Ve 39. týdnu jsem přestala cítit pohyby
Milá Wahlgrenis,
na Vaše stránky mě nasměrovala známá, které jako mně zemřelo miminko ještě v bříšku.
Abych řekla něco o sobě:
hrozně dlouho jsme se s manželem snažili o miminko, bohužel se nedařilo,
tak jsme šli na různá vyšetření a tam zjistili, že manželovy spermie jsou pomalé
a že naděje, že otěhotním přirozenou cestou, je dosti mizivá.
Proto jsme se rozhodli pro umělé oplodnění.
To se naštěstí povedlo napoprvé a já přišla do jiného stavu.
Čekali jsme chlapečka, celé těhotenství bylo bezproblémové, žádné koplikace.
Velice jsem si to užívala a na miminko se moc těšila.
Bohužel jsem v 39 tt přestala cítit pohyby.
Ihned jsme s manželem jeli do porodnice a tam nám bohužel řekli, že syn zemřel.
Ihned mi vyvolali porod, ale jelikož se synek neotočil, rodila jsem koncem pánevním, porod trval tři dny.
Porodila jsem XXXXX 2008 ve 23:40 hod.
Ta bolest, kterou teď každý den cítím, je nepopsatelná,
hrozně moc se mi po něm stýská a někdy mám pocit, že tu je se mnou...
Nejspíš mi neodpovíte, proč se něco takového stává nebo proč se to stalo mně,
protože všechno má svůj význam a nic se neděje bez příčiny...
Chtěla bych jen vědět, že můj synek je na lepším místě a jestli se za mnou někdy vrátí.
Neměla jsem totiž sílu si ho po porodu pochovat, nikdy jsem ho neviděla a teď toho hodně lituju.
Nechci, aby si myslel, že ho maminka nechtěla vidět.
Jen jsem se hrozně bála a chtěla jsem si uchovat jen ty hezké vzpomínky, kdy jsme spolu byli těch 39 týdnů...
Chtěla bych moc další miminko a moc bych byla ráda, aby se to povedlo přirozenou cestou, bez hormonů atd.
Myslíte, že to půjde?
Moc Vám děkuji na případnou odpověď a přeji mnoho krásných dnů v roce 2009.
Beruška 8.1.2009
Milá Beruško,
miminka počatá nepřirozenou cestou mají těžký život.
Dušičky těchto dětí sem jsou přitažené jaksi násilím, proti jejich vůli.
Ani se neptej, odkud přicházejí...
Ani se neptej, co tady mají dělat...
Zatím jsme na počátku, nejstarší takto počaté dítě u nás tuším má snad asi 25 let.
To je maličkatý zlomek proti nekonečnosti vesmíru.
Dovolujeme si jako lidstvo příliš, ale to je jiné téma.
Dnes už "dítě" může mít prakticky každý, kdo si vzpomene, kdy si vzpomene a s kým si vzpomene.
Neřeší se nic vyššího, nic tady nad námi není.
Nic tady nad námi není...?
Člověk je nejvíc, že...?
Kdo by si dovolil jen něco malého namítnout?
Pár nemůže mít děti... ?
Není problém, jde se na umělé otěhotnění, ať si zažijí tu radost být rodiči...
Chtějí dítě, ať ho mají...
Ach jo.
Nikdo neřeší vyšší plány, proč sem děti chodí, proč právě ke svým rodičům, nikdo nevidí dál než na dno zkumavky.
Jak jednoduché je spojit "a" plus "b".
O nic nejde, že?
Že tady cosi chybí, už se neřeší...
Ta společná energie, ten tajuplný vesmírný třesk, který oba mohou v jednu vteřinu zažít, tenhle nedefinovaný polibek hvězd...
To se nemůže podařit v žádné laboratoři, i kdybyste se o to snažili.
Kdo se rozhodl pro tyto pokusy na lidech?
Kdo se milionkrát pokoušel spojit vajíčko a spermii?
Kdo se zaradoval, když to po milionté a první vyšlo?
Kdo si tady hraje na Boha?
Kdo už umí udělat dítě uměle?
Vždyť to nic není... !
Vy ještě nemáte dítě?
A proč si nějakému doktorovi neřeknete, aby Vám to zařídil...
Já vím, jsem ošklivá.
Už tolik jste se těsili s manželem na miminko, na tu živou panenku, kterou by Vám v porodnici dali do náručí.
Skoro už to vyšlo, chyběly dny, možná minuty...
Buďte ráda za tuto zkušenost, děkujte, že to dopadlo právě takhle.
Vaše miminko bylo chytřejší než všechny ty zástupy doktorů... které si hrají na Boha.
Vaše miminko se v pravou chvíli otočilo a řeklo si - do tohoto světa nechci.
K Vám má přijít miminko Vaše, jiné, navíc krásně, přirozenou cestou.
Nebude to takový problém, jak si myslíte.
Jste s manželem na úžasné vlně lásky, tady není o čem pochybovat.
Není nutné zkoumat pomalost nebo rychlost, ale zcela jiné hodnoty.
Zatím se na své těhotenství díváte příliš z tohoto lékařského hlediska, ale ani se tomu moc nedivím.
Po tom všem, co jste si prožili...
Z Vás se prakticky stal laboratorní vzorek, láska si odlétla, začali jste fungovat více v reáliích čísel a hodnot a cyklů a rychlostí...
Život mezitím někam zmizel.
Ovšem ještě není úplně všechno ztraceno, můžete se zase na svou cestu, kam patříte, vrátit.
Záleží také ale na tom, jestli vůbec budete chtít.
Jestli Vám tato druhá, lidštější a přirozenější cesta bude vyhovovat.
Není to totiž směr pro každého.
Každý tohle nepřijme a raději jde tam, kde je to pohodlnější.
Ano, cesta do pekel vede přímo, to už jste jistě někde slyšeli...
Datum narození s nulou představuje ztížení osudu.
Hodina narození - 23:40 - je hodně symbolická, říká Vám, že všechno se děje tak, jak má.
Takhle je to v pořádku.
Sice tam pro stoprocentní naplnění tohoto významu chybí ještě ta pětka, ale to je výzva pro Vás.
Dobře víte, co tady chybí, je to malý krůček, který máte udělat...
Například byste se měli více soustředit sami na sebe, práce by měla jít trochu na vedlejší kolej.
Workoholismus Vám nesluší, více si povídejte, občas nechte vypnutou televizi, povídejte si o svém dětství, zkuste si spolu něco nakreslit, vysypte na koberec dřevěné kostky a postavte si hrad, hrajte si jako malí.
Možná máte doma ještě nějaké panenky, které by tam pak mohly bydlet...
Měli byste být k sobě upřímní, nedělat nic násilně, jen kvůli tomu, že to tak chce ten druhý.
Měli byste se sladit na jednu krásnou vlnu, tak, aby jeden větu začal a druhý ji dokončil.
Jsou to krásné procesy, kdy se znovu poznáváte, znovu se učíte žít.
Měli byste poděkovat za zkušenost s tímto miminkem, přišlo k Vám v pravou chvíli, aby řeklo: TUDY NE.
Měli byste už konečně otevřít oči a udělat to, co se po Vás chce.
Měla by k Vám dorazit úžasná vyzrálá duše, těhotenství bude v pořádku.
To jen Vy máte zatím v sobě strach, který je větší než Vy.
Jakmile tyhle strachové brýle sundáte, najdete se v náručí svého muže.
Určitě se nemůžete ztratit.
Neptejte se, kdy k Vám má miminko dorazit.
Čas není, všechno se děje přesně tak, jak se dít má.
Až se sladíte tam, kde máte být, miminko u Vás zaťuká.
Wahlgrenis 8.1.2009
Milá Wahlgrenis,
hrozně moc Vám děkuji za odpověď, nečekala jsem, že tak brzy odpovíte.
Říkala jsem si, jak asi komunikace s Vámi funguje a že určitě máte tolik dotazů, že nebudete mít tak rychle čas na to, abyste mi odpověděla...
Odkud k nám tyto dětí chodí a jaký mají úkol?
Myslím děti z umělého oplodnění?
Ptám se proto, že bych to chtěla pochopit, vědět, co se děje...
Musím říct, že když jsem Vám mail psala, tak jsem u toho hodně plakala a cítila jsem, jako by byl Patriček se mnou a napovídal mi, co mám psát.
Napsala jsem Vám dnes i proto, že se mi zdálo o celém porodu.
Byl tam každý detail, jako bych všechno prožila znovu, všechny ty bolesti byly znovu tak intenzivní, až mi z toho jde mráz po zádech.
Jen konec byl jiný, chtěla jsem, aby mi ustříhli pramínek jeho vlasů a pochovala jsem si ho.
Ale nemůžu si vůbec vzpomenout na jeho tvářičku, úplně se mi to vytrácí...
Nevím, jestli to něco znamená, ale něco mi napovídá, že ano.
Co se týče strachu, tak právě naopak, mám velmi intenzivní pocit, že všechno bude v pořádku.
Až je mi to takové divné, že jsem vnitřně klidná a vím, že všechno bude zase dobré...
Nevím, neumím to popsat, je to vnitřní pocit, takový klid.
Hodně jsem plakala první měsíc po porodu, dost špatně jsem to nesla, ale postupem času je to mírnější a mírnější...
Hodně se mi po něm stýská, ale mám takový pocit, že to všechno mělo nějaký význam a možná to bylo právě to, aby nás sblížil Patriček s manželem.
Měla jsem v těhotenství hrozný pocit, že se od sebe oddalujeme, dost často jsme se hádali.
Tahle hrozná skutečnost, že Patriček odešel ještě dřív, než jsem ho stihla aspoň pochovat a rozloučit se, nás dala zase dohromady a teď už opravdu vím, že to tak mělo být...
Nebyla jsem si jen jistá, že tohle je v pořádku a hlavně, jestli nám je souzeno mít miminko.
Také jsem chtěla vědět, že Patriček je na lepším místě, než je tady....
Beruška 8.1.2009
Milá Wahlgrenis,
už jsi mi odpovídala v komunikaci *Ve 39. týdnu jsem přestala cítit pohyby...*
Chtěla bych tě požádat ještě o radu jak komunikovat s dušičkou našeho budoucího miminka?
Chtěla bych se nějak napojit na naše miminko, které na nás čeká, aby vědělo, že ho opravdu moc chceme a těšíme se.
Moc bych si přála, aby se to povedlo přirozeně, krásně, tak, jak má.
Moc děkuji
Beruška 11.1.2009
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem se dozvěděla, že jsem těhotná :-)
Je to pro mě ten nejkrásnější dárek do Nového roku.
I když máš nejspíš mnoho práce, tak jsem ti chtěla říct, že se to povedlo.
Vše přirozeně, tak jak má být.
Přeji hezký den a budu ráda za pár řádku od tebe.
Beruška 22.1.2009
Milá Beruško,
měla jsem z Tvého mailu velkou radost, ale to mi jistě věříš.
Umělé těhotenství, o které ses před časem snažila, je naštěstí už minulostí.
Teď se k Tobě chystá to správné, Tvoje opravdické miminko.
Tohle bude i zcela jiné těhotenství.
Užijete se navzájem, budete o sobě vědět, budete se na sebe těšit.
Měla by to být holčička, ale jméno jí dejte určitě jiné.
Neměli byste se k tragédii s minulým miminkem nijak fixovat.
To byl omyl, ale naštěstí to dopadlo moc dobře.
Těhotenství bude v pořádku, neměly by se objevit žádné zásadní komplikace.
I porod proběhne tak, jak má.
Jste oba pod vyšší ochranou, užívej si ji.
Neměla by ses zbytečně honit do práce.
Pokud je to jen trochu možné, zůstaň doma a vychutnávej si každý společný den s budoucím miminkem.
Poslouchej, co se mu líbí.
Zpívej mu, hlaď ho...
Je toho tolik, co si musíte v této fázi sdělit.
Na nic nespěchej.
Nakup si zase dětské knížky, listuj si v nich a prohlížej ty krásné obrázky.
Je v nich tolik dobra, které se postupně dostane do Vašeho miminka.
Je to nádherné období, které nyní společně začínáte.
Všechno bude v pořádku.
Jen ze své ložnice odstraň pokojové květiny, které mají listy ve tvaru nožů a které jsou s ostny.
Těším se na fotografii, až bude miminko na světě.
W. 23.1.2009
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověď.
Opravdu jsem hodně nadšená a jsem i připravená si toto těhotenství užít.
Rozhodně se do práce nechystám, hodlám si užít každou minutu a v práci by mě čekal jen stres....
I já mám takový dojem a vnitřní pocit, že to bude holčička, ale bude mi úplně stačit, když miminko bude zdravé a je mi jedno, zda to bude holčička nebo chlapeček.
Nerozumím tomu, jaké jiné jméno bychom jí měli dát.
Miminko, které jsem rodila v říjnu 08, byl chlapeček, proto se ptám, jaké jiné jméno bychom jí měli dát.
Určitě budu informovat i v průběhu těhotenství :-)
Přeji krásný večer a budu se těšit na další rady.
Beruška 23.1.2009
To jméno jsem myslela jiné než Patricie, což je ženská podoba jména Patrik.
To jen abychom si rozuměly...
Na všechny informace se těším.
W. 23.1.2009
Už tomu rozumím :-)
Jméno pro holčičku máme Julie.
Pro chlapečka mě zatím žádné nenapadá a i proto si myslím, že to bude holčička,
protože když jsem byla prvně těhotná, tak pro chlapečka mě napadlo jméno ihned...
Beruška 23.1.2009
Milá Wahlgrenis,
už dlouho jsem Vám nedala žádnou zprávu, tak to napravuji.
Chtěla jsem Vám poslat fotku z ULZ
a také Vám říct, že moje i Vaše tušení, že to tentokrát bude holčička, se vyplnilo.
Říkáme jí Julie.
Všechno se vyvíjí v pořádku, je zdravé a krásné miminko, termín porodu nám naplánovali na 24.9.
Určitě se zase ozvu a dám vědět.
P.S. Malá Vás také zdraví, zrovna začala kopat, jak Vám píšu tento mail :-)
Mějte se krásně.
Beruška 22.5.2009
Milá Beruško,
ta fotografie Vaší ještě nenarozené holčičky je krásná.
Teda ne fotografie, ale ta holčička je krásná!
Tady se zase děje jeden zázrak v přímém přenosu.
Ještě jednou moc gratuluju a budu se těšit na další zprávy.
W. 23.5.2009
Beruška 08.01.2009
© Wahlgrenis
08.01.2009
