Z nějakého nejasného důvodu chci dát synovi jméno Alex JÁCHYM
Dobrý den Wahl,
na Vaše stránky jsem se dostala na doporučení švagrové a jsem moc ráda.
Píšu Vám, protože si myslím, že mi můžete poradit,
i když určitě dostáváte maily se závažnějšími otázkami než s tím, co v sobě řeším.
Je to takový obyčejný příběh.
Už 14 dní ležím, jsem těhotná - termín mám sice až 11.11.,
ale doktoři si myslí, že porodit mohu kdykoliv.
Čekáme chlapečka, moc se na něj všichni těšíme.
Je to naše druhé dítko - první je 3letá holčička Kamilka.
Když jsem byla těhotná s ní, moje pocity, spojení s ní bylo takové kamarádské, partnerské a pohodové,
i když taky nějaké problémy s otěhotněním a během těhotenství.
Chlapeček si nás našel neočekáváně všech MUDr. Csc. a jiných chviličku po nepodařeném IVF jako zázrakem
(jako spousta ostatních jsme taky zkoušeli cokoliv udělat pro miminko,
až později jsem pochopila, že prostě přišel, až sám chtěl a my na něj byli připravení...).
Od samého začátku jsem měla strach, jak to dopadne,
protože mě ze všech stran (hlavně těch lékařských) připomínali, že je to rizikové,
ale chlapeček to šikovně zvládl až sem.
Můj vztah k němu je jiný než k dcerce, nedokážu popsat v čem,
jako bych s ním byla víc spojena intuicí, nějakými vazbami na hlubší úrovni
(promiňte, že se nedokážu přesněji vymáčknout).
Proč Vám píšu?
Nemůžeme se s manželem shodnout na jméně.
Z nějakého mně nejasného důvodu chci, aby se jmenoval Alex
- nikdo v rodině se tak nejmenuje, není to ani otázka módnosti
a za každou cenu se odlišit, jak si myslí manžel.
Mám k tomu jménu nějakou silnou vazbu, které sama vůbec nerozumím.
Prostě ať hledáme s manželem, jak hledáme jméno (jemu se líbí klasické české běžné),
nemůžeme najít žádné, které by se nám opravdu líbilo oběma.
Ne proto, že by se mi nelíbila jiná jména, ale proto, že k žádnému necítím to, co ke jménu Alex.
Myslíte si, že mám poslechnout jakýsi vnitřní hlas a chlapečka pojmenovat podle něj,
bez ohledu na to, že manželovi se to jméno nelíbí,
anebo je lepší vybrat takové jméno, které se ani jednomu nijak extra nelíbí, nemá k němu žádný vztah, ale shodneme se?
Na jednu stranu nechci, aby syn byl kvůli jménu pro otce "cizinec"
a nějak špatně ovlivnilo jejich a náš vztah, harmonii rodiny,
na druhou stranu ať dělám co dělám, to jméno mi k našemu synovi jaksi přirostlo.
Ne to jméno k mojí mysli, ale konkrétně k tomuto miminku, co čekáme.
Jsem z toho bezradná, uvnitř cítím, že jméno bude pro našeho chlapečka důležité
a bude ho ovlivňovat celý jeho život víc, že ho snad bude jaksi potřebovat.
Děkuji Vám Wahl a přeju krásný den
Marcela 6.10.2008
Dobrý den Wahl,
asi tak před týdnem jsem Vám psala ohledně svého trápení s výběrem jména pro syna.
Celý ten týden si pročítám odpovědi na dotazy, které Vám chodí
a je mi čím dál jasnější, že odpovědět si na svou otázku
"poslechnout intuici (vnitřní hlas, jakési vnuknutí) nebo dát přednost rozumu
(a dát jméno, se kterým bude souhlasit i manžel ) mohu sama (to jméno mě tak trápí, že z toho nemůžu spát už měsíc...)
jsem pochopila správně, že každé duše miminka přichází na svět k rodičům se svým posláním
a jméno je jeden z faktorů, kterým můžeme průběh jeho života ovlivnit.
Z tvých odpovědí na podobné dotazy -
vybírejte jméno více srdcem než hlavou,
nic není náhoda a někdy prostě najednou víte...
Pro manžela to bude drsné, ale jsem rozhodnutá synovi dát jméno, které cítím,
i když on s ním nesouhlasí.
Wahl, ptám se přímo Vás: Je jméno Alex ČXXXXX vhodné pro naše miminko?
Má se narodit ve znamení štíra - cítím, že ho do štíra donosím,
TP je 8. nebo 11. 11, vzhledem k okolnostem (nepodařené IVF, nefunkčnost vaječníků do zázračného otěhotnění
a teď toho, že z lékařského hlediska už vlastně 3 týdny rodím) si myslím, že nebude přesný.
A pokud není to jméno vhodné, cítím dobře, že by rozhodně neměl mít ve jméně R nebo Ř?
Pořád mám pocit, že se s tou dušičkou dobře znám z nějakého předchozího života.
Je to pravda?
...mám pocit, že bude potřebovat mnohem víc síly a podpory ode mě než si dnes umím představit.
Marcela 13.10.2008
Milá Marcelo,
měla byste v tomto případě skutečně poslechnout srdce.
O ničem nepochybujte.
Chlapečkovi dejte jméno Alex, je to totiž jméno jeho.
Vazba z minulých životů je tady jasná,
přichází k Vám, nedivte se, že i přes Vás dorazilo tohle jméno.
Vzhledem k tomu, že už má jedno R v příjmení, další ve jméně už nepotřebuje.
Wahlgrenis 13.10.2008
Milá Wahlgrenis,
jsem celá rozechvělá z toho, co se mi před chvílí stalo.
Dovol, abych tě požádala o pomoc, zdá se, že se zde odehrává jeden z příběhů mezi nebem a zemí a nám bylo umožněno zahlédnou širší souvislost, než tu trojrozměrnou zde na Zemi.
Je neuvěřitelné, co se dalo v naší rodině do pohybu.
Vše začalo už „kdysi“, ale mNě se konec pomyslné nitky v ruce zachytil před rokem a půl, kdy mi zemřel táta.
Od té doby je mi dovoleno občas pochopit něco z minulosti a zároveň tak neodmítat přítomnost a těšit se na budoucnost (v čase , který není.. ).
Nitka začala sílit po návštěvě Tvého semináře v Ústí nad Orlicí .. tam jsem se zmínila o květinách házených do vody na rozloučenou s tatínkem.
Tam jsi kousek onoho příběhu slyšela poprvé a teď se k tobě vrací přes nenarozeného syna mého bratra.
Můj bratr byl tenkrát u té řeky s námi a ta událost s odmítnutou kyticí ho velmi zasáhla.
Vnímal tenkrát přítomnost táty stejně intenzivně jako já – bylo to neuvěřitelně krásné.
Náš vztah s ním nebyl vždy jednoznačně dobrý, ale ani nijak patologický.
Otec byl velmi silná autoritativní osobnost, silně egocentrická, ale vyvažoval to ohromnou láskou k nám a vřelostí.
Výchova cukr a bič.
My jsme s bratrem stejní jako on, takže co nás nezlomilo, to nás posílilo.
Koneckonců jsme si ho vybrali.
Potom celý rok po jeho smrti byl v naší blízkosti a pomáhal nám, nevím jak to mohl dělat, ale pomáhal i v materiální oblasti.
Vím, že si toho spoustu uvědomil a dost trpěl.
Slyšela jsem ho.
Asi 6 měsíců po jeho smrti, si přál bratr se svou ženou miminko, druhé.
Mají holčičku Kamilku.
No a nešlo to.
Dle lékařů zcela nemožné a umělé oplodnění snad a jen s otazníkem.
Už možná tušíš, před týdnem se na Tebe moje švagrová obrátila o pomoc se jménem pro chlapce.
Jak to souvisí s naším tátou?
Bratr byl dlouhou dobu proti umělému oplodnění, potom podlehl argumentům a touze manželky.
Nedopadlo to.
A přesto jsou těhotní a čekají kluka přirozenou cestou.
No a on mi svěřil, že celou dobu věděl, že to táta zařídí a, že budou mít kluka.
Že se narodí pokračovatel rodu.
Proto nebyl na ultrazvuku vůbec překvapen, byl jenom šťastný a vděčný.
Oba nás i našeho tátu ovlivňovala a ovlivňuje vibrace č.4.
Jsme tady pro to, abychom se naučili ctít hodnotu tradice a sílu rodinného společenství.
Máme potřebu budovat tzv.. pro rodinu a další pokolení.
Než jsme to pochopili a dalo to dost páce a stálo to hodně kotrmelců, vedli jsme oba poněkud bouřlivý život.
Zmínila jsem se Ti o tom, co tuším o své minulé existenci v dopise,
kde jsem chtěla omluvit svou nepřítomnost na akci v Praze Novotného Lávce.
Milá Wahl, prosím Tě o podrobnější přezkoumání souvislostí, protože je to důležité.
Ten chlapeček už teď ukazuje na věci, které jsou pro zúčastněné důležité.
Já jsem dnes požádala ochránce a skrze ně sílu která, která je patronkou dětí o pomoc při hledání správné odpovědi.
Věř mi, že i když se jedná o bratra, snažila jsem se být maximálně objektivní.
Vybrala jsem 5 otázek, po dvou jsem je napsala na čistý papír a uzavřela každou zvlášť oválem.
Pátou jsem si nechala k dispozici na upřesnění zjištěného.
Zde je výsledek:
„Je pro syna M+M důležité jméno Alex?“ odpověď: Ne
„Je to jméno jeho minulého života?“ Ne
„Je důležité pro syna M+M souhlas otce s pojmenováním?“ Ano
„Ublíží mu jméno Aleš“ odpověď Ne
(jméno Aleš je domácí podoba Alexe a je zde souhlas i jeho tatínka)
A je tu pátá otázka:
„Je jméno Alex jen touhou matky M po výjimečnosti?" odpověď: Ne
Milá Wahl,
musela jsem tu pátou otázku položit a vidím, že to jméno odněkud přichází.
Položila jsem ještě se svolením dotaz, zda si chlapec to jméno přeje…
Kyvadlo začalo nekontrolovatelně lítat sem a tam a do hlavy mi přišla informace, že je trestem.
Možná si to vybral , ale teď volá o pomoc a můžeme to změnit.
Wahl, voláme také o pomoc.
Tohle není standartní situace a není to ani boj kdo z koho a kdo si prosadí své.
Oba se snaží jednat správně.
Jeden je jménem silně přitahován a druhý má až odpor.
To není v pořádku a ani obvyklé.
Připadá mi to, že každý z nich zpracovává jen část poselství.
Prosím Tě velmi ještě jednou o pomoc.
S láskou
Jitka 16.10.2008
Milá wahlgrenis,
opět se na Tebe obracím se svým malým osobním příběhem.
Jako všichni ostatní si uvědomuji, že toho máš tzv. "moc" a netrvám ani v nejmenším na Tvé odpovědi, už jenom to, že mohu své zážitky Tobě, poslat je krok k odpovědím, které přijdou tehdy kdy přijít mají,... i když někdy Tvé mlčení vyvolá nevoli a je to i můj případ, je to takové vztekání se na "pozemské" úrovni a nemá s opravdovou zlobou nic společného.
Snad mi rozumíš, musela jsem takto začít ze široka, protože se opět vracím k nenarozenému chlapečkovi mého bratra, který by se chtěl jmenovat Alex, ale bratr je zásadně proti tomu.
Milá Wahl chtělo by se mi teď napsat:...
"Tomu neuvěříš, co se mi dnes zdálo a co potom ve dne následovalo!"
Myslím, že Ty jsi už musela uvěřit těžším "případům", ale přesto, tady je můj sen:
Jsem v Brně v bytě mého bratra jen se švagrovou (Marcelou) a miminko je už téměř na světě, Marcelka to ale chce vydržet ještě do večera, protože mají vyjednávat o výměně bytu (toto se zakládá na pravdě), já ji však přesvědčuji, že čekat nemůže.
Dá tedy na mě, lehne si na záda a já volám, "vidíš už nestihneme jet do nemocnice, hlavička už je venku!"
Potom miminko doslova vyleze ven a lehne si k Marcelce na hruď, tak, jak je v plodových obalech a hledá mléko..
Pupeční šňúra je kolem něj a přestřihnutí nikdo neřeší...
Chlapeček je zdravý, má černé vlásky a neuvěřitelně modré oči.
Hledám ručník a chci jej zabalit, než přijede sanitka, mám starost, aby bylo vše v pořádku i s Marcelou, sleduju, aby se nazapomělo na lůžko, které má ještě vyjít ven.
Držím mimčo zabalené do ručníku a ukazuji jej bráchovi a vyprávím mu, jak se to seběhlo.
Společně čekáme na sanitku a zdravotníky.
Uvědomuji si silně, že nevím, jak mám chlapci říkat, oslovím jej jménem Aleš (tulím jej a říkám mu Alešku), ale cítím, že jeho máma mu to jméno nevybrala.. někde v pozadí visí jméno Jáchym.
Z této situace není cítit žádný konflikt, nikdo to nijak dramaticky neřeší.... stále čekáme a pak se stane něco nepochopitelného..
Marcelu víc než cokoliv jiného začne zajímat cigareta, chce si zapálit a s úsměvem mi oznamuje, že pro ni je to tak dobré... nevěřím svým smyslům a křičím na ni, že je sobecká, že tomu dítěti dá v mléku jed.
Ona mi odpoví, že na internetu četla, že to hned po porodu nevadí a že jí to tak udělá dobře.
Já jsem nepříčetná a začnu ji pohlavkovat, vyjde najevo, že mi ani neřekla, kde najdu ručník. do kterého toho mrňouse po porodu zabalím, a rovnou se sháněla po cigaretách.
Žaluju to totiž bratrovi, ale on je jakoby ospalý a netečný k celé situaci.
Mám pocit, že jsem se asi zbláznila, protože jsem jediná, komu na tom dítěti opravdu záleží.
Tolik stručně sen.
Bylo to tak živé, že jsem se probudila a ten úžas a zlost se probudily se mnou.
Potom, když jsem si to přebrala, dostavil se pocit, že už mi opravdu vyhrává.
Mám totiž s Marcelou otevřený a pohodový vztah, ona patří k těm mála lidem, s kterými když se už do konfliktu dostanu, tak jeho řešení je vždy konstruktivní a poposune obě strany kousek dál.
Každého jinak velký kousek, podle situace, ale je nemyslitelné, aby se kdy chovala jako v tom snu.
Nijak jsem to už nepitvala, usoudila jsem, že jsem poněkud přecitlivělá a basta.
Jenomže jsem se nemohla celý den na nic soustředit, něco mě pořád nabádalo a pobízelo.
Připadala jsem si jako blázen, mám totiž rozmalovaný byt, a materiálno si dnes žádalo své, ale já jsem nemohla vzít, celý půlden štětku do ruky.
Včera jsme se doma příšerně pohádali, znovu už delší čas řeším, zda tam, kde jsem, mám být a jestli tam chci být.
Tohle se mi honilo hlavou a zesilovala přítomnost něčeho, co je teď se mnou, a asi se hlásí o komunikaci.
Víš, já vždy jednou za čas si všechno mezi nebem a zemí "zatrhnu", protože si říkám, že musím fungovat tady a teď... pak se něco stane a já připustím, že TY VĚCI jsou, ale že se nenechám vytrhnout od poviností.
Kolem mě jsou totiž lidé (přišli do mého života v podobě rodinných příslušníků mého nového partnera) povinnostmi posedlí... taky nechápu, kde se vzali, jsou všichni úplně z jiné dimenze než já - tím nechci zklouznout k posuzování, čí dimeze je lepší.
Líp se ovšem cítím v té své :-D .
Trvá to už sedm let.
Je mezi nimi jedna žena, o které si už delší dobu myslím, že skrývá pravou podstatu.
Prezentuje se jako hodná, všechápající a hlavně stále ukřivděná osoba.
Je pravda, že musela podstoupit těžkou zkoušku - před pěti lety přišla o syna ..od té doby ji má okolí za svatou mučednici.
Nechci být nespravedlivá, ale faleš jsem u ní vycítila už dřív a to ještě za života jejího syna.
Z každého setkání s ní, i když se jeví z její strany jako srdečné a úpřimné, mám vždy takovou divnou pachuť... a pak se stane, že doma je hádka a já jsem najednou plna vzteku a zášti vůči ní a její matce.
Toto se naposledy opakovalo minulý víkend a včera to vyvrcholilo konfliktem mezi mnou a mužem.
A tak místo malování jsem vzala kyvadlo a připravila si otázky a najednou byl zpět můj dnešní sen a podsunul mi dotaz na to mimčo.
Napřed jsem se ale dozvěděla, že to, co kolem sebe cítím, není můj zemřelý táta, ale energie mého ochránce, že v domě, kde bydlíme je znovu nějaká duše, že to není nikdo z bývalých rodinných příslušníků mého muže (na jaře jsem odtud odvedla duši manželova otce, která tu byla přes 20 let), že mi ta duše nechce teď nic vyprávět, a tak jsem jí slíbila, že udělám v noci, až všichni usnou, co budu umět, a ucítila jsem něco jako pohlazení.
Také jsem se dozvěděla, že v domě manželovy sestry je nějaká nedobrá energie.
Ptala jsem se proto, že jsem ji tam jako by za závěsem zahlédla, když jsem uspávala svého syna, doslova jsem cítila, jak cení zuby a až se mi udělalo nevolno od žaludku.
Před vnitřním zrakem se mi dnes znovu vyjevila, souvisí prý přímo s tou ženou, mohla by to být larva, kterou vyživuje svým myšlením.
Je to jako v hororu a já se bojím, že nejsem normální.
Protože navíc ten kluk, co se má každým dnem narodit, by měl být můj otec.
Milá, drahá Wahlgrenis, to snad ani nemůže být pravda, já vím, že nemám pochybovat, nikdy se neptám dvakrát, mám respekt, ale tohle je jako divný film.
Jeden dotaz si však přesto dovolím, to s tou sestrou je pravda?
Mám se před ní chránit? Nebo jsem paranoidní?
Jitka 6.11.2008
P.S. I já se připojuji k zástupu, který Ti drží palce ve Tvém Díle, a těším se na návštěvu Pardubic.
Můj táta tam odtud také pocházel (narodil se v Dašicích) a jako dítě Ti byl velmi podobný, škoda, že Ti nemohu poslat fotku.
Milá Wahl,
nemohu spát, jsem jako paralizována.
Něco se děje, opakuje se stejný scénář jako před deseti lety.
Rozjeté podnikání mého muže jde do háje a včera si na poště vyzvednul příkaz k exekuci.
Já jsem se tentokrát držela stranou a snažila jsem se vytvořit zázemí.
Nebylo lehké se sžít dohromady, přivedla jsem mu do života své dvě dcery,
on mně zase svou matku (bydlíme ve společném domě).
Jak už jsem psala, je trochu odjinud než já,
pro samé povinnosti nemá čas na posezení u kávy a ni na procházku s vnukem.
Ty "povinnosti" jsou vcelku banální, nakoupit si, uvařit si, vzít si včas lék, kontrolovat, jak žijem apod.
Snažím se mít ji ráda, jsme k sobě zdvořilé, ale to je tak vše.
Nesoudím ji, nějaký důvod pro své chování má a má to jistě svůj význam.
Její přítomnost ale časem začnu vnímat jako obtížnou
a potom se mi vkrádají myšlenky na odchod z tohoto domu.
Bojím se, že mi mé podvědomí chce vyhovět a proto ta exekuce.
Samozřejmě, že chápu, že v prvé řadě musí být v pořádku podnikání a potom tento problém prostě nenastane.
Jenomže mně se zdá, že tak, jak vše se vším souvisí, souvisí i chování mého partnera v posledním roce s celkovou atmosferou kolem nás dvou.
A já tam prostě vidím vliv jeho nejmladší ze sester a matky.
Ta sestra jej v podstatě pomohla vychovat a velmi na něm lpí.
My dvě jsme k sobě cestu nenašly,jak jsem Ti už dnes psala.
Já nehledám viníka, v tom smyslu, abych se zbavila zodpovědnosti.
Tápu a nevím kam teď upřít energii, abychom vše vzali znovu za správný konec a situaci zvládli.
Když ji vidím, jak se na mě vždy usmívá, nemůžu stále uvěřit tomu, co jsem zahlédla u ní doma a co mi k tomu bylo dnes sděleno.
Prosím Tě tedy o trochu Tvého času na odpověď.
Já vím, je nás tolik.
Nebudu se zlobit.
Jen potřebuju nasměrovat.
Ten strach, že skončíme na ulici, mě paralizuje.
Děkuji s láskou
Jitka 7.11.2008
Milá Wahlgrenis,
opět píšu.
Nedávno jsem zjistila, že je u nás dušička.
Moc ráda zdrobněliny nemám, ale tahle je taková.
Je tichá, plachá a jako by ani nechtěla na sebe upozornit.
Ona, nebo vlastně On teď ví, co teď dělám.
Je to složité a jednoduché zároveň.
Když jsem se před časem ptala, kdo to je, posunula jsem se jen k informaci, že to není nikdo z přítelovy rodiny.
Použila jsem tehdy v otázce příjmení jeho otce.
Odpověď byla záporná a také mi ta duše nechtěla nic o svém příběhu sdělit.
Odsunula jsem to, její projevy jsou opravdu velmi decentní.
A tak jsem počkala.
A teď postupem času mám téměř jistotu, že se jedná o duši z rodiny a sice ze strany přítelovy matky.
Měl by to být její otec, který zemřel vlastní rukou v roce 1955, roli v tom hrála tehdejší politická situace.
To teď je ale vedlejší.
Podstatné je, že on tenkrát selhal a ublížil nejvíc asi své dceři.
Tehdy jí bylo 20 let.
Ona o něm moc nemluví (žije s námi v domku), když se zmíní, tak jako by se vyvarovávala mluvit o něm jako o osobě, víš neslyšíš o zvycích o povaze apod.
Vždy jen popíše situaci.
Myslím, že tehdy velmi trpěla, zejména takovou tou nežádoucí pozorností, do jejíhož centra se díky té neštastné události dostala.
On to ví a taky se trápí.
No a mně z toho vyšlo, že by si přál, aby mu dcera odpustila, jinak si neumí představit, že by směl odejít.
Proto je tak tichý.
On byl patrně neprůbojný a idealista už za života.
Vidím část povahy na jeho dceři.
Víš, Wahl, mám pocit nepatřičnosti, někomu se šťourám v životě a otvírám, co mělo zůstat zavřeno.
Já ani oficielně od mamči nevím, jak zemřel její tatínek.
To mi jednou svěřila přítelova nejstarší sestra.
Jinak se o tom vůbec nemluví.
Jak jí mám teď říct, co má udělat?
Napadlo mě, že použiju sen.
Řeknu, že jsem měla živý sen o jejím otci a vyřídím jí vzkaz.
Ale i tak se bojím reakce.
Je to v ní tak hluboko...a je nemocná cukrovkou.
Rozhovor jsem přes kyvadlo vedla včera asi ve 4:00 a potom jsem usnula a zdál se mi sen, do kterého jsi vstoupila i Ty.
Bylo to takové zmatené, ale byla tam situace, kdy jsem z tašky vyndala svoje použité boty na prodej.
Měla jsem připraveny asi čtyři páry.
Vyndala jsem první a zarazilo mě jak pěkně ty boty vypadají.
Byly velmi ženské, takové propracované, kolem nártu plné (kotníčkové) a lesklé černé.
Zdobené byly drobnými kvítky zářivě fialkové, zelenkavé a modravé barvy.
Působilo to, jako by ty kvítky svítily.
Hned jsi po nich s obdivem sáhla a já jsem vycítala takovou tu němou otázku..
Proč?
Proč je chceš dát pryč.
A tak jsem si honem vymyslela, že mi vlastně nesluší.
Ale nebyla to úplně pravda.
Na důkaz svého tvrzení jsem si je obula a trochu se mi na noze zvlnily.
Jako by mi opravdu moc nepadly, ale nebylo to moc přesvědčivé, pak se sen ubíral někam jinam a já jsem si už nedokázala vzpomenout.
Milá Wahl, poraď mi prosím.
Té duši jsem dala slib, že udělám, co budu umět a vím, že mě intuice povede.
Ale nevím si rady, jak to zařídit s tím odpuštěním.
Já jsem se včera několikrát modlila Otčenáš a při třetí modlidbě jsem cítila, že se skrze mě modlí i On.
Bylo to silné a nejvíc při prosbě o odpuštění našich vin...
Jitka 14.12.2008
Dobrý den Wahl,
opožděně Vám moc děkuji za radu, i když jsem na ni dala napůl ;)
Poslechla jsem srdce a našla kompromis s manželem.
Chlapeček se narodil 11.11.
Trošičku mu pomohli, narodil se přirozenou cestou a spíš na svět vběhnul než přišel (bylo to rychlé...), jmenuje se Jáchym.
Na fotkách jsou sourozenci - Jáchymek (1 měsíc) a Kamilka (3 a čtvrt roku).
A taky přeju pohodové Vánoce ...
Marcela 17.12.2008
Marcela 06.10.2008
© Wahlgrenis
06.10.2008
