Potom, co jsem "to" manželovi řekla, tak mě začalo strašně bolet v krku
Krásný dobrý den Wahlgrenis,
pročítám Vaše stránky, chodím sem stále častěji a častěji.
Procházím si nejčastěji příběhy o miminkách.
Prosím Vás, včera se mi stala taková zvláštní věc...
Po několika letech čekání na miminko jsem se včera rozhodla, že bysme měli asi podstoupit umělé oplodnění.
Jsem taková ztracená.
S manželem šťastná, ale stále k nám ještě nepřišlo naše miminko.
Někdy cítím, že jsme kompletní, že miminko je již s námi, že je blízko.
Třeba včera jsem šla spát a lehla jsem si, na levé ruce jsem cítila, malinko chlad, ale strašně příjemný, usínala jsem krásně v klidu, bylo to jako by mi "něco" hladilo po hřbetu ruky.
Vím, že jsem se i usmála, ale nevím proč.
Ale ta zvláštní věc - navrhla jsem včera navečer manželovi, že bysme možná měli podstoupit to umělé oplodnění.
Ale po pročítání Vašich stránek si opravdu nejsem jistá, spíše nechci (je to takové dilema, čekáme již přes 6 let).
Potom, co jsem to manželovi řekla, tak do půl hodiny mi začalo strašně bolet v krku.
Nemohu pořádně mluvit ani polykat.
Do té chvíle mi nebylo vůbec nic, ani únava, protstě vše bylo v pořádku.
Přemýšlela jsem o tom, než jsem šla spát, a mé tělo asi stávkuje, nechce na to jít...
Já po zkušenostech v životě vím, že se nic neděje náhodou, vše má svůj smysl.
Je to, jako bych řekla něco, co jsem říct neměla...
Prosím Vás, je to opravdu tak, že je naše miminko blízko a že se k nám chystá?
Já mám i zdravotní problémy, a lékaři nám je doporučeno to umělé oplodnění podstoupit.
Také mi již bylo 30 let.
Ale když jsme byli na testech, tak vyšetření vyšla skvěle mně i manželovi.
Pomůžete nám, prosím?
Co máme dělat?
Moc Vám předem děkuji za Váš čas.
Petronelka 12.03.2012
Milá Petronelko,
nádherné...
Vaše duše se ozvala a Vy ji vnímáte!
Škoda, že to tak nemají ostatní ženy, ke kterým nepřichází miminko.
Duše ví, že tento proces - umělé oplodnění - je proces nepřirozený, umělý.
Nikdo nemá právo povyšovat se nad přírodu, nad proces, který tady byl dávno před námi, který tady je s námi, a který tady bude i po nás.
Tomuto životu chybí pokora.
Věk, vzdělání, postavený dům, zařízený dětský pokoj, absolvované zahraniční dovolené... nic z toho není důvodem, aby pár vstoupil do procesu umělého oplodnění.
Nikdo nezná celý příběh, nikdo neví, co bylo v minulosti.
Ne každá žena se nutně musí stát matkou...
Doktoři se sami pasovali do role výš než je nejvyšší nad námi...
Tudy ale cesta nevede.
Tento směr bliká zdaleka červeně, výrazně... hlásí: Tudy ne!!!
Přesto se miminka metodou umělého oplodnění rodí.
Smutné...
Moc smutný příběh.
Ženy se tím vzdalují od svého základu, od napojení na kořeny, od své vnitřní ženy.
Stávají se pouze nástrojem, s kterým se dá manipulovat - snad i dobrovolně si do svého těla píchají hormony, platí neskutečné sumy, věří, že proces dopadne podle očekávání...
Nedopadne.
Není nic krásnějšího než počít vlastní dítě s milovaným partnerem v jeho náručí...
Málo se mluví o těchto věcech.
Ženy jsou znejistěné, nechápou, co se po nich chce, jednají jako loutky, někdo tahá za provázky a podle toho oni přijdou na kontrolu nebo si nechají odebrat vajíčko, které se pak třeba dá zmrazit...
Ach, moc smutné to je...
Jsem moc ráda, že Vaše duše ještě dokáže mluvit.
Že jste pochopila, co znamenají bolesti v krku.
Ano, řekla jste slova, která zaznít neměla.
Umělé oplodnění se Vás týkat nemá.
© Wahlgrenis
12.03.2012
Milá Wahlgrenis,
stále pročítám Vaše slova a tímto Vám za ně i děkuji.
Poté, co jsem upustila od té myšlenky na umělé oplodnění, tak mi v krku již nebolí.
Je to zvláštní, že?
Wahlgrenis, mohla bych Vás prosím poprosit, kdy se k nám naše miminko chystá, má k nám již nakročeno?
Stále o tom přemýšlím.
Vím, že přichází v pro něj vhodnou dobu.
Mohla byste se na nás prosím podívat, zda k nám opravdu přijde?
Moc Vám děkuji a moc si toho vážím, že mně a manželovi takto pomáháte.
Cítím poslední dobou, že nejen vnímám svou duši, ale také tělo, poslouchám ho.
Tohle jsem nikdy necítila.
Tělo si řekne, když mám žízeň, kdy mám jíst a hlavně co mám jíst.
Když jsem unavená, lehnu si a třeba si i zdřímnu.
Tělo mi odměňuje úžasným pocitem.
Tělo si řekne, na co mám chuť.
Dřív jsem prostě šla a koupila si cokoliv.
Je to taková harmonie s tělem...
Poslouchám a vnímám sama sebe, úžasný pocit.
Někdy si připadám, že i létám štěstím, jen natáhnout ruce a letět.
Petronelka 22.03.2012
Milá Petronelko,
miminko se k Vám opravdu chystá přirozenou cestou, je dobře, že jste pochopila hlas Vaší duše.
Neměla byste se ale dívat na nového človíčka jako na předmět, který Vám doma ještě chybí.
Přijít k Vám se chystá kompletní osobnost, bytost, která má s Vámi nedokončený příběh z minulosti.
Není tady jiné řešení, jiná cesta, máte se potkat.
Vaše energie jsou už jakoby propojené, kolem Vás je nádherná vlna lásky, nesmíte o ničem pochybovat.
Tohle miminko rozsvítí Vaše dny, je tady umělecký aspekt, krása...
Nemá smysl zkoumat časové hledisko, ale sama popisujete, jak jste se dokázala přeladit.
K tomuto procesu Vám gratuluji.
Všechno je v nejlepším pořádku.
Nesmíte se ale snažit "otěhotnět", tento proces proběhne i bez Vašeho tlaku.
Nechte všechno volné, jen svého muže milujte... krásnou láskou... nekonečnou... bez omezení...
Uvidíte, jak jednoduché to bude.
Miminko si teď zvažuje ten nejvhodnější okamžik, kdy k Vám vstoupí.
© Wahlgrenis
22.03.2012
Dobrý den Wahlgrenis,
strašně moc Vám děkuji za odpověď.
Jste úžasná.
Wahlgrenis, dnes jsem se rozhodla požádat o zvýšení platu po 4 letech práce (v práci již pracuji 10let).
Teď jsem se rozhodla tam jít, ale najednou jsem začala strašně kašlat a dusit se.
Za chvíli to přestalo, tak jsem si nakročila, že ten krok udělám a zeptám se zda je možné zvýšení platu.
A zase jsem se strašně rozkašlala.
Je to znamení, že se ptát nemám, ale proč?
Hodí se nám každá korunka.
Prosím, co mám dělat?
Odhodlávám se tak dlouho a když se opravdu rozhodnu, tak tam budu jen sedět a kašlat.
Myslela jsem, že je to ten správný krok, ale abych se zničehonic takto rozkašlala, to není jen tak.
Poradíte mi?
Moc Vám děkuji.
Petronelka 27.03.2012
Milá Wahlgrenis,
ještě jsem chtěla napsat, že co jsem od té myšlenky upustula (po tom hrozném kašlání) jít se zeptat na zvýšení platu, tak už vůbec nekašlu.
Mohla byste se prosím na mě podívat?
Proč se nemám ptát?
Nebo to byla jen náhoda?
Což si nemyslím...
Předtím ani potom už jsem nekašlala.
Kdyby bylo možné se podívat na to, kdy by bylo nejlepší se zeptat, byla bych Vám moc vděčná.
Děkuji za krásné jméno.
Petronelka 27.03.2012
Milá Petronelko,
usilovat v této době o větší peníze v práci není pro Vás nejideálnější.
Měla byste se zaměřit na jiný cíl.
Sice píšete, že už čtyři roky se částka, za kterou pracujete, nemění, ale kdybychom se zajímali o tento proces, není nad ním ochrana shora.
Možná právě proto Vaše duše zareagovala protestem.
Kašel Vám signalizoval, že nemáte slova o zvýšení platu směrem k šéfovi vyslovit.
Korunky by se Vám hodily...
Z duchovního hlediska je zřejmé, že pokud člověk je na té správné cestě a vykonává práci, kterou má, pak netrpí nouzí, peníze k němu přicházejí tak, jak mají, nic tady nedrhne.
Vy na této ideální vlně nejste, jinak byste peníze řešit nepotřebovala.
Vnímám tady ale v blízké době změnu, změnu důležitou a zásadní.
Mohlo by to být Vámi dlouho očekávané těhotenství.
To Vás najednou posune jinam, vypadá to, jako by se Vám v jednom okamžiku změnily Vaše priority, jako by už nic nebylo jako dřív.
Hned Vám bude jasné, co máte dělat, o čem máte přemýšlet.
Celý Váš svět bude najednou přeladěn do jiné tóniny, začnete si vážit života.
Peníze teď pro Vás nejsou na programu dne.
Máte se dostat na vlnu lásky a štěstí.
Takový by měl být Váš vnitřní pocit.
© Wahlgrenis
30.03.2012
Miloučká Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověd.
Ale než přišla, tak jsem se zeptala, poté jsem toho litovala, protože reakce nebyla taková, jakou jsem čekala, ale včera jsem měla zvýšený plat o víc, než jsem si myslela.
Ale proč Vám píši?
Dnešní sen byl hrozný, naprosto reálný.
Zaspala jsem a manžel zůstal doma, že mu není dobře.
Bylo devět hodin, já pracuji od půl osmé.
Najednou zvonek, stála tam milá a něžná blondýnka a vysvětlovala mi, že mého manžela miluje.
Povídala si se mnou tak hezky, potom přišel manžel, nic netajil.
Hlásil se k ní.
Na mně se totálně vykašlal, moc to bolelo.
Nic jsem pro něj neznamenala, přestala jsem pro něj existovat.
Nebrečela jsem, jen jsem přemýšlela co dál s životem.
Nedokázala jsem se na něj ani podívat, chtěla jsem pryč - nejlépe do Anglie a hlavně rozvod.
Probudila jsem se úplně zpocená a čas byl 4. 4. 2012 v 4,44 hod.
Potom už jsem neusnula, byl to tak reálný sen.
Hrozný sen.
Petronelka 04.04.2012
Milá Petronelko,
sny jsou sny, odehrávají se v jiné realitě, v době, kdy spíme.
Občas skrz ně k nám přichází ta odvrácená strana života.
Ukazují nám to, co není, co by být mohlo, i to, co být nemusí.
Je dobré jim porozumět.
Vy jste teď velice znejistěna, že milenka, která se ve snu objevila, může být reálná.
Ve snu se pouze ukázaly Vaše strachy.
Milenka vedle Vašeho muže není.
Ale je tady ještě druhý úhel pohledu: nikdy nic, ani nikoho nemáte jisté.
Občas se stane, že člověk se do prožívané situace natolik zakoření, že si neodkáže připustit, že by něco mohlo být jinak.
Ale mohlo.
Vždy je dobré uvažovat tak, že hned příští vteřina může všechno změnit.
Často je člověk příliš upnutý k tomu, co má, že potom, jakmile se něco mění, jeho život se bortí.
Zkuste si jen tak sama pro sebe odpovědět na otázku: Co byste dělala, kdyby se nějaká milenka vedle Vašeho muže objevila?
Všechno má nějaké řešení.
Buď by Váš muž odešel s ní, pak byste se v životě musela postavit na své nohy sama, anebo by s Vámi zůstal, pokud Vás opravdu miluje.
Nikoho si ale k sobě připoutat proti jeho vůli nemůžete.
Nikdy Vám nikdo nepatří.
Pokud k Vám má přijít miminko, nesmíte o svém muži ani náznakem zapochybovat.
Miluje Vás a Vy milujte jeho.
© Wahlgrenis
05.04.2012
Milá Wahlgrenis,
píši vám po delší době.
Včera jsem měla velké bolesti v prsu.
Dnes jsem byla u lékařky a mám tam cystu.
Na celkové vyšetření jdu až za týden, zjistím tak, co se děje.
Poslední dobou jsem přemýšlela o rakovině, nevím proč ani jak.
Ztrácím smysl bytí.
Na miminko čekáme skoro 7 let.
Stále nepřichází.
Vztah s manželem je teď takový, že se neustále hádáme.
Připadá mi to, že stepujeme na jednom místě už tak dlouho.
Nic se neděje.
Někdy se ani nedivím, že jsem ještě neothotněla.
Wahlgrenis, mohu se prosím zeptat, zda byste mi pomohla, bude už lépe?
Můžu mít rakovinu?
Dopadnou výsledky dobře?
Budeme rodina?
Promiňte, jsem tak strašně mimo, jsem hrozně zmatená.
Petronelka 20.09.2012
