wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Doktorka nám dává jen jednu možnost - umělé plodnění


Dobrý den Wahlgrenis,
pročítám Vaše stránky a chtěla bych Vás poprosit, zda byste nám mohla pomoci. Moc si přejeme miminko, ale bohužel k nám nepřichází. Je to již přes tři roky...
Četla jsem na Vašich úžasných stránkách, jak jste pomohla již několika párům k miminku a i přesto, že doktoři, řekli že miminko přirozeně mít nebudou.
Nám doktorka dává jen jednu možnost, a to jít na umělé plodnění.
Prosím Wahlgrenis, je možnost, že k nám přijde miminko přirozeně bez doktorů?
Co by mohlo miminku bránit, aby k nám přišlo?
S manželem se moc milujeme a cítíme, že cesta přes doktory není ta správná, ale co když je to naše jediná šance mít miminko.
Cítím se připravená víc než kdykoliv předtím a jsme s manželem na miminko moc natěšeni, už ted ho moc milujeme.
Cítíme jeho blízkost...
Budeme Vám velmi vděčni za odpověd.
Anička 24.08.2010

Milá Aničko,
doufám, že se na mě nezlobíte, že jsem Vám dala tohle jméno. Karkulka je těžká pohádková postava. Nejprve ji musí sežrat vlk, aby mohla žít dál. Tohle Vy nemáte zapotřebí, Vás by nikdo "žrát" neměl.
Symboly jsou všude kolem nás, jen bychom v nich měli lépe číst.
Karkulka Vám nesluší.
Je pravda, že miminka přicházejí do tohoto světa přirozenou cestou, i když to mnozí lékaři nechápou. Oni mají jednoznačný závěr, že to nepůjde... Ale je tady ještě cosi nad námi, o čem oni nemusí nebo spíše nechtějí vědět. Opakují jen ty naučené postupy ze škol, to, o čem si myslí, že to tak musí fungovat. Nemusí.
Ve Vašem případě vnímám chybu v tom, že se snažíte uvolnit, nemyslet na těhotenství, ale přitom je to všechno úplně naopak. Připadáte mi jako v křeči, hodně procesů u Vás se děje rozumem, hlavou.
Ještě je tady u Vás potřeba porozumět příběhu z minulosti, kde bylo ublíženo dítěti. Tehdy to jinak nešlo, otočil se list, šlo se dál.
Nyní je právě tento okamžik pro Vás brzdou. Ale je možné se přes toto místo dostat dál. Miminko by k Vám přijít mělo. Nemusíte se trápit.
© Wahlgrenis 25.08.2010

Milá Wahlgrenis,
jste úžasná.
Napsala jste to přesně. Snažím se na to nemyslet, ale nejde mi to, také si připadám jako v křeči. Opravdu víte, o čem píšete, je to krásné.
Cítím, že mi pomůžete a jsem moc ráda, že jsem Vám napsala.
Krásně se čte věta od Vás, že by k nám miminko přijít mělo. Je to krásné.
Nejradši bych jela hned teď na Vaši víkendovou akci , Wahlgrenis, ale nemůžeme. Uvítala bych výklad přes email.
Jen když nebudeme muset jít na umělé oplodnění. Je mi to nepřirozené, s manželem jsme do toho nuceni.
Wahlgrenis, stále pročítám Vaše věty: "Ještě je tady u Vás potřeba porozumět příběhu z minulosti, kde bylo ublíženo dítěti. Tehdy to jinak nešlo, otočil se list, šlo se dál. Nyní je právě tento okamžik pro Vás brzdou. Ale je možné se přes toto místo dostat dál."
Wahlgrenis, nerozumím tomu, jakému dítěti bylo ublíženo... Prosím, pomůžete mi v mém tápání. Já jsem nikdy dítě neměla, bylo ublíženo mně, nebo jsem někomu ublížila já? Nebo se týká mého minulého života? Prosím pomožte nám.
Děkujeme Vám za Vaši odpověd. Máte úžasné srdíčko, že nám tak moc pomáháte.
Anička 25.08.2010

Dobré ráno Wahlgrenis,
právě mi volala moje doktorka - gynekoložka. Jsme na 8. 9. objednaní do centra reprodukované asistence. Jsem naštvaná a moc mě mrzí, že tam jdeme, nebo že tam máme jít.
Vím a cítím, že to není ta naše správná cesta, není to naše rozhodnutí, jsme jako v pasti. Jsme do toho tlačeni.
Všechno se ve mně příčí, já tam opravdu nechci. ale nevím co máme dělat, aby k nám miminko chtělo přijít...
Wahlgrenis, vím, že toho máte opravdu hodně a pomáháte mnoha lidem...
Smutná Anička 25.08.2010

Wahlgrenis,
ještě jednou já...
Mně to připadalo, jako když doktorka za to něco má, ne, že to dělá pro nás...
My jsme chtěli ještě počkat, ale nevíme jak dlouho.
Mají za to své body, ale neberou nás jako lidi.
Připadám si jako zavřené zvířátko v kleci, které nemá sílu udělat krok zpět.
Řekla mi tak krásně nadšeně, že za měsíc za dva už budete mít miminko v bříšku, možná dvě miminka.
To se krásně poslouchá, ale za jakou cenu?
Také mi doktorka řekla, že pokud máme s manželem krásný vztah, tak tím čekáním si ho můžeme zničit, je to hodně na psychiku, že už takových párů tam měla hodně a že to za to nestojí...
Také má hodně párů, které by na umělé oplodnení nešly, když to příroda nechce, tak budou prostě bez miminka...
Smutná Anička 25.08.2010

Milá Aničko,
rozhodnutí je samozřejmě na Vás. Neměli byste se ale nechat do žádného procesu nutit násilím. Pochopila jste, že je rozdíl mezi oplodněním umělou nebo přirozenou cestou.
Ve Vašem případě k Vám chce přijít dušička budoucího miminka přirozenou cestou, ale nejprve Vám tento proces potřebuje dojít, jakoby Vám nastaví zrcadlo. Máte být totiž sami za sebe. Ve Vašem domově by měla bydlet především láska a pak Vy, ne naopak... Toto miminko má být pro Vás největším pokladem...
© Wahlgrenis 25.08.2010

Děkujeme Wahlgrenis, domluvili jsme se s manželem že do centra sice půjdeme, řeknou nám naše možnosti a my si necháme čas na rozmyšlenou...
Oba se přikláníme k tomu, že umělé oplodnění nepodstoupíme.
Chceme naši dušičku.
Wahlgrenis, pomůžete nám pochopit ten příběh z minulosti, kde bylo ublíženo dítěti? Jak tomu máme rozumět a co s tím máme dělat?
Psala jste, že tento okamžik je pro nás brzdou...
Jste opravdu úžasná, celé dopoledne mám jako stažený žaludek a vy jste mi napsala a hned taková úleva.
Děkujeme Vám za všechno.
Jak jsem ted psala jméno Anička, tak to je jméno, které by se mi líbilo pro naši holčičku Anna.
Toto jméno se mi líbí už tak moc dlouho a vy jste mi toto jméno dala.
Je to také náhoda?
Vše má smysl.
Děkuji Vám
Anička 25.08.2010

Milá Wahrgrenis,
mám pocit, že by se mohlo po mé zpovědi smutné Aničce trošku ulevit...

Milá Aničko a ostatní toužící,
chci ti napsat, že...
jsme na tom podobně s manželem jako ty a tvůj partner... čekáme na miminko a ono nepřicházi, nepřicházi už dlouhou dobu.
Začali jsme před sedmi lety přemýšlet o dalším „partnerském“ projektu.
Dům by byl, svatba byla taky, dlouhých exotických dovolených plný zuby, prostě miminko je ta další meta, za kterou chceme jít.
Nechápala jsem, že miminko ještě není... vždyť všechno bylo a je pro něj připraveno, máme krásné bydlení, peněz máme dost, jsme oba zdravotně v pořádku. Umělé oplodnění nenechalo na sebe dlouho čekat, jsme po třetím cyklu, vždy stejný scénář, jsme nadšení ze dvou čárek na testu, ale ne moc dlouho, radost střídají výčitky...
Už ani plakat nemůžu.
Pocitů, že miminko s námi komunikuje a že dává o sobě vědět, těch jsem měla plnou hlavu, stejně tak plný diář těch správných dní, kdy se o miminko snažit.
Vitamínů jsem spolykala víc než kdo jiný, nechávala jsem do sebe píchat akupunkturní jehličky, pila odporné čaje, nechala jsem se léčit různými lidmi, ruzných vyznání a různých profesí, s jistotou jsem přijímala veškeré pravdy, které jsem si nechala servírovat od kartářek, věštců a astrologů. Nosím jen světlé barvy spodního prádla, každý večer medituju, každou chvilku se napojuji na dušičku miminka, stále se s manželem ujišťujeme o vzájemné lásce, ale milovat se s nadšenim a láskou, to už dlouho není tak, jak by to mělo být.
Vytratila se radost a je tu jen honba za tím, že teď už to je přesně tak, jak má být a že teď je ta správná doba. NENÍ.
Mít miminko je projekt úplně někoho jiného než můj a mého manžela.
Je těžké zbavit se myšlenek na to, že miminka přichází i tam, kam by dobrovolně člověk nikdy nevstoupil a je ještě těžší přijmout fakt, že všichni z našeho okolí už to „své“ miminko mají. Být vyjímkou je těžké, snažší by bylo být výjimečný, ale kdo není?
Umělé oplodnění je akt, který bezesporu krátí psychicky náročné období naší touhy, je to čas, kdy se něco děje a kdy svůj osud a starosti přenecháváme do rukou někoho jiného. Ať si každý říká o umělém oplodnění, co chce, ale touhu člověk neukecá a pokud existuje více cest, jak se stát „rodiči“, tak já je přijmu.
Ubezpečuji se, že jednou budu moci nabídnout společnou cestu „našemu“ miminku a s tím si teď vystačím, neříkám, že navždy.
Stala jsem se úplně někým jiným a to jen proto, že jsem příjímala rady tolika a tolika lidí, že se ze mě stalo takové rozházené puzzle. Začala jsem používat jiná slova, která jsem nasbírala po letech brouzdání po diskuzích s „umělinkami“, „těhulkami“ a „stimulkami“, neuměla jsme se bavit o jiném tématu než o případném těhotenství.
Svoje účty jsem obrala o několik desítek tisíc za terapie, nad kterými moji blízcí kroutili hlavami...
Ztratila jsem jistotu v sebe samu, bez vlastního názoru se člověk těžko prosadí, doma i venku. Teď jdu cestou tam, kde je to moje JÁ, který jsem ztratila... a dýchá se mi snadněji a „moji“ lidé se ke mně vrací...
P.S.: Aničko/Karkulko, nenech se vláčet termínem, který ti naordinoval někdo jiný, konzultace v centru asistované reprodukce se dá přeci, velmi jednoduše zrušit. Čas ti neuteče, ten je tady stále...
Neztrať sama sebe.
Kayla 26.08.2010

Milá Aničko,
jestli Ti můžu poradit, nechoď na to umělé oplodnění.....
Je to jen způsob, jak tahat z lidí peníze....
Souhlasím naprosto s Wahlgrenis, že doktoři to vidí jinak.....
Mně Wahlgrenis předpověděla z offline konference ze dne 18.5.2006 (otázka č. 10), že až se můj organismum zklidní, tak budu u mně možné těhotenství za 4 - 5 let.....
Dočkala jsem se......
Nějakou neplodnost jsem od toho roku 2006 neřešila....
Prostě jsem věřila Wahlgrenis, že miminko za ty 4 až 5 roku OPRAVDU přijde!!!
Za tu dobu jsem se štastně vdala, víc jsem se snažila v práci, kdy nadřízení začali být se mnou spokojení, a pak jsem byla ještě vnitřně víc zklidněná a spokojená.
V červnu 2009 jsem byla jen tak na červnovém pondělku na téma: Proč ke mně miminko nechce, tam mi Wahl předpověděla, že dušička přijde někdy v létě.
V září jsem zjistila, že jsem otěhotněla a letos v květnu se nám spontálně narodil náááádherný syn Pepíček .

Proto přestaň myslet, že jsi neplodná, na miminko normálně mysli, povídej si s ním, jako by už bylo v bříšku, nech tomu volný průběh a jestli cítíš jeho blízkost, není co řešit....
Já jsem si s miminkem povídala, jestli už nechce náhodou přijít, a to jsem ještě nevěděla, že budu těhotná.
Prostě cítím, že Ti mám napsat, aby jsi utekla, šikovně se nějak vymluv, nenech se strašit doktory....
Je tady něco nad námi, co má vyšší moc než lidi v bílém plášti...
Petra 26.08.2010

Milá Kaylo, milá Petro,
moc Vám děkuji, že jste si našly čas a napsaly mi. Moc moc Vám za to děkuji.
Kaylo, jsem asi něco jako ty, vyzkoušeliy jsme s manželem opravdu hodně způsobů, abychom zjistili, proč k nám miminko nepřichází... zkoušeli jsme léčitele, léčitelky, kartářky, astrology a další různé způsoby...
Vždy nám bylo něco naordinováno a vlastně vždy bez výsledku, nebo byly vyřčeny termíny, které už jsem po tak dlouhé době ani nevnímala, vzdávala jsem to... potom nám bylo řečeno bez doktorů to nepůjde. Polovina lidí nám říká, že máme jít k doktorům a polovina zase, že miminko je u nás a přijde přirozeně...
Ale nikdo nám neřekl důvod, proč k nám miminko nepřichází.... kdyby jsme věděli, co pro to máme udělat, tak to uděláme, ale nikdo nám to nedokáže říct.
Manžel mi včera řekl, že pokud půjdeme do centra a budeme s nimi mluvit tak, že se já rozhodnu, že to podstoupíme... já s tím bojuji, vím co je správné, ale čekáme přes tři roky (vím, že hodně párů čeká i déle), ale ztrácím sílu věřit, že miminko přirozeně přijde.
Wahlgrenis mi předpověděla asi před dvěma léty, že miminko je blízko a že přijde do tří měsíců... miminko nepřichází. Děláme něco špatně a my nevíme co... Máme čekat, ale jak dlouho - omlouvám se všem, jsem ted z toho všeho tak moc rozhozená, v hlavě nic jiného nemám, ani v práci se na práci nesoustředím a myslím na tu správnou cestu, po které máme jít.
To je přesně to, co psala Wahlgenis - moc používám hlavu, mé srdce říká - nechoď tam, ani na tu konzultaci, ale hlava vidí tu vidinu miminka...
Petro, tvůj příběh je krásný, moc gratuluji k narození Pepíčka, je nádherný a ty úplně záříš štěstím.
Moc Vám všem za všechno děkuji.
Snad také jednou napíši, že jsem otěhotněla...
Přeji všem krásný den.
Anička 26.08.2010

Mila Wahl,
koukam, co se "deje" dal s textem Anicky a soucasne jsem prekvapena Petrou.
Pamatuji si ji z cervnoveho pondelku.
Byla jsme skupina holek touzicich a nahodou se clovek k tobe nedostal a jen tak nahodou clověk neumi vypnout touhu, za kterou jde...
Jestli to Petra dokazala, patri ji obdiv.
Tak jako tak ji patri obrovska gratulace k narozeni miminka, Pepicek ma krasny kukadla, je v nich neco vic nez miminovsky štěstí.
Petro, at se vam spolecne krasne zije
Kayla 26.08.2010

Milá Wahlgrenis, Kaylo a Petro,
pořád a pořád a pořád pročítám, co jste mi napsaly, pořád na to myslím.
Vím, že to není to správné rozhodnutí, byla jsem z toho tak strašně rozhozená.......
rozhodli jsme se, že do centra nepůjdeme.
Schůzku zrušíme - i přítelovi se ulevilo, mně se také moc ulevilo, už se mi i lépe dýchá, byl to na nás strašný nátlak a my jsme byli zahnaný do rohu a nevěděli jsme, co máme dělat.
Nebudeme na nic tlačit, necháme volný průběh........
Co jsem včera napsala, bylo tak strašně sobecké a egoistické, ........ ale ted mi to také otevřelo oči, hlavně pomoc Wahlgrenis, Petry a Kayly.
Děkujeme Vám.
Pročítám pořád příběhy na Vašich úžasných stránkách - tolika párům jste pomohla k miminku a jsou štastni, mají svůj poklad a to také díky Vám, když jsem ty příběhy pročítala, tak jsem se neubránila slzám, je to tak milé a ušlechtilé, co děláte....
Wahlgrenis, vím, že čas neexistuje, ale mohla byste nám poradit, kdy by k nám miminko mohlo přijít.
Co bysme pro naše miminko mohli udělat, aby k nám chtělo, mohlo přijít.
Máme být totiž sami za sebe - tuto větičku jste mi napsala, je to, jako že si na něco hrajeme a nejsme sami sebou?
Moc Vám za všechno děkujeme.
Anička a přítel 27.08.2010

Kaylo,
děkuji moooooc a mooooc za gratulaci.
Tebe si ale bohužel z červnového pondělku nepamatuju.
Ale je to (nebo spíš není...?) náhoda, že jsme se viděly na červnovém pondělku a ted obě radíme Aničce...
Jsem mooooc ráda, že jsi okoukala našeho Pepíčka, já se s ním strašně ráda chlubím.
Jinak jsem četla i Tvůj příběh...
Několikrát jsem ho četla..., je moc hezky napsaný a prožitý a nutil mě k zamyšlení, jak toto prožíváš....
Člověk se nesmí nechat ovlivnovat lidmi....
Každý člověk je jedinečný a žije život svůj, někdy udělá životní chyby, které si pak může vyčítat do konce života, nebo si myslí, že ve svém životě udělal životní chybu, i když to zase taková životní katastrofa není, ale je to zas obrovská zkušenost a možnost, jak poradit a třeba i hodně pomoci druhým.....
Petra 27.08.2010

Milá Aničko,
vím, že čekáte na mou odpověď přes mail. Ale pořád nemám ujasněné, jestli tohle je opravdu cesta pro Vás. Vysvětlím Vám to, nebo se o to alespoň pokusím.
Na akci v Hedeči byla ona a on - pár podobný Vám a Vašemu příteli. Na jménech ani tak nezáleží. Lékaři jim nedávali už vůbec žádnou naději na přirozené otěhotnění. Přesto přijeli.
Když jsem v jedné fázi semináře představovala pomůcky, s kterými pracuji, nechtěla jsem jen tak mluvit "o ničem". Těm dvěma nevadilo zveřejnit před ostatními svůj příběh. Když jsem se po chvíli dopracovala k tomu, že problém není ani tak v tomto, jako spíše v minulém životě, byli jsme už všichni "zježení". To je to slovo, které občas používám, když se děje "něco odjinud". Možná právě pro tento okamžik si dojeli. Bylo jasné, že se musí dál, hlouběji. Postupně se odkrývala minulost.
Zafungoval i další postup, který jsem jim doporučila. To už byli sami na svém pokoji.
Když jsme se s nimi potkali druhý den ráno u snídaně, tento muž vyprávěl svůj sen. Sen natolik výjimečný a natolik zvláštní... Navíc se mu sny nikdy nezdají.
Byli s touto svou partnerkou někde na louce, na kolenou, drželi se za ruce, obraz známý spíše z kostelů než z běžné přírody. Najednou tak všude kolem nich byly desítky andělů, křídla z průhledných energií a neskutečných barvách, krása, nekonečná láska. Do toho tam přijeli také archandělé, v limuzínách. Když si ale tento muž řekl, že to přeci nejde, aby andělé byli v limuzínách, tak ve zlomku vteřiny auta zmizela... Byli tam tito archandělé - byli větší a zářivější než ostatné andělé - jen tak, stáli a dívali se na klečící postavy. Když se muž ptá - byla to mentální komunikace beze slov, co tady dělají, odpověď byla, že se na ně přišli podívat...!
V tento okamžik jsme už chápali, že se tady děje něco víc, něco, co přesahuje běžné vnímání, běžnou skutečnost.
On a ona byli od toho večera jako vyměnění. Těžko se hledají slova, v čem to bylo, ale připadalo mi, že jsou najednou mnohem menší, pokornější, začali vnímat, že život je o zcela jiných hodnotách, než o kterých ještě před několika málo dny uvažovali. Byla to obrovská změna.
To ale ještě nebylo celé. Během dalších okamžiků se ti dva jakoby vyloupávali ze svých slupek, stávali se sami sebou. Myslím, že i ostatní účastníci akce vnímali, co se tady děje.
Nepřísluší mi hodnotit, co si kdo během tohoto příběhu myslel, ale, že se tady něco děje, zaznamenal úplně každý...
Posun, který u těchto dvou lidí nastal, mohl být jen díky jejich odvaze přijet a vstoupit do příběhu, který se jich tak moc týkal...
Píšu Vám, Aničko...
© Wahlgrenis 31.08.2010

Milá Wahlgrenis,
četla jsem psaní od Vás, moc si toho vážím, že jste mi napsala a máte opět pravdu. Čekala jsem na Vaši odpověd. Cítím se uvolněně a ne svázaná po tom rozhodnutí, že do centra nepůjdeme...
Wahlgenis, píšete, že nemáte ujasněné, jestli je tohle opravdu cesta pro nás - nemáme se dávat duchovní cestou, nebudeme mít miminko, protože v naší minulosti se stalo něco tak strašného a zlého, že máme prožít život bez miminka, naše minulost se týká toho dítěte, jak jste mi psala, ublížili jsme dítěti v minulosti a to nám brání, aby k nám naše miminko přišlo?
Nebo nás trestá za to, co jsme udělali?
Ale psala jste, že k nám přijde miminko přirozeně.
Wahlgrenis, je to náhoda, že se v Hedeči stalo to, co se stalo, a píšete mi ten příběh?
Mám z toho něco pochopit?
Myslím, že bysme měli zjistit, co jsme v minulosti špatného udělali.
Ale jak to zjistíme?
Wahlgrenis, pomohla byste nám náš příběh odtajnit?
Naše minulost nám brání v početí našeho miminka?
Je mi ted moc smutno a brečím, co jsme tak strašného mohli udělat...
Oba jsme moc hodní lidé a máme v sobě moc lásky, ale minulém životě jsme byli asi jiní...

Anička 31.08.2010

Milá Aničko,
obvykle nereaguji, ale teď musím.....
Byla jsem jednou s těch maminek, která nemohla otěhotnět. Myslím že není nutné popisovat celý můj příběh .
Vyšli jsme našemu děťátku naproti a teď máme krásného chlapečka Mirečka
a těšíme se na dalšího andělíčka, který přijde.
Zúčastnili jsme se akce v Hedeči a byli jsme svědkem oněch událostí, dalo by se říci přerodu, který tam u jednoho úžasného páru přišel. Tahle budoucí maminka mi najednou připadala táák krásná...
Jsem přesvědčená, že se brzy dovíme o dalším děťátku, které se tomuto páru narodí.
Věřím v to!!
Ptáš se, zdali to byla náhoda?.... Nebyla!!....
Přestaň prosím brečet.... šetři si slzy na štěstí... až Ti dají tvé děťátko do náruče....
Přes email toho příliš nevyřešíte....
Sedněte na vlak, letadlo, loď... je to jedno a běžte tomu naproti.... setkání s Wahlgrenis, to je řešení.... nejenže mnohé pochopíte a vyřešíte, ale také budete šťastni z tohoto setkání.....
Uvidíte světo, lásku a božství!!!..... neváhejte prosím
S láskou
Edita 01.09.2010

Wahl..
to je tak krásné... to prožití a Tvé psaní...
Snad už o své "práci nepochybuješ." :-)
Na Tvých akcích se prožívají zázraky v přímém přenosu.
Jak nádherné.
Sama jsem takový prožila v Břeclavi .
Uplně mne čtení pro Aničku uzemnilo a skoro se nemohu hnout.
Krásný pocit...
Děkuju
pa
Rosa 01.09.2010

Milá Edito,
děkuji za tvou reakci a tvůj krásný dopis.
Rádi bychom Wahlgrenis navštívili, ale bohužel nám to naše finanční situace ted opravdu nedovoluje. Jen jízda do Prahy by nás přišla na 500 Kč a my ted máme další a další investice, ted hlavně do autíčka, protože to opravdu potřebujeme.
Bydlíme na vesnici a spoje autobusem jsou u nás hodně špatné a nevíme, jak to všechno zvládneme.
Mysleli jsme, že Wahlgrenis také pomáhá takto přes dotazy, Žádala jsem Wahlgrenis o pomoc, že bych uhradila určitou částku na účet, zda by nám pomohla výkladem přes email, ale na toto mi neodpověděla.
Myslela jsem, že to funguje jinak, ale vím, že lidé peníze potřebují k životu.
Ještě zkusím najít tvůj příběh na stránkách Wahlgrenis. Váš Mireček je překrásné miminko, moc Vám k němu gratuluji.
Je to krásné.
Anička 01.09.2010

Milá Aničko,
ne všechno je možné řešit přes maily.
Také se na akci v Hedeči skoro hned při zahájení onen pár ptal, kdy kdy kdy (!!!!!) už k nim miminko přijde. Není to tak jednoduché. Museli si svůj příběh prožít maximálně a
na vlastní kůži, to za ně nikdo jiný neudělá... Opravdu se tam něco dělo, ale detaily znají jen ona a on.
Nemyslím si, že by to bylo jen o penězích.

© Wahlgrenis 01.09.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.