Vše máme připravené, pro miminko je vytvořené místo
Dobrý den paní Wahlgrenis,
dovoluji si Vás oslovit.
Už přes dva roky se s mužem, se kterým se máme moc rádi, snažíme o miminko.
Vše máme připravené.
Je pro něj vytvořené místo.
Skříně jsou vyklizené, staré a nepoužívané věci jsou pryč.
V bytě je čistá krásná energie.
Moc po něm toužíme.
Je tu miminko s námi?
Přijde k nám?
Budu vděčná za jakoukoliv odpověď.
Děkuji
Princezna Arabela 11.10.2011
Milá princezno Arabelo,
sice popisujete, jak jste si doma uklidili, co všechno jste zlikvidovali a jak jste na miminko připraveni, ale možná bude třeba udělat něco jiného.
Miminko tady sice je, je docela blízko, ale dívá se na Vás s otázkou: "To myslíte vážně?"
Něco se mu u Vás nezdá, nechce se mu vstoupit do Vašeho příběhu, s něčím tato duše nesouhlasí.
Zkusím se zeptat přímo.
Uvádíte, že se o miminko snažíte s mužem, s kterým se máte rádi.
To je Váš přítel nebo manžel?
Možná se Vám to nebude zdát, ale i ten "papír" je někdy pro život důležitý.
Miminko si připadá jistým způsobem znejistěné, jako by kolem sebe vnímalo zmatky a nepřehledno, i když Vy jste si už uklidili.
Tady jde o jiný "pořádek".
Možná byste se s mužem mohli posunout od priorit pracovních a finančních k prioritám radostným.
Měli byste žít štěstí každou vteřinu, milovat se navzájem z celého srdce, pořád jen si dávat lásku, vnímat lásku, nechávat si svými životy proudit lásku.
Chystá se k Vám velice vyzrálá duše, má s Vámi nedokončený příběh z minulosti.
Jakmile si vyladíte s dušičkou budoucího miminka mantinely, začnete žít zcela jiný příběh.
Pak už nebude o čem pochybovat.
© Wahlgrenis
12.10.2011
Wahlgrenis,
děkuji Vám za odpověď.
Jsem trochu v šoku, ale rozdýchávám.
S mužem jsme manželé už sedm let.
Nemám pocit, že by to na tom vázlo.
Ani o financích myslím, že to není.
Přemýšlela jsem a jediné, co mě napadlo je, že jsem měla teď těžké vztahové období s kamrádkou, i když už exkamarádkou.
Jak by řekl pan Jaroslav Dušek, ještě stále jsem plna citového jedu, který časem pomalu odplouvá.
Také se angažuji na téma domácí porody.
Je možné, že by to mohlo být právě ono?.....
Jakési plánování?
Děkuji Vám.
Princezna Arabela 12.10.2011
Milá Princezno Arabelo,
vnímám tady sice Boží oko, ale tak nějak podivně... vypadá to, jako by se sice dívalo, ale s odstupem, jako "Co ještě bude?" nebo "Kam až to zajde?"
Jde o děti, pravděpodobně o miminka, když píšete, že se angažujete v domácích porodech.
Tady by bylo dobré tzv. sundat růžové brýle...
Ono to není vždycky jednoznačné.
Při narození mohou přijít komplikace, něco se může na poslední chvíli změnit.
Nikdy si nikdo nemůže být ničím jistý...
Ani při porodu.
Sama znám hodně maminek, které rodily doma, porod byl úžasný, miminko je zdravé a šťastné, ale znám také dost příběhů, které se šťastným koncem zakončeny nejsou.
O těch se tolik nemluví...
Já mám za sebou porody dva a kdybych se rozhodovala pro porod v domácích podmínkách, nejspíš bych tady už nebyla.
První byl porod sekcí, když chtěl jít chlapeček ven koncem pánevním.
Druhý porod byl přirozenou cestou, narodila se holčička, ale s porodní váhou 1,67.
Nedovedu si představit, co by se stalo dál, kdybychom nebyly ve špičkové nemocnici s veškerým zázemím, přístroji ap.
Ne vždy je miminko rozhodnuté sdílet lásku rodičů.
Občas sem přicházejí duše, které nejsou "naladěny" na tento svět, jsou sem jakoby vyslány, delegovány.
Ty pak dokáží už samotný příchod na svět tím, koho se to týká, hodně znepříjemnit.
Kdybych se měla odpovědně vyjádřit k otázce domácích porodů, pak bych mluvila o rizicích, které tady mohou nastat.
Nevím sice, jak hodně se v domácích porodech angažujete, ale tady by možná bylo dobré malinko se stáhnout do sebe.
Nechodit s transparentem po hlavní třídě, ale nechat na miminku, jak to bude.
To nejlépe ví, co je pro něho nejlepší.
Tohle Vaše miminko vnímá kolem Vás jakousi bublinu, do které se nemůže dostat.
Chybí tady ta nekonečná láska, otevřená náruč...
Třeba už budete vědět.
© Wahlgrenis
13.10.2011
Dobrý den Wahlgrenis.
Toužím Vám napsat, jak ke Mně dnes ráno přišla lehkost bytí.
V neděli jsme Vás navštívili v ateliéru.
Sama víte, s jakou jsem odcházela.
Informaci od Vás jsem nemohla a nechtěla přijmout.
Ale věděla jsem, že to časem bude průchodné...
V pondělí přišla lítost a slzy.
Co všechno budu řešit?
Kdo všechno Mně bude štvát a kolik odpouštěcích dopisů budu muset ještě napsat, než k nám to miminko přijde?
Pročítala jsem dopisy jiných, toužících maminek, srovnávala se.
Mají mnoho společného, nejsou to radostné dopisy, jak jinak?
Tak nějak neplují, jak Vy říkáte.
Ptají se - proč a kdy?
Je to podivný kruh, zamotaný.
V podstatě je to celé děsí a chtějí to nějak uchopit.
Až dnešní ráno, bylo to brzy, ještě v polospánku jsem uslyšela hlas a vešla lehkost bytí.
Všechno bylo najednou jasné.
Zmizel vztek a výčitky.
Přišlo pochopení, úleva a usměv do tváří.
Pochopila jsem, že stačí napsat dopis, upřímně a z lásky ho poslat.
Udělat si krásný rituál usmíření.
Vezmu si na něj ty nejkrásnější šaty, co mám.
Půjdu večer, měsíc Mi bude svědčit a po boku bude moje láska, která Mě doprovází.
V náručí budu mít květiny.
Ona miluje kytky.
Určitě by jí to udělalo radost.
Pak pozveme své děťátko.
Jsem připravená a už teď Tě miluju.
Vlastně mám pocit, že na Tebe čekám celý život.
Bydlí u nás láska a já vnímám, že ji za tak malou společnou chvilku s tatínkem máme tolik, kolik někteří nemají za celý život..
A pak nebudu dělat nic.
Pochopila jsem, že Naši dušičku nemusím vábit, ale budu vábit sebe.
Také jsem pochopila, jak uchopit a pojmout Váš výklad.
Není to o tom se celý stáhnout, začít se připravovat na daný měsíc, který se v plástvích objeví.
Nejít s mužem v lednu na ples, protože mám otěhotnět a tak nemůžu pít a být v zakouřeném prostředí.
A tak pouštím z hlavy své děťátko, schovávám si ho v srdci, ale vždycky mu půjdu vstříc.
Ono bude požehnaným darem, který přijde,
Přeji si uchovat toto vnímání na věky věků, být ve smíru s vesmírem a kdyby se to nepovedlo, ano, psala jste to
Levii , nebude to špatně.
Je to cesta, sbírání zkušeností.
Děkuji za nastavené zrcadlo.
S láskou...
Princezna Arabela 29.11.2011
