Den ze dne se začal bát, říká, že vidí samé bubáky
Milá Wahlgrenis,
chtěla jsem Vás poprosit o radu týkající se
Radečka .
Den ze dne se začal bát.
Říká, že vidí samé bubáky.
Bojí se i za světla.
Nechce jít sám do druhé místnosti.
Večer je to daleko horší.
Nikdy jsme ho nestrašili a ani ho moc nezajímají pohádky, kde by strašidla mohl vidět.
Nejdříve se bál doma, teď už i u babičky a všude tam, kam přijdeme.
Nevím, jestli to souvisí s naší výchovou nebo s něčím jiným.
Slyšela jsem, že je to v dětství normální, ale mně jeho strach normální nepřijde.
Do toho nám začnou padat obrazy a já mám v noci pocit, jako by mě někdo hladil po rukách studeným vzduchem.
Mám z toho vše divný pocit, protože mám obavy, aby to nesouviselo s mým těhotenstvím, aby vše bylo v pořádku.
Cítím, že miminku se můj neklid nelíbí.
Před dvěma lety, jak jsem byla u Vás, jsem Vám říkala, že se často setkávám se symboly ve tvaru písmene L, V, A.
Jsou třeba někdy jinak natočeny, ale vždy je to v těchto tvarech a vidím to stále.
Něco mi říká, že by se to mělo týkat jména naší holčičky.
Už při prvním těhotenstvím jsem měla sen, že se mi narodila holčička Veronika, ale i když se mi jméno líbí, nechtěla jsem ho.
Nakonec se narodil Radeček.
Nevím, co si mám o tom všem myslet.
Pokud mi napíšete, budu moc moc ráda.
Mějte se moc hezky.
S láskou
Katka 03.01.2013
Ahojky Katko,
zkus ta písmena vepsat dohromady.
Děkuju
S láskou
Barbora - anděl 04.01.2013
Wahlinko,
to je úžasný symbol pro maminku Katku.
Vidím v něm portál, příchod na svět nové dušičky a i jméno Amalia.
Děkuju
Barbora - anděl 04.01.2013
Milá Katko,
pokusím se heslovitě popsat, co mi během čtení Tvého mailu přicházelo.
U Radečka došlo k nějaké události právě s bytostí jemnohmotného světa.
Malé děti je vidí naprosto jasně, jako by to byli živí lidé.
Z toho, co se stalo, byl otřesen.
Vnímám, že nedošlo ke komunikaci, jen se mu taková bytost mohla ukázat v celé své kráse, což pro Radečka byl šok.
Slovo bubák na to opravdu sedí.
Ale není to projev nemoci, pouze on není v tom správném reálném stavu.
Možná si uvědomil, že není jenom to známé "tady", ale jasně viděl i něco "tam".
Nemá smysl svět bubáků popírat.
Tato schopnost vidět bytosti jemnohmotného světa mizí s věkem dítěte, kolem pátého až šestého roku už se většinou nic neděje.
Strach vzniká vždycky mimo člověka, a mizí ve chvíli, kdy se odvážíme do tohoto "strachového programu" vstoupit.
Malým dětem nemá moc smysl něco vysvětlovat.
Jsou to jenom slova...
Naše pojmová hladina je jiná než ta jejich.
Děti se potřebují se svou zkušeností najít, nějak ji uchopit.
Šla bych na to například přes obrázek.
Nezakazuj téma bubák, neříkejte mu, že neexistují, ale až Radeček začne, že někde je, běž se s ním na to místo podívat...
Můžete si ho potom vykreslit, nechtěj být vedle něho "ta chytrá matka", ale sedni si k němu, zkus také nakreslit svou představu bubáka.
Nevadí vůbec, že Tys žádného neviděla...
Pak se na obrázky podívejte společně.
Bude zřejmé už v jeho výrazu, že mu něco chybí.
Bude nejspíš smutný.
Potom můžete přijít na to, co bubákovi chybí nebo co se mu nelíbí.
To se dá také do obrázku přikreslit...
Může mu Radeček dát i nějaké jméno.
Přistoupila bych - být Tebou - na jeho hru.
Bubáky bych vzala do našeho příběhu, aby se z nich stali kamarádi.
Určitě je nevnímám tak, že by chtěli někoho z Vaší rodiny ohrozit.
Ostatně i bubáci na tuto hru s Vámi přistoupí a časem začnou spolupracovat.
Víš, že téma komunikace s bytostmi jemnohmotného světa přednáším na svých akcích už několik let.
Je to jiné, pokud je toto téma prezentováno dospělým.
Děti mají jiný svět, je třeba do něho vstoupit a komunikovat prostředky, které jsou dětem přístupné.
© Wahlgrenis
04.01.2013
Drahá Wahl,
i dnes jsem si vzpomněla na moji holčičku.
Měla asi dva roky a taky od jistého dne nechtěla do ložnice chodit spát.
Celé noci jsme s ní proseděli a prochodili.
Vždy do ložnice koukla a utíkala pryč...
Od té doby spala jen s námi.
Pak povyrostla a pak ještě to bylo ještě horší...
Dnes si o tom povídáme a ona vždy říká:
Mami, bylo to tyrkysově modré, sneslo se to ze stropu, bylo to všude... bála jsem se.
Dnes víme a ona ví...
Děkuji.
Anastasia 05.01.2013
Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za slova, která jste mi napsala.
Tušila jsem, že se to bude týkat jemnohmotného světa.
Jen jsem nevěděla, jak postupovat dál.
Radeček toho na svůj věk moc nenamluví.
Bylo s ním složité komunikovat ohledně bubáků. H
ra s bubáky ho ale začala bavit, protože už mu neříkáme, že žádní bubáci nejsou, ale přistoupili jsme na hru, kterou jste nám poradila.
Kolikrát to bere s úsměvem...
Musím napsat, že za dva měsíce udělal velký pokrok, už se tolik nebojí.
Věřím, že to bude jen a jen lepší.
Jsem Vám moc vděčná za Vaši radu.
Děkuji.
S láskou
Katka 15.03.2013
