wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Již třikrát jsme o miminko přišli


Dobrý den paní Wahlgrenis.
Vaše stránky si pročítám už dlouhou dobu a vždy, když z nich odcházím, uvědomuji si, že mi daly zase další kouset pocitu klidu, pokory a naděje.
Někdy nevím, jak dál.
Znám toho už spoustu.
Vím, že je třeba nebojovat se životem, je třeba naučit se plout na vlnách lásky, je třeba za vše, co nám přichází do života, poděkovat a vše přijímat s pokorou, je třeba milovat a ctít sám sebe.
To všechno jsem se načitla díky Vašim stránkám, za které tímto děkuji.
S manželem máme krásný vztah, víme o sobě navzájem, že k sobě patříme a není nikdo jiný, kdo by měl být na místě toho druhého.
Myslím, že dlouhá cesta, která vedla k našemu seznámení byla řízena ze shora, že Pán Bůh věděl, že nám spolu bude dobře.
Často mu za to z celého srdce děkuji.
Také děkuji za zkoušky, kterými procházíme, i když je to někdy hrozně moc bolavé.
Toužíme po děťátku, ale tahle cestička je pořád nějaká hrbolatá.
Již třikrát jsme o miminko přišli.
Na Vašich stránkách jsem se dočetla, že žena by se měla cítit být především ženou.
Nevím, kde je ta hlavní chyba.
Všechny ty nezdary, přinesly i něco dobré, to vím, ale přesto v srdíčku ta bolest pořád zůstává.
A myslím, že musí být opravdu někde problém, protože teď se již dva měsíce potýkám se ženskými záněty způsobenými bakteriemi.
Hodně přemýšlím o tom, kde je chyba, ale pořád nevím, nevidím ji.
Možná jsou tím důvodem můj strach, vntřní napnutí, obavy, které si po tom všem přišly do mé duše a já se jich nedokáži zbavit.
Přesto se snažím věřit, že snad jednou se vše v dobré obrátí.
Ta víra je obrovská, ale ty tlaky pořád působí.
Rodina nás odkazuje na umělé oplodnění.
Ale v tomto máme s manželem jasno, toto není cesta pro nás.
V okolí je spousta mladých maminek, ale já vím, že na toto se ohlížet nemám, my máme svoji vlastní cestu, ony zase svoji.
Také věk už se pomalu staví proti nám.
A mě teď nejvíc trápí zdraví, záněty, na které jsem nikdy netrpěla.
Někdy jsem z toho již zoufalá, nevím, co udělat pro to, aby už projednou odešly (vyzkoušela jsem již bylinky i léčbu antibiotiky).
Vím, milá paní Wahlgrenis, že podobných příběhů k Vám přichází spousta, možná si jsou někdy i hodně podobné.
Chtěla jsem Vás přesto poprosit, s pokorou pokleknout a požádat Vás o pár slov k našemu příběhu.
Dobře vím, že k nám žádná slova přijít nemusí.
Rozumím tomu, paní Wahlgrenis, a přeji Vám jen to nejlepší, krásné podzimní dny a radost v srdíčku.
Jitka 07.11.2010

Milá Jitko,
vnímám, s jakou nadějí se na mne obracíte. Očekáváte zprávu, která Vám může změnit Váš dosud nepříliš šťastný život. Pokud by bylo možné charakterizovat to, čím si nyní procházíte nebo to, čím jste si dosud procházela, tak ten proces by vypadal jako marná snaha dostat vodu v řece zpět k jejímu prameni v okamžiku, kdy se dostala do moře. To se nemůže povést. To je proces, který nemá smysl...
Proto jste nyní tak trochu zastavená.
Ale naštěstí chápete, že je třeba něco udělat jinak, abyste se opět mohla rozběhnout dál. Není to tedy stav, kdy byste zkameněla. Jen momentálně není možné jít dál.
Je to, jako byste teprve měli s manželem pochopit, o co tady jde. Zatím Vám to ještě jasné není. Až tuhle cestu v sobě objevíte, nebude problém s otěhotněním.
Nesmíte se rozhlížet kolem sebe a porovnávat, jak to mají Vaši známí, jak dlouho jsou spolu, kdo má děti a kolik... to jsou naprosto nepodstatné starosti. To máte pustit z hlavy. Nic z toho se Vás netýká.
Tyhle příběhy jsou příběhy těch lidí, s Vámi nemají nic společného, Vy to máte jinak.
Chystá se k Vám miminko, snad holčička (??), s otěhotněním by problém být neměl.
V tuto chvíli se mi jeví znejistěn Váš manžel, kolem něho je teď spousta strachu. Také se potřebuje přeladit na jinou vlnu, tohle není jenom Váš proces.
Je důležité, abyste se Vy dva vnímali jako na počátku vztahu, aby mezi Vámi byla ta krásná zamilovanost, kdy neexistuje nic jiného než oči druhého člověka, ty krásné pohledy, kdy všechno je řečeno, aniž by bylo nutné mluvit... Vy potřebujete opět v sobě procítit ženu, že jste milována a také dát vědět muži, že ho milujete.
Vaše budoucí miminko usiluje o Vaši spolupráci, o to, jak se dokážete spolu shodnout.
Nesmíte o sobě pochybovat.
Pro otěhotnění se mi jeví dva vhodné termíny - únor 2011 nebo říjen 2011.
Hlavně se nesmíte orientovat na minulost, na to, čím jste si už prošla. Všechno to bylo pro Vás důležité, snad proto, abyste si uvědomila svoji vlastní cenu, že jste ženou, skrz kterou má proudit láska.
Nic v životě není zbytečné.
Nic se neděje jen tak...
© Wahlgrenis 09.11.2010

Dobrý den paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaše slova, která jste mi napsala.
Velmi si toho vážím a ještě jednou Vám děkuji.
Máte pravdu, paní Wahlgrenis, ve všem, co jste mi napsala.
Už delší dobu vnímám, že i když máme s manželem hezký vztah, není u nás moc veselo, já se trápím pro zdravotní potíže, manžel je unavený z práce.
Vím, že takto to být nemá...
Z Vašich stránek jsem se už hodně věcem naučila, ale současně vnímám, že je asi neumím v životě používat nebo nevím, jak na ně.
Častokrát se snažím uvolnit, zhluboka si oddychnout, ale místo toho stále cítím vnitřní sevření, možná strachy a obavy.
To je taky špatně, takto to být nemá.
Děkuji Vám, že jste mi napsala, že NESMÍM se rozhlížet kolem sebe a porovnávat.
Vím, že si tímto ubližuji.
Často si vzpomenu na své kamarádky a připadám si neschopně, protože ony už dítě nebo dokonce dvě děti mají.
Děkuji Vám, že jste mi to slovo NESMÍM napsala.
Také vím, že mám před sebou hodně práce, práce sama na sobě, začít se mít skutečně ráda a už o sobě nepochybovat.
Také Vám děkuji za další slova – NESMÍM se dívat do minulosti.
Při pohledu zpět cítím lítost a smutek, touhu vše vrátit na počátek.
Ale tohle také nejde.
Existuje tedy jen jedna cesta, a to je vykročit znovu s novou nadějí, vírou a láskou.
Snad se nám to s manželem podaří, protože náš život v posledních měsících opravdu moc šťastný nebyl, i když se snažíme dělat si radost, potěšit se na zahrádce, zdravě se stravovat, vyjet si na výlet nebo do kina.
O všem, co jste mi napsala, přemýšlím a dnes jsem si vzpomněla na pocit, který jsem dříve zažívala, pocit, kdy je srdíčko šťastné a uvolněné, na tváři je úsměv a v duši klid a radost z blízkosti druhého.
Možná, že sem se mám zase dopracovat? (Ano!!! W.)
Snad by to mohla být pomoc i pro mé zdravotní potíže?
Je toto ta správná cesta nebo stále ještě nerozumím?
Ještě jednou Vám velmi, paní Wahlgrenis, děkuji za Vaše slova.
Přeji Vám mnoho dobrého a krásné podzimní dny.
Jitka 10.11.2010

Dobrý den, milá paní Wahlgrenis,
ten poslední měsíc, který uplynul od doby, kdy jste mi napsala, se snažím na sobě pracovat.
Snažila jsem se i dřív, ale teď vidím, jak to bylo zmatečné a tím stylem jsem se vlastně ani nemohla nikam posunout.
Teď ty chyby vidím a zároveň věřím, že nyní už lépe vím, co se životem a jak ho uchopit.
Milá paní Wahlgrenis, věřím, že se některé věci změnily, posunuly a snad i vylepšily.
Pominuly zdravotní potíže, i paní doktorka říkala, že kontrola dopadla v pořádku.
Velmi mě to potěšilo a dodalo další sílu.
Myslím, že ta změna nastala hlavně tam uvnitř.
Snažila jsem se odpoutat se od smutné minulosti, pochopila jsem, že to tak zkrátka mělo být, že to bylo potřebné pro můj vývoj.
Už se pro to netrápím, i když zapomenout se nedá a občas ta smutná vzpomínka přijde.
Ta minulost, i přes svoji bolest a smutek, přinesla mnoho nového, spoustu krásných pochopení a řadu nových poznání.
Zákonitosti vesmíru opravdu fungují a když se dobře díváme, stále o tom dostáváme důkazy.
Milá paní Wahlgrenis, velmi toužím po miminku, ale už se tolik netrápím pro to, že s námi zatím není.
Už vím, že vše má svůj čas a nevyplácí se cokoliv uspěchat.
Ty vesmírné zákony umí odhadnout vhodný čas mnohem lépe za nás.
Přesto, přesto všechno bych Vás, paní Wahlgrenis, chtěla poprosit, pokud byste měla chvilinku času, malý drobek volné chviličky, jestli byste byla tak laskavá a podívala se, jestli si tu změnu jen nenamlouvám, jestli ji vnímá i miminko, jestli je potěšené a jestli je tato cesta ta správná.
Za vše Vám předem velmi děkuji a přeji Vám krásné zimní dny.
Jitka 16.12.2010

Milá Jitko,
posun, který u Vás nastal, je skoro neuvěřitelný. Pochybnosti o Vás samé odešly, celé to vyznívá jako nádherný potlesk shůry, zasloužená potlesk, pochopila (pochopili) jste, o co tady jde.
Vypadá to na chlapečka, ale prosím, je to jen na 50 %.
Smutky, kterými jste si procházela, zůstávají v minulosti.
Začala jste žít úplně jinak, jakoby sama za sebe, sundala jste tu neprostupnou masku a proto může dojít i k dalšímu posunu, dál, výš...
Důležité je, že se k minulosti nefixujete, to Vám dříve bránilo udělat ten rozhodující krok.
Teď jste už schopna otočit list v té osudové knize a může číst dál... můžete žít dál.
Mezi Vámi a Vaším manželem je krásná vlna lásky, nepochybujete o sobě.
Všechny zmatky mizí, co tady způsobovalo problém, odešlo definitivně do minulosti.
Jste na novém startu.
Nesmíte si už připustit žádné pochybnosti o Vás dvou, ale ani o svém zdravotním stavu.
Všechno je v pořádku.
Pravděpodobně byste mohla otěhotnět v dubnu, ale nesmíte s k tomuto termínu nijak násilně fixovat, hlavní roli tady má pořád hrát láska mezi Vámi, ne nějaký termín.
© Wahlgrenis 17.12.2010

Milá paní Wahlgrenis,
velmi Vám děkuji za Vaše slova.
Velmi si jich i Vaší práce vážím.
Přeji Vám krásné dny
Jitka 17.12.2010

Dobrý den, milá paní Wahlgrenis,
nechtěla jsem Vás nijak obtěžovat a zdržovat, stále váhám, zda svoji prosbu odešlu, dostáváte tolik jiných, závažnějších dotazů.
V průběhu posledních pár dní se mi malinko objevují minulé zdravotní potíže v ženské oblasti.
Přemýšlím, že jsem někde udělala nějakou chybu, někde sešla na nesprávném místě z cesty a teď si připadám ztracená, protože nevím, jak se vrátit zpátky.
Přemýšlím, které mé myšlenky nebo jednání způsobily, že tělo dává najevo nesoulad.
Lámu si s tím hlavu a nevím, co mi tím tělo chce říct.
Duše má někde trhlinku, ale já si ji zatím nemůžu nijak uvědomit.
Paní Wahlgrenis, je mi hloupé Vás poprosit o Vaši pomoc, naznačení, kde se mám znovu zamyslet a jak se znovu vrátit na tu cestu, kterou jsem tak dlouho, dlouho hledala a která byla ve svém závěru tak úžasná, nádherná, lehoučká.
Na té cestě bylo mnoho odpuštění, nejen sama sobě, ale i některým blízkým, nemyslím, že by problém mohl být tady.
Možná je to nějaká chyba ve směru k mému vlastnímu tělu.
Ale i jeho jsem se naučila milovat a často mu to říkám.
Ve vztahu s manželem, k domovu, ani tam si nejsem vědoma nějakého zatížení.
Možná jsem zapomněla na něco důležitého, co nemůžu pochopit a tak si dovoluji ještě jednou se na Vás obrátit, poprosit Vás o nasměrování.
Chci Vám také poděkovat za Vaše krásné stránky a do nového roku Vám popřát Zdraví, Lásku a Boží požehnání.
Jitka 06.01.2011

Milá Jitko,
teď jste zastavená, tento stav je všude kolem Vás, jako vzduch, nedá se s tím nic dělat.
Sice jste už měla hezky nakročeno, začala jste bourat veškeré stereotypy, do Vašeho života vstoupila radost, zcela nový rozměr.
Ale Vy jste na této vlně nezůstala.
Nějak jste rezignovala... ta radost vyprchala.
Potřebujete ji do života opět dostat, vrátit se k těm super pocitům, kdy Vás všechno baví, kdy se těšíte na nový den, na příští vteřinu.
Potřebujete tu úplně maximální radost!
Tu, co ji zažívají malé děti...
Žádné starosti, žádná krize, žádné problémy.
Ještě tady vyplouvá jedna otázka: Jak to máte v práci?
Je tady takové zaváhání, možná že byste svým těhotenstvím omezila příjmy rodiny.
Výčitky tímto směrem jsou také zbytečné.
Všechno se dá vyřešit, všechno se zvládne.
Nepřipouštějte si žádné krizové scénáře.
Jakmile tohle pochopíte, Vaše zdravotní problémy pominou.
Pak by k Vám mělo přijít miminko.
Uvidíte sama.
© Wahlgrenis 06.01.2011

Milá paní Wahlgrenis,
děkuji Vám.
Máte pravdu, ta radost se někam ztratila.
Cítím, že mě vždy, když se objeví zdravotní problém, který by mohl souviset s možností pokusit se o těhotenství, vždy mě to velmi zlomí, jsem z toho smutná a utrápená, ta radost mě pak tak rychle opouští.
Byly to pravdu nádherné chvíle radosti, uvolnění, ty pocity radosti, štěstí se nedají popsat.
Když se v myšlenkách vracím zpět, kdy mohlo dojít k tomu, že se tělo rozhodlo znovu mě pozastavit, tak to byl možná okamžik zaváhání, zda jsou mé zdravotní potíže již opravdu pryč a zda budeme moci v klidu otevřít vrátka děťátku.
A pak ty stejné potíže přišly znovu a vystřídaly tu nádhernou radost, kterou jsem si tolik užívala.
A tak v mé hlavě začal kolotoč krizových scénářů.
Jsem z toho smutná, ale vím, že se smutkem nic nevyřeším a on jen přiláká další smutné myšlenky.
Zkusím tedy vykročit znovu, pokusím se nad problémy povznést, nemyslet na ně a věřit, že všechno je v pořádku.
Paní Wahlgrenis, půjdu takto tím správným směrem?
Se zaměstnáním ani příjmy by potíže být neměly, pokud se k nám miminko rozhodne někdy přijít, moc bych si přála zůstat již od počátku těhotenství doma.
Paní Wahlgrenis, děkuji Vám za Vaše slova pomoci i pohlazení.
Jitka 07.01.2011

Dobrý den, milá paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vám ještě jednou velmi poděkovat za Vaše slova, která jste mi nedávno napsala.
Denně si je připomínám a snažím se všechny ty pochybnosti, strachy a obavy, které se občas připomenou, posílat pryč.
Velmi mi pomáhá technika, kterou často používám.
Představuji si, jak kolem mě vibrují jen krásné energie klidu, lásky a harmonie, okolo jsou jen hezké světlé barvy.
Vždy při tom mívám moc hezké pocity a je mi zase mnohem líp.
Možná je i to příslibem blížícího se jara a krásných světlých dnů.
Po skoro ročním čekání a řešení mých zdravotních potíží jsme konečně mohli pozvat dušičku děťátka.
Já vím, je jen na ní, jak se sama rozhodne, zda přijde a pokud ano, tak kdy to bude.
Má plnou svobodu a my ji respektujeme a těšíme se.
Bývá nám někdy smutno, ale snažíme se ten smutek překonat a těšit se i z jiných věcí, z jara, které přijde, ze zahrádky, skleníčku.
Paní Wahlgrenis, chtěla jsem vše zvládnout sama a dlouho se rozmýšlela, jestli Vám mohu znovu napsat.
Zase se ke mně snaží jeden takový strašák přiblížit, zatím se snažím s ním domluvit a vysvětlit mu, že tentokrát u nás mají místo jen pozitivní myšlenky.
Ale nakonec jsem se přece jen rozhodla Vám napsat.
Mám krevní skupinu Rh-, manžel Rh+.
Tato kombinace krevních obrazů je tou nejnevhodnější pro těhotenství, zvláště pro ta další.
Pokud taková maminka porodí děťátko nebo o něj přijde dostává protilátky, aby v příštím těhotenství proběhlo vše v pořádku.
Já jsem již třikrát těhotná byla a tyto protilátky jsem dostala pouze jednou, ve dvou ostatních případech to prý nebylo nutné, protože těhotenství byla malá a miminko ještě své červené krvinky nevytvořilo.
Takto se to dělalo, podle vysvětlení pana doktora minulých 40 let.
Podle nových nařízení však maminka musí protilátky dostat pokaždé, nyní i v úplném začátku těhotenství.
Pan doktor říkal, že toto nové nařízení souvisí spíš s šílenstvím dnešní doby, než s racionálním podkladem, ale zase na druhou stranu, proč by se lékaři najednou rozhodli očkovat všechny maminky, které mají krev s Rh-.
Ten strach se snaží ke mě dostat, stejně jako pochybnosti o dalším o průběhu dalšího těhotenství a vůbec možnosti mít děťátko.
Velmi se snažím nedat těmto obavám příležitost a vnitřně se cítím zatím v klidu.
Jen jsem Vás chtěla, milá paní Wahlgrenis, poprosit snad jen o pár Vašich slov, poprosit snad o uklidnění, že pokud budu pozitivně myslet, vše dobře dopadne.
Ještě bych Vám chtěla velmi poděkovat za to, s jakou trpělivostí a ochotou odpovídáte na prosby všech, které čekají na své děťátko.
Ještě jednou Vám, milá paní Wahlgrenis, děkuji za Vaši velkou laskavost, ochotu a trpělivost.
Přeji Vám krásné dny naplněné Božím požehnáním.
Jitka 25.02.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.