wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Ide o to, ze uz 6 rokov marne tuzim po miminku


Mila pani Wahlgrenis,
neviem, ako casto ste na mailoch, neviem ani, ci mam ocakavat odpoved...
A mozno sa len potrebujem vyrozpravat.
Uplnou nahodou som sa dostala na stranku o miminkach ...
Nahody neexistuju, ja viem, v podstate som chcela pomoct jednej utrapenej dusicke s tym, ze prejavim spoluucast a niekto nas sem obe nasmeroval..
Ide o to, ze uz 6 rokov marne tuzim po miminku.
Mam manzela, mame vsetko, co moze potrebovat, mame pre neho kopu lasky.. a ono stale
neprichadza...
Dvakrat som bola na umelom oplodneni, 4x mi embryjka, zive, krasne, milovane vkladali.. ale ani jedno nechcelo u mna zostat.
Neviem, ci mam nejaky karmicky dlh, neviem, co sa im nepaci, neviem, preco k nam nechcu prist...
Milovala by som ich tak, ako matka dokaze milovat svoje deti...
Moj manzel po nich tuzi tiez, ale stale nechodia..
Neviem preco, nechcu nas...
Lekari sa vyjadrili, ze sice mam problem s oplodnenim, ale nevedia prist na to, preco uz ked mi daju zive a zdrave embryjka, preco u nas nechcu zostat...
Posledne umele oplodnenie ma skoro zabilo a posledny vklad embryii (pred par tyzdnami - neuspesny) mi zabil aj nadej aj dusu...
Stale dufam a nejak podvedome verim, ze sa to mozno raz podari aj spontanne... ale .. som v stadiach, ked mi to je uz jedno a nechcem si pridavat dalsiu bolest a sklamanie...
Potom v stadiach ked po dietati neuveritelne tuzim..
V manzelovi mam oporu, tvrdi, ze on to dieta tiez chce, ale nechce uz riskovat moj zivot.
Vcitenie sa do duse matky, ktorej stale neprichadza dieta, je tazke... ale toto pise uz zufala zena, ktora by chcela to, co pre inych je prirodzene a to, co ini dostavaju ako na beziacom pase a bez namahy...
V zivote sa snazit pomahat, ochranovat, milovat, robit dobro..
Nikdy nic za to nechcem, ale zlakla som sa myslienky, ked ma uz napadlo, ze ak mi
to ma vesmir nejak vratit, tak si zelam pre nas len zdrave dieta.
Nic ine, len dieta.
A to nie je spravne... lebo som to robila vsetko nezistne.
Co mam este spravit?
Dalsie umele oplodnenie, ak by bolo neuspesne, uz by mi mohlo zlomit srdce..
A ak to dieta nikdy nema prist - ako sa s tym zmierit, ked po nom tak velmi tuzim? Mam skoro 31 rokov a bojim sa, ze je najvyssi cas a ja zostanem zatrpknuta zla zena, ktora bude neznasat vsetky deti z ulice.
Dakujem aspon za precitanie, skutocne som nechcela obtazovat...
Zelam v novom roku vela vela lasky, stastia, objati a vsetko to, po com sama tuzite...
Monička 31.12.2010

Milá Moničko,
ne, nejsou to náhody, to s Vámi souhlasím.
Měla bych Vám nyní napsat, co se ve Vás děje.
Popravdě řečeno, není to vůbec veselý příběh.
Nevím, jak to přišlo, kdy a za jakých okolností jste se dozvěděla, že nemůžete otěhotnět přirozenou cestou.
Ani to snad není důležité.
Dušička Vašeho budoucího miminka - vypadá to na holčičku - je Vašimi pokusy o otěhotnění smutná.
Dívá se na to celé a nechápe, co se to děje.
Píšete, že ani doktoři nechápou, proč se ve Vás nechce embryo vyvíjet.
Ale uznejte, proč by se mělo vyvíjet něco uměle připravené?
Ty procesy, do kterých jste se nechala vlákat, jsou už teď všude kolem Vás.
Bylo by náročné najednou začít fungovat jinak.
Možná by se to mohlo přirovnat k jízdě vlakem, znáte Pendolino?
Tak tím právě teď jedete.
Jenomže nevíte, že štěstí je v trávě podél trati.
To byste ale musela vystoupit, i když jste za jízdenku zaplatila docela dost peněz, pak byste musela sejít někam mimo město, tam kde jsou jen obyčejné prašné cesty.
A tady někde, kde cesta zahýbá k lesu, je měkká tráva.
Možná právě tady pro Vás roste čtyřlístek.
Jenomže ten Vy za současného stavu nemáte šanci objevit.
Sedíte v měkkém polstrovaném sedadle, upíjíte horkou kávu a čtete si některý z těch časopisů s obrázky.
Nevím, jestli mi rozumíte, ale je mi za Vaše nenarozené miminko moc smutno.
Neříkám, že je všem dnům konec.
Byl by to proces hodně komplikovaný...
Prakticky všechno byste ve svém životě potřebovala změnit.
Někdy se tyto odpovědi píší skoro samy, někdy je to takhle těžké.
Uvidíme.
Naděje tady pořád ještě je.
© Wahlgrenis 31.12.2010

Dakujem velmi pekne..
Toto vsetko ja som vedela, ci skor tusila...
Uz som vzdala umele oplodnenia, od tohtorocneho mikulasa, ked som zistila, ze to nevyslo...teda - ja viem, ze sa uchytili obe... instinkt..
A po par dnoch sa nieco stalo a obe si to rozmysleli.. neviem, ci som spravila nieco zle, alebo to tak malo byt...
Uz sme si povedali, ze to vyjde prirodzene alebo nijak... a ak nijak, tak mozno na nas caka nejake miminko bez maminky..
Len pre mna je este dlha cesta, zmierit sa s tym...
Nezazit to, ako sa vo mne vyvija, nezazit to, ako sa narodi a vsetky tie krasne veci okolo toho...
Dakujem.. este raz..
A zelam vela vela stastia - lebo je v nom obsiahnute vsetko, co si zelate..
Monička 31.12.2010

Milá Moničko,
nemusíte propadat beznaději. Miminko se k Vám chystá, těší se. Jen ne do tohoto stavu, v jakém momentálně jste. Příliš jste uvěřila všem těm odborným postupům, které lékaři ovládají.
Měla byste se víc spolehnout sama na sebe a na lásku, která je mezi Vámi a Vaším manželem.
Pokud jste si pročítala stránku s narozenými miminky, jistě jste objevila příběh chlapečka, který se narodil až po desetiletém bezdětném manželství.
Přirozenou cestou.
U Vás by k tomu mohlo dojít také tak, zcela jednoduše, přirozeně, nádherně.
Možná znáte příběhů málo.
Nedělejte si ale u sebe žádné předčasné závěry.
Nejhorší je, pokud si člověk v sobě vytvoří bariéry.
S těmi se pracuje složitě.
Vy budete maminkou, jen tomu potřebujete vnitřně uvěřit.
© Wahlgrenis 31.12.2010

Dakujem este raz...
To uz nie je beznadej...
Uz som to nejak prijala ako fakt...
Nerada vas oberam o cas a "obtazujem", len som vam chcela este raz podakovat...
Nech vam vsetko vesmir (boh, ako si to len nazyvate) vrati vsetko to dobro, ktore z vas citit az sem...
Mam jeden (viacero darov) a prave tie mi nahovaraju, ze mozno naozaj raz
maminkou budem..
Vedela som to este predtym, ako mi lekari dali do papierov peciatku "neplodna".
Nechala som sa vlakat do ich slubov, ze mi pomozu.
Mate pravdu, dali sme za to kopu penazi, ktore som mohla minut na lepsie ucely, sama som uverila tomu, ze len oni maju pravdu, ved to studovali...
A poslednych sest rokov som prestala verit svojmu vnutornemu hlasu, ktory ma cele roky viedol...
V podstate som zradila samu seba....
v podvedomi som citila, ze to cele je nasilu a ze to vlastne ani nechcem takto.. ale .... biologicka tuzba bola tak silna...
Momentalne som na tom tak, ze som vzdala vsetky lekarske pokusy aj vsetko podobne.. Ak k nam to mrne chce prist, s laskou ho privitame.
A viem, ze vsetko este potrebuje trosku casu, kym sa dam dokopy.
Kym zacnem zase verit sama sebe, svojmu vnutornemu hlasu, svojim schopnostiam... a kym prijmem svoje dary...
Uz niekolko rokov sa mi do zivota dostavaju ludia, ktori ma presvedcuju, ze pred istymi vecami neujdem...
A ja som stale svoj "dar" odkladala bokom, nezaujimal ma, nechcela som to riesit, lebo som bola zaujata honbou za dietatom...
Mozno je cas vziat od vesmiru svoj dar, nadanie, alebo ako to nazvat a nechat veci plynut...
Dakujem, ze ste mi pripomenula, co som davno vedela.
Len som tomu uz pred mnohymi rokmi prestala verit a uverila som vsetkemu ostatnemu okrem toho, co som mala vediet..
Stratila som roky a pri tom stacilo len nezradzat opakovane samu seba.
Vdaka vam za pripomenutie toho, co naozaj chcem...
Keby ste cokolvek kedykolvek potrebovali a instinktivne tusili, ze vam viem alebo dokazem pomoct, pokojne sa ozvite.
Kedykolvek.
Monička 31.12.2010

Milá Moničko,
trochu nechápu, proč mi teď nabízíte pomoc.
Tady jde o Vás.
Vy potřebujete pochopit, že to, co se uplynulých šest let dělo, je třeba jednou provždy uzavřít a začít jinak.
Je moc jednoduché napsat do papírů jedno slovo a pokrčit rameny.
Mnohem složitější je ukázat směr, cestu, kudy by se měla budoucí maminka vydat.
Vy nejste na kraji propasti, nečeká se od Vás poslední krok, než bude konec.
Jste úžasná mladá žena, která pochopila, kde v životě udělala chybu.
Nalaďte se opět sama na sebe, začněte dělat to, co Vás baví, zapomeňte na stres a otravné lidi, užívejte si každou chvilku naplno.
Máte vedle sebe muže, který Vás miluje.
Duše Vašeho budoucího miminka se už na Vás nemůže déle dívat.
Věřím, že jste pochopila, o co tady jde...
Tohle není jen dialog mezi Vámi a mnou, teď se startuje Vaše nová životní etapa.
K tomu bych Vám chtěla pogratulovat.
© Wahlgrenis 31.12.2010

Mila Wahlgrenis,
"trochu nechápu, proč mi teď nabízíte pomoc..."
Toto mi nedovolilo este raz neodpovedat.
Nechcela som vas ani urazit a mrzelo by ma, ak by ste to vzala v zlom...
Ja len - podla mna si to uvedomujete, ale musim vam to povedat aj ja...
ze ste mi dnes pomohla viac ako vsetci ti lekari za 6 rokov dohromady..
A ja by som vam to raz... hocikedy a hocijakym sposobom tuzila vratit.. bola a je to len velka, nekonecna a neskonala vdaka za to, ze ste ma prave naviedli na tu spravnu cestu..
Pojdem po nej sama, ale keby nebolo vas, mozno si nikdy neuvedomim, ze uz par rokov bludim bez toho, aby som to priznala sama sebe, aj ked mi priam cvrnkalo do nosa, ze idem po zlej ceste...
Monička 31.12.2010

Super!
Tleskám!
© Wahlgrenis 31.12.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.