wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Syn se moc bojí, nechce chodit do školky


Milá Wahlgrenis,
prosím poraď mi. Můj čtyřletý syn se moc bojí, nechce chodit do školky.
Už když se narodil, tak jsi mi z fotky napsala, že se bojí lidí.
Každé ráno mi opakuje, že nechce jít do školky, že se mu tam nelíbí, že tam jít nepotřebuje, proč tam musí jít, že už tam nikdy nechce jít atd.
Když vidí, že nepovolím, tak spustí, že jestli nepříjdu po obědě, tak do školky nepůjde.
Všechny ranní úkony prodlužuje, odcházíme vždy na poslední chvíli.
O vánoční besídce jsme do sálu přes velké protesty došli, ale na podium už ne.
Učitelky nevnímám zrovna jako jemné, ale zároveň si nemyslím, že by se mu tam dělo něco špatného.
Syn mi vlastně jednou řekl, že "paní učitelka tam nechce bejt a nechce, aby jsme tam byly".
Taky se bojí, že bude pomalý se strojením.
Učitelky mi ho ale chválí, nepůsobí ustrašeně, klidně se i popere.
Školka je spojena s jednou třídou ZŠ, kde jsou děti od prvního do čtvrtého ročníku a všechny děti se potkávají ráno, odpoledne a v jídelně.
Já jsem nyní na MD s dcerou , tak bych si syna mohla nechat doma, ale nevím jestli by to bylo dobře.
Nevím, jak se stavět k jeho strachu, co stále odpovídat.
Je to pořád dokola.
Přeji krásné dny, lásku, štěstí, zdraví a moc děkuji za Tvůj web.
Vanilka 23.02.2012

Milá Vanilko,
školka představuje pro mnoho dětí trauma.
Už jsem tady k tomuto téma psala:
Před nástupem do školky nikdy tolik nemarodily
Od pondělí přestala ve školce jíst

Váš syn tady vnímá jistá omezení.
Ano, to je jasné, školka je režim.
Je třeba si skoro na pokyn přestat hrát, následuje "kolektivní" přesun na toaletu, kolektivní svačení, další činnosti, které se Vašemu chlapečkovi nezamlouvají.
Musí se podřizovat, tady není po jeho.
Navíc přístup učitelky, která před dětmi říká, že tady nechce být, rozhodně ničemu nepomáhá.
Školky vnímám jako nejzásadnější článek z celého školského systému.
Zde totiž dochází k tomu, že dítě má přijít na to, že je právě "tudy" správná cesta.
Mělo by vnímat, že ne režim, ale ono je důležité.
Učitelky mají rozumět dětské duši, mají být na stejné rovině - z očí do očí, mají si hrát s dětmi na zemi, mají řešit jejich problémy, odpovídat na jejich otázky.
Hra na školu "s katedrou" tyhle malé človíčky odradí, dokáží se na hodně dlouho zamknout, zablokovat.
Pracovala jsem v mateřské škole a s dětmi předškolního věku jsem si "užívala" přes deset let ve sdružení, které se věnovalo volnočasovám aktivitám.
Děti nemají vnímat omezení ve smyslu "práce", ale všechno by se mělo odehrávat v rovině "hra".
Žádné stereotypy, žádné násilí.
Tady dětská dušička často naráží na vlny od učitelek, které si hrají na autority - musí se dodržovat plán, musí se poslouchat, musí se... musí se...
Nic se nemusí.
Váš syn se dostal do spirály, která ho polapila, ale on s ní vnitřně nesouhlasí.
Proto se tak urputně brání při každém ranním odchodu do školky, on nesouhlasí s metodami, které se tady uplatňují, učitelky "nemiluje".
Děti v tomto věku ještě mají ten dar milovat bezpodmínečně, pokud jsou s dotyčným na jedné vlně.
Tady nevznikají žádná další omezení.
Pokud tohle pouto vznikne, je vyhráno.
U Vašeho syna pouto nevzniklo, pro něho je trest být ve školce.
Mnohem raději je s Vámi a malou sestřičkou doma.
Připadá si ve školce jako cizí, všechno, co se tam děje, pro něho představuje otřes, zemětřesení.
Jedinou radost pro něho představuje - odchod domů.
To je hodně smutné...
Není vůbec na přátelské vlně s nikým, nechce ani být.
To, že tady je, vnímá jako omezení, jako trest.
V takové situaci se ocitá hodně dětí, jako záchrana se jeví nemoci, které přicházejí jako ochrana před školkou.
Rozumím Vašemu synovi.
Tady ale není chyba v něm.
Tady je chyba v přístupu k dětem v té jeho školce.
Jsou to ale argumenty, s kterými se nedá nic dělat, protože se dějí v uzavřeném prostoru, jsou prakticky neprokázatelné.
Ale duše dítěte jednoznačně trpí...
© Wahlgrenis 23.02.2012

Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověď.
Tušila jsem, co asi napíšeš.
Celý den jsem o tom přemýšlela.
Myslím, že i v ostatních školkách v okolí je to podobné.
Řešit to můžu asi tím, že syna budu dávat do školky méně, nemusela bych zatím vůbec.
Nejspíš jsem to podvědomě věděla, protože mi nebylo lehko, když tam začal chodit.
Říkala jsem si, že se nesmím bát ho prostě "odevzdat", že není náhoda, že bydlíme pravě tady a chodíme pravě do této školky...
Nemůžeme si vybírat jako třeba v Praze.
A že musím více věřit, že o něho bude postaráno, prostě věřit, že to zvládne.
Ale jak je vidět, nezvládá to.
Uvědomuji si, že další tři zapsané děti - téměř naši sousedé - do školky nechodí, protože je má doma kdo hlídat.
Také si uvědomuji, že opravdu učitelky ráno nikdy nevidím u dětí v herně, ale za stolem.
Také teprve po rozhovoru s učitelkou, jak se náš syn zapojuje do činností, se objevil na nástěnce jeho první obrázek.
Jinak kreslí jenom předškoláci, malí nemusí (dobrovolně se asi nehrnou).
Když ve školce brečel, tak mi bylo řečeno, že se mu tam ale nic neděje.
Ještě jednou děkuji.
Vanilka 24.02.2012


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.