Wahlgrenis

S láskou na mimi čekám a usmívám se

Hezký večer Wahl.

Víš, co Ti chci povědět?
Myslím stále častěji na miminko - dokonce na dvojčátka.
To se mi za život nestalo - v takové míře.
Je mi, kolik mi je - to je jedno.
Myslím, že doktoři by na mě koukali jak na exotickou bytost, ale vlastně, už si pomalu zvykají, že maminkám není okolo dvaceti let.
Miluji svého přítele a on miluje mě.
Děláme si pěkné hnízdečko.
Mě stále více napadá, zda by k nám chtělo miminko, když možná přítel o něm nepřemýšlí.
A když, tak spíše, že ne, nebo teď ne...
Stále Ti píší ženy, jak se stresují a počítají a vymýšlí a přemýšlí, až to "přehánějí".
Já vím, touha...
Ale co muž, když (do hlavy mu nevidím) třeba o miminku nepřemýšlí?
Mohlo by miminko i tak přijít?
Ano, snad mohlo, snad by byl přítel příjemně překvapen.
Já se nestresuji, to ne, možná mě jiné věci teď stresovaly - notář, daně, složenky.
No, ty složenky už jsou takový šprým.
Prostě, abych se vyjádřila...
Celkem dost mě bolí prsa a vaječníky, motám se.
Třeba se tělo pouze připravuje na roli maminky?
K lékařům jsem se za posledních sedm let dostala asi třikrát a to pouze sanitou .
Jinak lékaře zatím nepotřebuji.
Nikdy jsem těhotná nebyla, tak nevím, zda by to mohlo být tak rychlé?
Jsem spolu "už" čtyři měsíce.
Vím, mimi se neptá na čas, také mi je to jedno.
Prostě, hlavně ať je mimi klidné.
S láskou na něj čekám a usmívám se.
Dočkám - dočkáme se, Wahl?
Budu maminkou?
Miminko třeba bude čekat, až přítel bude připraven - a to kdoví, jestli...
TAK MOC BY MĚ ZAJÍMALO, JAKÁ DUŠINKA SI NÁS VYHLÍDNE.
To je snad zvědavost!
Já zvědavá příliš nejsem.
Děkuji moc a moc za vyslechnutí a případnou odpověď.
Zas mám ty slzenky v očích, nějak jsem na měkko.
Ze všeho.
Cítím se hezky.
Katy 11.02.2012

Milá Katy,
z Tvých písmenek vnímám, že mi píše někdo úplně jiný, než koho jsem znala, za kým jsem jela, komu jsem volala záchranku...
Je tady jiná Katy!
Změněná, nová, zamilovaná...
Je docela pravděpodobné, že miminko k Vám už nakročilo.
Rozhodně směr má jasný, bylo by dobré, abyste oba otevřeli svou náruč.
To je důležité.
Miminko, které se k Vám chystá, má s Vámi jasný plán, není to cizinec, mnoho už jste spolu zažili, někdy dávno...
Katy, možná jsi měla pocit, že miminko už k Vám přijít nemůže, běh dní nikdo nezastaví.
Byl to pro Tebe jakoby skončený příběh.
Ale tak tomu není.
Kniha, která už se zdála dočtená, náhle ožívá, jsou v ní najednou nové a nové stránky, příběh pokračuje.
Nehrozí žádné komplikace, všechno je tak, jak má být.
V tuto chvíli to vypadá na energie holčičky.
Nesmíte se nechat nijak znejistět, naopak krásně přijímáte tuto svou novou roli, která by mohla být zcela reálná.
Možná jste dřív měla jiné priority... ale nic z toho neplatí.
Pochopila jste, že s mužem, kterého jste potkala, se Vám změnil celý života.
Budu se těšit na další zprávy od Vás.
© Wahlgrenis

11.02.2012

Wahlinko,
tak moc děkuji, moc, moc!
Já tu holčičku cítím!
Ač to dříve vypadalo na chlapečka a tatínek měl být pravděpodobně někdo jiný, nyní vnímám také holčičku.
Ale jestli přijde za ručičku i s bráškou a nebo zatím její bráška, to je úplně jedno.
Já se prostě tetelím takovou zvláštní radostí a jen si přeji, aby přítel přišel na to, že je také tím "spouštěčem" té lásky ve třech, čtyřech...
Aby přišel na to, že nám někdo chybí.
Nevím zatím, zda to s ním probírat, či čekat, až on sám - to je to, na co myslím...
Nechci jej znervózňovat, to vůbec ne.
Má tolik práce, že už měl dvě napomenutí v podobě autonehody.
Letí kupředu.
Vím, že tuto práci - akce, veletrhy a podobně, měl už nasmlouvány předemnou a nic s tím neudělá.
Je to jeho povinnost - dostát slova a já to plně respektuji.
Od dubna by se mělo mnohé změnit.
A třeba bude i čas, spíš vhodná doba, na povídání.
Co nevidět se k němu stěhuji do zcela nového domu, který pomalu zařizujeme - doslova od podlahy, a u mě na domku nastane velká rekonstrukce.
Pěkně pomalu, jelikož není kam spěchat.
To bříško bolí tak moc a moc, chvílemi ostré křeče.
Počkáme a uvidíme.
Asi jsem byla v minulém životě přinejmenším pěkně hubatá a teď to mám.
Krásný a slunečný den jako zde u mě přeji Wahl a zdravím všechny,
Katy 12.02.2012

Wahlinko,
hladím si bříško, kdyby maličký miláček přišel.
Stále moc bolí, i prsa, tak uvidím...
Zatím nijak nemeškám, ještě je asi brzy, ale už skoro 14 dní mě bolí prsa, řekla bych, že jsou větší.
Je mi chvílemi na zvracení a ty ženský věci v bříšku tak bolí stejně dlouho!
Ostře píchne a tak.
Nechci hned běhat k lékaři a plašit.
To víš, jsem maličko příjemně rozrušená, je to pro mě tak nové!!!!
Ta myšlenka, ta realita.
Krása.
Jen jsem si vyčetla, jak píší ženy, že po oplodnění vajíčka se dějí tyto věci, tak nevím a jen si přeji.
Obličejík holčičky opět přišel. Vše mi to tak pěkně ladí...
Nemám to s kým moc probírat a radit se.
Děkuji,
Krásný den měj.
Katy 15.02.2012

Wahlinko,
ještě Ti musím povědět...
Včera, když jsme šli s přítelem spát, koukala jsem ještě do stropu či před sebe.
A najednou jsem ji viděla .
Úplně jasně jsem viděla živé miminko, holčičku s výrazně modrýma očima a dívala se na mě, maličko z profilu.
Mrkla jsem a opět jsem ji viděla.
Byla překrásná, světloučké vlásky a vyzařoval z ní klid.
Ráno, když šel přítel do koupelny, ozval se zvláštní zvuk vedle mé hlavy.
Nikdy před tím jsem jej neslyšela.
Usmívala jsem se a poslouchala dál.
Trval asi minutu - dvě, pak ustal.
Na Valentýna jsme měli s přítelem hovor, že neuvažoval a neuvažuje zatím o mimi.
Ale je tak pozorný - není "přibržděný" a vyjukaný, je láskyplný.
Chce vše vědět a nezlobí se.
Ale kdyby se opravdu bál, že bude otcem, tak by proto něco dělal, že?
Jsou takové ty věcičky.
Pevně doufám v naší lásku, která to miminečko pozve k nám.
Tak toto jsou čerstvé zprávy od budoucí maminky, která věří.
Katy 16.02.2012

Milá Whali,
tak miminko zatím nehlásí příchod, ale je mi krásně.
Těším se!
Víš, máme se stěhovat - to přeci víš a já si myslím, že nám to chce miminko ulehčit a přijít na svět, až budeme trochu zařízeni.
Nemáme v novém domku nic, než krásné WC, koupelnu a sladkou postel, ostatní pomalu přichází.
Nevím proč, ale myslím si stále na březen - duben, že v březnu bude maličký v mém bříšku.
Ono to není podstatné, jen mi ten březen - duben, sedí v hlavě.
Už si dokonce "pohrávám" se jmény a moje starší neteřinka namalovala před týdnem obrázek, jak mám děťátko v náručí - sama od sebe.

Moc mě překvapila.
Já sama jim nic neříkám, jen, že miminko přijde, až bude čas.
Ale obě neteřinky o miminku vypráví a vypráví, stále dokola a o holčičce.
Měly jsme spolu rozmluvu o pohlaví, tak také chápou, že se miminko nevybírá jak v obchodě, že milujeme i chlapečky stejným dílem.
Prý ano, ale že vidí holčičku a stále se mě ptají - kdy už?
Jsou snad zvědavější, než teď já.
Směji se.
Wahlinko, když jsi se na mě dívala, neviděla jsi tam prosím takhle náhodou měsíc?
Nechávám tomu opravdu volný průběh s krásným milováním s mým drahým.
Pomalu mě ale asi přemáhá zvědavost.
Přítel se stále usmívá a vlastně, jak jsem psala, nyní je moc vytížen a neměl by "mozkovou kapacitu", přijmout takovou zprávu - vychutnat si ji.
Od dubna bude mít větší klid...
Krásně by vše vyšlo.
Děkuji moc za čas a hezký den tam, kde právě jsi.
Budoucí usměvavá maminka Katy 20.02.2012

Drahá Wahli,
doufám, že se máš sluníčkově.
Stále na Tebe myslím, co děláš, čím se těšíš...
A jak ta naše Arentas se má, a ostatní dušinky...
Dnes přicházím se zvláštním zážitkem.
VČERA JSEM SEDĚLA PŘED DOMEM NA SEDAVÉM LEHÁTKU A OPALOVALA SE.
VNÍMÁM, JAK PŘICHÁZÍ STARÁ PANÍ S MANŽELEM OD HŘBITOVA, JAK JSTE TAM BYLY S ARENTAS. A SLYŠÍM ÚTRŽKY.
Muž: ...tenhle dům se prodává...
Žena: Jaký?
Muž: Tenhle. Bylo to v televizi.
Žena: Hmmm...
Muž: ...nádrž na vodu ... tak se zeptej...
Žena: (Huhlání, váhání...)
Žena: ...včera ... a dnes se opaluje...
Muž: No, zeptej se.
Žena: Ále... nevím....
Šli pomalu dál.
Musím říci, že v tomto domě bydlím asi 14 let.
V hlavě se mi honí myšlenky, co dál, když se budu stěhovat k příteli.
Domek a obrovskou zahradu mám moc ráda (mám ho od maminky).
Je mi tu hezky, ve svém království leknínů a lotosů...
V hlavě se mi nyní často rodí myšlenka, stále dokola – rekonstrukce?
Prodej?
Prodej jen části?
Pronájem?
Prodej - pronájem opraveného?
Prodej - pronájem stávajícího?
Ty dva lidi neznám.
Seděla jsem opřená a nechala se chlácholit slunkem.
Bylo mi nádherně.
Chvíli jsem pracovala, pak si sedla a zas dokola - to samé den předtím a asi se také byli projít a zahlédli mě, jak pracuji.
Jistě se bavili o mém domku, postávali ode mě cca 15 metrů.
Já sem tam mžourla a ujistila se, že ano, ano, mluví na mou adresu.
Postávají, koukají, jsou otočeni ke mně, jiný dům tam není.
Jsem poslední, ostatní jsou dál.
I tu nádrž na vodu mám, velkou na zahradě...
Co to ale mělo znamenat?
Co jsem to zachytila?
Budoucnost?
Zvláštní...
Já se tedy nedivím, děje se mi taková kvanta věcí, které by plno lidem nepřišlo normálních.
Ptala jsem se nedávno domku, co by si přál, a nevím, zda je toto nějaká odpověď.
Já nic nikde neříkala, vše je jen v mé hlavě a od těch lidí to bylo jen nějaké konstatování, žádné rozuzlení nakonec...
Je fakt, že jsem moc pracovitý člověk, ale poslední tři roky, když už jsem mohla konečně něco dělat (po pětiletém léčení) na co sáhnu, vždy se mi něco přihodí.
Začalo to zánětem šlach a to se se mnou táhne dál.
Sekyra, hrábě, krumpáč a nebo samotné pletí záhonku a ejhle, mám ze včera oteklý prostředníček a bolí pěkně.
To mi chce NĚCO povědět, že takhle tedy ne???!!
Nemohu nic dělat.
Vše se mi odráží na mém tělesném stavu.
A nešikovná zdaleka nejsem.
Zatím moc nerozumím.
Wahli, nevěděla bys?
Ale co by mi pak zbylo?
Co ta moje zahrada?
Rostlinky?
Radost?
Co bych vlastně dělala?
Jak říkám, stále mě to táhne k mému nějakému ateliérku, kde bych promlouvala s lidmi a pomáhala jim.
Samozřejmě ty jemné, krásné masáže k tomu... a podobně.
A nebo to tak chce miminko?
Je to asi týden a cítím - tedy vidím sem tam u sebe takový "záblesk" šedavý, rychlý pohyb...
A opět se mi kývala květina.
Někdo je u mě.
Jsem slepejšek, nevím kdo to?
Co to?
Pro mě nyní dosti spletité.
Krásný den a budu moc ráda za nějaké popostrčeníčko, rozuzleníčko...
Děkuji,
Teď jsem se přepsala znamenitě a místo Katy jsem napsala Taky.
Často přehazuji písmena, několikrát po sobě musím číst.
Katy 05.03.2012

Ahoj Wahlinko,
z těch krásných pocitů jsem zase vyšla.
Rozesmutněl mě fakt, že přítel miminko nechce.
Je mi velmi smutno.
Pláču.
Po tolika letech jsem si myslela, že mám svého prince...
On je jen ta svá práce.
Se mnou chce žít, to prý ano.
Já na něj nijak nenaléhala, ani jednou, ani se netvářila uraženě, smutně.
Dnes ráno mi to prostě sám řekl, že o tom všem přemýšlel a už se na miminko necítí.
Co v takové situaci?
Co udělá dušinka?
Já se cítím nešťastně, že jsem to z jeho úst slyšela.
A city ke mně se od Novoročního nedorozumění zlepšují, ale není to prý ono.
Myslím, že mě nemiluje.
Ano, říká to jen jinými slovy.
Je mi nedobře.
Opět pláču.
Hledat si někoho jiného?
Už jen z této myšlenky mi je zle.
Kdo by nebyl smutný na mém místě...
Opravdu tam máme společnou cestu?
Vždyť toto není možný.
Je to bolestivý a ponižující, či jak bych to nazvala.
Dušička miminka je u mě navždy vítána, tam se nic nemění.
Jen to, jak to má přítel, tomu nerozumím.
Prosím Wahli, prosím, je tam nějaká šance?
Co je s námi zamýšleno, když přítel "nic" necítí?
Každá jiná by odešla a nebo mu tak podstrojovala a myslela si snad, že si jej "koupí".
Či to je o trpělivosti?
Jsem zhrzená a někde na chvostu v jeho světě, si myslím.
Budu vděčná za pár slov.
Velmi.
Měj se krásně, krásný den,
Katy 14.03.2012

Milá Katy,
neviděly jsme se jednou, věřím, že víš, co Ti chci napsat.
Miminko nepřichází do tohoto světa, když si to naplánuješ.
Jste spolu s přítelem, plánujete společný život... to je moc hezké.
A Ty do toho chceš ještě vnutit projekt Vašeho miminka.
Nech to.
Měli byste tady být hlavně Vy dva... a láska...
Tohle přeci víš.
Miminko, když se rozhodne, přichází, nikoho se neptá.
Není nutné milovat se s mužem s jediným cílem: otěhotnět.
Vaše láska je mnohem širší, nadčasová.
Tak se milujte.
Další plán by tady mohl všechno narušit.
Tvůj přítel je v Tvých očích jistě jím nejúžasnějším mužem pod sluncem...
Tobě teď jde o nějaký jeho slib.
Proč?
Jsou to jenom slova.
Nechtěj plánovat něco tak citlivého, jako je příchod miminka.
Ve chvíli, kdy spolu splynete v jediném bodě a současně v nekonečnu, může mezi Vás vstoupit miminko.
Nesmí to ale být Tvoje priorita.
Nebuď smutná.
Raduj se z přítomnosti tohoto muže, jste spolu, milujete se.
Nic dalšího neřeš.
To, co Ti řekl, byla jenom slova, slova, slova...
© Wahlgrenis

14.03.2012

Milá Wahl,
u príbehu Katy je nový obrázoček...?

Je to "ladybird"?
Ona sa tam objavila, ale doteraz tam nebola, že?
Včera bola u mňa kamarátka so synom Miškom.
Má 2 a pol roka a celkom dobre hovorí anglicky.
Učí ho to hlavne jeho tata (nie je cudzinec).
A prvé anglické slovo čo mi včera povedal bolo "ladybird".
Malý je taký úžasný...
A ja som mala vďaka nemu krásny deň.
Aj Tebe krásny deň!
Mia 14.03.2012

Jsi moje zlatíčko!
Děkuji!
To víš, že vím.
To víš, že nechci miminko plánovat.
A ani neplánovala, že musí, že by mělo, teď, za měsíc...
Je v duši "jen" přání!
Ale ta slova tolik zabolela.
Nic jsem po něm nechtěla, ani rozhodnutí, to vím, to přeci nejde najednou!
Ale jak rezolutně se smutkem v očích to řekl.
Tak mě to v tu chvíli zklamalo.
Víš, jako ženu - že s jinou dítě má a jak moc ho ona přitom v životě trápila (mého přítele).
Jak kdybych byla něčím špatná, horší.
Nechci porovnávat a porovnávám, že...
V hlavě se mi zatmělo, že se mám k němu stěhovat a on v něčem váhá - tak co jako honem...
Panika.
Pokusím se zklidnit.
Sama ve svých očích jsem si dobrým člověkem, neklesám, to ne.
Slova, jak mohou ublížit.
Víme to všichni a jelikož máme duši a city, zamává to s kdekým.
Já v tomto nejsem silná.

Posílám jednu báseň, která je asi trochu složitá, ale je o činech a o slovech, o prožitku, o bolesti i radosti, o slasti, o lásce.

Lipová láska

Vytesám si z lípy lásku
bílou jako kalinu

kolem očí vrásku malou
rety rudou malinu

vlásky vrby kadeřavé
zakroucené v prstýnky

v tvářích něhu, nosík útlý
do očí dva kamínky

tělo laně při výskoku
slunce něžně pohladí

v dobách příštích, kmen stoletý
déšť tě s láskou omladí.

A jednu, která je navěky věků...

Maličká

na vrcholu blaha

koupu své hladké tělo
v jamce
po stopce višně

voda
po oblých krajích
sladce mapuje

vínové Chateau de vášeň
halí mé smysly
a prsty kloužou
za kapkou,
co dohání tu předešlou

... k jemnému šílenství...

v ten úsvit stačím vdechnout ti lásku,

když pár slov bosých
odchází

naposled

.

kéž bys´
mne mohl znovu utrhnout
a vložit do úst

kéž bys´ mne mohl opět

v ústech milovat

To jsem prostě taky já.
Když mi je ouvej, píšu své básně.
Hladím Tvé vlasy Wahl, pa,
Katy 14.03.2012

Wahl,
je mi moc sympatický dopis od Leontýnky , jak píše o miminku, že si jej s manželem přejí.
Hned, jak jsem začala číst, tak jsem se v příběhu viděla - více či méně.
Chtěla bych Leontýnce popřát moc štěstí a úsměv do tváře a povědět jí, že nás je opravdu hodně a jak píše - apropo moc pěkně píše, každý má holt nějaké starosti.
Leontýnko, já třeba "trpím" tím, že přítel miminko nijak nechce.
Má odrostlého syna z prvního manželství (a prý spíš čeká dítě od syna) a já jsem stále svobodná a bez miminka.
Čekám na miminko s náručí dokořán, ale je to tak divné, když "sama".
Také máme hafana - je tedy přítele a já bych si opět přála kočičku - kocourka.
Snad časem...
Snažím se žít co nejlépe, abych se budoucímu miminku zalíbila, abych byla prostě ta "nej" maminka.
S miminkem - s dušičkou si povídám už delší dobu.
Je to hezké.
Můj věk není nejnižší, copak mně to nevadí, ale kdy by mimi přišlo, budou mě znervózňovat lékaři a bubáci, co mají všechno v tabulkách - to také není nic příjemného.
Navíc ty ženské potíže mám tak moc bolestivé a celkem brzy po sobě, že už mě to zmáhá a jak mít hlavu vpřed a být v pohodě, že?
Nemáme to lehké, Leontýnko, ale budeme se usmívat i nyní a pak chovat ta naše miminka.
Hm?
Hodně síly a štěstí,
Katy 10.04.2012

Milá Wahlinka,
prečo sa mi spojili súvislosti s Katy, keď sa mi s ňou prisnilo, že tá LÁSKA je skutočná, naozaj.
Potom ten obrázok lienky, objavil sa v jej príspevku ten deň, keď bol u mňa na návšteve malý Miško a prvé anglické slovo, ktoré mi venoval bolo ladybird.
Možno ten náš príbeh je dosť podobný..., asi je.
A tiež s láskou na miminko čakám.
Objímam Ťa!
Mia 10.04.2012

Milá Wahli,
já Ti musím něco povědět, co se nám děje. Nepíšu "mi", ale už nám.
Jsme dva.
Minulý týden jsem chtěla ráno vyrazit z nového domečku do mého - popracovat do fóliáku, ale ouha, fordik (to stříbrné půjčené - ne to červené, ale to je jedno) přestal spolupracovat tak, že jsem už neotočila klíčkem.
Pro fordika a pro mě katastrofa.
Spínací skříňka nefunkční.
No, přítel, že se toho druhý den ujme a zjedná mi nápravu.
Zlatíčko!
Ráno jdeme k autům, že mě přítel odveze, ale on si zase pro změnu zabouchl do auta klíče - poprvé v životě.
Zůstali jsme stát čumáčkama k sobě.
Tedy auta k sobě a obě nepojízdné.
Jako by nás to mělo držet doma a v překladu: PRACUJTE NA SVÉM NOVÉM DOMOVĚ, PATŘÍTE K SOBĚ, NEMĚJTE POCHYBNOSTI. A PRÁVĚ NA TOMTO MÍSTĚ.
To se stalo minulý týden.
Musím podotknout, že fordik už jezdí a stále nevím, jak to přítel dokázal.
No a co se dnes mně nestalo?
Zabouchla jsem si na tom samém místě klíče zase já.
To už je tedy gól.
Jako lupička jsem se vloupala s kamarádem do mého půjčeného auta a bylo vyhráno - asi po dvou hodinách.
Ale co toto?
Wahli, je to správně, co jsem vydedukovala?
Víš, mám někdy takové myšlenky, jestli to ve dvou zvládnu...
No, jsem trdlik, vím, je to náročné, po mnoha letech, když jsem byla sama.
Náročné a zároveň krásné.
Teď píšu ve svém domku email, za chvíli ho odešlu a koukla jsem okem na příchozí poštu - přesně číslo mého domu.
Ale to jen na okraj.
Děkuji Wahli, měj se krásně a já zase peláším dál.
Pozdrav letí i k Mie, děkuji.
Katy 12.04.2012

Ahoj Wahli,
tak Ti opět píšu.
Teď smutněji.
Vím, že se nic neděje náhodou, jen někdy nevím, jak se věci mají.
Pendluji mezi domkem svým a domkem přítele.
Dnes jsem šla sekat u mě tu obrovskou zahradu, jak jste se po ní procházely s Arentas a lezlo mi do hlavy: VYSTŘÍHANÝ PLOT, DALO BY SE LEHCE...
No a při třetím kolečku se sekačkou vidím opravdu vystříhaný plot, vyvalený ven směrem k potůčku a zjistila jsem, že několik velmi starých zemědělských strojů, co mám po dědovi, jsou fuč...
Jeden se ještě zachrání dole od potoka, který už se jim asi nevešel, či je někdo vyrušil.
Já s ním například skoro nehnu.
Je mi smutno. Nejen z odcizených věcí, ke kterým mám vztah (někdo by to nazval hromadou šrotu), ale je mi smutno i z toho, že někdo porušil moje soukromí a zničil nový plot.
Policie mi rovnou řekla (znáš to): Nečekejte, že něco zjistíme... a podobně.
Mám obavu bydlet s přítelem, když se tu dějí takové věci.
A také, co mohu ještě čekat?
To jsem těm lidem kdysi něco provedla?
Či je to nějaká pro mě novinka, se kterou se mám vypořádat?
Zkazilo mi to den a chuť pracovat.
Zabezpečit tak velkou zahradu není sice nemožné, ale celkem nereálné to je.
Nevím, co s tím, co si mám z toho vzít.
Poučení?
No, nemít nic je výhoda, o nic nemohu přijít.
Vím, že máš hodně jiných starostí a toto je trochu mimo témata, co Ti lidé píší, tak se popřípadě Wahlinko nehněvej, že Tě tímto zatěžuji.
Šmankote, jak já se chvilkami úplně třesu!
Když na to zaměřím pozornost.
Zlost a beznaděj.
A přiznám se i strach.
Napadlo mě, že domek chce, abych v něm bydlela dál (ale toto by mi přeci neudělal).
Jsem tu ale každý den, jezdím si sem jako do práce, někdy přespíme tu.
Patová situace pro mě nastala.
Pěkný den, děkuji.
Katy 18.04.2012

Ahoj má mila Wahlinko,
po nějaké době Ti opět píšu a doufám, že je Ti stále dobře a krásně.
Už bych Tě ráda viděla i s Arentas!
Naplánuji cestu, anebo přijeďte na třešně, pomalu začnou zrát.
U nás se vše krásně ustálilo - lépe řečeno, nějak se to zkrásňuje a zkrášluje.
Můžeme za to oba.
Zařizujeme, usmíváme se na sebe, plánujeme a brzy opět razíme do Francie, asi za týden.
Ať jsem, kde jsem, stejně na Tebe a své drahé myslím.
Posledně, když jsme byli ve Francii pár metrů... cca 25, spadl z ničehož nic velký buk v linii, jak jsme spali a tábořili.
Stále ještě přemýšlím, co si z toho máme vzít.
Napadlo mě jediné:
Vše staré je pryč, začínáte znovu.
A stejně je vše pomíjivé, važte si sebe navzájem a životů.
Bylo to silné.
Poslední dobou vídám ve své blízkosti velkou energii - vidím ducha, který se mi více a více ukazuje.
Když bych se Tě, Wahli, zeptala, pověděla bys mi, kdo to je?
Zdá se mi, že více jako by tmavne a když nevidím jeho, vidím záblesky, jako by na mě někdo zkoušel zrcátkem prasátka - což jsem si několikrát ověřila, že bylo zrovna nemožné.
Mám ještě jednu prosbu.
Tři roky mě trápí bolest šlach v rukou, vím, něco dělám špatně, ale už se mi zdá, že není nic, co bych dělala zle.
Opravdu nevím, kam upřít svou pozornost, kde se vyladit.
Snažím se žít lépe a lépe.
Změnila jsem svůj život rapidně, sama to víš, a nic.
Bolest to je opravdu velká, někdy nemohu spát.
Na mou duši nevím, kde dělám co špatně, cítím se ve všem spokojená.
Hladím svoje ruce a povídám jim, že je mám ráda, ale nějak to nestačí.
Asi pomůže jen kouzlo.
Ze všech stran na mě vykukuje miminko... či jak bych to napsala.
Kam kouknu, je miminko, porody, o mateřství, či nějaká zápletka a podobně.
V obchodě, v časopisech - které nijak nečtu, ale jen se třeba zahledím...
Doufám pevně, že je stále u mě blízko a že se mu líbíme víc a víc.
Moje okolí je nedočkavé.
Jak milé.
A já, no jsem úplně celá rozechvělá.
Jak bude vypadat?
Jaký bude mít hlas?
Vlásky, očka?
Kdo to bude?
Přijde vůbec?
Tak se tady sama se sebou dojímám, až pláču.
To jsem, viď?
Máme mu hodně co nabídnout a určitě, i miminko nám.
Mám takovou vnitřní velkou radost a i teď z toho, že Ti píšu.
Budu tak ráda, že se mi ozveš a napíšeš mi pár slov k těm mým záležitostem.
Opravdu moc a moc.
Já si fakt radostí poposkočím.
Měj se nádherně a brzy ahoj.
Děkuji,
Katy 13.06.2012

Milá Katy,
ohledně miminka by ses neměla stresovat.
Hlavně nechtěj plnit program jiných lidí...
Oni chtějí, abyste měli malé?
A co jako?
Jste snad se svým mužem loutky, které plní přání na pokyn?
Ne, takhle to být nemá.
Vy dva se máte maximálně, úplně nejvíc, jak to je vůbec možné, milovat, opravdu naplno... pak miminko přijde.
Není tady žádná překážka, proč by to nemělo jít.
Měla bys zapomenout na omezení, která vnímáš ze své strany (věk, plodné a neplodné dny, bazální teploty apod.).
Nic z toho není určující.
Kolem je už tolik jasných znamení, která jsou konečně pro Tebe i čitelná, že bys to měla už jednou vzít na vědomí.
Tato duše se chce narodit, chce se narodit Tobě.
Nad procesem je vyšší ochrana, bude to v tu nejlepší chvíli.
Tady nejsi režisérkou Ty.
Přichází anděl, krásné energie, všechno je v pořádku.
© Wahlgrenis

15.06.2012

Wahlinko,
jak moc Ti děkuji!
Moc mě těší odezva od Tebe, protože víš.
Ti kolem mě to nemyslí zle, jen se ptají, ale mě to nijak neznepokojuje.
Já budu za malého ráda, jak jen to půjde.
Maximálně tak, jako mám ráda svého milého.
Moc mě Tvoje slova hladí.
Těším se na život, na další pokračování.
Ta znamení jsou jasná a krásná.
Děje se toho spousty za jeden jediný den, kor za týden.
Nemám to s kým probírat, víš, takové to malé svěřování.
Je úplně neuvěřitelné, že někdo po mně touží, že někdo chce být v mé blízkosti a chce se mi narodit.
Vážím si toho nesmírně.
Já bych se poklonila celému světu, jak je báječně zařízený.
Přicházím na to kousek po kousku, přes všechny hoře a radosti.
Stále více se to prohlubuje.
Mám horečku, nosík jak bambulu, nějak mě to všechno vzalo.
Ale náladu krásnou, i díky Tobě.
Děkuji, měj nádherný den.
Katy 16.06.2012

Wahlinka,
mne sa s Katy zase zdálo...
Asi že som včera čítala u Teba na webe ...
Objímam Ťa
Mia 17.06.2012

Wahlinko,
zdravím tímto Tebe i Miu.
Jsem zvědavá, co se jí zdálo.
Nepíšu proto, že to musím bezpodmínečně vědět, ale jsem ráda, že takhle večer cestuji.
Už mám přes týden teplotu, no tak nevím...
Není mi vůbec dobře, ale náladu držím dobrou.
Před pár dny jsem si všimla na autě milého, víš, jak se na zadním skle lepí různé samolepky, tak on mám velmi starou (20 let) - nějak, jak to je.. dítě v autě.
A za ta léta si ji přelepil svým příjmením (skrze to své podnikání).
Ale před pár dny na mě vykouklo to sedící miminko, dva přelepy, co tam měl, spadly a já se usmála.
Opět něco... a včera mi to až došlo...
Měj krásný den a pozdrav letí i k Mie.
Mávám od Kutné Hory,
Katy 18.06.2012

Milá Wahli,
píšem sen, ktorý sa mi prisnil s Katy.
Bývala v poschodovom dome, na ulici, ktorá mala také mierne stúpanie.
Dom bol poschodový a vonkajšie schodište viedlo na to prvé poschodie.
Bolo tvorené kovovou konštrukciou, do ktorej boli osadené panely, tá plocha, na ktorú sa stúpa.
Neboli to plné schody.
Ja som niekam išla a cestou som sa zastavila u Katy doma.
Vyšla som po tých schodoch ku vchodovým dverám.
Katy vyšla von, v ruke mala utierku, vlasy stiahnuté do chvosta, na sebe tepláky a tričko.
Hovorila som jej, že som sa zastavila, aby sme sa dohodli na stretnutí.
Tak asi toľko si z toho sna pamätám.
Je dosť zaujímavé to prelínanie príbehov, tak podobné mi prídu.
1. januára 2012 to bolo prvý krát, čo sa mi s Katy prisnilo.
Tiež Katy veľmi pekne pozdravujem.
Aj Teba, Wahli.
Mia 19.06.2012

Mé milé dámy,
tak musím říci, že Mia u nás asi byla, neboť je to asi pět dní, co byl u nás pán skrze zábradlí na schodiště a prohlíželi jsme fotky - výrobky, jaké zábradlí vybrat na naše schody do patra, které nám akorát jiní pánové obkládají dlažbou, krásnou, jako samotné dřevo.
Ty děravé schody měl pán na fotkách taky.
Utěrka mi sedne, tapláky, tričko a culík též.
Děkuji.
Mno, řekla bych, že náš vztah s přítelem je již na pevných základech, ale má sem tam nějaké dírky, trhlinky.
Nicméně stoupáme dál a výš.
To jsou taková přirovnání, co bych viděla ze sna.
Pomalu se schodiště může zaplňovat či sem tam mohu nahlédnout, jaké to bylo před tím, pod námi - pode mnou.
Já na dnešek ve snu koupila krásný, velmi starý, zařízený karavan a byl samé poklady.
Měla jsem radost z letitých hodinek Prim.
Dala jsem si je do kapsy, že si je doma vystavím.
Budu doufat, že se s Miou někdy potkám osobně.
Krásný den,
Katy 20.06.2012

Ahoj Wahlinko,
tak jsem nikam nejela.
Třetí týden teploty a přítel jel sám.
No, to bylo!
Den před odjezdem do Francie vzal všechny své zaměstnance na večeři.
Byli jsme domluveni, že přijede taxikem, když mi není dobře, a co myslíš?
Nepřijel.
Šel spát na firmu, že nechtěl, abych ho viděla unaveného.
Já od půl třetí ráno nespala hrůzou a přitížilo se mi.
Už to jednou udělal.
Já si pak ale mohu myslet bůhví co, že?
Vím, že maximálně nesnáší, když by někdo někoho podváděl a proto se taky rozvedl, ale ne z jeho viny.
Druhý den dopoledne mi psal - a až k večeru volal, že se snad jako zlobím?
Dle sms, co jsem mu napsala.
Nicméně se večer sebral a jel do Francie tedy sám.
Jak mi bylo?
Snadné si domyslet.
Proč je tak sobecký??
Prý jsou tací muži.
Neomluvil se.
Urazil.
To je samé ťuťu, ňu ňu a pak pic, máš to!
V sobotu odjel a ozval se až v pondělí, takovou nijakou sms, ale já byla ráda, že žije.
Dnes už byly sms normální až celkem pěkné.
Ale jak se tam má?
Útočí na něj prý šíleně komáři a velké množství myší.
Já si myslím, že měl jet sám a něco si tam uvědomit!
Fakt mi připadá jak malej Jarda (Járové prominou).
Vím, že se děsně bojí, aby se nespálil (se mnou).
Je rozdvojený a mě to mate.
Moc.
Co je nejhorší, tak z té bázně není, při nějaké při, prostor pro komunikaci, vysvětlení - on by se hned rozcházel!
No toto?
Je moc povrchní a přestřeluje v tomto.
Bývala jsem taky tak.
Uražená ihned až hrůza, ale teď vidím, že to není dobré a vždy se musím snažit já, vše urovnat.
Miluji ho, opravdu moc a jeho syn s přítelkyní tvrdí to samé, že mě miluje, že o mně přítel nádherně mluví a básní.
Ale nechce mi to už sám říkat do očí.
A co sleduji poslední dobou na svém těle?
Nevím, zda to má souvislost.
No, ta teplota asi ano, ale jakou?
Kéž bych věděla.
Když jsem se seznámila s předchozím jmenovcem Italem, začalo mi něco říkat moje pravé stehno.
Vždy, když jsem zapřemýšlela nad nějakou otázkou, důležitou, jakoby se mi stehno ihned pokrylo divnou husí kůží!
Ale ne celé, jen jakoby v mapách.
Ostrovy husí kůže a místa hlaďoučká mezi nimi.
Velmi divný pocit.
No a teď se mi to vrátilo.
Aby toho nebylo málo, předchozí jmenovec přítele se jmenoval v překladu Stehno (Coscia).
A dnes z ničehož nic, co se mi nikdy nestalo, do pravého lýtka křeč, opakovaně, až jsem nemohla jít.
Do prkýnka, už bych fakt šílela.
No, nadávám, a proto mám asi krk pokrytý jemnými puchýřky, zevnitř.
Wahli, jak jsi psala, přichází anděl...
Já bych ho i snad už cítila (opět to stehno, teď)...
Ale nejsem si vědoma chyb.
Miluji přítele, on kolem mě skáče taky a pak bác.
Něco on potento, já jsem smutná - zároveň se maximálně snažím (nenadávám - jen v duchu, no, nekřičím vůbec), jsem jen smutná a povím mu, že se mi to nelíbí.
On se urazí, protáhne tvář, je nešťastný, stáhne se a je ticho.
Tichá "válka", jsem špatná, měla bych jít.
Hotovo.
Opět to stehno.
Malinko cítím i nyní na rukou, tu "husinku".
Jak bych ráda měla krásný vztah, moc si to přeji a dělám mnoho.
On ale taky, vím to.
Kde vzít univerzální návod?
Opět stehno.
Fakt šponuje a já maličko trpím.
Není to úplně nepříjemné, ale divné a já nevím, co mi říká.
Jdu si lehnout.
Myslela jsem, jak se vydám do Prahy, za vámi... a ono nic.
Děkuji Wahli.
Děkuji.
Kdybys mi prosím poradila.
Mám sklopená ouška jak oslík...
Ahoj,
Katy 27.06.2012

Ještě bych měla toto, Wahli:
Jsou ty naše protějšky proti všemu imunní?
Já na příteli nic nesleduji, on si nestěžuje, je zdráv.
K němu duše nepromlouvá?
On má vše vyřešené?
To je mi prapodivné a zvláštní.
Už mi taky řekl, že mi často něco je a jemu že nic.
Tak jsem asi extra vnímavá či extra neschopná.
Buď je bez svědomí a nervů, nebo já nevím.
Stýská se mi, stýská.
Po všech se mi stýská.
Ale jen po jednom muži.
Papa,
Katy 28.06.2012

Milá moje Wahlinko.
Moc na vás myslím na těch horách a lituji, že nejsem s vámi.
Bylo by mi stotisíckrát lépe.
Ale jestli to s tou nohou přijít mělo, tak bych ani nemohla odejet.
Moc Tě prosím, nenech si mnou pokazit náladu.
Je mi neskutečně trapně a už se ani vidět nemohu, jak nic nezvládám.
Ale Tobě mohu napsat, Ty mi nevynadáš.
Nemůžu se za nikým vydat,
Nikomu nevolám, asi ani není komu.
Nemohu chodit.
S nohou to není dobré.
Měla bych jít na operaci s kolenem.
Karel se o mě vůbec nepostaral a řekl mi, že to byl záměr, abych si nedělala nějaké naděje!!!
Po těch všech pusinkách, objetí a milování opět rána a tentokrát to bolelo nejvíce.
Že se mnou být nechce, že mě prostě nemiluje.
To se ale on, či já musíme vydat do Bohnic, protože to se opravdu nevidí.
Jeden z nás to nemá v hlavě v pořádku.
Co já potkávám za lidi?
Člověk, co mi nasliboval a napovídal všechno, věčnou lásku a jak se o mě postará, nehnul ani prstem, když jsem se děsně trápila - celý týden.
Včera mi ruplo navíc v kyčli a nemohla jsem z postele.
Kamarád, co na tom není fajn, se o mě staral, co mohl, i jeho maminka.
Když nebylo zbytí, zavolala jsem Karlovi, že ho žádám o pomoc.
Přijel a že u mě bude do rána, ale velmi nerad a že si dojede jen zavřít barák.
Věděl, že se na WC nedostanu a že tu tedy bude hned.
Přijel za tři hodiny...
Má to ode mě 5 km.
Jsem naprosto znechucená a zoufalá z ponížení a ze zla, co mi dává.
Že to všechno dělal schválně, abych si všimla, že mě nechce.
To je takový hnus a podlost, že to nejde dobře rozdýchat.
Přitom mi ale poví, že jsem nejhodnější bytost na světě a že je to v něm.
Dnes mě ve velkých bolestech ráno odvezl do nemocnice.
Ukrutné bolesti i nyní...
Bylo mi neskonale trapně, před asi 50ti lidmi, když jsem tam na chodbě stála a brečela bolestí a zoufalstvím.
Doktor řekl operace a 14 dní mimo - já mu pověděla, že to nepůjde, že se o mě nemá kdo starat.
Prostě nemá.
Karel pak že ne, že se o mě na těch pár dní postará, přiveze postel do přízemí, nakoupí a kdesi cosi.
Jo, pak mi sbalí raneček a pošle k domovu.
Nepostaral se nikdy, nepostará se ani teď.
Vyjma našeho poznávání, kdy měl o mě opravdu strach.
Nyní mu na mě nezáleží, skoro 8 měsíců.
Co mi to ty karty povídají, co mi to říkají?
O kom to mluvily?
O jakém princi?
To nemohlo být o něm.
Já doufala, já milovala - TAK MOC MILOVALA a uvěřila.
Hledám v sobě chyby.
Kde je ten osudový muž?
Jak obrovské zklamání v sobě nosím, jak obrovskou bolest, která se násobí.
Několik bolestí se spojilo dohromady a je to k neutáhnutí.
Pryč je láska a důvěra v muže.
Wahlinko, zahoď tento dopis.
Vím, že tomu není pomoci.
Já na to nestačila, nestačím, jsem asi špatná žena.
Není to normální.
Nerozumím.
Opouštím krásný dům, který jsme si spolu dělali, kde je kus mě.
Bolí, moc bolí.
Pozdravuj všechny, ať vás potkává jen vše dobré a krásné.
Moc se opravdu omlouvám, je mi už jen trapně a zle, jak jsem nemožná.
Není nikdo.
Katy 17.07.2012

Wahlinko moje milá,
s dovolením se poněkud vypovídám...
Příběh má pokračování a vše je tak zásadní a ostré, že nevím, jak to ještě může pokračovat a gradovat.
Není mi fajn.
Když jsem Ti psala na hory, ruplo mi i v kyčli, to jsem asi psala.
Karel, jak se mnou nechtěl mít nic společného, mě ale nakonec v pondělí vezl na kontrolu do nemocnice s velkýma bolestma a já se tam tak nějak sesypala.
On viděl, jak moc mě to bolí a že mám jít na tu operaci s kolenem.
Prostě dva dny byl jak vyměněný a dokonce mi nohu několikrát pohladil a hladil a také ruku, a tak.
Dal mi na koleno s velkou opatrností a zájmem tvaroh a udělal zábal.
Noha se do rána zlepšila - nevím, zda je to tím, že také on chtěl.
Ve středu se sebral a odjel na závody.
Do rána mě odvezla sanitka do nemocnice.
Nebyla jsem na tom dobře.
Pomohl mi kamarád - za kterým jsem lítala do té nemocnice.
Není mu fajn a dala jsem mu také moc zabrat.
Tu noc jsem byla schopná vzít telefon po dlouhém čase a zavolat si o pomoc.
Řekla jsem mu jen několikrát: "Pomoc, pomoc, je mi zle".
Přijela sanita i kamarád.
Museli mě propleskávat, byla jsem mimo.
Strašné zvracení, průjem a i ženské starosti, které ani nebyly na pořádku.
Totální kolaps, dehydratace, ukrutné bolesti...
Chtěla jsem samostatný pokoj - nabídli mi jej jako nadstandard, jelikož bych se mezi lidmi fakt necítila dobře.
Běhala jsem a potřebovala jsem klid.
Karel dodnes nepřijel, jen sem tam napíše.
Pokoj byl zamořený odpadním smradem, nefungovaly dveře na WC a vůbec trochu katastrofa.
Všechno mi říkalo, že je vše nějak špatně.
Ležela jsem na kapačkách, pojídala celkem šetrné medikamenty.
Měla jsem i ukrutný hlad.
Moc jsem zhubla.
Včera, v den odjezdu z nemocnice, za mnou přišel pan Primář, velmi slušný a kultivovaný mladý muž a měli jsme dlouhý hovor.
Opět jsem brečela.
Jsem už s nervama trochu v koncích, vím to.
Když mě propustili, myšlenky mi klouzaly za panem Primářem, jaký je to příjemný člověk a ejhle, za chvíli se nechal slyšet, že mu mám volat.
Přišly výsledky, které ještě neměly, a nepotěšil mě...
Že mám v krvi patrný zánět, to jsem věděla, ale mám v těle bacila, který se jmenuje clostridie a dělá mi v těle peklo.
Měla bych nastoupit opět do nemocnice a chtějí mi nitrožilně podávat antibiotika.
Všechno to bude mít spojitost s Karlem.
Já se pro něj rozhodla srdcem, láskou a dostávám jen přes pusu.
On mě od ledna odmítá... i když karty hovořily jinak.
Já to taky viděla pěkně i přes to všechno, jak se ke mně chová.
Myslela jsem, že to zvládneme, že se opět do mě zamiluje.
Ale nechce mě.
Chce mě jako kamarádku.
Snažila jsem se všemožně být s ním a být ta nejlepší pro sebe i pro něj.
Ve skrytu duše ho miluji, ale již se snažím utíkat od něj.
Nerozumím tomu všemu.
Nerozumím už hodně moc.
Miminko se ukazuje více a více a muže nemám.
Proč?
Zklamal jako muž, jako přítel i jako kamarád.
Vědomě mi ubližuje a já se snažila to řešit, vydržet, že mi to za to stále stojí.
Že ta naše láska je přeci nadpozemská!!!
Vše je špatně.
Nepostará se o mě, nepodrží, neobejme, neulehčí.
Do toho mám tu nohu...
Není to vůbec lehké.
Já si nestěžuji, to ne.
Ale už moc nemohu.
Prostě to mám s ním skoncovat... nebo nevím...
Proč jsem jej potkala a měla náděj, že on je ten MUŽ?
Nevím a trápím se.
Nyní se snažím dva dny myslet jen na sebe a na Karla vůbec.
Ať se rozhodnu, jak chci, je mi stejně zle.
To je divné.
A divné je i toto:
V nemocnici jsem první noc zavřela oči, bylo mi nedobře.
Jakmile jsem je zavřela, viděla jsem sebe, šťastnou, usmívající se dlouhých vlasů, v náruči své blonďaté dítě, nádhernou asi roční holčičku a za námi šťastně se usmívající Karel!!!!!!!!!!!!!
Byli jsme ve zlaté záři.
Děťátko bylo z profilu, tlapkalo po mně ručkou.
Nádherné, překrásné...
Jsou to všechno neskutečná muka.
Lítá mi to v hlavě.
Není mi dobře a snažím se myslet jen na sebe, na něj ne.
Mám bolesti, snad to do pondělí nějak vydržím.
Je mi opět zle.
Už hodně.
Já se moc snažím na sobě pracovat, aby se mi ulevilo, abych nemusela na operaci a i ta antibiotika.
Kdybych měla klíč k tomu všemu, kdybych měla návod, použiji jej.
Ukrutné a kruté zkoušky.
Tápu.
Děkuji, děkuji.
Kdybys pro mě měla nějaké slovo, pookřeju a bude snad trochu líp.
Nejde mi pořádně mobil, nemohu psát sms.
Tak ještě tohle.
Ale snad dnes budu mít půjčený jiný.
Katy 22.07.2012

Wahlinko,
ještě si vzpomínám a teď, když držím maminky telefon (co mi sestra přivezla), mám pusu otevřenou a samozřejmě nerozumím.
V nemocnici jsem na zácloně na chvilenku zahlédla velkou čtyřku.
A teď, když se rozsvítil maminky mobil a nahlédla jsem do záznamníku, tak na prvním záznamu byl maminky hlas a říká - jedna, dva, tři, čtyři.
Koukla jsem se před sebe a na monitoru přesně do mého výhledu na "rozepsané zprávy" opět 4.
Toto číslo mě snad, co tuším, nekonfrontovalo nikdy.
Na druhé nahrávce bylo 4krát halo, halo, halo, halo.
A nahrávky celkem 4.
V nemocnici před spaním nade mnou chvíli stála paní, ve tmě, bílá a měla založené ruce.
Byla nedaleko mojí hlavy.
Nevím kdo.
Telefon maminky je pro mě svátost, jelikož se k němu váže mnoho vzpomínek.
Držela jsem jej a držím a od fotografií nemohu odtrhnout oči.
Jinak všechno asi sestra či kdo vymazal.
To já jen tak...
Prostě píšu.
Tobě mohu.
Jinak nic nevím, jen že mi je hrozně zle.
Děkuji,
Katy 22.07.2012

Ahoj Wahli
vrátila jsem se dnes po delší době z nemocnice.
Ruce samou modřinu, ale jsem doma.
Jak mi bylo, ani popsat nechci.
S touto diagnózou tam panu Primáři prý letos dva lidé zemřeli.
Velmi pěkně se ke mně chovali a pomohli mi.
Doma mě přivítal můj nový kocourek a opět se odemne nehne.
Alespoň někdo.
Partnera nemám (ale to už jako víme), vůbec nepřišel.
Nevadí, už to neřeším.
Měj se krásně, pa,
Katy 26.07.2012

Má milá Wahlinko
Jednou těžce oddychuji, jindy lehčeji.
Je mi krásně, v mezích svých aktuálních možností.
Váhala jsem týden, mám-li psát dál...
V nemocnici mě dali dohromady, teď jsem dobrala prášky a pevně věřím, že ten vir už ve mně není.
Noha se lepší, ale na běhání to tedy není.
Snažím se, jak mohu.
Nebylo mi jasné, proč v nemocnici jsem, ale tam mi to jednoho dne docvaklo a úplně jsem se osvobodila od těžkých a utrápených myšlenek na přítele.
(Už jsem i téměř odstěhovaná.)
Okamžitě se to rozplynulo.
Byla jsem klidná na to tata.
Tělo to zvládalo pomaleji.
Ale co se dělo dále...
Hodně jsem popsala dříve.
Víš, ten pan Primář...
Bylo cítit, že to není mezi námi samo sebou.
Je to člověk, přibližně stejných let jako já - o to nejde, ale bylo to mezi námi snad okamžitě cítit.
To zvláštno.
(To přišlo až po tom osvobození.)
Prvních pár dní, než mě na dva dny propustili, aby zjistili, co mi je - z výsledků, jsem nezaplatila nadstandardní pokoj, z několika důvodů, jak jsem již popsala, ale také proto, že to pan Primář nějak rád stornoval.
Když mě přijali podruhé, už u toho byl pan Primář, měli jsme už na sebe mobil (když mi volal výsledky nálezu - ale stejně mohl volat z pevného, že jo?), no tak mně dal automaticky na nadstandard, který už byl trochu poopraven.
Chodil za mnou, říkal mi "KAČENKO", a mě to příjemně hladilo.
Nebyl ale takový jako, jak bych to řekla, nevím...
Držel si vysoké dekorum, příjemný úsměv i vážnost.
Lidé ho mají moc rádi a i pacienti, to vím.
Všimla jsem si, jak je rád u mě a jak jsem ráda, když je u mě.
Pohladil mi i ruku, když mi měřil tep, ale tak, aby to bylo v rámci měření.
To samé, když mi kontroloval bříško.
Přistihla jsem se, jak na něj myslím.
Od toho mi až doma přišlo vysvětlení na tu ČTYŘKU, která se mi promítla na nemocniční zácloně.
Přišlo mi: JISTOTA, STABILITA, PEVNÝ BOD.
Opět jsem "nic" neplatila a když jsem to zjistila, pan Primář už mašíroval v jiné části nemocnice.
Chtěla jsem mu poděkovat a když mě propustili, tak jsem druhý den zavolala...
To byl nerv.
Nebudu trapná?
Nebudu rušit?
Jak to říct?
Ale udělala jsem to asi nejlépe, jak jsem mohla.
Samozřejmě jsem do telefonu uslyšela dětský hlas, jak volá TATI...???
Pan primář napomenul dítě, ať počká, že telefonuje.
Já mu děkovala "za pobyt" a poplatky, a když by nebyl proti, že bych jej pozvala na něco dobrého.
Nebyl.
Velmi rád přijal...
Tak se stalo, že jsme se viděli u mě na zahradě "poprvé".
Slušelo mu to.
Vysoký blonďák jemných vlasů s očima jak pomněnky.
Podíval se po zahradě, zeptal se, jak mi je a přesedli do mého auta a jelo se.
Dali jsme si v jedné restauraci nakonec to papčo, kde jsme se moc nasmáli a jako "zamilovaní" jsme se navzájem krmili dobrotami.
Prý mě musí trochu vykrmit - moc a moc jsem zhubla, to je pravda.
Bylo to velmi nenucené, volné, příjemné, jak z filmu...
Zjistila jsem, že je i vtipný a v nemocnici se zdál být jako "suchar".
Překrásné okamžiky a dalo se číst v očích...
Dojeli jsme k nám na zahradu za teplé a tmavé noci, a vlastně až po třiadvacáté hodině odjížděl zpět do nemocnice.
Velmi se nám od sebe nechtělo.
Vím, že není ženatý, ale není šťastný.
To už jsem věděla v nemocnici.
Ač se snažil pomoci mně, tak na něm bylo vidět - ne vidět, ale cítit, že se trápí.
Je s někým, kdo jej snad společensky vydírá a podobně.
Nechtěl se o tom bavit a to dá rozum, že napoprvé mi nebude vyprávět celý svůj život.
Jak držel mé tváře ve svých dlaních, jak mě hladil po vlasech a jak byl jemný!
Píšeme si, jednu, dvě sms za den a dnes bychom se měli opět vidět.
Těším se.
Tak to je pokračování toho mého příběhu.
Sama koukám, čeho jsem schopna.
Ano, jiný by řekl: "Ty to ale střídáš!!!", ale já vím své.
Nestydím se a jen si přeji.
No a od té doby se mnou mluví i kyvadlo, a velmi zřetelně.
Nádhera.
Připadá mi, že to s mým přítelem byla jen divná lež.
Ale kdyby nebylo jeho, tak odchod maminky nezvládnu tak, jak jsem zvládla, byť na tom nemá on přímý vliv.
Já se jej držela svou láskou a bylo vše snadnější...
Představovala jsem si s ním život navždy.
Těším se!
Neběhám, ale lepším se.
Katy 02.08.2012

Wahlinko,
ahoj, pěkně Tě zdravím.
Jistě se máš krásně a vše zlé se Ti vyhýbá, přeji Ti to.
Už jsem opět tu.
Události mě nešetří.
Musím se svěřit a snad pomůžeš...
Dnes od rána velmi přemýšlím.
Po dvě noci se mi zdál podobný sen a velmi, velmi živý.
Jsem z něj špatná, jelikož vím, že všechny tyto sny se vyplnily do 14ti dnů.
Není mi dobře.
Jak mám toho kamaráda (je mu stále mizerně) - ono mu bude letos padesát - nevypadá na to... a jeho maminka je již starší a velmi soběstačná žena.
První sen jsem byla s někým na gauči či válendě a hráli jsme karty či nějakou hru, když zároveň na té válendě ležela velmi stará žena a právě zemřela.
Ještě jsem viděla nějaké pohyby v obličeji a pak mně přišlo hloupé být stále na tom gauči, tak jsme slezli.
Nevěděla jsem, zda to byla kamarádova maminka, ale ona sama se tam pak mihla a tu paní šla převlékat a chystat...
Tak se ty pocity střídaly - kdo že to je.
Na dnešek to bylo zcela jasné.
Zemřela kamarádova maminka.
Já to věděla a moje sestra mi to ještě přišla říci.
Jela jsem za kamarádem a on s očima oteklýma a se slzami seděl za stolem u nich v kuchyni a já jej šla obejmout.
Bylo mi velmi smutně.
Pak jsem nasedla jako řidič pohřební služby a vedle mě seděl starší muž, který byl normálně řidičem.
Nevím, proč jsem ale řídila já.
Jeli jsme pro nebožtíka - pro nějakého muže.
Měla jsem sice fajn náladu, ale ohlížela jsem se chvílemi za rakví v autě, jestli to jako zvládnu a zda budu muset i s tělem pomáhat.
Lidé po nás velmi koukali a divili se, že řídí mladá, pohledná, dlouhovlasá žena.
Bylo to zvláštní.
Než jsme vyrazili, založil ten pán vedle auta oheň a nakupil krásné světlé dřevo.
Já mu na to říkám, že je zbytečné toto všechno pálit, když odjíždíme a vyndavala jsem neohořelá prkna ven.
Rozhrabali, uhasili jsme to a vyrazili.
Wahlinko, nevím, jak se zachovat.
Ještě jsem nikomu takto předem neřekla, že něco vím.
Mohu to říci někomu nezúčastněnému, to ano.
Ale tohle snad ani nejde, říct třeba kamarádovi, že....!
Myslíš, že se to dá nějak zvrátit?
Ještě se to nikdy nestalo.
Jak tohle všechno zvládnout?
Proč zachycuji konce svých drahých?
Zatím všech.
Chce se mi brečet, slzím.
Je to zkouška za zkouškou.
Stále a stále dokola.
Wahlinko, prosím, poraď mi.
Já se cítím, že nemohu nést takových bolestí mnoho.
Už nějak ne.
Navíc si ještě myslím, jestli nejsem těhotná.
Je mi zvláštně.
A ty ženské potíže nedorazily.
Týden.
Možná jsem celá rozhozená, viď?
S panem lékařem se vídáme...
Táhne mě to k němu.
Silně.
Děkuji, pokud mi ulehčíš a děkuji i jinak.
Krásný den,
Katy 05.08.2012

Ahoj Wahlinko.
dnes jsem si změnila trvalé bydliště.
Nějak jsem cítila, že mám jít do toho, že se něco pohne.
Ještě nevím konkrétně co, ale tuším...
Kdyby nemusel člověk ale obíhat to hrůzné kolečko skrze různé kartičky, občankou počínaje...
Nevím, jak moc to může ovlivnit můj život.
Řešil to někdo někdy s Tebou?
Já se vlastně nepřestěhovala, jsem u sebe, jen jsem měla trvalé bydliště jinde.
A nedávných 8 měsíců bydlení jinde, to beru jako pauzu a uvědomění si, že sama už nechci žít, že zvládám žít s parterem.
A zvládnu zároveň i to, když nás bude více.
Pěkný večer do Prahy.

Katy 08.08.2012

Milá Wahli,
právě trávím čas pročítáním jmen u Tebe na stránkách .
Až nyní jsem si všimla jména Ondřej, které se mi vždy velmi líbilo a které jsem měla dokonce nosit, když bych byla chlapeček.
To, co tam píšeš, sedí, sedí také na mě i ta Kateřina, kterou jsem.
To je naprosto úžasné.
Napadá mě, že žiji částečně i ten mužský život - v takové ženské podobě.
Děkuji za rozbor jmen, určitě plno lidem pomohl.
V úterý 4.9 jdu na magnetickou rezonanci, kam mě objednal můj drahý (já ho tak snad mohu nazvat, on je mi nesmírně vzácný).
Koleno není dobré.
Stále dokola slyším "operace".
No, uvidíme, co tam naleznou.
Mám v něm krev a vodu, což je při tomto běžné a hybnost horší.
Zasekává se mi a kolikrát nemohu spát bolestí.
Celou nohu cítím, jako by byla překroucená.
Ale doufala jsem, že jak se ze všeho trápení dostanu, tím nastoupím i správnou cestu a koleno se zlepší.
Wahli, myslíš, že je operace nevyhnutelná?
Já se tak moc vždy ponaučím.
Nerada bych měla následky.
To mi ještě budou muset vytrhnout zoubek můj milý, jelikož je vejpůl, tak také nadšena nejsem.
Rok se léčil, ale lékař si nevšiml, že je na půlku a já to také nevěděla.
Zub nezachráním, ale snad tu nohu ano.
Říkala jsem si: "Tak co zase?"
Co mi to mé kolínko chce?
Je to skrze bývalého přítele, či skrze kamaráda?
Tam je to ale myslím v pořádku, o ničem zásadním nevím.
Mě napadá jediné, abych se konečně věnovala naplno duchovnu.
Už jak jsem ležela v nemocnici, měla jsem silnou touhu tam těm lidem, kterým bylo také zle, pohladit ruku a dát naději.
Asi to zní sentimentálně a pateticky, ale já to tak cítím, jak ti lidé potřebují starostlivou, vysvětlující a konejšivou lásku i podporu.
Můj milovaný Primář to ze mě také cítí a když jsem "z legrace" řekla, že bych šla pracovat nejraději k němu, tak on bez legrace to vzal vážně, ale že bohužel na finanční ohodnocení takovéto práce nejsou tabulky.
Já bych tam chodila i jen tak.
Vím, že by mě to neuživilo... ale nějaká cesta někde musí být.
A to si představ, že se mi sem tam ozve Karel, netuším, co si ode mne žádá, a dokonce je někde poblíž i Carlo z Itálie.
Moc a moc mě chce vidět.
Pro mě jsou tyto kapitoly pasé.
Mně je teď po duši velmi krásně s mým bílým andělem s neuvěřitelným hlasem.
Začala jsem jmény a kam jsem zas zabrousila...?
O to koleno Tě, Wahli, moc prosím.
Jsem jím velmi omezena.
Už téměř dva měsíce.
Moc děkuji a přeji příjemný čtvrtek, vím o něm.
Katy 22.08.2012

Milá Katy,
stav, který nyní prožíváš, připomíná rozsypanou mozaiku.
Nic není tak, jak by to být mělo, nic není na svém místě.
Tady vnímám Tvou bolest a velké znejistění.
Tolik bys chtěla, aby bylo zase všechno v pořádku, aby ses mohla radovat a smát.
Je zřejmé, že bude nutné něco ve Tvém těle ukončit, přetnout, nastolit nový řád.
Něčeho se jakoby potřebuješ zbavit, aby se zase obnovily všechny Tvé funkce, bez bolesti a trápení.
Není to problém.
Máš se dostat do stavu, kdy jsi byla malá holčička, opět se naplno odevzdat, máš naprosto důvěřovat lékařům (panu Doktorovi?).
V jistém smyslu se mění Tvůj život, před Tebou se otvírají nové světy, ale do těch se nejprve potřebuje přemístit.
Teprve potom budeš jakoby kompletní, stoprocentní žena, bez bolesti a trápení.
Vypadá to, že operace je pro Tebe v tuto chvíli jediné možné řešení.
© Wahlgrenis

22.08.2012

Wahli,
děkuji za Tvůj čas.
Dnes mám den mlčení, že nevím co povídat.
Asi nic.
Tak si prostě mlčím.
Jen mě napadá jediné pozitivum, že ta mozaika je vlastně celistvý obraz - to je kladné, ale poněkud se jím zatřepalo.
Setřesou se ty dílečky opět správně?
...
Jakoby už vše bylo dobře a opět není.
Krásný večer,
Katy 23.08.2012

Hezký den Wahlinko,
tak opět píšu.
Musím Ti povědět, že jsem zaslechla již podruhé u mě doma zvláštní hlas.
Už jednou jsem to možná psala nebo Ti říkala.
Jako by mluvil nějaký „ROBŮTEK“ někdo, jako odjinud a stále rychle povídá.
Opět jsem jej „viděla“ jako malého.
Písmena K, G, H, A ... tak nějak dokola v obměnách, já nevím, ale slyším to zřetelně.
Nerozumím.
Je to velmi rychlé mluvení a takovým příjemným – ani ne žvatláním, ani ne ostře.
Já to neumím k ničemu připodobnit.
Je to příjemné, ale nevím kdo?
Co to?
Co mi chce?
Řekla bych, že je to mimo mě, ale není, když se to děje u mě.
Pak v koupelně šíleně praská a bzučí, prská a cvrliká žárovka.
Už dlouhý čas.
A počítač, i když je vypnutý, tak se ozývají bedýnky, jako když někdo ladí či zapíná něčeho zvuk a zase vypíná.
Víš, takový ten „prázdný“ zvuk, ale hlasitý.
Jo, jako třeba zapnutí mikrofonu.
Ano.
Ne pískání...
Samozřejmě tomu nerozumím.
Někdo je poblíž, ale kdo a co mi chce, nevím.
Asi jsem trhlá, ale se žárovkou si povídám a zdá se, že mi rozumí.
Je to moje kámoška a já její hloupější kamarádka, která se tváří, že trochu rozumí.
S nohou nic moc.
Na operaci snad nebudu muset, ale cvičení a podobně velmi, neboť sval téměř zmizel ze stehna nad kolenem.
Tak se snažím a cvičím...
Poslední horký den jsem měla pocit, že mi někdo běhá po střeše.
Opravdu.
A den před tím mnohokrát ťukání na okno a to se děje velmi často.
Druhý den (po běhání po střeše) jsem měla před schodama, venku kus antény – takový žebříček.
Není to náznak, že si sedím na vedení?
Teď se směju, ale těch zvuků je velká spousta a já to nestíhám.
Možná se i bojím.
Ano, když se vzbudím leknutím, co se děje.
Není to dvakrát příjemné.
Včera se na mě usmál dům od střechy.
To je divné oznámení, že?
Ale je to tak.
Ono to není zdaleka všechno.
Až vydržím delší čas sedět, tak se sbalím a jedu směr Praha.
Wahli, kdyby Ti přišla informace, koho tu mám za návštěvníka, nebo jich je tuším více, budu ráda, když mě s nimi seznámíš.
Kéž bych tu bydlela s mým zachráncem, KÉŽ BY!
Prostě jsem zamilovaná, moc a.... já za to nemohu.
Ať už to tak zůstane.
Velmi děkuji za Tvůj čas, nesmírně si vážím všeho.
S úsměvem,
Katy 13.09.2012

Milá Wahl
Děje se toho stále tolik!
Napříč tomu všemu se ke mně stahují více a více lidé, kteří chtějí pomoci.
Jsem ráda, protože vím, že toto je moje cesta.
Vše je v pohybu a vše se neuvěřitelně zrychluje.
Vím, že umím a již dávno mohu!
Jen jsem měla zavřené oči.

Sen...
Na včerejšek jsem měla děťátko se svým přítelem, chlapečka a přemýšlela jsem na náměstí s kamarádkami nad jménem.
Filip, David že ne, že by byl silnější a také padlo mimo jiné James.
Ale chlapeček přišel v dárkové krabičce ještě s holčíčkou, která byla pro jiný pár.
Já jen seděla a rozdělovala dětičky, podle toho, komu patří.
Málem jsem se nedočkala.
Až v té poslední byl náš chlapeček.
Ale co bylo zvláštní, že všechny děti vypadaly jako maličké hračky a přitom vím, že jsem jej porodila.
Těšila jsem se, jak Ti to napíšu...
Den před tím si mě vedl za paži školou a po schodech nahoru a už se neobával, že nás někdo uvidí.
Došli jsme až nahoru a všichni zírali!

Den před tím mi v reálu milý vyznal lásku - tak nějak romanticky a já u toho nebyla.
Přišla jsem domů a než jsem vzala za kliku, uviděla dopis se srdíčky.
No, jako v patnácti letech.
NÁDHERA.
Ale víš, o co také šlo?
Dopoledne u mě byl kamarád, venku, tam v tom posezení - čajovně, a rozebírali jsme jeho a manželku, která jej podvádí.
A když odjížděl, nechal mi tam napsaný vzkaz, že mě má rád, že děkuje, ale přikreslil srdíčko (nevím proč propíchnuté šípem!).
Nevěděla jsem to, nevšimla jsem si.
A já pak celé odpoledne nebyla doma.
Stavil se milý a šel mě hledat po zahradě.
Uviděl dopis a jen pod něj připsal TAK JSME DVA...
Tak to vyznání (lehce v žárlivém tónu) bylo asi na popud tomuto.
No, neřeším to.
To víš.
On je stále v práci a nemá téměř čas.
Je to náročné, tak jsem ráda za každý krůček vpřed.

Sen...
Na dnešek jsem viděla spadnout letadlo.
Vždy se to pak v reále vyplnilo, tak snad tentokrát ne.
Ještě jedno letadlo se snažilo kontrolovaným letem jej doprovázet, skoro až ke konci...
Byla téměř tma.
Jen velkoměsto osvěcovalo krajinu - trochu betonovou, já šla s nějakým známým a opodál cupitala kamarádka.
Říkala jsem jim, jak ráda koukám na hvězdy a čtu tam.
Zahlédla jsem na okamžik v dálce létající talíř, ale v tu ránu zmizel.
Pak, obrovskou rychlostí, kterou známe z filmů se nad nás přiřítil.
Volala jsem na kamarádku, ať se k nám přitiskne.
Mezi námi byl děsný strach a já stejně věděla, že tu jsou kvůli mě.
Něco mě paralizovalo, ale ne nepříjemně.
Vím, že jse m pak seděla na klíně nebo těsně u někojo, kdo mi byl milý, ale nevypadal moc jako člověk a nebo ano, ale v nějakém obleku.
Snad jsme se i líbali(????), ale tak divně.
No, už si to nevybavuji přesně.
Bylo to zvláštní.

Wahli.
S nohou si nikdo neví rady.
Jen každý koulí očima a už i já, že prý noha není dobrá.
Téměř tři měsíce oteklá, čéška vystouplá a když se to maličko zlepší, tak pic ho, a opět špatné.
Děsně v ní křupe, je jak překroucená a jsme zatím na mrtvém bodě.
Já si nechávám poradit od lékařů, ale když sami nevědí a jen pobrumlávají, tak ta důvěra moc není.
Oslabuje mě to.
Wahli, kdybych věděla, proč to přišlo, mohla bych si pomoci sama?
Prosím.
Poradila bys?
Nožka mi tak do všeho zasáhla!
Dnes jdu zas na rehabilitaci, ale s oteklou a křupající nohou toho mnoho nesvedeme.
Měj se krásně a děkuji,
Katy 21.09.2012

Wahlinko,
krásný den Ti přeji
Já vím, nemusím taky všechno, co se stane, psát.
Krotím se.
Ale on je to nakonec vlastně také takový můj deníček.
Všechno do sebe zapadá, je to krásné.
Thovt mě nazval kolegyní a pracujeme na mě.
To zní zvláštně, že?
Jsem poctěna a je mi příjemně.
Můj milý doktůrek mi včera oznámil, že mě miluje.
Mám lehkou husinku a je mi tak zvláštně.
Já jsem zamilovaná jak velká školačka.
Poslední dva, tři týdny opět vídávám dušičku miminka, které se na dva měsíce drželo stranou.
Jakpak by ne.
Je to tak okouzlující, všechno.
Jsem trpělivá, jak to jde, jelikož můj milý nemá téměř žádný čas.
Noha se zlepšuje neuvěřitelně po té, co mi veškerá ozubená kolečka a soukolí zapadla.
V duši a v hlavě.
Na dnešek jsem ve snu kupovala nádherný starý dům, vilu.
V okolí vysoké staré stromy, cestička zarostlá k brance, po schůdkách...
Stála jsem za brankou - doma a držela v ruce velkou plechovou ceduli, velikostí jako jsou názvy ulic a na ní bylo číslo 004 a někdo čtyřku přepsal na 8.
Zvláštní.
Bylo to číslo popisné.
Byl tam nakreslený i jako strom - spíš jen část kmene a vršek a spodek se už nevešel.
Cedule byla takové příjemné teplé barvy do oranžova, oprýskaná a já se rozhlížela, kam ji umístím.
Ta čtyřka jde se mnou od doby, co jsem ležela v nemocnici.
Byl to nádherný pocit s novým domem.
Radost.
Wahlinko, jsem zvědavka.
Myslíš, že se miminenko blíží?
Já se tak těším...
Cítím ho.
Vše mi tak říká, že prosinec je náš.
Stejně všechno nechávám na něm, to je jistojistá věc.
Bude to něco tak moc nového, když otěhotním, že nevím, jak tu radost a ten nový stav zvládnu.
Kdyby...
Kéž by.
Furt mu říkám, ať se na nás pěkně dívá, ať vidí, co vyvádíme za lotroviny a jestli do toho chce s námi, tak místa máme v sobě a kolem sebe moc, ať se přidá.
Wahli, papa, měj se co možná nejlépe.
Katy 02.10.2012

Wahli,
vím, že miminko chce moc přijít, ale nejde to.
Prostě partner za mnou přijde jednou za 14 dní a to se dušince jistě nelíbí.
Já to nezvládám i přes to, že mi řekl, napsal, jak moc mě má rád, jak mě miluje.
Myslím, že to nestačí.
Pak celé dny nic, ani slůvko.
Je extrémně vytížen a na mě nemá vůbec kdy.
Ani sms a nevolá nikdy...
Já mu řekla, že takhle to prostě nejde.
Bohužel.
Wahli, my se milujeme.
Já jej velmi.
Kde je problém?
Prosím...
Přeci není v pořádku se vídat jednou za 14 dní jen "v posteli".
Já ho chápu, jeho práci chápu!
Prý u těch lidí musí být, musí být u pacientů stále.
Či-li, se mnou nemůže.
Děkuji.
Katy 29.10.2012

Ahoj Wahli
praktikuji ricinové zábaly a jsou mi velmi příjemné.
Nákup byl na první dobrou, za pár penízku a stáčený v lékárně.
Je mi stále špatně.
Hůř spím a asi pátý den mě pálí žáha a to jsem zažila v životě snad dvakrát?
Prsa, podbřišek, nálady...
Trochu jinak špatně mi je, než když čekám dny.
Teď je to, jak jsem Ti říkala, asi třetí měsíc a jen se to stupňuje.
Prosinec je mnohem silnější (část listopadu a půl prosince), opravdu, jak bych byla těhotná.
Ještě jsem nikdy nebyla, tak jen děkuji a uvidíme...
Nesmírně bych si toho štěstí vážila celý život a třeba i drahý by upustil ze své zaměstnanosti, alespoň maličko.
Vše se ukáže a já si jen přeji, ať je vše krásně přirozené.
Jsem napnutá jak kšandy!
Tak se měj krásně a já se zas někdy zastavím.
Katy 14.12.2012

Wahlinko,
myslím, že mám miminečko v bříšku.
Testík tto potvrdil.
Slzy se mi koulí štěstím.
Ale ještě počkáme...
Chvěju se.

Katy 15.12.2012