde, mě drží.
Nevím, co je lepší: znát budoucnost a vyrovnat se s ní, nebo se držet (možná marné) naděje?
Myslím že to vím: chci a potřebuji znát co mě čeká a zda mohu a mám mít ještě dítě.
Miluji svého syna a spolu s manželem opravdu naplňují můj život štěstím.
Přesto bych chtěla víc, chtěla bych pro svého syna sourozence.
Prosím Wahlgrenis, poraď mi.
Mohu něco změnit?
Mohu si pomoci?
Také splácím za minulé skutky?
Nebo je dobré se ještě pokoušet?
Děkuji Ti.
Dáša má pravdu, jsi naše sluníčko. Jsi silná, skládáme na Tebe takovou spoustu bolesti a nejistot.
Zdeňka 20.02.2006
Milá Zdeňko,
za současného stavu se o miminko opravdu snažíte marně.
Je třeba mnohé v životě změnit.
Žijete příliš stereotypně, je třeba vybočit z tohoto života.
Jako varianta se jeví výjezd mimo místo bydliště.
Přičemž cestou zpět byste mohli zažít něco zlomového.
Je totiž třeba, aby sis prožila něco zásadního.
Je to něco, co by se dalo nazvat léčba šokem!
Tvůj život je zatím takovou docela nudnou procházkou růžovou zahradou.
Postupně si sice plníš své plány, ale jen bys chtěla dostávat.
Je třeba také něco nabídnout, dát ze sebe.
Miminko se Ti narodit má - holčička.
Těhotenství v žádném případě nebude jednoduché.
Do Tvého života musí proniknout duchovní rozměr, zatím opravdu jen od života žádáš...
Soustřeď se na vlastní domov, vyruš z myšlenek nenávist.
Teprve potom se Vaše vzájemná láska bude moci skutečně zhmotnit.
Nebylo by rozhodně marné si s dušičkou té holčičky "popovídat".
Třeba Ti detaily Tvé změny bude schopna přiblížit pochopitelnější formou než já.
Wahlgrenis 21.02.2006
Milá Wahlgrenis,
píšu, abych se s Tebou podělila o naději.
Zjistila jsem, že jsem opět těhotná.
Trochu neplánovaně, chtěli jsme ještě pár měsíců počkat.
Jsem teprve na začátku, v 5. týdnu, ale už byla tečka vidět na ULZ.
Nevím, ale moc a moc doufám, že to je ta holčička, o které jsi mi psala.
Děkuji moc za Tvůj mail.
Moc jsem přemýšlela a mluvila o tom s manželem.
Díky němu mi došla další věc - nejenom že mám to obrovské štěstí, že mám muže, co mě má rád, a zdravého syna, ale oproti spoustě ostatních mám MOŽNOST a ŠANCI mít další dítě.
I když to nebude jednoduché.
Už to samo o sobě je hodně a já si toho vážím čím dál víc.
I díky Tobě.
Musím ležet, brát hormony.
Snad to vyjde, uděláme pro to co se dá.
Ještě jedna věc.
Pár dní po Tvém mailu jsem měla veliký konflikt se svojí matkou.
Nikdy jsme spolu nevycházely a ničilo mě to.
Hodně.
Nikdy jsme spolu nebyly schopny komunikovat v klidu jinak než přes telefon.
Myslela jsem neustále na to, jak se ke mně chová a nesnášela jsem to.
Byla jsem protivná a ona přehnaně kritická.
Vyvrcholilo to tím, že mi řekla, že jezdí stejně jen za vnukem, že za mnou se jí už ani nechce a že se děsí, že se jí vrátí rakovina a zůstane ochrnutá, protože se bojí, ŽE JÁ JÍ NEPOMUŽU, PROTOŽE NEBUDU MÍT NA NI ČAS.
A odjela.
Moc mě to překvapilo a ranilo.
Často jsem dříve přemýšlela o tom, že už to nebudu řešit, hádat se, že s ní přeruším kontakt, protože já mám svojí rodinu (máma je sama).
Ale po tomto konfliktu mi najednou došlo, že ať se ke mně chovala a jistě bude chovat kdovíjak ošklivě, nedělá to schválně, a především já nechci o ní přijít.
Je to moje matka a babička mýho syna.
Zavolala jsem a omluvila se.
Měla jsi pravdu, jak jsi řekla, jsem kritická, ale chci moc a málo odpouštím.
Když jsem byla těhotná se synem a řekli mi, že to bude kluk, byla jsem šťastná.
Nechtěla jsem holčičku, bála jsem se, že nedokážu mít s ní hezký vztah, že to dopadne jako u mě a mojí mámy.
Ale teď je to jinak.
Moc toužím po holčičce.
Budu ji milovat a především se nebudu bát dát jí to najevo.
Jako jejímu bráškovi.
Díky moc za Tvoji podporu, Tvůj čas a Tvoji sílu.
Zdeňka 22.05.2006
© Wahlgrenis
22.05.2006
