Dcerka mi pořád ukazuje "další maminku"
Mila Wahlgrenis,
mozna jsem toto tema na Tvych strankach prehledla, proto se dovoluji na Tebe obratit. O jemnohmotnem svete jsem se uz na Tvych strankach a seminarich leccos dovedela. Presto mam otazku smerujici k me dceri. Jak uz jsem Ti kdysi psala - prisla k nam diky Tobe. Dnes je
Ellince rok a deset mesicu.
Prakticky co si pamatuji, tak uz asi od pulrocniho miminka komunikuje oblicejovymi gesty s pro me neviditelnym svetem. Pozdeji zacala toto komentovat a ukazovat mi pany nebo nany (tak rika panenkam s dlouhymi vlasy). Nyni mi porad ukazuje "dalsi maminku". Dnes rikala, ze je s nami v pokoji a moc krasne se na ni usmivala, mavala a volala "pa pa maminko". Moc si nevim rady, jak se v teto situaci chovat. Samozrejme nic nevidim, ani necitim. Jsem totalne v rozpacich. Nechci malou nejak tlumit a brat ji jeji svet. Vzdycky alespon reknu, ze ma dotycne osoby pozdravit. Nazory mych znamych se ruzni, nekteri rikaji, ze si mala vymysli. Nevim vsak, zda tak male dite je schopno takovych fantazii. Moc Te prosim o Tvuj nazor.
Dekuji Ti
Ašin 04.01.2010
Milá Ašin,
myslím si, že dcerka si určitě nevymýšlí, jak Vám tvrdí někteří. Myslím, že malé děti s jemnohmotným světem komunikují zcela běžně. Já sama mám z dětství zážitek, který si pamatuji dodnes. V mém pokojíčku byla se mnou paní, vím pořád přesně, jak vypadala, i když je to už přes 30 let. Byla noc, rodiče spali vedle v ložnici a já seděla u svého stolu na židli, kde mě na klíně chovala paní, ke které jsem se tulila a ona mi říkala, že už musí jít. Já jsem ji držela pevně kolem krku a nechtěla ji pustit, cítila jsem k ní vřelý vztah.
A to jsem s rodiči měla vždy vřelý vztah (a mám dodnes). Potom se už nevrátila, ale já jsem na ni nezapomněla...
Zuzana 04.01.2010
Milá Wahlgrenis,
včera jsem reagovala na sen od Ašin o "druhé mamince". A dnes v noci za mnou přišel synek. Dlouho jsme nespali a probírali jeho sen. Dnes ráno jsem mu dala barvičky, aby ho zaznamenal i vizuálně.
Teď děj snu: seděli jsme prý celá rodina v obýváku a manžel šel na balkon a zatleskal, tím přivolal vílu. Ta přiletěla za synkem, měla prý můj obličej a růžové tváře a závoj z mlhy těchto barev: zlatá, žlutá, zelená, růžová a fialová, rukávy diamantové. Za nějakou dobu už musela letět a synek jí nechtěl pustit, byl smutný, tak ji manžel prý ještě třikrát na chvilku zavolal, ale ona už musela letět. Syn plakal a seděl mi na klíně a já jsem ho utěšovala.
Když jsme to v noci probírali, říkala jsem mu, ať není smutný, že má velké štěstí, že ji mohl vidět, že každý to štěstí nemá. Ptala jsem se ho, zda to byla moje duše nebo to byla jiná duše jen s mojí podobou - říkal, že to byla víla nebe.
Je to krásný sen. Budete li moct něco mi k němu zas napsat, budu ráda. Nechci Vás ale obtěžovat. Sny se snažím si vykládat sama, ale poslední dobou jsou trochu jiné a všem úplně nerozumím. Když ale před spaním poprosím o pomoc k lepšímu porozumnění, dostane se mi jí...
Děkuju
Zuzana 05.01.2010
