wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Odkládala jsem rodinu


Prosím Wahlgrenis,
dovoluji si Tě požádat o radu.
Dá se nějak ovlivnit vlastní budoucnost?
Např. přilákat dušička dítěte, aby se chtělo narodit právě mně?
Setrvale mě pronásleduje smůla.
Odkládala jsem rodinu, abych si zajistila pozici v zaměstnání, nakonec mě tam potkala degradace a teď se vzhledem k věku a stresu bojím, že už nepůjde ani to dítě.
Dá se nějak sjednat vyšší spravedlnost - požádat o ni?
V práci mě zneužili a využili a teď ještě musím snášet pokoření a setrvat tam.
Přestože jsem fakticky neudělala nic špatně.
Jen jsem se opravdu silně snažila, žila prací a doufala, že dobrá práce mi zajistí dobré místo a ocenění.
Ocenění přišlo - pád jako kdybych se nějak provinila.
Ještě jsem nucena zaměstnavateli dávat do ruky zbraň zaučováním nástupkyně.
Je mi už vážně divná ta smůla - ať udělám v životě cokoliv, nic nedopadne moc dobře.
Najednou přijde zvrat a problémy.
Jako kdyby mě někdo pronásledoval.
Dovoluji si Tě požádat o osobní odpověď, pokud možno ne zveřejnění na webových stránkách.
Nechci, aby ses na mně napojovala, ani nechci znát věci z minulých životů - spíš změnit ten současný.
Třeba si vlastní budoucnost teď nějak utvářím i sama chybným chováním, naprogramováním apod..
Jednička 03.03.2006


Milá Jedničko,
psala jsem už několikrát, že na tomto webu odpovídám zdarma, s nikým si nepíšu soukromě.
Proto po mně nikdo nemůže chtít soukromou radu mimo tyto stránky.
Kdo chce něco víc, může si se mnou domluvit osobní setkání.
Anebo může oslovit kohokoli jiného, nějakou kartářku atd., od níž se dozví také něco pro sebe.
Ovšem také jsem psala, že neumím nikoho z této kategorie doporučit, protože s nikým nespolupracuji.
U Tebe je hlavní problém v tom, že jsi sama sebe nepřijala, nemáš se ráda.
Všechno v životě děláš podle druhých lidí.
Dokonce sis stanovila i priority podle toho, jak to vyhovovalo jiným lidem.
Proto teď zažíváš to rozladění.
Píšeš, že jsi odložila rodinu, aby ses zajistila pozici v zaměstnání.
Ale všechno je to jinak...
Jasné je nyní jediné - zažíváš problematické období, nic se Ti nedaří.
Pociťuješ zradu, bojíš se kontaktu s druhými lidmi, zažila jsi porážku.
Všechno krásné zůstalo někde vzadu a Ty máš pocit, že už nic hezkého nebude.
Ale bude.
Měla bys potkat staršího člověka, atraktivního muže, který okamžitě odemkne Tvé srdce.
Ale je třeba, abys pochopila, co se s Tebou dělo, začala se mít ráda.
Jinak ten krok do lepší budoucnosti nebudeš schopna udělat.
Dokonce je tady i další společné soužití a také dítě.
Neměla by ses hned vzdávat, jen to chce něco málo pochopit.
Přestaň se pokládat za jedničku, slétni z oblak a najdi se na zemi.
Jsi tam, chodíš po zemi, ale něčím jsi určitě výjimečná, to, čím, víš jen Ty sama.
Musíš to v sobě objevit a začít si sama sebe vážit.
Chvíli ještě budeš mít pocit, že to je nesmysl, že to nejde...
Ale až se Ti začne dařit, dáš mi za pravdu.
Po té první fázi sebeuznání přijde zamilovanost, bude to tak rychlé, že se nebudeš ani stačit divit.
Měla bys s tím začít už dnes, nezdržuj se.
Wahlgrenis, 4.3.2006


Milá Wahlgrenis,
díky moc za moudrá slova.
Nevím jak, ale vystihla jsi skrytou pravou podstatu, kterou jsem sice nějak taky věděla, ale neuvědomila si.
Můj život se opravdu odvíjí od očekávání jiných lidí.
Dokonce někdy už podvědomě měřím jejich možný souhlas nebo nesouhlas.
Ale o tom teď psát nechci.
Tíží mě však ještě dvě věci.
A to, zda "za trest", že jsem nepochopila, co jsem pochopit měla včas a neřídila se svým cítěním, nebudu muset teď na dítě čekat příliš dlouho.
To jest ne měsíce, ale třeba až rok a víc...
A druhá věc bude nejspíš zajímavá i pro jiné lidi, co se hledají.
Možná bys dokázala poradit, jak by člověk, který se vlastně v podstatě nemá rád
a neakceptuje i proto, že tomu byl tak už v dětství naučen, mohl to změnit.
Přiznám se, že jsem se o to pokoušela.
Nejdřív jsem v podstatě hledala, jaká jsem a co mě baví - tj. k čemu bych tak asi byla "určená".
Nějak si myslím, že tudy - cestou akceptace vlastních možností a darů vede cesta, jak se přijmout a mít rád.
Jenže - když už jsem si na to jaksi přišla - tedy alespoň na to, k čemu se hodím,
nějak mě život pořád žene a směřuje úplně jinam.
Chci říct, že se mi vždycky "jaksi přihodí" v reálném životě něco, co spotřebuje moji energii a sílu na reálné problémy
a to, jaká jsem chtěla být a čím jsem chtěla být - nemyslím kariéru, ale vnitřně, musí ustoupit do pozadí.
Vím, že jsou různé cesty - např. tanec, muzikoterapie, ale ne vždy k tomu, co mu vyhovuje, má člověk přístup.
Někdy čím víc se snaží, tím víc mu v reálném životě uniká možnost věnovat se právě tomu, co vnitřně potřebuje.
Např. nenajde vhodný kurs nebo se na něj lze dostat jen s potížemi. apod.
Chci tím říct, že klíč k podstatě každého člověka je někde jinde a potřebuje sám sebe odemknout něčím jiným.
A když mu ta možnost pořád uniká, jak to má udělat?
Jednička 7.3.2006
Jednička 03.03.2006

© Wahlgrenis 03.03.2006

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.