Miminko přišlo samo, bez lékařů, přestože jsem už měla domluvený termín na umělé oplodnění CHLAPEČEK
Dobré ránko milá Wahl,
v minulosti jsem Vám psala o tom, jak k nám nechce přijít miminko.
Byla to dlouhá cesta plná zklamání, marných naději.
Dobré odpoledne,
milá Wahl, už jednou jsem Vás žádala o pomoc - bylo to v offline konferenci v roce 2008. Moje prosba se týkala miminka. Bohužel jsme se s manželem od lékařů dozvěděli, že není téměř žádná šance mít své vlastní dítě...
Lenka 12.10.2009 Až v loňském roce se něco změnilo.
Věděla jsem, víc než když jindy, že miminko k nám prostě někdy přijde.
A ono opravdu přišlo.
Samo, bez lékařů..., přestože jsem už měla domluvený termín na umělé oplodnění.
Jsem ve třetím měsíci.
Pevně věříme, že všechno dopadne dobře a na Vánoce budeme mít o jeden ten největší dárek navíc.
Chtěla bych Vám poděkovat za podporu.
Díky, že tady jste.
Lenka 26.05.2011
Milá Lenko,
děkuji za úžasnou zprávu...
Mám velkou radost z Vašeho těhotenství - společně s Vámi.
Přestože lékaři mohou mít tisíckrát svou pravdu, ta jedna jediná je jinde.
Naštěstí...
Budu ráda za další zprávy o Vás a Vašem miminku.
© Wahlgrenis
26.05.2011
Dobrý den,
dříve jsem Vám psávala o tom, že nemůžu otěhotnět.
To se v loňském roce bez jakékoliv pomoci lékařů podařilo.
V listopadu se nám narodil chlapeček.
Přišel o měsíc dřív (35. týden) a po delším pobytu v porodnici jsme se těšili domů.
Malý ale trpí na koliky, je na všechno citlivý.
Já přemýšlím, jak mu můžu pomoct, když nic nezabírá.
Občas mě napadá, jako by byl "zakletý" anebo jsme museli projít nějakou zkouškou trpělivosti, co až vydržíme.
Vlastně už ty dva měsíce, co je na světě, jsem téměř nespala a měla ho stále na rukách.
Byla bych ráda za Vaši odpověď, zda mu můžeme nějak pomoci.
díky
Lenka ^^ 30.01.2012
Milá Lenko ^^,
musím začít gratulací k narození Vašeho chlapečka.
Mám radost z každého miminka, které přijde do tohoto světa přirozenou cestou.
Je tady jakýsi řád, potvrzení toho, že takhle je to v pořádku.
Problémy, které nyní u chlapečka vnímáte, ale pouze zrcadlí Váš stav.
Vy nejste v pohodě, tak to nemůžete očekávat od miminka.
Pokud jste měla jiné plány (nakrmit, přebalit, spát...), nedivte se.
Všechno je jinak, abyste totiž přijala, že tohle "jinak" je správně.
Nesmíte se na miminko dívat jako na vetřelce, který vstoupil do Vašeho prostoru.
Nesmíte do odhánět, zatímco sama máte (nebo chcete mít) jiný program.
Teď by Vaším jediným programem měl být chlapeček, ve Vás se snaží najít tu jedinou jistotu, kvůli které je tady.
Vy s mužem jste pro něho jedinými zástupci lidí na této planetě, je na Vás obrovská odpovědnost přiblížit mu život, aby pochopil, že právě tady je to nejúžasnější místo na světě.
Není to snadná role.
Ale máte na to dost času, jste s ním doma.
Všechno ostatní by teď mělo jít stranou.
Potřebujete se na sebe maximálně naladit, ideální by bylo, kdybyste "dokázala" žít jeho život, neodstrkovat ho od sebe, ale naopak nechat úplně nejblíž, jak to jde.
Píšete, že se narodil dřív.
Ano, i proto by měl být pořád ve Vaší bublině.
Nepřemýšlejte o tom, co byste dělala, kam byste šla, od čeho Vás zdržuje...
Teď nic jiného neexistuje.
Všechno ostatní počká.
Jste především maminka, která má teď nad chlapečkem rozprostřít svá ochranná křídla.
Zvykejte si, že on si na Vás zvyká.
Buďte při něm, spěte, když spinká on, probuďte se, když on se probouzí.
Je v nejistotě, pokud přemýšlíte, když jste s ním, jak byste byla jinde.
Nechápe to...
Už jednou si vás vybral, chce věřit, že je to takhle v pořádku.
Je to v pořádku.
Nesmíte k němu přistupovat s obavami - co zase je?
Všechno se má odehrávat na vlně lásky.
Doporučila bych Vám nosit chlapečka v šátku, tak jste pořád spolu, on vnímá, že je v bezpečí, ale máte u toho volné ruce.
Jste znejistěna, možná jste měla jiné představy o období, až bude miminko na světě, ale teď je ta fáze, kdy si na sebe teprve postupně zvykáte.
Chlapeček si vyžaduje pozornost, ale je to jen proto, že Vám chce být nablízku.
Jinak to neumí, nesmíte se na něho zlobit...
© Wahlgrenis
31.01.2012
Dobré ráno,
děkuji za odpověď.
Ano, je pravda, že jsem si představovala usmáté malé miminko... a náš maličký je věčně zamračený.
Tohle je pro mě nové, jiné.
Zkoušíme šátkovat, ale moc se mu to nezamlouvá (díky bříšku), takže zatím je na rukou.
Spí se mnou v posteli (teda spí, on toho moc nenaspí, protože pláče, blinkal po jídle, dávil se, dusil).
Občas mě chytají depresivní stavy, když vážně netuším, čím pláč utišit, a proto potřebuju jakékoliv slovo útěchy.
Bohužel jsem alergická na rady okolí, že tohle ještě neviděli, že mám zkusit tohle, tamto, nemám jíst toto a jak to, že žádné dobře míněné rady u malého neplatí.
Tak nějak jsem tušila, že to nebude "fyzickým" stavem malého, ale spíš jeho nastavením, že mě chce mít u sebe (ještě malý velice dobře reaguje na moji mamku, bez jejíž pomoci bych se teď vůbec neobešla, prakticky mě vede domácnost a bere si malého, abych se aspoň dvě hodiny vyspala).
Díky.
Byla jsem už od porodu vystrašená od lékařů, kteří si malého na tři týdny vzali a já se na něho mohla chodit jen dívat a kojit ho (teda učit ho pít) a netušila, proč není u mě.
Nikdo mně to nedokázal vysvětlit.
Do toho všemožné kontroly, jestli je v pořádku a ještě teď ujištění, že mám maličkého brát ve vývoji jako o měsíc mladšího, než je a rozhodně nesrovnávat v dovednostech a chování s ostatníma miminkama.
Ještě moc nerozumím malého "řeči" a chce to čas a naladění na jeho vlnu.
Lenka ^^ 31.01.2012
Milá Lenko ^^,
rozumím Vám.
Mně se narodila holčička sice "až" v 36. týdnu, ale s porodní váhou 1,67 kg.
Možná si umíte představit, co to bylo.
Byla maličká.
Dokonce v poradně, když už jí bylo 6 měsíců, nás ostatní maminky pouštěly dopředu, myslely si, že jsme teprve v šestinedělí.
Byla jsem s ní trvale dvacet čtyři hodin, žádné babičky nefungovaly, kojila jsem prakticky pořád po hodině půl.
Všechny mé plány musely jít stranou.
Teď jste především maminkou...
© Wahlgrenis
31.01.2012
