Chtěla jsem s ní začít hrát hru s bubáky
Hezký večer Wahlgrenis,
po nějaké době Vám opět píšu a posílám moc pozdravů.
Radeček už bude mít pomalu šest let a Verunka měla dva roky .
Jsou úplně každý jiný.
Radeček je takový tichý, citlivý chlapec a Verunka je pravý opak - tvrdohlavá, nenechá si nic líbit.
U Verunky nastal stejný problém jako před dvěma lety u Radečka, a to
strach z bubáků .
U ní je to horší průběh.
Má záchvaty strachu, z ničeho nic se celá roztřese, chce vzít do náručí, pláče a opakuje bubu.
V noci se budí strachem, ve dne se bojí, když jsme i někde na návštěvě.
Pořád opakuje bubu a jenom se chvěje.
Chtěla jsem s ní začít hrát hru s bubáky, jako před dvěma lety s Radečkem, ale ona ještě nemluví, nekreslí, nechápe, co po ní chci.
Nevím, jak to řešit, co mám dělat, aby se tak nebála.
Proto Vás moc prosím o radu.
S láskou
Katka 02.06.2015
Milá Katko,
jako nemůžeme přistupovat ke dvěma nemocným stejným způsobem, nelze ani v případě dvou sourozenců řešit stejný problém stejně.
Veronika je velice citlivá holčička, vnímá, co se kolem ní děje, i když Vám se nic z toho ukazovat nemusí.
Připadá mi, že to není otázka času, abyste právě teď a tady bubáky z jejího života vyhnala.
Vnímám duši z minulého života, která byla pro ni (duši Veroniky) velice důležitá.
Nebyla zde ale vstřícnost a láska, ale spíše touha - ze strany duše Veroniky.
Tento muž byl pro ni v nějakém smyslu nedostupný, mohl být autoritou, kněžím.
Ona s ním mohla být propojena pouze přes jisté obchodní záležitosti, ale nic jiného prostor nemělo.
Má dáti - dal ... a odchod.
Ona si pokaždé představovala, že z jejích očí pochopí, jak to k němu má.
Nic takového se ale nestalo.
Byla zde i jistá sociální nerovnováha.
Na straně duše Veroniky mi přichází velké trápení, život bezt naplnění.
Vypadá to, jako by pouze tento muž byl pro ni tím jedním jediným na celém světě.
Nikoho jiného milovat nemohla.
Tento muž byl proti ní i výrazně starší a jednoho dne zemřel.
Ale ona tuhle silnou osudovou ztrátu neustála.
Nedokázala si představit, že by měla tady - v životě - zůstat bez něho.
Volí proto dobrovolný odchod ze života.
Tohle byl příběh z minulého života.
Teď se ještě potřebujeme dostat k tomu, co s ní teď udělat, jak to celé posunout.
Veronika je příliš malá, aby cokoli vědomě zvládla.
Ale přišla sem do tohoto života díky Vám, Vy jste pro ni tou branou, která se otevřela.¨
Vy teď můžete jednat jejím jménem.
Stav, v kterém se nachází, je tak trochu nemocný.
Sama píšete, jak je vyděšená, jak se celá třese.
Její duše ví, že sebevražda v minulém životě z nešťastné lásky nebyla v pořádku.
Připadá mi, že byste mohla jejím jménem napsat tomu muži odpouštěcí dopis.
To už budete vědět...
Píšete to Vy, protože ona je malá.
Důležité je, aby bylo pojmenováno, že všechno se děje tak, jak se to dít má.
Okamžik smrti byl pro ni v tu chvíli vysvobozením, jinak by to nezvládla.
Tehdy to bylo jediné možné řešení.
Nemají tady být žádné výčitky, žádné omluvy, prosby o odpuštění, i když se ten dopis tak jmenuje.
Připadá mi, že je důležité tohle pojmenovat.
Duše Veroniky by se potom měla v sobě jakoby usadit, zakořenit.
Minulost ji přestane tížit.
© Wahlgrenis
04.06.2015
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za Váš email a za informace týkající se Veroniky.
Vše jsem udělala tak, jak jste mi poradila.
Strach z bubáků stále přetrvává, jsou dny, kdy je vše v pořádku a dny, kdy mám záchvaty strachu.
Nevím, jestli po odpouštěcím dopisu by měl strach z bubáků hned odeznít nebo strach bude odeznívat postupně.
Určitě Vám ještě napíšu, jak to se strachem vypadá.
Wahlgrenis, ještě jednou děkuji, moc si Vás vážím a mám Vás moc ráda.
Přeji vše dobré.
S láskou
Katka 22.06.2015
