wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Ryba už není v ložnici


Milá Wahlgrenis,
musím říct, že od našeho setkání na semináři k miminkům se hodně událo.
Ryba už není v ložnici.
Na jejím místě - logicky - visí naše svatební foto.
Vůbec nechápu, jak to že jsme ho tam před tím neměli a visela tam oranžová rybička?
Už znám i její původ.
Dala nám ji manželova máma kdysi jako dárek do dětského pokoje.
Ten ale zatím nemáme.
No nicméně skutečně jsem ji pověsila do toho pokoje, co jednou bude pro dítě.
Snad se i energie v ložnici nějak vyčistily, nevím.
Hodně si s manželem povídáme, tulíme se k sobě, pusinkujeme se... jako dvě hrdličky.
I ten gauč, o kterém jsme spolu hovořily, plní svůj účel...
Taky jsem se stala dobrovolnicí - budu docházet za dětmi do dětského domova.
Momentálně chodím do přípravky.
Už se nemůžu dočkat, až poprvé navštívím děti.
Moji noví kolegové jsou úžasní andílci, hned jsem si s nimi padla do noty.
Vnitřně jsem hodně omládla.
Začala jsem také vydatně a pravidelně cvičit jako kdysi a zdravě jím.
Prý je to na mě už vidět.
Hmmm.
S kamarádkou vozím jejího dvouměsíčního synka.
Úžasně mě ten tvoreček dobíjí energií.
Nemůžu se dočkat, až k sobě stejně přivinu i toho našeho tvorečka.
Už se těším, až přijde.
Dějí se věci.
Mé blízké přítelkyni se ve středu zdálo, že jsem měla krásného malého synka.
Když mi to pověděla, byla jsem dojatá.
Také ten samý den ráno, když jsem si v koupelně česala vlasy, vymýšlela jsem, jaké bych svému dítěti dala jméno.
Při jménu Paulína mi nad hlavou praskla tři týdny stará žárovka.
Hm.
Náhoda?
Upřímně, tohle jméno se mi moc nelíbí, no ale... nutilo mě to zamyslet se.
Snad se to tedy ubírá vše správným směrem, na mimčo už se moc těším a doufám, že brzo přijde.
Trvá to dlouho, asi to tak má být...
Srdečně Vás zdraví
Blanka 30.07.2011

Dobry den, mila Wahlgrenis,
byla jsem u Vas 6/6/2011 na seminari k miminkum.
Od te doby se hodne zmenilo, neco uz jsem psala (s tou rybou...)
Vcera jsem mela sen, meli jsme s manzelem synka.
Vodila jsem ho za ruku, byly mu asi dva roky, pozdeji pak asi ctyri.
Davala jsem mu lentilky, sli jsme spolu na prochazku.
Bylo to moc krasne.
Na zacatku byl blondacek, pak ale mu vlasky zcernaly, jako manzelovi.
Byla jsem moc stastna.
Ted nekdy v zari - rijnu by k nam mela podle plastvi dusicka prijit.
Skoro jsem na to zapomnela, az ten sen mi to pripomnel.
Ted jsem byla tyden na dovolene, odpocinula jsem si, manzel mi porad rika, jak jsem krasna.
Je to nadherne, vazim si toho.
Citim se uzasne, koupila jsem si nove saty, svetrik, velice zenske.
Take jsem jeste v cervnu zacala pracovat s detmi v detskem domove, je to obohacujici a silna zkusenost.
Citim se uzitecna a nevylucuji, ze v budoucnosti nekteremu z nich nahradim rodinu.
Mejte se moc krasne, mila Wahlgrenis, diky, ze jste,
Vase Blanka 03.09.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.