Po třech hodinách začal zase brečet, že do školky nechce
Dobrý večer,
obracím se na Vás pro radu, protože jsem už zoufalá a kamarádka mi doporučila Vás, že byste mi mohla poradit.
Mám 3 děti a čtvrté ke na cestě.
Nejstarší dceři bude 20 let, synovi 15 a Matyáš bude mít v lednu 3 roky.
Začal chodit do školky v květnu, ale po měsíci, kdy to nezvládal, jsem na doporučení paní ředitelky školku ukončila a nastoupil po 3 měsících dnes.
Ve školce celé 4 hodiny probrečel, když jsem si pro něj přišla, tak slíbil, že tam zase půjde, ale po 3 hodinách začal brečet, že do školky nechce.
To mu vydrželo až do večera.
Měl by zatím chodit 2 dny v týdnu na dopoledne.
Přitom je společenský, dětí se nebojí a myslím, že je i vyzrálý.
Když je se mnou doma, tak se nudí a jen kouká na pohádky.
Prosím o radu.
Už fakt nevím co s ním.
Děkuji
Miška 03.09.2014
Milá Miško,
mohu se zeptat na úvod: Vy se ptáte, proč Vaše ještě ani ne tříleté dítě nechce chodit do školky?
V květnu, jak píšete, že začínal chodit do školky, mu byly dva roky a čtyři měsíce.
To, co Vy hodnotíte jako jeho nudu, je pro něho stav pohody.
Je ve věku, kdy maminku potřebuje... aspoň vidět.
Vypadá to, že máte sundat své růžově brýle.
Tyto Vaše plány jsou směrem ke chlapečkovi jako necitlivé, vypadá to, jako by Vaše budoucí stavba neměla vyrůst.
On to nevnímá příjemně, spíše jako zradu, do které se mu samozřejmě nechce vstupovat.
Ani nevíte, jak rád by byl ve Vaší blízkosti, jak rád by v tomto úžasném stavu "nicnedělání" zůstal co nejdéle.
Nechce, aby se věci posouvaly, nechce, aby rostl, nechce, aby náhle přestal být tím opečovávaným miminkem.
Pravděpodobně si v sobě řeší také svůj vnitřní boj k ještě nenarozenému sourozenci (holčička?).
Vnímá, že si Vás potřebuje uchovat pro sebe naplno co nejdéle.
Samozřejmě to nebude trvat věčně, miminko se narodí a on bude muset tento fakt chtě nechtě přijmout.
Časem se spolu sladí.
Nad tím je vyšší dohled, z toho obavy mít nemusíte.
V této době je ale školka malým vnímána jako násilný proces, z kterého se sám nedokáže vymanit.
Musí se podrobovat programům v přesných časových úsecích, které mu nevyhovují.
Je tady jistý režim, jehož on se musí stát součástí, aniž o to stojí.
Jsou tady věci, které se mu nelíbí.
Doma s Vámi je všechno tak jiné, hladivé, příjemné...
Hlavně jste tady Vy a on tak napřímo jako ve školce nic nemusí.
Mohla byste se pokusit vtáhnout ho do svého života, aby jen pasivně nečekal, co před něho postavíte.
Každý den je možné prožít jako dobrodružství - cesta na nákup, věšení prádla, uklízení nádobí, povídání si úplně o všem.
Dítě má dojít k vlastní důležitosti, že ho potřebujete, tím právě v této době vytváříte důležité propojení, tzv. tým.
"Kolektivní procesy" mohou ještě počkat.
© Wahlgrenis
09.09.2014
Milá Wahl,
pamatuju si, když jsem jako malá bývala u babičky, na ten pocit, že nic nemusím...
Není to flákání se ani nuda, je to bytí sám se sebou...
Teď mi to připada jako luxus...
Jen být...
Pozorovat vaření, práci na zahrádce...
Prostě být... a nemuset se snažit nikomu zavděčovat a něco dokazovat...
Tohle je někdy víc, jak nejlepší školka.
Rudbekie 10.09.2014
Milá Wahlgrenis,
děkuji za Vaše slova.
Dnes jsem chtěla vést dcerku do miniškoličky (17 měsíců).
Nikam nejdeme...
Sandra. 10.09.2014
