wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Život miminka skončil dřív, než vůbec mohl začít


Ahoj Wahl,
promiň, musím Ti napsat, aby se mi trochu ulevilo.
Začalo to v den, kdy mě propustili z Podolí , když jsem tam byla kvůli tomu tlaku, tehdy moje kamarádka ve stejné porodnici porodila akutním císařským řezem ve 29. týdnu holčičku - 1,3 kg a 38 cm.
Malá prodělala nejdříve střevní infekci, potom oboustranný zápal plic - nic výjimečného u nedonošeného miminka - plíce a střeva jsem nejméně zralými orgány. Jenže i potom, co by už měla být v pořádku, tak byla stále zahleněná a museli jí hleny odsávat.
Po třech týdnech kamarádce řekli, že miminko má cystickou fibrózu - nevyléčitelnou nemoc, která se projevuje právě hustým hlenem v dýchací soustavě, špatným trávením atd. A přišla znovu antibiotika, trávicí enzymy, ještě více hadiček... A dotaz pana primáře, jak se mají zachovat v krizové situaci - tj. jestli ji mají za každou cenu držet při životě.
V Motole jim poskytli informace o nemoci, o vyhlídkách atd., na jejichž základě se s manželem rozhodli, že za každou cenu prodlužovat utrpení nechtějí. Krizová situace přišla hodně brzy. A tak se stalo, že holčička včera něco před 22. hodinou umřela. Byl jí měsíc.
Dušička té holčičky za mnou začala chodit asi před týdnem, já ty projevy ignorovala, říkala jsem si, že tak brzy po porodu to přece nemůže začít. Ale bylo to tak. Holčička mi předala vzkaz pro kamarádku: Maminko, miluju Tě. Buď se mnou.
Hrůza, co jsem při tom prožívala, brečela jsem ještě hodinu poté a doteď se mi to všechno vrací... Hodně jsem váhala, zda vzkaz předat, tohle je moc silný. Konzultovala jsem to se Sírií a jejími obrázky. Nakonec jsem vzkaz předala - včera ve 21.02. A ve 21.06 jim volal primář, že se blíží konec...
Wahl, nikdy bych si nepomyslela, že zažiju hned v šestinedělí něco tak strašného...
Kamarádka si toho v životě zažila už tolik - v pubertě jí umřela maminka na rakovinu, před 5 lety málem přišla o tatínka - vážná nehoda, na kole ho srazilo auto, dlouho nikdo nevěděl, jestli přežije, před 2,5 lety jí zemřel přítel, s kterým byla 18 let... a teď tohle.
Já jsem jí to těhotenství přála jako nikomu na světě - a takhle to všechno dopadlo.
Vím, všechno se děje, jak má atd., ale je to moc čerstvé, momentálně mám pocit, že život je hrozně nespravedlivý. Minimálně jednou do hodiny brečím, zasáhlo mě to až někam do morku kostí, prostě hrůza...
Promiň, že Tě tím zatěžuju, ale komu jinému můžu napsat o dušičkách....?
Měj se hezky.
P. Maria 26.07.2010

© Wahlgrenis 26.07.2010

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.