Narodilo se mi předčasně miminko
Milá Wahlgrenis,
omlouvám se za tykání, ale bude se mi lépe psát.
Byla bych ráda, kdybys mně poradila.
Otázek je moc, budu se snažit Tě příliš nezdržovat a vybrat jen některé.
Odpověz, prosím, podle svého uvážení.
Na úvod chci ještě říct, že budoucnost mě raději nezajímá, nevím, zda bych unesla nějaké špatné zprávy a vím, že nic není definitivní.
A teď k věci.
Narodilo se mi předčasně miminko.
V současné době mu je 17 měsíců.
Lékaři píšou, že je psychomotoricky opožděné.
Koncem července vážilo teprve 5,20 kg.
Má velké problémy s nechutenstvím.
Nebo spíš já mám velké problémy s jeho nechutenstvím.
Dojížděli jsme k léčiteli, který v červenci zemřel.
Máme hledat náhradu a jak, nebo nám můžeš pomoci?
(Na Tvoje stránky jsem se dostala právě při vyhledávání léčitele.)
Ještě chci poprosit i o pomoc pro mě.
Věřím, že se Tvoje rada bude hodit i dalším, kteří si ji přečtou.
Vzhledem k mé náročné životní situaci se dostávám do stavů, se kterými si nevím rady.
Chtěla bych mít zase naději, že se všechno v dobré obrátí, ráda bych přestala závidět "úspěšnějším" matkám, ráda bych odpustila tchyni, která nás nechala bez pomoci.
Jak získat rovnováhu a odstranit negativní vtíravé myšlenky?
Těch se obzvlášť bojím...
Ve chvílích velkých krizí prosím Boha, přestože se neumím modlit, prosím Anděly a volám svoji zemřelou mamku.
Asi bych ji volat neměla, viď?
Je to nejspíš sobecké, ale já mám aspoň na chvíli pocit, že je někdo se mnou.
Děkuju.
Hrášek 23.08.2005
Milá maminko, Hrášku,
toto jméno mě napadlo hned, když jsem měla Tvůj dopis zakončit.
Nechtěla jsem použít Tvé pravé jméno.
Hrášek, tedy lusk, v soba obsahuje ochranitelskou roli.
Hlídá svá mláďátka, zeleňoučká, kulaťoučká, maličká.
Stejně jako Ty se staráš o své miminko.
Pan léčitel, kterého zmiňuješ, působil na své pacienty energetickým pobíjením.
Jednak je dokázal na poměrně dlouhou dobu dobít a také vyrovnával auru, zklidňoval, co potřebovalo zklidnit, a naopak povzbudil to, co usínalo.
Tvůj chlapeček (?) přišel na tento svět s cílem zachránit rodinu.
Vypadá to, že počáteční start měl hodně znepříjemněný.
Nebylo to to krásné miminko, všemi očekávané, přišlo si klidně úplně jindy.
Byla s ním spousta práce, nebyl příliš opěvován.
Naopak se jeho příchod označoval za zradu, neštěstí a trest.
On to ale tak nevnímá.
On ví, že láska je tady od toho, aby on jako nový život měl šanci žít dál.
Zatím ale je spíš všem na obtíž, dokonce i Ty sama se bráníš ošklivým myšlenkám.
On dokáže poznat lásku, opravdovou lásku, ne přetvářku.
Všechno kolem něho je ale zatím příliš nepřehledné.
Jako by se nikdo neradoval z jeho úsměvů, z jeho postupných pokroků.
Přicházejí pomalu, ale přicházejí.
Každá jiná matka je v jiné situaci, nesmíš porovnávat, ony to neprožívají jako Ty.
Tvoje role je těžší.
Ani nečekej nějaká ocenění nebo pochvaly. Nepřijdou.
Je to nekonečná pomalá práce.
Ale hlavně láska.
Pro Tebe je asi hodně těžké to, že vývoj neprobíhá dál přirozeně kupředu, ale že jsou tady skoky.
Jeden skok vřed a dva zpátky, chaos.
Vypadá to, že miminko jaksi ani moc nechce spolupracovat.
Píšeš to u jeho nechutenství.
Jak do něho dostat jídlo, když nechce?
A když nechce, nebude přibývat na váze...
U něho vznikl problém už v minulosti.
Nese si s sebou karmický dluh, provinění, kterého se dopustil.
Sám se rozhodl řešit situace, které mu ale tehdy k řešení nepříslušely.
Jeho cesta se proto nyní musela poněkud zkomplikovat.
Bude ještě chvilku trvat, než se vyloupne...
Ale nakonec se vyloupne, neboj se.
Jen jsi netrpělivá, je to Tvoje miminko, spolu máte něco řešit, važ si každého společného okamžiku.
Vychází mi, že právě Ty jsi v jeho minulosti sehrála obrovskou roli.
Byla jsi pro něho nejbližším člověkem, partnerkou, ale on příliš žárlil, neuměl Ti dávat tu pravou lásku, nevěděl, co všechno potřebuješ, neunesl Tvůj pohled na jiného muže.
Nic jiného tam nebylo.
Proto jste nyní tak blízko u sebe, proto máš nyní z něho trochu i strach.
Ale máte se ještě hodně přiblížit, budete si rozumět.
On už přichází poučen o to, že žárlivost je krutá a nepatří do života.
Je to proces proti přírodě.
Každý člověk je totiž svobodou bytostí a nikdo jiný si ho nesmí přivlastňovat.
Přijmi ho skutečně do svého srdce, on to strašně potřebuje, potřebuje odpustit to všechno, co se stalo.
Nelámej nad ním předčasně hůl.
On má svoji pozici ztíženou, ale společnými silami mu pomůžeš.
Jak jsou někdy lidské osudy zamotané.
Není to jen maličké miminko, není to jen drobeček, nad kterým se má plakat.
Je to duše, která nastoupila další kolo k dalšímu zrání.
Wahlgrenis 25.08.2005
Milá Wahlgrenis,
DĚKUJU.
Tvoji odpověď jsem si četla několikrát a nevím, jak bych vyjádřila obdiv k Tvým schopnostem, včetně schopnosti pohladit a poslat Lásku.
Ráda bych ještě něco napsala.
Syn (!) se narodil opravdu velmi brzy, šlo spíše o experiment ze strany lékařů, zda přežije.
Dokonce mně bylo jedním z nich hned po porodu řečeno, že se mám modlit, aby nepřežil.
Na děťátko jsme čekali hodně let, nechávali jsme početí volný průběh.
Myslím, že vím, kdy ke mně jeho dušička přišla.
Po jednom krásném milování na dovolené jsem cítila nebo viděla proud krásného světla, takový vodopád a napadlo mě, že tohle je zrovna ta chvíle, kdy by mohl vzniknout nový život.
O pár měsíců později, když jsem už nečekala žádný problém, nastal zvrat a já se ocitla v nemocnici.
Poté se odehrálo několik "náhod" a já ležela vyděšená na porodním sále.
Když mě tam nechali samotnou, mluvila jsem k děťátku a říkala mu, že ho moc miluju.
Pak mně ho odnesli do inkubátoru.
Téměř denně jsme za ním jezdili a dva měsíce jsem si jenom představovala, jak ho hladím.
Teprve dvouměsíčního, když měl asi 1 kg, jsem si mohla pochovat.
Myslím, že je hrozně důležité, aby maminky podpořily svoje předčasně narozené děti svojí přítomností a určitě se nepletu, když řeknu, že tyto navštěvované dětičky se lépe vyrovnávaly s problémy, které přišly, než ty, které se rodičů nedočkaly nebo jen sporadicky.
Další komplikace, které nastaly, nebudu líčit, bylo jich opravdu dost.
Po jeho narození se mně zdál sen o štěňatech.
Všechna byla zdravá, jen jedno - taková chudinka na pokraji smrti.
Někdo říkal, že to už má za sebou, ale v závěru snu to štěně běhalo a nikdo tomu nechtěl věřit.
Často si na ten sen vzpomenu, abych mohla doufat.
Vím, že syn ke mně nepřišel jen kvůli sobě, ale i kvůli mně.
Dostala jsem šanci poznat, jakou cenu má lidský život.
Vážím si toho, ale zároveň to bolí.
V dopise jsem psala, že lékaři uvádějí, že je psychomotoricky retardován.
Co se týká psychiky, já si to nemyslím.
Umí spoustu věcí, které ale doktoři nevidí, často mě překvapí svojí bystrostí a komunikativností.
Krásně se na mě dívá a v těch očích je opravdu hodně lásky.
Ty moje negativní myšlenky se týkají hlavně jeho budoucnosti, chci, aby byl šťastný a pokud možno zdravý a chci tomu věřit, ale někdy to moc nejde.
Slíbila jsem mu, že ho neopustím, ať se děje, co se děje.
Děkuju, laskavá Wahlgrenis, za podporu.
Ještě mně vrtá hlavou jedna otázka, zcela praktická, ale pokud nebudeš mít čas nebo to nepůjde z jiného důvodu, nemusíš odpovídat.
Mám s ním i dál cvičit Vojtovou metodou?
Je to kruté, mám strach, že mu způsobuju psychické trauma a nevidím moc výsledky.
Nejhorší je, když ho při cvičení trápím a on volá: "Mama".
Volá mě na pomoc a přitom jsem to já, kdo mu působí nepříjemné pocity.
Ještě jednou děkuji za odpověď.
Maminka Hrášek 25.08.2005
Milá maminko,
je v Tobě obrovská síla a věřím, že všechno skutečně dobře dopadne.
Vnímala jsem Tvého syna, ani jsem o tom nepochybovala...
Vojtova metoda je možná z pohledu rodičů hodně drastická.
Také jsem ji musela se svou dcerou cvičit.
(Narodila se sice jen o 3 týdny dříve, ale s porodní váhou 1670 g. Proti Tvému synovi byla macek.)
Také jsem neviděla vůbec žádné pokroky.
Pak se to ale najednou zlomilo...
Ani nevím, po jaké době.
Také jsem byla doktory proškolena, že to je metoda působící tlakem na důležitá nervová zakončení a časem by se omezená hybnost měla dát do pořádku.
Vím, že i mně občas tekly slzy, když jsem malou držela v nějaké nepříjemné pozici.
Nelíbilo se jí to.
Ber to jako program, jako cesta, která vás dva spojuje.
Je něco, co si musí protrpět, aby potom přišla odměna.
Nemyslím jenom tu sladkou náruč, pochování a pomazlení, ale dostaví se i ono očekávané rozpohybování.
Minule ses ještě ptala, jestli máš volat na pomoc svoji maminku, která Ti už zemřela.
Pokud to vnímáš tak intenzívně, že ji cítíš vedle sebe, tak to ani není nutné ji volat.
Prostě je u Tebe.
Jen by možná měla komunikaci s ní zintenzívnit.
Ona je Tvůj silným ochráncem, je možné, že by Ti mohla v mnoha věcech poradit.
Jsou skutečně věci mezi nebem a zemí, takové, které rozumem nevysvětlíme.
A přesto existují.
Někdy se tomu říká zázrak, ale jsou to postupy za pomoci bytostí jemnohmotného světa.
Nemusí to být jen duše zesnulých, jsou i další bytosti, které mohou zhodnotit Tvoji situaci...
Jistě je něco, co bys mohla ve svém životě změnit, co bys mohla nabídnout...
Ne, tohle není příběh z pohádky.
Funguje to.
Kdyby ses naučila pracovat s vesmírnou energií, přijímat ji při osmičkové poloze,
časem bys na svém synovi zjistila neuvěřitelné pokroky.
Pročti si experiment na zvětšení poprsí, ten je ale jen takový základ.
Až tohle zvládneš, můžeš energii vysílat (podobně jako to dělal pan Paseka) synovi.
Ale měla bys být dostatečně silná sama o sobě, neplakat, nepropadat depresím.
Měla bys mít v sobě jistotu a důvěřovat si.
Pak se i tohle povede, uvidíš.
Wahlgrenis 26.08.2005
Milá Wahlgrenis,
ráda bych Ti poděkovala za naději, kterou už jsem ztrácela, za podporu, které si moc vážím, a taky díky za to, že vím, kudy dál.
Zatím se ale z toho bahna negativních emocí teprve pomalu zvedám a bude chvíli (?) trvat, než se zbavím těch nečistot.
Ptala jsem se kyvadla, jestli teď můžu komunikovat s jemnohmotným světem, ale odpověď byla zamítavá.
Dovolila jsem si ještě jednu otázku, zda to přijde později.
ANO.
Vlastně jsem ani nečekala, že se do toho "povídání" pustím hned.
Byla jsem teď na tom hodně špatně psychicky a taky mám trochu strach.
Musím se dát do pořádku, abych nenadělala víc škody než užitku.
Taky si nastuduju všechny Tvoje odpovědi a materiál na Tvých webových stránkách.
Už mám spoustu otázek, ale s tím počkám, až si to přečtu.
Třeba odpovědi najdu, aniž bych Tě zdržovala.
Ještě k mamce coby mému ochránci.
Nevím, jak to je.
Po jejím úmrtí ke mně přišla ve snu a oslovila mě jménem.
(Věděla jsem, že to je sen.)
Předtím jsem si vyčítala některé věci ve vztahu k ní, ale od tohoto okamžiku jsem věděla, že je mi odpuštěno a snad to bylo oboustranné.
Popsat se to nedá.
Snad jako bezmezná, bezbřehá láska.
Mamka ke mně přišla ještě jinak, když jsem byla ve dne v bdělém stavu.
Cítila jsem její pohlazení a objetí.
Byla jsem ráda, ale požádala jsem ji, aby stála při bratrovi, který její úmrtí prožíval taky velmi špatně, ale východisko z bolesti chtěl hledat v sebevraždě.
Už nebudu víc zdržovat, slovo děkuju mně najednou připadá hrozně málo.
Hrášek 30.08.2005
Milá Wahlgrenis,
dlouho jsem váhala, jestli Tě mám obtěžovat, nevím, zda odpovíš, přesto si dovolím to zkusit a poprosit o odpověď.
Psala jsem Ti už minulý rok v srpnu (Narodilo se mi předčasně miminko).
Syn má některé zdravotní problémy dodnes, ale co nás v současné době nejvíc trápí, je jeho nechutenství.
Není to nic nového, ale teď jako by ten problém kulminoval.
Synovi jsou dva roky, váží 6,80 kg a poslední dobou odmítá jíst, chce pít jenom mléko.
Nevíme, co dělat.
Lékaři jsou v koncích, jeden nám vyhrožuje, že pokud nebude syn přibývat, budeme muset do nemocnice a tam ho budou krmit sondou.
Vždyť ten maličký si zažil bolesti a trápení už tolik, co některý člověk neprožil za celý život.
A je to živá bytost, která cítí, která je šťastná doma a ne nějaká věc, se kterou si pan doktor bude manipulovat podle svého a experimentovat.
Prosím, je nějaká cesta, jak z toho ven?
Radila jsi mi, abych se naučila přijímat energii a předávat ji malému.
Od prvního kontaktu s Tebou (promiň tykání, jsi pro mě blízký člověk) se snažím být lepší a je pořád co zlepšovat a ještě dlouho bude.
Zatím se ostýchám zkoušet polohy pro příjem vesmírné energie, protože si myslím, že si to musím nejdřív zasloužit.
Ještě na závěr chci poděkovat.
Díky Tobě jsem se dostala z obrovské krize a pořád žiju z Tvých srpnových odpovědí.
Děkuju za sebe i za všechny ostatní bloudící, kterým svítíš na cestu.
Hrášek 09.05.2006
P.S. Malý miluje obrázky Zdeňka Hajného, každý den několikrát prohlížíme jeho knihu.
Doporučuju všem se občas zastavit a přenést jinam aspoň prostřednictvím jeho Díla.
Milá Wahlgrenis,
nevím proč mě vždycky znovu překvapí, že TO funguje.
S malou prožíváme opět období, kdy téměř nejí.
Snažím se si říkat, že ona ví, co dělá a potřebuje, ale teď už je to hrozně těžké, už je to dlouho, co nejí a mě to trápí.
Snažím se se s tím vyrovnat, brát to pozitivně, ale je to těžké.
Dneska mě napadlo, že Ti napíšu, a teď jsem si na Tvých stránkách přečetla příspěvek "Narodilo se mi předčasně miminko".
Dodal mi naději, že všechno bude dobré.
Přestože se dcerka nenarodila předčasně, je malinká a drobounká (váží asi 10 kg).
Taky jí budou 2 roky.
Vím, že je tady kvůli mně.
Wahl, mockrát Ti děkuji a moc zdravím Hrášek a jejího chlapečka
Madalén 10.05.2006
Milé maminky,
Vaše děti se dostaly do tohoto světa něco pochopit, něco objevit a něco si vyřešit.
Hlavně ale na sebe musí upozornit.
Tím, že přišly na svět tak malé, vyžadují větší péči z Vaší strany.
Určitě tam bude vazba z minulých životů - vnímám tady opuštění partnera...
Nyní je třeba, aby láska z Vaší strany směrem k miminku byla tzv. tutová, proto se Vám muselo narodit.
Matka své dítě opouští jen ve velice výjimečných případech.
S tím nechutenstvím je to jen hra - kam až může jít?
Dají se vymýšlet nejrůznější varianty jídel, které tělu vyhovují.
Vychází se z data narození a měla by ladit s magickým ornamentem.
Ale tohle je už tak trochu vyšší dívčí.
Jen chci naznačit, že cesta z tohoto zamotaného kruhu, ač není na první pohled vidět, tady je.
Nemusíte se trápit, obě Vaše miminka chtějí žít, určitě nezemřou hlady.
Měli bychom se konečně zbavit té závislosti na obrázcích, jak má kdo vypadat, kolik má měřit a kolik vážit...
To není jen teorie pro dospělé.
Vím, jak je snadné přijmout rozdělení lidí do jednotlivých krabiček.
Kdo svou krabičku nemá, je problémový...
Jak je tohle jednoduché...
Pak se musí samozřejmě přistoupit k výživě sondou, jak psala maminka Hrášek...
Jiná cesta není...???
Jenže jiná cesta je, možná se zdá divná, protože není popsána v knihách, ale skutečně existuje.
Záleží jen na tom, komu se na své cestě dostanete do rukou.
Wahlgrenis 10.05.2006
Milá Wahlgrenis,
ráda bych Ti ještě jednou poděkovala za Tvoji pomoc.
Říkala jsem si, jaký jsi milý člověk a překvapila mě moje reakce, že jsem měla několikrát nutkání Tě pohladit.
Opravdu jsem zdrženlivá v těchto projevech, pokud se to zrovna netýká mého manžela nebo dětí.
Chtěla bych Ti napsat, že mě u Tvé osoby (mimo jiné) fascinovalo spojení křehkosti a síly.
Něco úžasného. Teď to zní jako vyznání lásky :-). No proč ne.
Napíšu ještě později, jak jsme se dohodly...
Zatím jen jedna věc, kterou si nedovedu vysvětlit.
Předělali jsme malému postýlku na druhou stranu místnosti, aby byl mimo zónu.
Ta další zóna, která přecházela přes mou postel se v okamžiku úprav dostala na okraj postýlky, ale nezasahovala do ní.
Chlapeček dva dny hrozně večer vyváděl, brečel, když jsme ho chtěli uložit, jako by tam bylo něco, čeho se bojí.
Byl ospalý, chtěl spinkat, kýval hlavičkou, ale když jsme ho donesli k postýlce, dostal úplný záchvat pláče.
Trvalo to dlouho, nejsme u něho na tohle zvyklí.
Ani přes noc nespal klidně..
Druhý den se to opakovalo a my kapitulovali.
Ještě večer jsme postýlku přemístili na původní místo a tam hned lehl a spal.
Zajímavé je, že když spal v postýlce na novém místě, vyhodil váleček, který má na okraji postýlky, aby se nebouchal do hlavy, protáhl ruce přes "šprusle" a měl je natažené směr patogenní zóna.
Je možné, aby mu patogenní zóna vyhovovala?
I na svém "starém" místě spí stočený přímo v zóně, kterou jsi vyznačila jako patogenní.
Už nebudu zdržovat.
Měj krásný večer i všechny následující dny!
Hrášek 09.07.2006
Milá Hrášku,
někdy se takové věci stávají...
A víš dobře, že Váš syn to má všechno trochu jinak.
Podobně jako kočky jsou trochu zvláštní tím, že vyhledávají geopatogenní zonu, stejně tak Váš chlapeček.
Už si natolik zvykl na narušené energetické prostředí, že existence kdekoli jinde je pro něho nepochopitelná.
Na něho by se mělo v těchto věcech pomalu, on je silná osobnost.
Ostatně při "čtení" knihy s obrazy pana Hajného to naprosto jasně dokazuje.
Ačkoli je tak malý, uspůsobil si Vás přesně je všem svým potřebám, ochočil si Vás naprosto neuvěřitelně.
Je v něm obrovský potenciál, bude to náročná cesta z pozice rodičů dostat ho NĚKAM.
On má naprosto jasný plán, z kterého jen tak neustoupí.
Vlastně hrajete takovou hru - kdo z koho....
Jednou se spolu ale sladíte...
Wahlgrenis 20.07.2006
Milá Wahlgrenis a milá maminko Hrášku - Hrášenko,
Mám o sedm let staršího syna se stejnou diagnozou
a původně jsem chtěla napsat konkrétní rady a zkušenosti,
ale došlo mi, že univerzální návod neexistuje, že každé dětátko je originál a každému prospívá uplně něco jiného.
Jsem pevně přesvědčena, že se Ti dostanou do rukou ty správné knížky,
najdeš na internetu informace, které potřebuješ znát, setkáš se s lidmi, kteří Ti poradí, s odborníky, kteří Ti pomůžou.
Jen Ti radím, naslouchej, uč se, ale neber nic jako dogma, řid se srdcem a poslouchej svou intuici.
Jen Ty nejlépe víš, co Tvému dětátku pomáhá.
Jediné konkrétní - někdy je za nechutenstvím u dětí nesnášenlivost lepku
a protože děcko opravdu velmi málo jí, v krvi se neukazují protilátky,
nemoc je dlouho skrytá a odhalí jí až speciální vyšetření.
Milá Hrášenko, čekají Tě dny plné radostí i starostí, dny, kdy se Ti bude dařit, budeš na sebe pyšná, a dny, kdy budeš cítit beznaděj.
Budeš se radovat z pokroků, které Tvé dítě dělá a budeš smutná, že se nemůžete hnout z místa anebo se dokonce vracíte.
Nebude den, kdy Tě nezabolí, že Tvé dítě není jako ostatní.
Ale také nebude den, kdy si neřekneš, jak jsi štastná, že ho máš a že si zrovna Tebe vybralo za maminku.
Potkáš spoustu dobrých a báječných lidí.
Tvé dny nebudou nikdy obyčejné, nudné a šedivé
- budou vždy něčím zajímavé, poučné a budou plné barev, emocí
a Ty budeš vědět, že opravdu žiješ, že Tvůj život má smysl.
Přeji Ti, milá Hrášenko a přeji Tobě, milá Wahglrenis, ať je každý Váš den něčím krásný a at Vám přinese vždy alespoň jednu malou radost.
S láskou
Anna 21.07.2007
Milá Wahlgrenis,
tenhle mail píšu už podruhé.
Předevčírem při pokusu o odeslání se ztratil neznámo kam...
Slíbila jsem, že se ozvu, jak dopadla "akce miminko".
Zatím nepozoruji žádný radikální zlom, ale věřím, že všechno ještě přijde.
Hlavně doufám, že babička přestala chlapečka "zásobovat" negativní energií.
Co se týká jídla, musím napsat, že jisté pokroky tady jsou.
Rýžové kaše si vzal 6 lžiček a ani se nešklebil a nezvracel.
Poté ale náš malý velký šéf důrazně odmítl jíst dál, chtěl jenom mléko.
Ještě jsem chtěla napsat, co se dělo první večer po Tvém odjezdu.
S manželem jsme nezávisle na sobě (každý v jiné místnosti), ale zřejmě současně, udělali to, co nám bylo prostřednictvím Tvé osoby sděleno.
Manžel potom přišel za mnou a byl docela rozklepaný a sdělil mně, že ho přitom mrazilo v celém těle.
A to je (nebo byl?) nevěřící Tomáš.
U mě byl průběh stejný, jen s tím rozdílem, že jsem se tolik nedivila.
Přesně o půlnoci nás pak vzbudil budík, který blikal s časem 00:00.
Jistě nemusím psát, že jsme tak brzo vstávat nechtěli :-).
Musím ještě jednou poděkovat za Tvoji návštěvu i cenné rady, i za naději, kterou jsi nám dala.
Ještě na závěr bych moc a moc prosila, jestli bys mohla předat moje poděkování Anně, která přesně vystihla moje pocity i myšlenky, které byly před časem i jejími pocity a myšlenkami.
Její dopis mě posílil.
Děkuju i ostatním, kteří se snažili nám poradit, co by se dalo s naším "nejedlíkem" dělat a držím pěsti i těm, kteří jsou na tom podobně jako my.
Děkuju za Tvůj web.
Bez něho bych už asi seděla někde v místnosti bez oken a dostávala skotské střiky..
Přeju krásné, i když horké, letní dny!!!
Maminka - Hrášenka 26.07.2006
Milá Hrášenko,
mám pocit, že to, co jste prožívali s manželem, jsem v bleděmodrém prožívala taky.
I když pár kilometrů od Vás.
Nicméně mi bylo jasné, že se děje něco, co není z tohoto světa.
Kdo u toho nebyl, těžko pochopí.
Věřím ale, že ke zlomu dojde, až ta negativní energie bude převážena pozitivní.
Víte dobře, koho máte na své straně...
Wahlgrenis 26.07.2006
© Wahlgrenis
23.08.2005
