Co máme dělat a jak véct naše děti? Mají vůbec budoucnost?
Ahoj Wahl :)
dnes jsem si zas přečetla pár příběhů ze světa a ze života lidí...
Zdá se mi, že se děje hodně podivných jevů a životních negativních událostí, víc než snad v letech minulých...
Já vím, že se nad tím nepozastavuji jen já sama.
Hodně se to na tvých stránkách probírá...
Co se vlastně děje, co máme dělat a jak véct naše děti?
Mají vůbec budoucnost???
Je mi jasné, že odpovědi tady nejsou, že všechno je v jiných "rukách"... ale stejně.
Něco přece se asi může dělat, nějak se chovat jinak ... jak vést svoje děti.
Přijde mi, že nestačí je učit, aby měli úctu k druhým a přírodě, aby pomáhali ostatním a žili tak a onak....
Musí tam být ještě něco víc... ale co... :(
s úctou
Reri
Reri 19.06.2010
Milá Wahl,
moc moc Tě zdravím.
Celkem dlouho uvažuji nad tím, jestli mám komentovat paní Reri... Ty jistě odpovíš, a umíš vždy úžasně použít slova, která vyjádří přesně vše, co je nutné říci a ještě pohladí.
Mi je líto, že paní Reri nedokázala svou úžasnou radost z narození syna mít až do dnešních dní. To je přesně ten pocit, naučit se mít radost z toho, co je. Je to náročné si uvědomit, že není třeba myslet na minulost, ani na budoucnost, ale jen na přítomnost tady a teď.
I já jsem s tím měla problém, než jsem konečně pochopila a s vděčností sděluji, že se konečně umím radovat tady a teď. Moc to paní Reri přeji, aby nepřemýšlela o tom, co je kolem špatného, ale o tom, jak je krásně, jak může učit děti novým vzorcům chování a tou je hlavně úcta k sobě. Já ji vnímám jako nejdůležitější pro život. Tu jsme neměli... protože přeci "samochvála smrdí", to se říkávalo a někde ještě bohužel říká... naučit se jednat k sobě s úctou a láskou, ohleduplně, tak, jak chceme, aby se k nám chovali druzí... A potom také, že jsme za svůj život odpovědní a vše, co se nám přihodí, se děje jako odezva na naše konání.
I já cítím, že společnost je "bolavá, nemravná atd...", ale netýká se to mě. Já jsem šťastná, mám báječné dospělé děti, vnoučátka a radost z toho, že jsem.
Milá pani Reri, je to krásná práce na sobě, dívat se na svět s láskou, a co více, je to skutečně funkční. Mám prožité, ne jen z vyprávění a knih, a čím dál více se dokážu dívat srdcem, tím pociťuji, jak je život opravdu krásný a radostný. Toto předávám svým dětem a vnoučátkům já, ale také se spoustu věcí od nich učím a doučuji se to, co jsem předtím neviděla.
Přeji Vám hodně sil a pochopení sama se sebou.
Rosa 21.06.2010
