Nemá naše miminko kompletní genetickou výbavu?
Dobrý den,
po přečtení Vašich internetových stránek jsme se rozhodli na Vás obratit s prosbou o pomoc v rozhodování,
zda podstoupit ukončení těhotenství.
Po odběru plodové vody nám bylo řečeno, že miminko, které čekáme, nemá kompletní genetickou výbavu
a tudíž je velká pravděpodobnost, že se narodí postižené.
Bohužel prý nedokáží z žádných dalších vyšetření zjistit míru ani přesnější typ poškození
(bylo nám řečeno, že se jedná o typ nálezu, který se vyskytuje tak vzácně,
že nemají téměř žádnou statistiku ze které by se dalo vycházet).
Vzhledem k tomu, že jsem již ve 20. týdnu těhotenství,
cítím pohyby a při každém dosud podstoupeném ultrazvukovém vyšetření mi bylo řečeno,
že je to pěkné a velice aktivní miminko, prosím o Vaši odpověď,
pokud možno v co nejkratším čase.
Zajímá nás Váš pohled nejen na interupci,
ale i na to, zda mi dokážete osvětlit konkrétněji možné poškození dítěte.
V případě, že se budu muset rozhodnout pro nejhorší variantu, ráda bych tento zákrok podstoupila co nejdříve.
Předem děkuji a čekáme na Vaši odpověď.
Smutná maminka 29.9.2008
Milá Smutná maminko,
některé dopisy jsou tak smutné...
Tolik bychom si přáli radost a lásku a pochopení a zdraví... navěky...
Ale občas přijde odněkud nějaký škrt, jako bychom neměli jít dál.
Někdo nám hodí před cestu kládu, aby bylo složité přes ni přelézt,
anebo nám dokonce na té naší oblíbené silnici vyroste skála.
Kdybyste chtěli jet právě tímto směrem, museli byste se hodně snažit.
Sbíječka - rozbít skálu - to by trvalo dlouho - pak kameny uklidit - a pak někdy projet...
Chápete, že se musíte vrátit a jet úplně jinou cestou.
Ještě nikdy jsem žádné těhotné ženě neřekla, aby šla na interrupci.
Naopak, život by měl dostat šanci, i když okolí říká, že ne.
Ve Vašem případě bych ale věřila lékařům.
Mezi Vámi a manželem je nádherná láskou, proud, který by neměl být narušen.
Miminko přicházelo očekávané, všichni se těší...
Ovšem on do života moc šancí nemá.
Jeho cesta by skončila mnohem dřív, než by se vůbec mohl rozkoukat.
Působí to na mě tak, jako by spolu jednotlivé části těla nechtěly nebo nemohly komunikovat.
Jako by se akždá snažila o něco jiného a nebyla možná souhra.
Je to opravdu hodně patologický jev.
Jeho cesta sem do tohoto života vůbec ani jednoznačná, nesvítí žádná zelená.
Nejsou tady žádné fanfáry.
Vypadá to, jako by Vám tohle miminko jenom mělo naznačit, že takhle vypadá láska, ale že už stačilo...
Už jste se těšili moc dlouho.
Uděluje Vám tady jakousi lekci z vyššího pohledu, snaží se vyrovnat minulý dluh.
Měli byste si s mužem uvědomit, že tohle ale není konec Vašeho života.
Je třeba přijmout tuto ránu osudu jen jako zastavení.
Nesmíte se ale na nikoho a nic zlobit, přijměte ji, pokud to jen trochu půjde s díky.
Nic není náhoda, všechno má nějaké své odůvodnění.
Nesmíte se trápit, zase pro Vás na obloze vyjde slunce, nebojte.
Nenastává teď období černoty a zla.
Jen chvíli máte postát, nikam neutíkat.
Zase u Vás poměrně brzy zaťuká nová dušička.
Bude to možná hodně těžké, ale nesmíte se trápit a hlavně nikoho vinit.
Za to nikdo nemůže, takhle vypadá účtování dvou duší.
Potom bude stav vyrovnán, vzduch se vyčistí a zase bude dobře.
Držte se spolu za ruce, Vaše cesty se nesmí teď rozdělit.
A slzy nechte, ať stékají po Vašich tvářích.
Jsou slané, ale mají úžasnou očistnou roli.
Uvidíte, zase bude dobře...
© Wahlgrenis
29.09.2008
Dobrý den Milá Wahlgrenis
nedá mi to, prostě musím reagovat na příběh smutné maminky.
Velice mě překvapila Tvá odpověď.
Nemůžu pochopit, že jsi Smutné mamince poradila dát miminko pryč.
Přece je to proti Tvým zásadám.
Vždy radíš, že se nic neděje náhodou.
Co když je to miminko pro smutnou maminku a jejího manžela krok dál.
Já jsem také postižená,
hodně jsem si od dětství protrpěla, ale jsem své mamince vděčná, že mě tehdy nedala pryč
a že si mě nechala přes všechna rizika, která toto rozhodnutí mělo.
Jsem šťastná, že se můžu starat o své děti, že prostě můžu žít.
Doufám, že se smutná maminka rozhodne správně,
myslím, že to miminko si zaslouží se narodit.
Tobě velice děkuji za to, že jsi,
protože jsi to byla Ty, kdo mi ukázal cestu, kterou se mám dát.
Jsi světlo na konci tunelu.
Děkuji.
Lucka 29.9.2008
Milá Lucko,
samozřejmě se maminka rozhodne podle svého, nic jí nediktuju.
Já jsem se dívala, o co tady jde.
Někdy ale cesta dál opravdu nevede.
Nepsalo se mi to snadno, ale naděje na život zde příliš není.
Ostatně i já jsem měla problém poskládat slova za sebou...
Věřím, že bude to, co být má.
W.
29.9.2008
Dobrý den,
moc zdravím po Novotného lávce... :-)
Jen bych chtěla Lucku uklidnit,
že odpověď je spíše o tom, že ne všechna postižení jsou slučitelná se životem, ač medicína je vskutku daleko...
Nemám pocit, že je radou pro Smutnou maminku k ukončení těhotenství...
Je to nástin událostí příštích, událostí možná krutých...
I jedna slavná herečka, několikanásobná maminka prožívala krutý příběh před zraky celého národa, pomoci nebylo...
Odpověď je pohlazením a světlem do budoucna.
Přeji hodně síly a lásky
Marcela 29.9.2008
Milá Wahlgrenis,
omlouvám se Ti,nemám právo psát Ti takový email.
Ty víš... Promiň...
Přeji Ti krásný slunečný den.
Doufám,že se na mě nebudeš zlobit za mou reakci.
Lucka 29.9.2008
Milá Wahlgrenis,
je mi tak ouzko z dopisu od smutné maminky.
Nevim, co na to říct ale chtěla bych, aby věděla, že na ní někdo myslí.
Že jí někdo drží palce, aby vše zvládla.
Přeju jí i manželovi, aby byli moc silní a přese všechno se dál milovali, jak to jen jejich srdíčka dokážou.
A ještě cítím potřebu mamince připomenout, že jestli na ten zásah půjde, ať nezapomene všechno miminku vysvětlit.
A nejlépe několikrát.
Moc držim palce, ať se správně rozhodnete.
Srdíčkový pozdrav posílá,
Laryanis 1.10.2008
Milá Wahlgrenis,
musím reagovat na tento příběh, je tak podobný tomu mému.
Podobná věc se mi stala právě před dvěma měsíci.
Čekali jsme s manželem druhé dítě a moc se na něj těšili.
Termín jsem dokonce měla vypočítaný přesně na Štědrý den
a moc jsem se těšila, že budeme mít krásný dárek v čase vánočním.
Už od začátku těhotenství jsem měla takové zvláštní pocity, že něco není v pořádku.
Přišlo mi, jako kdybych v sobě nosila nějakého parazita.
Teď to zní asi trochu tvrdě, ale i pro mě to bylo těžké a špatné myšlenky jsem se snažila hned zahnat
a říkala si, že bude vše v pořádku.
V sedmnáctém týdnu těhotenství jsem se náhle dozvěděla, že naše miminko má četné vývojové vady.
Lékaři mi to podali tak, že miminko je na 99 % poškozené, a že jeho poškození není zřejmě slučitelné se životem.
Přesto miminku v tu dobu srdíčko tlouklo a já si dodnes vyčítám, že jsem mu tu šanci na život nedala
a přerušení těhotenství jsem v tu chvíli chápala spíše jako rozkaz.
I když se svému nenarozenému miminku snažím vysvětlit všechny důvody, proč se nemohlo narodit
a žádám ho odpuštění, stále ve mně hlodá červík pochybností.
Moc moc bych chtěla být zase těhotná, ale nevím, jestli si to vůbec ještě někdy zasloužím.
Smutné mamince moc držím palečky, aby se rozhodla správně.
Milá Wahlgrenis Vás moc prosím, kdybyste mohla napsat nějakou radu nebo vysvětlení i pro mě,
proč se tak stalo a jestli jsem se rozhodla správně, budu vám moc vděčná.
Děkuji.
Krásný sluníčkový den všem přeje
Martina 02.10.2008
