wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Dva měsíce už manžel trpí, žádná léčba nepomáhá PEPÍČEK


Milá Wahl,
píšu ohledně dotazu na mého manžela.
Od května, kdy jsme se vrátili z týdenní dovolené z chalupy, se necítil dobře.
Ze začátku se jeho problémy projevily tak, že mu brněla celá páteř, postupně brnění přecházelo do nohou, začaly ho bolet oči, nevydrží dlouho u počítače, kdy předtím u počítače vydržel až do půlnoci, nyní se po dvou měsících cítí hodně oslabený ve svalech, že prý sotva jde.
Byl na různých vyšetření-boreliozy, rengenu plic, páteře, interně, neurologii, CT mozku, ovšem všude bez nálezu.
Kupujeme různé přípravky, Geladrink na klouby, Isostar na svaly, atd. ovšem nic nezabírá.
Vím, že každá nemoc je výkřik duše, asi jeho duše po něčem touží, něco se jí nelíbí, ale co??
Proč mu nikdo z lékařů neurčil žádnou diagnozu, na kterou by se léčil a léčba by už konečně zabrala?
Nevíš, kde může být problém?
Chceme miminko, tak chci, aby byl v pohodě, ale on je z toho psychicky už hrozně neštastnej... a ted se bojí, aby se vůbec jednoho dne postavil na nohy.
Taky mě napadlo, že v květnu jsme byli na chalupě, udělali jsme si výlet do dnes již zaniklé vesnici Skoky u Žlutic.
Tam je obraz Panny Marie, my jsme ji tam prosili o zdravíčko...
Napadlo mě, jestli jsme dobře udělali a nebo jestli se na manžela nenalepila nějaká duše, třeba z té vesnice?
Moc děkuju, jestli mi odpovíš
Petra 17.07.2009

Milá Petro,
potíže, které popisujete, neodpovídají věku Vašeho manžela.
Působí to na mě jako vykolejení ze směru, kterým se měl dát.
Staří lidé se do podobného stavu dostávají v okamžiku, kdy začnou rekapitulovat svůj život.
Tehdy zjistí, že nežili tak, jak by asi měli.
Pak se dostavují problémy, s kterými si doktoři nevědí rady.
Jenže v tomto věku se mnohé přičte právě k věku a vlastně už pak není co řešit.
Ve Vašem případě to ale vypadá na kontakt s duší Vašeho budoucího dítěte.
Možná to bylo právě na poutním místě, kam jste zavítali.
V rovině podvědomí se tohle téma objevilo, ale zasáhlo jinam, ne do radostného očekávání.
Spíše to vypadá jako impuls, který by Vašeho muže měl omezit pracovně, časově, materiálně.
Jako by snad tato dušička měla mít po narození mnohem větší nároky, než mají jiné děti.
Působí to na mě jako jakési zastrašení, nucené zastavení do chvíle, než zase dojde k vyladění.
Tahle duše je už duchovně hodně vyzrálá.
Víte, že děti si vybírají své rodiče podle jistých karmických vzorců (vycházíme-li z klasického početí).
Tohle miminko bylo v minulém životě Vaším partnerem, teď má přijít, aby si zajistilo tu bezvýhradnou mateřskou lásku.
O té se nepochybuje, ta směrem k dítěti obvykle přichází zcela přirozeně.
Váš manžel zřejmě v té podvědomé rovině vytušil svého soka.
Nejspíš pochopil, že po narození už nebudete jenom jeho, že se o Vás bude muset s dítětem dělit.
Jakmile se ale s touto dušičkou usmíří, přijme ji do svého života, jeho zdravotní problémy, které nemají reálný základ, pominou.
Wahlgrenis 17.7.2009

Milá Wahl,
moc děkuji za odpověd.
Vážím si toho, že jsi mi odpověděla.
Musím konstatovat, že, ačkoliv manžela vůbec neznáš, tak jsi se opravdu strefila, s tím, že došlo u manžela k vykolejení ze směru.
Ve všední dny přicházel domů až večer ( ...to by se měl omezit pracovně... ) a do půlnoci a o víkendech byl skoro celý den na počítači a stále se zabýval jen svými koníčkami,a často ani nevnímal okolí, ani když jsem na něj jenom promluvila.
Pak mi říkal, že nic o víkendu neudělá, když jenom jsem si chtěla pozvat nějakou návštěvu (... omezit se časově...)
Tak nějak jsem přemýšlela, jestli ta jeho nemoc by nemohla souviset s dušičkou našeho dítěte.
Protože mi bylo předpovězeno, včetně Tebe, že mi má miminko ted někdy vyjít, ale nebyla jsem si tím jistá, ty si mi to ale potvrdila!
Máš i pravdu v tom, že v jeho podvědomí se téma miminko objevilo, ale do radostného očekávání to nezasahovalo.
Spíš z něho vyzařovalo to, že chce mít miminko, ale měl k tomu přístup jako kdyby si měl brzo pořídit zas další technickou hračku.
( ...materiálně by se taky měl omezit,... protože jak vidí v letáku nějakou hračku -myslím technickou,tak ji hned musí mít )
Krom toho, že na miminku jsme pracovali pouze "fyzicky" od něho téma na miminko nepadla z jeho strany vůbec žádná řeč.
Tak ted od té chvíle, co jsem si přečetla Tvoji odpověd, se mu snažím vyslat signál, aby se nezabýval jen svou nemocí, co se má stát, to se stane a na netu jsem našla meditační hudbu ke komunikaci s miminkem, i před početím, tu si kupodivu stáhl a začal ji poslouchat.
Pak mi řekl, že si s dítětem hrál.
Taky se i dokonce učil dětské říkanky,které jsem mu podstrčila.
Od té chvíle po dvou měsících se mu spustila rýma.
Tak ted jsem zvědavá, jaký to bude mít dál průběh.
Dělám si naději, kterou jsi mi Ty dala, že jednou ( a doufám, že to bude už brzo ?? ) bude zase úplně v pořádku.
Stále to zatím jen vypadá, že lítá od doktora k doktoru a ty ho jen rychle odbydou,jen řeknou, že potíže má od psychiky.
Občas má deprese že ho nikdo neléčí a nechce léčit.
Ale když to vezmu zas jinak, tak si myslím si, že ač jsem z něho už psychicky zoufalá taky.
Manžel tuto lekci potřeboval, protože jinak by ho asi nic nedonutilo, aby se vůbec jednoho dne opravdu víc věnoval mně a miminku než počítači.
Ale mohla by ta lekce už skončit.
Také nechci v žádném případě svého manžela nějak hanit.
Bylo mi divné, že z ničehonic onemocněl, protože on zas nikomu neubližuje,
má třeba úctu k přírodě, dokonce i zachraňuje zvířátka jako šnečky, na procházkách, když ho uvidí na cestě- aby ho nikdo nezašlápl- tak ho dá do trávy, to se mi na něm líbí.
Ještě k jedné věci- uvedla jsem ho do meditace šestou čakrou -( zlehka jsem ji masírovala točivým pohybem,až pomalu upadl do mimovědomí a ptala jsem se ho co vidí, po té většinou pak usnul) při první meditaci viděl dřevěnou hospodu, sklep, pár bytostí, které se před ním schovávali, působily strašidelně, řekla jsem mu, at jim řekne, aby šli tam, kam patří, to udělal, taky viděl světlo a svoji meditační místnost, kde si povídal s dítětem, při druhé meditaci-žádné strašidelné bytosti už neviděl, viděl kytičky, zvířátka a oranžový balon.
Při třetí meditaci viděl holčičku s panenkou.
Není to zvláštní?
Jinak Ti ještě jednou děkuji a přeju Ti jen to nej!!!
Petra 25.7.2009

Milá Wahlgrenis,
stále přemýšlím, že bych se přihlásila do tvého ateliéru na osobní konzultaci.
Určitě se vzpomínáš, psala jsem ti ohledně mého manžela - "dva měsíce bez žádné léčby".
Psala jsi mi, že to vypadá na kontakt s duší budoucího miminka a že, když se manžel s dušičkou usmíří, tak jeho problémy pominou.
Dušička miminka už PŘIŠLA.
Jsem přibližně v 8. týdnu TĚHOTENSTVÍ, ale manžel je stále nemocnej, samozřejmě bez diagnozy.
Je mu sice už mnohem líp, ale ještě to není ono.
Nevím, jak by se už měl s dušičkou usmířit.
Snažím se ho k tomu vést, a připadá mi, že snad smířenej už je, na miminko se těší.
Ale nějak se necítí ještě úplně zdravej.
Jsem už z toho docela nervozní, chtěla bych si užívat těhotenství naplno.
Ráda bych zjistila, co nám tak dušička sděluje, jestli to tedy je možné.
Další otázky by se týkaly podrobnějšího rozboru z plástve, kde jsi mi už miminko předpověděla 8.6.2009, s tím, že přijde hodně vyzrála duše a pak i osobního horoskopu.
Jinak se měj moc hezky.
Petra 5.10.2009

Milá Wahlgrenis
píšu opět kvůli mému manželovi.
Už je půl roku doma, prodělal už hodně vyšetření i mag. rezonanci a samozřejmě mu nikde nic nenašli.
Byla jsem u tebe na konzultaci.
Zjistila jsi, že možná má asi dušičku jménem Václav Taras, snažila ses jí poslat tam kam patří, ale asi to nepomohlo.
Manžel má stále slabost v nohách, v páteři, to se u něj střídá, někdy si připadá, jak když má pytel cementu, bolí ho klouby.
Taky jsi říkala, že to vidíš na kontakt s duší našeho miminka.
Už jsme zkoušeli všechno možné, i povídat si s miminkem.
Zapálili jsme si svíčku a přiložila jsem ultrazvuk miminka na jeho srdce s tím, aby se usmířili.
Zkouším si s miminkem povídat sama po dobrém, někdy to nevydržím, tak už i po zlém.
Začínám být i vzteklá i mít vztek na duchovní zákony.
Pak mě to přejde a zas cítím pokoru k duchovním věcem, už si nevíme rady.
Chci mít manžela zdravého!!!
Petra 11.12.2009

Milá Petro,
usmíření miminka s manželem není možné přes obrázek z ultrazvuku.
Tohle se děje jinak, na podvědomé rovině.
Pokud v minulosti došlo ze strany přicházející duše k ublížení, je pravděpodobné, že na něho dopadá velká tíha.
Vztek ale nepomůže.
Jedinou záchranou může být láska.
Manžel to ale nejspíš vnímá jinak, je tady strach, minulost není dořešena.
Miminko přichází, aby napětí vyladilo, nechce konflikt.
Tohle je docela složité.
Chápu, že manžel nedokáže přijmout, že by si budoucí miminko mohlo něco diktovat.
Ale může.
Zkuste to prosím ještě, ale jinak.
W. 12.12.2009
Petra 17.07.2009

Milá Wahl,
posílám Ti fotečku z 3D ultrazvuku našeho miminka. Je hezká, že? Je úplně přitisknutý na mé děložní stěně. Tak snad to rozpoznáš, ale určitě jo. Je natočená pouze hlavička a vidět i ručička.



Snažím se mu dávat hodně lásky, pouštím mu někdy hudbu po miminka od Rolanda Sante a jinou. Taky se pokouším manželovi naznačit, že jeho dlouhodobé zdravotní problémy mají souvislost s kontaktem duší našeho miminka. Ale stále mám pocit, že mu to ještě nedošlo, nebo spíš tyto věci nechápe, i když je také duchovně založený, ale spíš na vědecky. Teď se mu stav trochu zlepšil, ale ještě to není ono, stále má slabosti v páteři nebo nohou a v očích vidí tečky, ale jinak vypadá zdravě.
Nedávno se vzbudil v noci a pak mi říkal, že je zvláštní, že se vzbudil v 3:33 hod. Podívala jsem se na Tvé stránky, co to je za znamení a přečetla si, že to může odpovídat jeho problémům jako informace shůry pro něj: Co myslíš?

3:33 hod.
Procházíte důležitou životní zkouškou, je nutná.
Nesnažte se jí vyhnout, nebo budete posunuti o stupínek níž.


Pak taky na ultrazvuku na vytištěné zprávě o miminku byl čas 13:13 hod. To asi může být informace pro mě v souvislosti s miminkem, takhle uvažuju. Ale nevím.

13:13 hod.
Dochází k urychlení vývoje, konec stagnace, jízda z kopce.
Odměna, potlesk, pochopení tam, kde vás dlouho nechápali.


Dnes mi manžel ráno říkal, že jsem s sebou škubala, jako kdybych měla epileptický záchvat, ale snad se mi jen něco zdálo. Jestli to nedělá miminko, prý jsem se sebou hodně škubala a hodně rychle jsem dýchala. Tak snad to nic neznamená.
Petra 14.01.2010

Milá Wahlgrenis
tak Ti slavnostně oznamuji, že se nám dne 6.5.2010 v 4:26 hod. přesně v den termínu porodu spontálně za 4 hodiny narodil Pepíček, měřil 53 cm, vážil 3870 kg.



Vypadá opravdu jako anděl, vychutnávám si ty chvíle, kdy ho držím v náruči a taky když mi saje z prsu - je přitom moc roztomilý.
Ještě jednou Ti děkuji za úplně přesnou předpověd, přesně jsi mi předpověděla moje otěhotnění i to, že ke mně přijde dušička chlapečka. Budu se mu snažit dát co nejvíc lásky.
Jinak manželovi je už líp od toho minulého roku, není to ještě ono, někdy se mu motá hlava, připadá mi, že mu ještě nedochází, že jeho nemoc souvisela s kontaktem s duší našeho miminka, i když jsem se mu to snažila dávat najevo, ale doufám, že jeho zdravotní problémy opravdu jednoho dne pominou a budeme všichni tři zdraví.....
Tobě přeje všechno nej...
Petra 17.05.2010

Milá Wahl,
posílám Ti další fotky našeho Pepíčka.-) a fotku pohled z okna porodnice.







Pepíček je kouzelnej, často se na něj dívám a jen se kochám, třeba jak krásně bumbá:-) nebo ho mám u sebe v postýlce, jak vidíš na fotce :-) To je fotka ještě z porodnice.
Včera večer, když jsem ho kojila, tak jsme spolu usnuli v posteli, ani nevím jak, tak spal se mnou celou noc :-) Jinak spí v noci v postýlce.
Jinak spinká přes noc pěkně, akorát přes den mám pocit, že mě někdy vysaje, někdy by byl přisátej u prsu stále, dudlík nechce, ten hned vyplivne, a když pláče, tak ho utěším jedině, když si ho přiložím k prsu a pak nic neudělám...
Nechci ho nechávát vyplakat, tak ho hned přikládám, a vše ostatní odkládám...
Petra 27.05.2010

Dobrý den milá pani Wahl,
nedá mi to, a chci blahopřát paní Petře k narození chlapečka.. Krásný příběh, i když nevím, jestli slovo krásný je tady to pravé.
Držím pěstičky, blahopřeji a zároveň jí přeji jen to dobré.
Je nádherné, jak dokázala trpělivě řešit "problém" u muže.
A je úžasné, že její muž aspoň částečně naslouchal a naslouchá.
Hodně pozdravů, energie a krásný den .

PS: S vděčností si pročítám Vaše stránky, jsou tak podnětné a čisté.
Děkuji.
Rosa 27.05.2010

Milá Wahl,
zasílám fotečky našeho Pepíčka, jak se krásně dívá do objektivu při koupání.








Petra 09.06.2010






© Wahlgrenis 08.07.2010

MIlá Wahl,
jsem moc ráda, že jsem Tě dnes viděla a mohla Tě navštívit i s Pepíčkem. :-)
Je to pro mě velice hluboký zážitek, a je to pro mě velice významná událost, že sis chovala našeho Pepíčka:-) :-)
Takový pocit, něco, jako kdyby ho na vlastní oči viděl a choval samotný prezident, v tomto případě ale převtělený Anděl:-) :-)
Jsem ráda, že ke mně "přiletěla" hodně vyzralá dušička, jak si mi předpověděla.
Pepíček nás stále něčím překvapuje.
Užívám si toto naše zázračné stvoření, nemůžu se třeba nabažit, když ho chovám a on mě upřeně pozoruje a směje se na mě, anebo když si povídá sám pro sebe a kope nožičkama, jako když jede na kole, nebo spinká a ručičky má, jako když se vzdává, to se taky nemůžu vynadívat. :-)
Jinak určitě beru Tvá dnešní slova na vědomí a budu se snažit být si jistá sama se sebou i s péči o Pepíčka, aby ta nemoc, která ke mně přišla jako varování, zase odezněla.
No, časem Ti napíšu, jak moc se mi toto pozitivní myšlení daří a jestli se mi podařilo se změnit. Jsem rozhodnutá nemoc úplně vymazat,- já když mi o něco jde, tak si za tím jdu...
Měj se moc hezky
Petra 09.07.2010

Krásné Vánoce pro Wahlgrenis:
- aby stále měla úsměv pro ty, kteří jsou smutní....
- aby stále měla po ruce andělskou radu pro bezradné a hledající....


Petra 22.12.2010






© Wahlgrenis 11.10.2011

Přejeme všichni tři všem od srdíček
chvíle klidu v záři svíček,
pohodu, úsměv ve tváři,
v příštím roce ať se každému vše vydaří!


Petra 23.12.2011

Milá Wahlgrenis,
tak Ti musím napsat, že můj muž se nyní cítí velmi dobře, až na občasné střevní potíže, ale to doufám, že se mu také vylepší.
Myslí si, že se mu „nemoc“ vyléčila po vitamínech a dalších všelijakých preparátech, já však stejně věřím Tobě, že se musel usmířit s duší našeho Pepíčka.
Jak jsi mi odpovídala na začátku tohoto našeho příběhu - tak manžel je teď opravdu zastaven pracovně, materiálně i časově... ale zdravotní potíže mu mizí... a má větší radost ze života....
Určitě manžel pochopil, že nejsem jen jeho.
Nevidím nyní, že by viděl v našem dítěti svého soka, jak to v některých jiných případech, jak u žárlivých tatínků bývá...
Pepíček je velkej mamánek, jak říká taťka, třeba z legrace otevře náruč a řekne Pepíčkovi: "Pojď ke mně“ a Pepíček utíká místo k tátovi ke mně se "zachránit“.
A to tátovi vůbec nevadí, nežárlí, nevadí mu, že máme mamánka.
Jak jsem psala, že manžel přistupoval k početí miminka, jako by si měl pořídit technickou hračku, tak nyní to tak opravdu už necítím.
Má ke svému malému lumpíkovi velkou citovou vazbu, a taky velkou slabost, nedokáže se na něj dlouho zlobit.
Všechno mu odpustí, když něco provede, tak se táta zlobí spíš na mě než na Pepíčka.
Jak jsem dále psala, že si manžel s dítětem hrál v meditaci, tak si opravdu nyní spolu hrajou, tátu si často vyžaduje na hraní, dokonce si slovní zásobu nebo zvuky zvířátek pamatuje tak, jak ho to učí táta.
Mrzí mě, že jsem tenkrát nedopsala pořádně větu, že si v meditaci manžel hrál s dítětem s míčem, napsala jsem jen, že si hrál, teď už je pozdě to napravit, protože míče Pepíček miluje.
Dokonce už ve dvou let umí kopat do balónu, to ho taťka naučil, ale stejně mám radost a poslech manžela meditační CD “Rozhovor s nenarozeným miminkem“ neskrývá můj údiv, jak podvědomí ještě nenarozené dušičky si hodně pamatuje, když už je na světě.
Stejně tak neskrývám v sobě můj údiv a úctu k Tobě, jak si vše naprosto DOKONALE v našem příběhu odkryla.
Předpověděla jsi mi miminko i dne 8. června 2009 na červnových pondělcích v Pardubicích, kam jsem šla spíš ze zvědavosti, protože si mi už stejně v roce 2006 v offline konferenci na mojí otázku, kdy budu mít miminko, sdělila, že si musím cca 4 roky počkat, až se můj organismus zklidní, což si měla taky pravdu.
Nyní se cítím už psychicky vyzrála, kdežto před čtyřmi roky jsem určitě ještě nebyla a na ten červnový pondělek jsem určitě nešla z důvodu, že nemůžu otěhotnět, ale spíš, jak to po těch čtyřech letech vypadá...
A pamatuju si Tvoji větu, že miminko tu vidíš - mám v živé paměti Tvůj výraz: „Hm a dokonce anděl, svítící bytost, chlapeček..."
A představ si, že mi dost cizích lidí říká na ulici, že mám hezkého chlapečka, že vypadá jak anděl, nebo si to řeknou jen tak pro sebe.
Převažuje starší generace, která mě na ulici osloví, ale i ostatní, co Pepíčka znají, mi to říkají.
To mi dělá moc dobře.
Vážím si svého dítěte, vážím si toho, že je úplně zdravej, v noci krásně spinká 12 hodin v kuse - přičítám si to, že se o něj dobře starám, že toho nedělám moc špatně, jak radíš ostatním maminkám, které mají nemocné děti, my máme problém akorát s očičkama - se šilháním.
V září ho čeká operace, ale studuju knížku „Co nám tělo říká“ od Miroslava Hrabicy, kde píše, že pokud nastane chaos v myšlení dítěte nebo po něčem silně touží, tak ztrácí zrakové osy vyváženost - duchovně je na vině chtivost, netrpělivost (což Pepíček netrpělivej je) nebo velká touha po lásce a zájmu dospělých, tak se podle toho snažím řídit, ale nevím, jestli to pomůže.
Na operaci se ho bojíme oba pustit, ale snad to dobře dopadne...
Vážím si toho, že mám duchovně vyzrálou bytost, cítím, že je to převtělený anděl, který si sem přišel dozvídat se, jak to tady na světě vůbec chodí a hrát si, jak se to zpívá v této mé oblíbené písničce .
Náš andílek se raduje ze všeho, co vidí kolem sebe, radostně běhá ke svým oblíbeným atrakcím pro děti, líbí se mu kytičky, vodička, stromy, travička...
A já Ti na závěr říkám: DĚKUJI.


Petra 05.08.2012

Milá Wahl,
slíbila jsem Ti, že napíšu, jak se nám daří v pokrocích s Pepíčkem, tak začnu nejdříve malováním.
Jak jsi psala o kreativitě dítěte, že každý obrázek, i každé dětské a neumělé vyjádření na obrázku je jedinečné, že se nemá posuzovat, porovnávat, gumovat - tak Ti posílám naskenované obrázky Pepíčka, co maloval:
Ten obrázek malovaný vodovkama, maloval na podzim 2014 v normální školce, ostatní obrázky maloval tento školní rok ve speciální-logopedické školce.









Logopedka ve školce obrázky zakládá vždy do desek logopedie, kam píše i pokroky dětí.
O Pepíčkovi za duben-květen psala logopedka pozitivně, že na individuální logopedii chodí velice rád, pracuje s chutí, akorát práce ve skupinové logopedii je pro něj náročnější, kdy si musí udržet pozornost po celou dobu, i když není obrácena na něj, ale na jiné děti.
V rozvoji řečových schopností je stále aktivnější.
Zlepšil se v nácviku sebeobsluhy i chování u stravování.
Doma jsme udělali pokrok, že už je dokonce od velikonoc bez plen na noc.
Do té doby je nosil, teď se už chodí i vyčůrat v noci, když se vzbudí.
Jen někdy se občas zapomene a je pročůranej.
Ale to už tak neřeším.
Mám i pocit, že se trochu v mluvení zlepšil, ještě mu sice není rozumět úplně, ale i logopedka říkala, že mu na začátku vůbec nerozuměla.
Jak jsem psala, že když jdeme do školky, tak ve školce začne brečet, tak nyní vůbec nebrečí.
Nemůže se dočkat, až mu pomůžu sundat botičky, převléknu ho, to ho nemůžu už ani udržet, už říká: Hrát hrát, pak otevře dveře třídy a vletí tam, a už o něm nevím...
Ve čtvrtek měli i nocování ve školce, a to bylo bez problému.
Večer psal vedoucí učitel, že byl den fajn.
Jak jsem psala, že se vzteká, když není volné místo v MHD, tak musím říct, že máme štěstí a volné místo aspoň pro Pepíčka vždycky najdem...
Jen když je plné metro, tak počkám na další a pak už je to bez problému.
Jak jsem psala, že strká do dětí na houpačce a chce se houpat, tak už se to velice zlepšilo.
Už vydrží čekat, i když ne dlouho.
Nestrká tak už do dětí.
Teď jsme taky čekali na čarodějnice na trampolínu, tak chvíli čekal, ale když je to delší doba, tak už mermomocí chce jít.
Jinak jeho lumpárna byla, že mi jednou utekl v Pardubicích v Hyperalbertu s vozíkem-autíčkem jako kupující.
Já jsem si prohlížela zboží, říkám, aby chvíli počkal, najednou byl pryč.
Našla jsem ho u kečupu (má strašně rád kečup).
Prohlížel si oddělení kečupů a byl vysmátej, že našel kečupy.
Přesně si pamatoval, kde kečupy jsou, i když jsme před tím dlouho v Pardubicích nebyli.
Jinak si za hraní hodně oblíbil nádobí.
Má sadu dětského nádobí a tu si sám myje, je třeba v koupelně a myje si to pod vodou a krásně narovná do dětského odkapávače.
Nebo si jezdí doma metrem - má takovou kulatou krabici od kostiček, kterou používá jako metro a prolézá dětským tunelem a hlásí si stanice.
Tak to je asi zatím všechno.
Moc a moc Ti děkuju, za to, že JSI.
Brzo se uvidíme.
Petra 01.06.2016

Milá Wahl,
ještě zasílám jeden obrázek, co maloval Pepíček ve školce...
Některé obrázky vyvěšují ve školce na nástěnku, jako třeba tento:



Petra 07.06.2016


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.