wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Chtěla bych téměř dvouletého syna postupně odstavit od kojení


Dobrý den milá Wahlgrenis,
syn bude mít za měsíc 2 roky a já bych ho chtěla postupně odstavit od kojení.
Problém je v tom, že syn vyžaduje kojení velmi často doma a např. když je v cizím prostředí.
Myslím si, že mu to dává pocit jistoty.
Nechci, aby měl po odstavení nějaké problémy, protože i tak je velmi úzkostlivý.
Pokud mi můžete poradit tak Vám velmi děkuji.
Přeji Vám hezký den
Martina 15.02.2011

Dobrý den milá Martinko,
tomu nerozumím.
Buďte na to pyšná, že jste máma, dyť to je tak krásné a jedinečné pouto s Vaším chlapečkem.
Proč Vám záleží na okolí více, než na Vás samotných??
Mám vnučku 3,5 roku a i ta se takto uklidní, dyť kojit není hanba, ale nádhera...
Promiňte, že se do toho takto ozývám, ale to ze mě takto křičí..
Vím, cítím, máte to jinak....
Ale nezáleží na tom, co druzí, to je jejich věc, záleží na Vás a co chcete vy.
Hodně sil posílám, abyste vystoupila z "norem".
Rosé 15.02.2011

Vážená paní Rosé,
před lety jsme na lodi jeli s jednou německou rodinou.
Jejich cca asi 10 letý kluk se honil po palubě, chvíli si hrál na notebooku a pak vzal mámu za rameno, pošeptal jí něco do ucha a k šoku nás všech kolem ona vytáhla prs a on si bral.
Mladší synek, mohlo mu být tak kolem 2 - 3 let se připotácel ještě v plenách a dožadoval se také.
Tahle rodina tedy vykročila s výchovou originálně mimo normu.... ale brát je jako vzor bych tedy opravdu nechtěla.
V přírodě to je také zařízeno tak, že matky samice kojí po určitou dobu, a pak svá mláďata tvrdě odstaví, a učí je lovit nebo pořizovat si potravu, adekvátní jejich věku.
Myslím, že i medicínská literatura považuje věk 2 - 3 let za zcela hraniční pro ukončení miminkovského, resp. batolecího věku - mateřské mléko ztratí smysl, protože dítě musí používat zuby a jíst pestrou stravu.
Navíc maminku ty zoubky pěkně potrápí.
Je to také o psychice, vztahu k matce - který se tím kojením dostává s narůstajícím věkem do zcela jiné roviny.

Vzkaz paní Martince:
Aby dělala to, co cítí, a bude to správně.
Matka má právo bez jakéhokoli pocitu viny cítit to, že ji kojení už zmáhá a že její potomek už mateřské mléko nepotřebuje!
Když nebude mít náladu, nebo její pocit bude takový,.. má právo - a snad dokonce i povinnost prs zkrátka odepřít a nabídnout synkovi najíst a napít normální věci - na co bude mít chuť.
Může si s ním i hrát, zda chce jablko, jogurt, polévku, .. zeleninu,.. hrát si na hádanky apod.
Dítě přece již ve dvou letech mluví, mnohé používají i příbor.. a mají rády omáčky apod.
Posílám Vám tedy sílu, abyste si s láskou sama dokázala určit hranice.
Pak to naučíte i svého synka.
Olga 15.02.2011

Krásný den, milá Wahl
Chtěla bych paní Martině napsat něco málo k odstavování...
V každém případě je důležité, aby se rozhodla sama za sebe - má na to právo.
V současné době se kojení propaguje, ale i přesto se stane - obzvlášť u starší generace či u prudérních lidí, že vyvíjejí prazvláštní egoistický nátlak na kojící matku - a ačkoliv jim do toho nic není, "útočí".
Syna jsem kojila do 2 a půl roku, je citlivý, dudlík i láhev s umělým mlékem odmítal, neuměla jsem si představit, jak toho mého "závisláčka" zvládnu odstavit.
Od jeho půl roku jsem poslouchala od rodičů, cizích lidí, gynekologa (rodinného přítele) ..... že už to nepotřebuje, že to vypadá blbě, že kojení je na úkor sexuálního života a blablablabla...
Nakonec jsem v jeho 2 a 1/2 roce dostala zánět dutin takového rozsahu, že nebylo
k zbytí a musela jsem k doktorce.
Tam jsem si vyslechla kázání, jakto že kojím, co jsem to vůbec zač, že jestli se chci uzdravit, musím přestat kojit, dostala jsem dle ní nejlepší atb a jinou chemii... a odkráčela jsem celá omráčená, ponížená hrubým chováním, v závěru již neschopná
protestu.
Takhle jsem si odstavování nepředstavovala.
Bylo mi to líto.
Vzala jsem syna a vysvětlovala mu, že jsem nemocná, že musím brát léky, po kterých není mlíčko dobré, je hořké a bolelo by ho bříško.
Tvářil se, že tomu rozumí.
Přišel večer, kdy kojení nabývá na hlubším významu, přišel a chtěl se kojit. Připomněla jsem mu léky, smutně koukal, ale respektoval to.
Ještě asi dva dny zkoušel, ale zvládl to a po týdnu už bylo dobře.
Mléka jsem měla i tak dost, ale když jsem viděla, jak je šikovný, rozumný a nějak najednou povyrostl, rozhodla jsem se, že situaci využiji a s kojením jsme skončili.
Už jsem mu nechtěla "trauma" odstavování zopakovat.
Možná jsem potřebovala jakýsi zástupný důvod či impuls, proto se to takhle semlelo.
V každém případě je ve mně stopa hořkosti, protože tohle nebylo moje svobodné rozhodnutí.
Ale zvládli jsme to.
S dcerou to bylo jiné.
Tam jsem přestala kojit už v 18 měsících - dle MUDr. reagovala na moje hormony, nalévala se jí prsinka.
Odstavování bylo hodně zlé.
Přes den, kdy byla plně při vědomí, jsme to zvládaly celkem snadno, ale noc byla utrpením pro obě.
Evidentně nebyla ta správná doba.
V noci moc nevnímala a dožadovala se svého kojení, hystericky plakala, nedala se ukonejšit.
Když už to trvalo asi 4 dny, celá nešťastná a zoufalá z nadcházející noci jsem si zalepila bradavky náplastí, aby se k nim nemohla dostat, vysvětlila jsem, že mám velké "bó"... a najednou se to měnilo, viděla pochopitelný argument, mělo to pro ni jinou logiku, než když člověk řekne "jsi velká...", "rostou ti zoubky..." atd.
Sice jsme v noci zápasily, ale postupně to ustávalo a možná po 14 dnech byl klid.
Tentokrát mě mrzelo, že jsme musely tak brzy s kojením přestat.
Nechtěla jsem jí ubližovat svým mlékem, tak jsem podlehla teorii MUDr ...
Tato teorie se s postupem času ukázala jako nesmyslná, protože se ani po 2,5 letech na dceřině hrudníčku nic nezměnilo, o to víc mě mrzelo, že jsem se nechala manipulovat.
Závěrem bych ještě jednou chtěla napsat, že je opravdu důležité rozhodovat se sama za sebe, vědět, proč - někdy kojení může pěkně vyčerpávat, dítko může i manipulovat, jsou pěkně mazaní ;-) ...
Malý to zvládne, protože kojení není to jediné pouto mezi Vámi - za tu dobu, co jste spolu, jste silně propojeni i jinak ;-)
Budu držet palce!
S přáním krásného večera a dobré nálady
Marcia 16.02.2011

Milá Martino,
tady je opravdu složité něco radit.
Nemohou zde fungovat žádné návody zvnějšku, tohle byste měla vycítit sama.
Já jsem "odkojila" dvě děti, už se toho tady napsalo hodně.
Prvního syna jsem měla paralelně s kamarádkou.
Bydlela nedaleko, měla v té době dvouletou Veroniku a druhou holčičku porodila asi měsíc přede mnou.
Trávili jsme spolu hodně času.
Tehdy jsem ještě nechápala, že je kojení pro dítě důležité, vlastně nejdůležitější ze všeho.
Kojit jsem přestala někdy kolem šestého měsíce.
Důvodem nebylo vůbec nic, jen jsem pořád poslouchala, že už kojím dlouho, že takhle nemůžeme nikam (večer, bez dětí) jít.
Tahle moje "kamarádka" vyznávala v životě jiné hodnoty, kojila velice krátce, snad měsíc.
Až teprve později jsem si uvědomila souvislost mezi kojením a zdravotním stavem dítěte. Tehdy jsem nechápala skoro nic.
S dcerou to bylo něco jiného.
Už vůbec to, že se narodila s porodní váhou 1,67 kg a vlastně jsem nevěděla dne ani hodiny, co bude dál, jsem k ní zaujala zcela jiný postoj.
V porodnici, když jsem ji viděla poprvé, jsem ani nevěřila, že by se z ní mohlo někdy "vyklubat" normální dítě.
Připadala mi tak neskutečně maličká, panenkovská, křehká, že jsem ani nedoufala v její budoucnost.
Můj pobyt v porodnici nebyl jednoduchý, plakala jsem zpočátku skoro pořád.
Důležitá tehdy byla pro mě paní primářka, která mi vysvětlila, že právě to, že miminka jsou menší, není tady žádný problém.
Jsou v této formě jakoby více "zvířátkovější" a není zde žádný problém nastartovat kojení.
Tato podpora byla moc důležitá, což si uvědomuji pořád.
Z porodnice jsem odcházela s pocitem, že je to všechno na mně.
Dokonce nás domů pouštěli dřív, ne až když miminko přibralo na váhu 2500 g.
Bylo to s váhou 2250 g.
Ale už tehdy bylo jasné, že s kojením problém nebude, malá přibývala téměř geometrickou řadou.
Vůbec jsem na doporučené této paní primářky nezačala dávat dudlík.
Kdykoliv bych prý měla pocit, že by chtěla pít, má dostat prso.
Dudlík je pouze šidítko pro velká miminka, tak nám to vysvětlovala.
Chápala jsem to.
Všechno, co bylo řečeno, jsem chápala.
Trochu "omezením" pro mne bylo, že se holčička naučila pít každou hodinu a půl, vůbec neřešila, jestli je den nebo noc.
Já jsem jí vycházela vstříc, jak to šlo.
V roce se intervaly postupně prodlužovaly, ale i tak to bylo stále dost intenzívní.
Samozřejmě dostávala i příkrmy, jak je to běžné.
Unavená jsem byla docela dost.
Připadla jsem si sama pro sebe, že se nějak ztrácím, že to, co tady mělo být - nějaká maminka - najednou není.
Když bylo holčičce 23 měsíců, onemocněla jsem.
Bylo to nejspíš vyčerpáním, potřebovala jsem se vyspat.
Je to hodně podobný proces, jaký líčila Marcia.
Došla jsem si pro nějaké léky (tehdy jsem to měla ještě jinak...) a opravdu jsem musela ulehnout.
V té době holčička už mluvila, dokázala pochopit, že maminka musí užívat léky, takže by mlíčko už pro ni nebylo dobré.
Tahle fáze tedy skončila docela pohodově, v klidu.
Ale ještě musím doplnit, že kojení jako takové bylo pro ni dost důležité.
Když jí byly 4 roky, organizace UNICEF vyhlásila výtvarnou soutěž na téma kojení a její obrázek v této soutěži vyhrál.
Během týdne na podporu kojení, což bývalo první srpnový týden, byl k vidění jako plakát propagující tuto kampaň.
Na kojení mám jen ty nejkrásnější vzpomínky.
Všechno ostatní ustoupilo.
© Wahlgrenis 16.02.2011

Milá Martino.
musím ještě doplnit poděkování, které patří konkrétní osobě.
Tou je tehdejší paní primářka novorozeneckého oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice, v Praze - Krči MUDr. Magdalena Paulová, CSc.
Děkuji.
© Wahlgrenis 16.02.2011

Milá Wahlgrenis,
chci Vám a ženám, které reagovaly na mou otázku poděkovat.
Vaše rady a povzbuzení mi nyní, když jsem syna začala postupně odstavovat, dodávají sílu, abychom to zvládli.
Rozhodla jsem se pro omezení kojení, protože syn během dne i noci začínal vyžadovat častější kojení a mě to začalo zmáhat.
Nyní po 2 týdnech konečně syn přestal kojení vyžadovat někdy až hysterickým pláčem a po stálém vysvětlování nyní kojím pouze 2x denně, než jde syn spát.
Vaše podpora mi velmi pomohla hlavně ve chvílích, kdy mě přepadaly výčitky a myšlenky, zda dělám správnou věc.
Děkuji.
Martina 03.05.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.