Jak jsem byla ve Vysokém Mýtě...
V sobotu jsme byla poprvé v životě ve Vysokém Mýtě.
Měla jsem se tam sejít s Drahomi. Znáte ji...
Ta úžasná osůbka přišla s nápadem, který zatím nechci příliš specifikovat.
Každopádně jsem se rozhodla s ní sejít, abychom mohly realizovat jistý větší plán.
Současně jsem si domluvila setkání s veverkou a jejím mužem.
Čekali na mě na smluveném místě.
Ovšem Drahomi nikde, přestože naše poslední domluva byla jasná.
"Budu tam, poznáme se!"
Čísla mobilů jsme si ovšem nedaly.
Chtěli jsme se s manželským párem někde usadit, ale to bychom už Drahomi nikdy nepotkali.
Co teď?
V Praze je internetová kavárna na každém rohu, viděla jsem to jako řešení.
Místní nám poradili cestu k jediné internetové kavárně ve Vysokém Mýtě.
Skvělé, má celotýdenní provoz, jen s jednou výjimkou - kromě soboty.
Stejně tak vedlejší knihovna, kde jsme internet předpokládali, o víkendu nefunguje.
Veverka tedy zavolala nějaké své známé, aby zkusila poslat mail s mým telefonním číslem.
Nic jiného nás nenapadlo.
Doufali jsme, že si mail vyzvedne a zavolá. Třeba.
No nic.
Přecházíme tedy na místo, které manželé předem vybrali. Začínalo sněžit.
Zbývalo ještě přejít poslední silnici a zahnout za roh.
Najednou nás osloví paní: Nejste vy Wahlgrenis?
Samozřejmě, byla to Drahomi!
Museli jsme se smát.
Bez telefonu, bez mailů.
A našly jsme se...
Nikdo jsme se ničemu nedivili.
Takhle nějak to totiž funguje.
Mohli jsme jít jinudy, jinam, ona mohla jít jinudy a jinam.
Vysoké Mýto má spoustu ulic, rohů, parků a zákoutí.
Přesto se naše cesty střetly.
Jen se dnes zkuste s někým sejít bez mobilu na druhém konci republiky, aniž byste ho předtím znali...
Řeknete: nemožné!
Jenže pokud se dva lidé mají potkat, potkají se.
Pak už jsme si samozřejmě čísla mobilů vyměnily, abychom se mohly odpoledne v klidu domluvit.
Domluvily jsme se. Však o tom tady taky napíšu.
P.S.: Chtěla bych Vám - veverko, Petře i Drahomi - poděkovat za nádherný den. Díky!
© Wahlgrenis
24.01.2005
