Jsme nyní v nemocnici se zánětem varlete
Vážená paní Wahlgrenis,
asi před deseti lety jsem Vám psala, jak mi náhle odešel tatínek a jak těžce to celá naše rodina nese.
Tenkrát jste mi napsala, že se má jeho duše do naší rodiny vrátit jako chlapeček.
V dnešní době mám dva syny (Davídek 3 roky, Dominiček 4 měsíce), tak si občas říkám, že se třeba jeho dušička vrátila v jednom z nich...
A právě s Dominičkem jsem nyní v nemocnici se zánětem levého varlete.
Minulé úterý ráno jsem při přebalování zjistila, že je varle větší, takové červenofialové a na pohmat je v něm útvar, který tam nemá co dělat.
Jela jsem tedy s ním k dětské doktorce, která nás poslala do nemocnice s podezřením na hydrokýlu (vodní kýlu).
Tady nám na základě ultrazvuku diagnostikovali zánět levého varlete.
Domínek dostal antibiotika do žíly a zůstali jsme zde od úterý do čtvrtka.
Pustili nás domů se sirupem.
V pátek se to začalo opět rapidně zhoršovat.
Chlapeček skoro celou noc nespal a brečel, tak jsme museli v sobotu ráno zpátky.
Podle nálezu na ultrazvuku se doktoři začali domnívat, že by mohlo jít o torzi (přetočení) varlete.
To by musel na operaci a varle by mu bylo odstraněno.
Další den už tuto možnost vyloučili a zůstali u zánětu.
Wahlgrenis, i když dobře vím, že Váš čas je velmi drahocenný, mám k |Vám velkou prosbu.
Mohla byste se, prosím, podívat, co tomu našemu chlapečkovi vlastně je, proč se tomu tak děje a jaké má vyhlídky do budoucna.
Tím myslím, zda se zánět nebude mít tendenci vracet.
Je mi ho moc líto.
Přeci jen mu včera byly teprve 4 měsíce.
Je jinak moc hodný a tady v nemocnici oblíbený.
Budu velmi vděčná za jakoukoliv Vaši odpověď.
Přeji Vám krásné podzimní dny.
S pozdravem
smutná Ivča 09.11.2016
Milá smutná Ivčo,
možná už jste pochopila, že všechno se děje tak, jak se dít má.
Nic není špatně.
Ve Vašem dotazu je spousta strachu, ale ve skutečnosti se znepokojovat nemusíte.
Nad Vaším chlapečkem je obrovská ochrana shora.
Vypadá to, jako by si jeho duše potřebovala touto lekcí, kterou s ním právě v těchto dnech prožíváte, uvědomit, že je MUŽ.
Je to posun na přirozenou vlnu, kde se před ním otevírá náruč.
Neměl by zažívat znejistění, měla byste být s ním.
© Wahlgrenis
11.11.2016
Milá Wahlgrenis,
mnohokrát děkuji za Vaši odpověď.
Po jejím přečtění jsem pocítila takový zvláštní, hřejivý pocit u srdce:.
Včera odpoledne nás pustili z nemocnice domů.
Pevně věřím, že už se tam nebudeme muset vracet.
Sice to není ještě úplně v pořádku a Domínek musí brát antibiotika, ale snad je to na dobré cestě...
Doufám...
Ano, pochopila jsem, že ne všechno mohu ovlivnit, i když bych stokrát chtěla.
Svoji maminku mám velmi ráda, ale poslední roky se mi tak vzdálila, že společnou cestu k sobě si už asi nenajdeme.
Mrzí mě to a opravdu jsem se snažila to změnit, ale sama na to, bohužel, nestačím...
Obě své děti velmi miluji, i když mi také nějakou dobu trvalo, než jsem pochopila, že Davídek nikdy nebude jako ostatní děti, že je někde jinde, a tak ho s nimi nemůžu srovnávat.
Téměř od malinka jsou s ním velké problémy s jídlem...
Asi dvakrát se byl podívat za Domínkem v nemocnici, pak v noci křičel jeho jméno ze spaní a dnes mi vypravoval, že se moc bál, aby Domínkovi neumřela hlavička.
Na kluka je až moc citlivý a bojácný...
Když jsem ho včera uviděla, úplně se mi sevřelo srdce.
Za tu dobu, co jsme byli s Domínkem pryč, značně pohubl.
Z drobného obličejíčku na mě hleděla dvě veliká hnědá kukadla, která jako by říkala: "Tak už jste konečně doma."
Mějte se krásně a moc, moc děkuji za řádky plné útěchy a naděje.
Ivča 12.11.2016
Milá paní Wahlgrenis,
tak ani na podruhé jsme se doma dlouho neohřáli.
V pondělí Domínek dobral antibiotika a vše se zdálo být na dobré cestě.
V úterý byl veselý a usměvavý, až k večeru začal být mírně podrážděný a v noci se poměrně často budil.
Ráno kolem půl sedmé jsem při přebalování opět zjistila, že se mu varle mírně zvětšilo a o hodinu později už to vypadalo dost děsivě.
Nebylo na co čekat.
Bylo jasné, že Dominiček musí zpět do nemocnice.
Hned šel na operační sál.
Při operaci se zjistilo, že měl ve varleti dutinku, do které se antibiotika neměly šanci dostat, a z tohoto důvodu se zánět nikdy nepodařilo úplně doléčit.
Dnes je pátek, stále jsme v nemocnici, ale snad už je to nejhorší opravdu za námi.
Vyhráno ještě nemáme, ale modlím se a pevně věřím, že tentokrát už to opravdu vyjde a nad Domínkem bude opět svítit sluníčko.
Je to veliký bojovník.
Musí mít bolesti, ale přesto se mě snaží rozesmívat.
Mějte se krásně.
Ivča 18.11.2016
