wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Neplánovaně jsem otěhotněla


Dobrý den,
dostala jsem se na Vaše stránky přes kamarádku.
Momentálně řeším, alespoň z mého pohledu, těžkou situaci.
Neplánovaně jsem otěhotněla.
Prostě k nám někdo seshora chce přijít.
Já se s tím ale bohužel nemůžu vnitřně smířit, trpím stavy úzkosti a paniky.
Odráží se to v mém všedním dni, netěší mě ani mé 2 děti (jsou zdravé a krásné).
Ztratila jsem jakékoliv city k nim, cítím se jakoby bezpohlavně, oploštěle, nemám sílu jim odpovídat, hrát si s nimi.
Hrozně mě to mrzí, ale nemůžu si pomoci.
Podobné pocity jsem prožívala již u minulého těhotenství a když se syn narodil, bylo všechno pryč a hrozně jsem ho milovala.
Teď se to opět vrátilo, mám strach jít spát, nemůžu jíst, pít, buší mi srdce.
Nemám žádný vztah k tomu miminku a trápí mě to.
Vím, že až se narodí v červnu, bude mě to trápit ještě víc...
Mila 20.12.2010

Milá Milo,
píšete, že jste se na tento web dostala přes kamarádku.
Nejspíš ho tedy nijak neznáte.
Ti, co se sem už nějakou dobu vrací, budou vědět...
Když jsem si pročítala poprvé Váš mail, hned se mi vybavil příběh Jasicy a jejího Dominika , má název: Jak jsem mohla otěhotnět? Proč se to stalo?
Ta žena byla také z poznání, že je těhotná, v šoku. Na rozdíl od Vás to bylo její první těhotenství. Ale byla vdaná, takže se tato situace dala předpokládat...
Vy sice o ukončení těhotenství neuvažujete, píšete, že se má miminko narodit v červnu příštího roku, ale chybí Vám to vnitřní napojení na malé, těšení se, radost.
Jste nesmírně citlivá žena.
Miminka sem přicházejí podle jistých vyšších plánů, jsou to často se opakující vzorce, které se mají naplnit, pochopit.
Příchod do tohoto světa není vždy jen procházkou růžovým sadem, jsou to nutné konfrontace, krizové situace. Tahle dušička, která k Vám přichází, si tohoto poslání je vědoma, pravděpodobně dorazilo toto sdělení i k Vám. Proto nastaly u Vás ty podivné stavy.
Možná byste se potřebovala na dušičku svého budoucího miminka naladit, aby pochopilo, že příchod do tohoto světa nebude krize, že jste pro něho spojenec. Zatím má obavy, aby to všechno zvládlo. Mělo by od Vás vnímat otevřenou náruč, podporu.
V této době byste měla skutečně přijmout svůj "jiný stav" za svůj. Všechno může být jinak, tato doba je specifická a nikdy později se už nezopakuje.
Dovolte si ten luxus, že si budete dny užívat maximálně se svým budoucím miminkem. Mělo by poznat, že nejste naladěná proti němu, že se na něho těšíte a dokážete mu tak usnadnit dny příští. Je to situace Vaše společná - Vás i Vašeho miminka, to je zatím naprosto bezradné, nemůže se nijak bránit, prosadit, záleží jen na tom, jak mu dokážete porozumět. Tato komunikace není jednoduchá, ale pro Vaši budoucnost je moc důležitá.
© Wahlgrenis 20.12.2010

Milá Wahl,
dnes jsem si přečetla na Vašich stránkách příběh paní Mily - Neplánovaně jsem otěhotněla.
Před několika měsíci bych ji možná nechápala, dokonce jí její pocity měla za zlé, dnes ale vím, že každý máme ten svůj životní příběh, každý máme právo na svůj názor a nikdo nemůžeme soudit, to nám nepřísluší.
Chtěla bych jen paní Mile vzkázat, aby to nevzdávala a rozhodně si miminko nechala, těšila se na něho, myslím, že jí to jednou oplatí.
Je to cílené, přichází do jejího života s určitým záměrem, není to náhoda.
Můj příběh dobře znáte , proto jistě víte, že bych dala nevím co za to, abych byla v situaci paní Mily já, já bych miminko moc chtěla, moc se na něho těšíme, jen čekáme, kdy a jestli nastane ten čas, že do našeho života vstoupí.
Kolikrát si kladu otázku, jestli jsem si všechno zlé už odčinila, jestli už jsem si své trápení dostatečně odžila.
Chci věřit tomu, co jste mi napsala, že nic takového (potrat) mě už nečeká.
Věřím, že i u paní Mily se vše obrátí, na miminko se bude těšit a bude ho velmi milovat, je to přece takový dar!
Ten nedostane každá.....
Dobruška 20.12.2010

Milá Wahlgrenis,
děkuji za Vaši odpověď.
Přesně tak, jak píštete, bych se hrozně ráda napojila na svoje miminko, těšila se na něj, užívala si každý den s ním.
Bohužel se mi to vůbec nedaří.
Nejblíž jsem k tomuto "smíření" měla ve čtvrtek, kdy jsem dokonce zašla i do obchodu a koupila 2 bodýčka.
Nevím, jestli to bylo tím, že tak krásně svítilo slunce...
Rozhodovala jsem se na začátku, zda tohoto těhotenství jít nebo ne, a nakonec padlo rozhodnutí ano.
Myslím, že hlavně kvůli manželovi, protože ten si vždy 3 děti přál a také proto, že to, že jsem těhotná, jsem zjistila na den 3. narozenin syna.
Přečetla jsem si příběh Jasicy a Dominika, mám stejné pocity jako Jasica...
Cítím se v pasti.
Nemám ráda sebe, své tělo, všechno je černé...
Myslím, že podobné jsem to měla celou druhou půlku 2. těhotenství, jen ne v takové intenzitě.
Snažila jsem se s tím bojovat, chodila jsem k psychologovi.
Je zvláštní, že okamžikem narození syna byly všechny tyto myšlenky pryč a já ho bezmezně milovala, i když jsem se vlastně na něj taky netěšila.
Teď si nedokážu představit, že bych ho neměla ale ani to, že budu milovat stejně tak jako mé 2 děti i toho třetího.....
Někdy si říkám, že nejsem žena stvožená pro těhotenství, ale "jen" pro mateřství.
Když si čtu Vaši odpověď, tak musím brečet...
Nevím proč...
Sama nad sebou nebo nad tím miminkem v břiše?
..., že mu nedokážu dát, co by si tak zasloužilo...?
Mila 21.12.2010

Milá Wahlgrenis,
přečetla jsem si mail Dobrušky.
Moc mě mrzí, čím vším musela projít a že její čekání na miminko je tak dlouhé...
Moc a moc jí přeju, aby příští rok byl pro ni tím nejšťastnějším a její touha se vyplnila.
Také jsem moc toužila po druhém dítěti a bohužel se mi rok a půl nedařilo otěhotnět. Ještě si velice dobře pamatuji pocity, které jsem prožívala.
Nicméně i přestože jsem tak dlouho na druhé miminko čekala, přepadly mě v druhé půlce těhotenství úzkosti.
Občas si říkám, že je chyba ve mně, že se třeba něco muselo stát v raném dětství.
Byla jsem už jako dítě hodně citlivá na bolest a často jsem trpěla na noční běsy, kdy jsem se v panické hrůze v noci vzbudila a křičela jsem a mlátila kolem sebe.
Někdy jsem si to ani nepamatovala, museli mě z tohoto tranzu probrat.
Od té doby se vyhýbám spánku v takové té úplné tmě - třeba někde na chalupě nebo ve stanu, kde v noci nesvítí pouliční osvětlení.
Myslím, že instinktivně si vždy, když někam jedeme do hotelu, známým atd, vybírám postel, ze které, když se vzbudím, uvidím na okno.
Taky si občas myslím, že v sobě nemám dostatečně sebevědomí.
Když jsem byla dítě, byla jsem sice "chytré inteligentní" dítě, ale vždycky dost "při těle" a do dneška k tomu mám sklony, i když s tím bojuju.
Od ledna do června se mi podařilo zhubnout přes 20 kg.
Je možné, že tohle vše má s mými současnými stavy spojitost?
Strach z bolesti a tmy, pocit méněcennosti?
Mila 23.12.2010

Milá Wahlgrenis,
chtěla bych Vám poděkovat za Váš mail z prosince loňského roku.
Opravdu mi moc pomohl.
Vždy, když jsem si nebyla jistá sama sebou, jsem si ho přečetla a myslela při tom na moje nenarozené miminko.
V červnu se nám narodila holčička Eliška.
Přišla na svět stejně rychle jako její bráška, do 2 hodin od prasknutí plpdové vody.
Na porodním sále jsem se opravdu moc neohřála.
Eli je naše sluníčko.
Pořád se směje, je nádherná.
Opravdu málokdy brečí tak, že by se neuklidnila hned, co si ji někdo vezme do náručí.
Jen jsme na začátku spolu bojovaly s kojením - asi je to i tím, že nejsem nejmladší.
Naštěstí se vše upravilo a Eli pije mléko ode mě, i když je trochu víc drobnější než ostatní miminka i než byly moje obě starší děti v jejím věku.
Takže ještě jednou moc děkuji za pomoc.
Jsem opravdu moc štástná, že ji mám.
Mám takový pocit, že o ni budu mít o trochu větší strach než o starší dceru a syna...
Míla 12.10.2011

Milá Mílo,
děkuji za úžasnou zprávu a gratuluji Vám k narození holčičky Elišky.
Jsem ráda, že jste pochopila nepochopitelné.
Buďte Elišce tou nejlepší maminkou.
Přeji Vám to nejlepší při prožívání nádherné mateřské role, i když přišla pro Vás tak nečekaně.
© Wahlgrenis 12.10.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.