Často řešíš děti a já si pokaždé říkala, že se mne to netýká
Mila Wahl,
casto resis deti a ja si pokazde rikala, ze to se mne netyka. Na jedne strane mi to nebylo, uz kdysi davno, lekari doporuceno a taky si absolutne neumim neco podobneho predstavit. Jako by tahle kapitola sla prirozene mimo mne. Nikdy mi to nevadilo. Jenze poslední dobou mam "nelogicke" sny.
Zacalo to temi dvojcaty, kdy jedno prestalo dychat. Od te doby to je temer na dennim poradku. I dnes v noci jsem chovala chlapce (vzdycky jsou to chlapci) a otec ma jednoho spolecneho jmenovatele (ale je to jen kamarad, kolega, to z dvojcat, co prezilo).
Deti nikdy neplacou, tvari se vesele, stastne. a vdzy jsou moje, to je ten "problem".
Nemam tuseni, jak dlouho se tohle musí opakovat a co je v tom za smysl.
Jako dovrseni vseho jsem byla pred par dny v jednom uzasnem meste, v kramku s tibetskymi misami a tam prisel manzelsky par s tydenním ditetem - synkem, klidne spinkal v naruci otce, vubec mi nedochazelo, jak neco tak maleho a krehkeho muze zit. Deti ted není s kym mit, krom toho, ze jsem nikdy nemela dojem, ze by se mne neco takoveho tykalo. V mem zivote se nedeje zadny zazracny začátek, aby se to dalo chapat jen jako "symbol". Vsechno plyne klidne, dobre.
Kdyby Te napadlo kde hledat odpoved, tak bych byla velmi rada.
Preji krasny vecer,
Elleanor 11.05.2010
© Wahlgrenis
11.05.2010
