Lékaři mi doporučují umělé oplodnění
Dobrý den paní Wahlgrenis,
je mi 26 let, manželovi bude 30 a moc bychom si přáli miminko.
Už několik let se nám nedaří, mám za sebou několik potratů.
Vždy těhotenství skončí velmi brzy, mezi 5. - 6. týdnem.
Lékaři neví proč a doporučují mi umělé oplodnění, s tím ale já i manžel nesouhlasíme.
Nevím jak vy, ale mně to přijde proti zákonům přírody a umělé miminko nechci.
Sem tam si vyslechnu námitky od rodiny z manželovy strany, něco ve smyslu, že je to má povinnost, ale věřím, že na tohle názor nezměním.
Něco uvnitř mě to nedovolí.
Pomalu se smiřuji s tím, že budu muset tento život prožít bez miminka, protože svou šanci jsem promarnila, když mi bylo 18 let.
Milovala jsem tehdy staršího muže a s ním otěhotněla, on mě ale nechtěl.
Musela jsem se svěřit rodičům, můj otec, pro kterého jsem byla na světě vším, mi to neulehčil.
Bál se ostudy, a tak i proti mé vůli mě odvezl na potrat a musela jsem zákrok podstoupit.
Je zbytečné popisovat bolest, kterou cítím každičký den, hodinu, minutu a nepřestávám se obviňovat za to, že jsem se otci nepostavila a své miminko neubránila.
Vím, že na svého chlapečka nikdy nezapomenu a tu bolest v srdci mi asi nikdo nikdy nevymaže.
Moc ráda bych svému manželovi dala děťátko, proto bych se Vás ráda zeptala, jestli tomu tak někdy bude, jestli dostanu někdy druhou šanci?
Za odpověď vám budu moc vděčná.
S láskou a přáním všeho dobrého
Petra 22.12.2007
Milá Petro,
myslím, že nemusíte být tak nešťastná, jak to vypadá, že právě teď jste.
To, co se stalo, když Vám bylo 18 let, se dělo pod tlakem, tady se miminko na Vás zlobit nemůže, byla jste do té násilné situace natlačena.
Ale vnitřně vnímáte, že to nebyl dobrý tah.
Přitom byste tak ráda žila dál, ale tahle událost, která se děla proti Vaší vůli, Vás vnitřně svazuje.
Vytvaří ve Vašem těle blok, který brání otěhotnění.
Bylo by dobré naučit se komunikovat s dušičkou Vašeho tehdejšího chlapečka, on by k Vám moc rád přišel, ale pořád cítí Váš strach, Vaše provinění, je to, jako byste si sama zakázala už vůbec otěhotnět.
Potřebujete být zase volná, svobodná, vnitřně čistá.
Měla byste se přes tento drastický okamžik posnunout, ale zpracovat si ho do startovní pozice.
Ta dušička se k Vám chce vrátit, ale nejde to.
Jakmile jí dáte šanci, a to tím, že si sama sebe přeprogramujete do pozitivních vibrací.
Svou minulost pochopíte, jako trest na Vás ze strany otce, který jste si ale už odpykala.
Není to navždy.
Jakmile se vnitřně uvolníte, otevře se ta nádherná cesta, kudy přicházejí na svět miminka.
Teď jste ještě v bodě zastavení, ale už brzy to bude jiné.
To miminko, které se k Vám chystá, Vám bude od prvního okamžiku připadat jako Váš důvěrně známý přítel.
S ním začnete žít novou kapitolu Vašeho života.
To, co bylo, bylo, teď stojíte na nové startovní čáře.
Odpusťte si, máte být maminkou, umělé těhotenství by nic neřešilo.
K Vám se chystá přirozenou cestou úžasný chlapeček.
Wahlgrenis 22.12.2007
Milá Petro,
četla jsem si Tvoji otázku i odpověď od Wahl.
Bylo mi strašně krásně, myslím si, že Ti Wahl dala ten nejkrásnější dáreček pod stromeček.
I já Ti přeju krásné vánoce plné lásky
heřmánek :) 22.12.2007
Z celého srdce vám děkuji pani Wahlgrenis,
tak, jak psala Heřmánek (kterou zdravím a přeji také jen to nejlepší), dala jste mi pod stromeček nádherný dárek a nádhernou naději.
Ještě jednou moc moc děkuji a přeji krásný rok 2008.
Petra 29.12.2007
Milá pani Wahl.
22.12.2007 jste mi odpovídala na můj dotaz pod názvem "Lékaři mi doporučují umělé oplodnění".
Moc vám děkuji za vaši odpověď alespoň touhle cestou.
Před dvěma dny jsem zjistila, že jsem těhotná.
Úplně přirozenou cestou bez jakéhokoliv zásahu doktorů.
Odhaduji to, že jsem v 7. týdnu.
Je to pro mě a pro manžela úplný zázrak.
Jsme šťastni,ale zároveň po mých několika potratech,máme strach aby i tohle těhotenství neskončilo špatně.
I když se cítím naprosto skvěle a je to úplně něco jiného než v minulosti, kdy jsem byla těhotná a miminka od nás odcházela.
Cítím se tak jaksi přirozeně a zdravě, přesto bych vás chtěla poprosit o odpověď na to, jestli všechno dobře dopadne a moje děťátko se narodí zdravé a v pořádku.
A jestli budou v těhotenství nějaké problémy.
Doktoři se na mě totiž podepsali tolik, že bych k nim raději nešla, vím ale, že musím, ale nechám to až tak za měsíc.
Ještě jednou vám děkuji paní Wahl, děkuji vám za to, že jste mě psychicky podpořila v mém rozhodnutí nemít umělé dítě a dokázali jsme to spolu přirozenou nádhernou cestou.
Modlila jsem se každý den a volala o pomoc archanděla Gabriela, aby ke mně poslal děťátko a teď ho prosím o ochranu moji i mého malého chlapečka.
Ještě jsem se vás chtěla zeptat, zda to je chlapeček nebo holčička, ať vím, jak ho oslovovat, až si s ním budu vykládat a myslet na něj.
Zatím je to pro mě Davídek po tatínkovi.
Mějte se pěkně paní Wahlgrenis, posílám vám sluníčko.
S láskou Petra 13.03.2008
Zdravím vás paní Wahl.
Dnes jsem byla na prvním ultrazvuku u paní doktorky a vše je v nejlepším pořádku.
Byl to náš nejšťastnější okamžik v životě.
Brečeli jsme oba s manželem i před paní doktorkou,byl to nádherný okamžik.
Akorád mi paní doktorka sdělila, že jsem čekala dvojčátka, ale jedno zaniklo.
Takže nakonec k nám chtěliy jít děti dvě.
Ale pevně věřím,že se nám jednou i ta druhá dušička narodí, až příjde správný čas.
Mějte se pěkně paní Wahl.
Posílám vám sluníčko.
Vaše Petra 01.04.2008
MÁME HOLČIČKU
PŘEJI VÁM HEZKÝ VEČER PANÍ WAHLGRENIS.
MÁM PRO VÁS RADOSTNOU ZPRÁVU.
16.10. V 14,33 HOD SE NÁM NARODILA KRÁSNÁ ZDRAVÁ HOLČIČKA.
I KDYŽ SE NARODILA O MĚSÍC DŘÍV, TAK MĚLA 2.5 KG A 42 CM, A JE ZDRAVÁ.
4 DNY PO PORODU JSME DOMA.
DALI JSME JI JMÉNO SOPHINKA.
MYSLÍM ,ŽE K NÁM SPĚCHALA PROTOŽE NEJEN ,ŽE SE NA SVĚT PŘIHLÁSILA O MĚSÍC DŘÍVE, ALE ZA HODINU OD PRVNÍ BOLESTI BYLA NA SVĚTĚ.
JE NAPROSTO ÚŽASNÁ, NÁDHEŔNÁ.
JSME NEJŠŤASTNĚJŠÍ RODIČE NA SVĚTĚ.
JEŠTĚ JEDNOU VÁM DĚKUJI
VAŠE PETRA 21.10.2008
Děkuji za přenádhernou zprávu, že máte holčičku.
Jsem ráda, že se Vám podařilo počít ji přirozenou cestou, uvědomujete si zázrak lidského života.
Není to jen tak.
Jsem ráda, že jsem Vás mohla poznat osobně.
Jste nádherná žena, teď už i maminka.
Moc Vám přeji, abyste radost, kterou nyní prožíváte nad holčičkou, nikdy nezačali zkoumat, jestli to není příliš... však víte.
Pokuste se být těmi nejlepšími rodiči a Sophince nedělejte nikdy nic, co byste nechtěli, aby se dělo Vám.
Ona se neumí bránit, ale dokáže Vám i beze slov vyznat lásku.
Jen se pozorně dívejte do jejích očí, jen sledujte, jak spí...
Přeji Vám z celého svého srdce jen to nejlepší!
Wahlgrenis 21.10.2008
Milá Petro,
přečetla jsem si, že jsi se stala maminkou.
Že se Ti už narodila krásná holčička.
Moc Ti gratuluji a přeji Ti, abyste byli všichni moc šťastní.
Aby vás obklopovala láska a porozumění.
Aby vám plesalo srdíčko, kdykoliv se na miminko podíváte a abyste mu odečítali z očíček lásku, kterou vám přineslo.
Mám s Tebou ohromnou radost.
Buďte zdraví a šťastní.
heřmánek 22.10.2008
ZDRAVÍM VÁS MILÁ PANI WAHLGRENIS.
KONEČNĚ SE DOSTÁVÁM K TOMU, ABYCH VÁM PODĚKOVALA ZA KRÁSNÉ PŘÁNÍ, KTERÉ JSTE NÁM NAPSALA NA VAŠEM WEBU A NA WEBU ASISTENTKA.
DĚKUJI VÁM ZA KRÁSNÁ SLOVA, ZA KTERÝMA JE MNOHEM VÍC NEŽ JEN TO, ŽE JSOU KRÁSNÁ....
POTKALO NÁS OBROVSKÉ ŠTĚSTÍ V PODOBĚ NAŠÍ SOPHINKY.
JE TO TO NEJKRÁSNĚJŠÍ CO MĚ V ŽIVOTĚ POTKALO.
KAŽDÝ DEN JE PRO MĚ A MALOU SOFINKU JEDINEČNÝ, VYCHUTNÁVÁM SI KAŽDIČKÝ OKAMŽIK, KTERÝ STRÁVÍM SE SVOU DCERUŠKOU, VÍM, ŽE TO JSOU CHVÍLE, KTERÉ SE OPAKOVAT NEBUDOU.
SOFINKU JSME MINULÝ TÝDEN POKŘTILI A DALI JI U KŘTU JIMÉNO SOPHIE - GABRIELA....
GABRIELA PROTO, ŽE JSEM SI JISTÁ, ŽE CELÉ MÉ TĚHOTENSTVÍ A POROD BYL POD OCHRANOU ARCHANDĚLA GABRIELA...
SOFINKA ROSTE JAKO Z VODY.
MÁ SKORO 7 TÝDNŮ A VÁŽÍ 4.7 KG.
DNES SE MNOU SPALA DO RÁNA V POSTELI (TRÁPILO JI BOLENÍČKO)
A RÁNO, JAK JSEM OTEVŘELA OČI, ONA UŽ BYLA VZHŮRU A UPŘENĚ MĚ POZOROVALA,
JAK ZJISTILA ŽE JSEM OTEVŘELA OČI, TAK SE NA MĚ TAK NÁDHERNĚ USMÁLA,ŽE SE AŽ RADOSTÍ ZAJÍKLA.
BYLO TO MÉ NEJKRÁSNĚJŠÍ RÁNO V MÉM ŽIVOTĚ, NA JEJÍ ÚSMĚV NIKDY NEZAPOMENU...
MOCKRÁT VÁM ZA VŠECHNO DĚKUJI PANÍ WAHLGRENIS A POSÍLÁM VÁM FOTKU SOPHINKY.
PŘEJI VÁM JEN TO NEJLEPŠÍ,
DÍKY VÁM A PANÍ KYTIČCE JSME TI NEJŠŤASTNĚJŠÍ RODIČE NA SVĚTĚ!!!!
S LÁSKOU PETRA A DAVID 01.12.2008
Petra 22.12.2007
NEJDŘÍVE BYCH VÁS CHTĚLA POZDRAVIT MILÁ PANI WAHLGRENIS,
PŘED 10 DNY JSEM SI PŘEDPLATILA VAŠE ÚŽASNÉ STRÁNKY (KONEČNĚ)..
JSOU KOUZELNÉ A JSEM RÁDA, ŽE VÍM, JAK VYPADÁTE... ŽE JSTE SI DALA FOTKY NA WEB.
TAKHLE NĚJAK JSEM SI VÁS PŘEDSTAVOVALA.
JSTE NÁDHERNÁ PANÍ...
NA WÁŠ WEB CHODÍM 5 LET.
JSEM MAMINKA MALÉ SOPHINKY GABRIELY, S KTEROU JSTE MI MOC POMOHLA, NEŽ K NÁM PŘIŠLA.
PŘED NÍ JSEM MĚLA HODNĚ POTRATŮ.
UŽ JSEM NEVĚŘILA A PAK JSTE MI NAPSALA, ŽE MIMINKO JE ZA DVEŘMI A BYLO.
DOSTALI JSME TEN NEJDRAŽŠÍ DAR V ŽIVOTĚ, NAŠI SOPHINKU, NAŠEHO ANDÍLKA.
MÁ JIŽ 3 ROKY.
MÁ RÁDA ZVÍŘÁTKA, DĚTI A MILUJE HUDBU.....
JE TO ÚŽASNÁ DUŠIČKA, OD KTERÉ SE UČÍM...
PŘED TÝDNEM JSME ZJISTILI, ŽE SOPHINKA NEBUDE JEDINÁČEK, ČEKALI JSME MIMINKO...
BYLA JSEM V SRDCI MOC ŠŤASTNÁ, ALE NA DUŠI JSEM CÍTILA BALVAN, TÍHU.
CÍTILA JSEM, ŽE NENÍ NĚCO V POŘÁDKU.
TAKÉ NEBYLO...
PŘED PÁR DNY JSEM POTRATILA...
NEVÍM, CO SE STALO.
NEŽ JSEM ZJISTILA, ŽE ČEKÁM MIMINKO, SE MI ZDÁL SEN, KDE MI ANDĚLÉ VKLÁDALI DO RUKOU NAHÉ MIMINKO A JÁ MU VYKLÁDALA, AŤ S NÁMA ZŮSTANE, ŽE HO MILUJEME...
TÍM SEN KONČÍ A JÁ ZA DVA DNY ZJIŠŤUJI, ŽE JSEM TĚHOTNÁ.
MÁM TAKOVOU TEORII, PANI WAHLGRENIS...
KDYŽ JSEM ČEKALA SOFINKU, PŘIŠLA JSEM V 7. TÝDNU O JEJÍ DVOJČE V DĚLOZE.
CELÉ TŘI ROKY NA NĚJ NEUSTÁLE MYSLÍM.
JE MI PO NĚM SMUTNO.
CHYBÍ MI.
KDYŽ JSEM SE PODÍVALA NA SOFČU, ŘÍKALA JSEM SI, JAKÉ BY BYLO TO DRUHÉ....
VÍM, ŽE TO BYLA ŠLECHETNÁ DUŠE, KTERÁ DALA PŘEDNOST SOFINCE, ABY SE NARODILA ONA.
TA ŠLECHETNÁ DUŠIČKA VĚDĚLA, ŽE DVĚ DĚTI DONOSIT NEDOKÁŽU, A TAK DALA MÉ HOLČIČCE PŘEDNOST.
CELÉ TŘI ROKY JSEM DOUFALA V TO, ŽE AŽ SE NÁM PODAŘÍ DRUHÉ DĚŤÁTKO POČÍT, BUDE TO TA ÚŽASNÁ ŠLECHETNÁ DUŠIČKA.
JENŽE NEJSPÍŠ NEBYLA...
CÍTILA BYCH TO.
MYSLÍM SI, ŽE TO NENAROZENÉ DVOJČÁTKO BYLO CELÉ TŘI ROKY SE MNOU A NEDOSTALO SE KE SVĚTLU, TUDÍŽ SE MI NEMOHLO NARODIT A KE MNĚ PŘIŠLA NĚJAKÁ JINÁ DUŠIČKA V TOMTO POSLEDNÍM TĚHOTENSTVÍ.
A TAK ASI TO NENAROZENÉ DVOJČÁTKO PROSTĚ ZABRÁNILO NARODIT SE DALŠÍMU DÍTĚTI...
MYSLÍM, ŽE BY POTŘEBOVALY ODVÉST OBĚ DVĚ DUŠIČKY - AŤ TA, CO JSEM PŘED PÁR DNY POTRATILA, TAK I TO DVOJČÁTKO SOFINKY.
BOHUŽEL NEVÍM JAK.
POKOUŠELA JSEM SE ZA POSLEDNÍ 3 ROKY DVOJČÁTKO ODVÉST, ALE ASI SE MI TO NEPOVEDLO.....
CHTĚLA JSEM VÁS POPROSIT O RADU A SNAD I POMOC V ODVEDENÍ DUŠIČEK.
NEVÍM, JESTLI POCITY, CO JSEM VÁM TEĎ NAPSALA, NEJSOU JEN VÝPLODEM MÉ FANTAZIE.
JEN VY TO DOKÁŽETE POZNAT...
MOC BYCHOM CHTĚLI S MANŽELEM A SOPHINKOU MIMINKO.
MYSLÍTE, ŽE SE NÁM TO POVEDE?
ZA PÁR MĚSÍCŮ MNĚ BUDE 30 LET A TĚHOTENSTVÍ SE SOFINKOU BYLO TAKOVÉ, ŽE I LÉKAŘKA MNĚ ŘEKLA, ŽE PŘI NÁS STÁLI VŠICHNI SVATÍ (A JÁ VÍM, ŽE STÁLI)...
MODLÍM SE JEŠTĚ ZA JEDNO ZDRAVÉ MIMINKO, NECHCEME, ABY SOFINKA BYLA JEDINÁČEK A JEDNOU NA SVĚTĚ ZŮSTALA SAMA A NAVÍC TOUŽÍM POZNAT TU ŠLECHETNOU DUŠIČKU A LÁSKOU JI VŠE, CO PRO SOFINKU A MĚ UDĚLALA, ODPLATIT.
MYSLÍTE, ŽE MÁME ŠANCI?
S LÁSKOU A S DÍKY
PETRA 25.10.2011
Milá Petro,
děkuji za úžasné zprávy a nádherné fotografie.
Je z nich patrné, jak jste šťastná...
Ptáte se na zásadní věc - jak to bude s dalším miminkem.
Stejně je zajímavé, jak Váš příběh jde úplně jinudy, na rozdíl od závěrů lékařů, kteří stanovili jako jedinou možnou cestu k otěhotnění "umělý postup"...
V tuto chvíli je ve Vás cosi jako velký oheň, požár, který byste měla zklidnit, uhasit a opět tady nechat žít přirozený život.
Všechno, co půjde, se pokuste zpomalit, zjednodušit.
Všechno, co se vzdaluje člověku, je proti Vám.
Potřebovala byste se nějak více dostat ke svým kořenům.
Zalistujte starými kuchařkami, vyhledejte recepty babiček, vydejte se do míst, kde jste si jako malá hrála.
Potřebujete pohladit duši tím nejjednodušším způsobem, v klidu.
Žádné násilí, žádný stres.
Má k Vám namířeno ještě jedna dušička, teď to vypadá na chlapečka...
Rozhodně ale zrušte ze svého života všechny násilné procesy.
Sem patří i např. měření plodných a neplodných dnů nebo bazální teploty.
To jsou procesy, které máte úplně pustit.
Tady má být naopak v hlavní roli láska, jen Vy, Váš muž, malá holčička a všude kolem láska.
Milování se nesmí přehodit do dvou těl, která "dělají miminko".
Budu se těšit na Vaše další zprávy.
© Wahlgrenis
26.10.2011
Přeji vám hezký večer milá pani Wahlgrenis.
Musím vám napsat tu nádhernou zprávu.
Čekáme miminko.
Jsem 11 týdnů těhotná.
Mám za sebou únavu, nevolnosti a teď jsem přímo nabitá energii a vírou, že vše dobře dopadne.
Opět asi zasáhla vyšší moc.
Otěhotněla jsem 3 týdny po potratu, chtěli jsme pár měsíců počkat.
Dávali jsme pozor, ale miminko k nám asi chtělo co nejdříve.
Nějak podvědomě tuším, že je to ta dušička dvojčátka, které bylo v děloze spolu s naší Sofinkou, ale nenarodilo se.
Vím, že dalo přednost sestřičce.
Vědělo, že bych dvě děti nedonosila.
Je to úžasné, moc se na tu šlechetnou dušičku těším, i já mám tušení, že to bude chlapeček, ale ruku do ohně bych za to nedala.
Oba s manželem si hlavně přejeme, aby se narodilo zdravé.
Víme, jaký dar je mít zdravé děťátko...
Tchán mi každý den volá a doslova mě už vytáčí, jak mě pořád opakuje, že to musí být kluk a né holka.
Myslím si svoje.
Také mu to asi co nejdříve řeknu.
Manžel mi říká, abych mu telefon nebrala a ignorovala ho, ale připadne mi to neslušné.
To samé mi dělal i u Sofinky, až jsem mu řekla, jestli ještě něco na to téma řekne, nebudu tam jezdit.
Tak se trochu zklidnil.
Tenkrát jsem byla z něj úplně na nervy.
Musel mu vyčinit i manžel, než dal pokoj.
Ještě že mám výjimečného manžela, protože kamarádky, co čekaly také miminka, slyšely doma od manželů to samé jako já od tchána.
Jedna dokonce z hrůzou rodila, aby ten její nebyl zklamaný.
Měla těžký porod a já jsem přesvědčená, že mimčo to cítilo a nechtělo se mu na svět.
Dopadlo to ale pro kamarádku dobře, protože nakonec pomocí zvonu porodila chlapečka.
Je to hrozné, jací někteří muži jsou.
Kdo nezažije ztrátu nebo ztrátu nenarozených dětí, neumí si snad vážit zdravého děťátka.
Zdravé děťátko je zázrak a ten největší dar od života.
Je smutné, že to tak někteří necítí.
Každý den se modlím za zdraví a dušičku našeho děťátka.
Moc se na něj těším.
Má se narodit v létě, v červenci.
Paní Wahlgrenis, myslíte, že bude zdravé a že porod bude tak úžasný a nekomplikovaný jako u Sophinky?
Opět dojíždím 250km k pani dr. do Ostravy, která se celé těhotenství se Sofinkou o nás starala, a ještě malé pomohla na svět.
Jsem domluvená, že u tohoto porodu bude opět s námi.
Děkuji vám mockrát pani Wahl za úžasné zprávy, co jste mi napsala.
Opět bylo vše do puntíku tak, jak jste pověděla.
Cítila jsem to i podvědomě, ale až váš mejl mně pomohl.
Jste zlatíčko a moc si vás vážím a uznávám vás.
Mějte se moc hezky s láskou v srdci na vás myslí
Petra 13.01.2012
Moc vás zdravím pani Wahl.
Chtěla bych vás poprosit o radu.
Jsem na konci 14. týdne.
Začala jsem trošku špinit, jsem z toho úplně vyřízená.
Mám o miminko obrovský strach, jsem nervozní a unavená...
Stále se modlím k andílkům, aby mi pomohli.
Vždy se cítím daleko lépe, než začnu zase panikařit a mít úzkost.
Ve středu jedu k paní dr. na ultrazvuk, modlím se, aby bylo vše v pořádku.
Nevím, co se to se mnou děje.
V prvním těhotenství u Sophinky jsem prožívala nejrůznější situace, ale nikdy tak vystrašená jsem nebyla.
Jako kdybych tušila, že pokud se nenarodí tohle miminko, tak už šance na další není.
Právě jsem si uvařila kontryhel s řebříčkem, tak snad pomůžou.
Zdál se mi sen, kde jsem si četla knihu od Marie Treben a našla v ní recept na čaj, který mi pomohl, tak jsem si ho hned uvařila.
Možná mi ani nepomohla k dobré pohodě má švagrová, která čeká miminko v březnu (moc se na něj těšíme), ale švagrová mě vždy nějak psych ublíží vysaje, i když není zlá, cítím z ní něco černého...
Když u mě naposledy byla, vzala mi ruku a řekla mi, že mám v čarách ruky jen jedno dítě.
Docela mě to vyděsilo, protože mně jednou vykládala karty a řekla mi, že více jak jedno dítě mít nebudu a také že mě manžel opustí (tomu nevěřím ani omylem) atd.
Pustila jsem to z hlavy, až teď mi připomněla, že mám v osudu jen jedno dítě...
Moc mně tedy nepomohla.
Stále se modlím a napadlo mě napsat vám, Wahlgrenis, třeba rozpoznáte, co miminku nebo mně schází a jak to se mnou a s maličkým dopadne.
Bojuji a bojovat budu do poslední chvíle.
S pozdravem a s láskou
Petra 06.02.2012
Milá Petro,
neměla byste se znepokojovat.
To, že špiníte, nijak nesouvisí s vývojem miminka.
Občas se stane, že praskne nějaká žilka, není to ale nic komplikovaného.
To souvisí s vývojem miminka ve Vašem bříšku, potřebuje víc místa.
Příběh Vašeho těhotenství rozhodně nekončí.
Miminko nesmí pocítit žádné Vaše znejistění, zase byste se měla na něho maximálně naladit.
Program od Vaší švagrové, kterému jste dovolila, aby vstoupil, byste zase měla ze svých sítí propustit.
Miminko má k Vám jednoznačně nakročeno, všechno se vyvíjí, jak má.
Jste v jedné nádherné bublině, jsou jde nad ním Vaše ochranná křídla.
Jste jako nádherný rozkošatělý strom - jabloň, na které se už brzy mají objevit jablíčka.
Stav, který prožíváte, berte pouze jako lekci, v které máte prokázat, že svou roli matky myslíte opravdu vážně.
Nesmíte o sobě pochybovat.
Především máte být sama v pohodě, v klidu, neznejistěna.
Hlaďte si bříško, aby miminko bezpečně vědělo, že jste tady, že Vás má nablízku.
Všechny myšlenky směrem k němu by měly být naplněné láskou, zpívejte mu, všude, kde jste, si to představujte, jako by už tady bylo s Vámi.
Vaše holčička je pro Vás důležitým spojencem.
Miminko se narodí, měla byste především zůstat v klidu...
© Wahlgrenis
06.02.2012
Děkuji vám na stotisíckrát, paní Wahl.
Ve středu jdu na ultrazvuk a pošlu vám fotečku Charlotky.
Také cítím, že čekám holčičku.
Nějak jsem se na toho chlapečka nemohla naladit.
Pořád jsem cítila děvčátko.
Jste můj andílek strážný a do smrti vám nebudu moci vrátit to, co pro mě roky děláte, i kdybych se snažila sebevíc.
Bůh vám žehnej, paní Wahl, a kdyby bylo něco, co pro vás mohu na oplátku udělat zase já, tak jsem tu pro vás.
Určitě se někdy shledáme.
Bude to pro mě velká čest vás poznat a poděkovat osobně.
Ale do té doby se s Vámi s láskou v srdci loučím a moc vám děkuji.
Určitě se zase ozvu
Vaše Petra 06.02.2012
Pani Wahlgrenis
,chtěla jsem vám dát vědět, že začínám 18. týden a vše je v pořádku.
Sem tam ještě špinim, ale podle pani dr. vše v pořádku.
Příští týden jdeme opět na ultrazvuk, tak se těším až toho našeho medvídka uvidím.
Minulý týden jsem začala cítit pohyby, tak jsem šťastna, že už miminko cítím i fyzicky...
Určitě vám dám vědět, jak těhotenství pokračuje.
Mějte se moc hezky s láskou
Petra 27.02.2012
Milá Petro,
jsem ráda, že těhotenství probíhá, jak má.
Hlavně se nenechte ničím znejistět.
Jste pro miminko, které máte v bříšku, tou největší zárukou, že všechno bude v pořádku.
Ono moc dobře ví, proč si vybralo právě Vás.
Nemějte strach.
Na obrázek z ultrazvuku se těším.
© Wahlgrenis
29.02.2012
Zdravím vás pani Wahlgrenis,
přeji vám hezký den.
Posílám vám fotečku z ultrazvuku z 15. týdne.
Ta se mi povedla naskenovat.
Ale teď z 19. týdne se mi to nějak nedaří, jsem takový počítačový umělec...
Minulou středu jsem byla v Ostravě na ultrazvuku.
Miminko už váží 250 g a je v pořádku, vše je tak, jak má být.
Akorát jsme se asi obě spletly v tom děvčátku.
Paní doktorka mi na sto procent řekla, že to bude chlapeček Davídek po tatínkovi.
Vím to jen já.
Manžel to opět vědět nechtěl.
Chce být překvapen...
Nyní pojedeme na na velký ultrazvuk srdíčka, tak se modlím k andílkům, aby vše bylo v pořádku.
Ale cítím, že bude.
Veškeré testy na vývojové vady z krve jsem odmítla.
Jen to srdíčko si necháme zkontrolovat.
Bříško mám už nyní ve 20. týdnu velké jako u Sofinky, když jsem šla rodit.
Jsem zvědavá, jak se budu pohybovat před porodem...
Ale musím uznat, že zatím - až na to špinění, co bylo - tak si těhotenství užívám a na miminko se všichni moc těšíme.
Určitě dám zase vědět, jak se nám daří...
Z celého srdce vás moc pozdravuji
S láskou
Petra 13.03.2012
Dobrý večer pani Wahlgrenis,
moc se omlouvám, že vás zase obtěžuji, ale v mém životě se začalo dít, něco, s čím si přestávám vědět rady, a začíná toho být na mě dost.
Jste velice moudrá žena a ráda bych věděla, co si o všem myslíte...
Mám problémy s manželem.
Nevím, co se stalo, ale už více jak měsíc je do sebe takový uzavřený, nemluví se mnou a začíná se chovat tak i k mé rodině, kterou vždy měl rád.
Dnes už to vyvrcholilo věcí, která mě moc mrzí.
Mému bratrovi, který je mi moc blízký a staví baráček hned vedle nás, se dnes narodila dceruška Maruška.
Celá šťastná jsem mu to šla říct, a on se na mě ani nepodíval a jen cosi zabručel...
Strašně se mi ta jeho arogance dotkla a moc mě bolí...
Nevím, proč tak nemá rád švagrovou, nikdy mu nic neudělala, neřekla křivého slova... naopak.
Ale on je na ni přímo alergický a dává ji to, chudině, najevo a nevadilo mu, že je v požehnaném stavu.
Moc se za to stydím, nikdy za těch 7 let, co jsme spolu, takový nebyl.
Začal se i takhle chovat i k mému bráchovi,který je kmotrem naší Sophinky a vždy se měli moc rádi.
V minulém roce v listopadu se kvůli prkotině doslova rozkmotřil se svou jedinou sestrou a jejím manželem, takže už jsme se neviděli téměř půl roku.
Nevím, co se to s ním děje, vždycky se měli velice rádi a jeden bez druhého by nebyl...
Vůbec nevím, co se to s tím laskavým člověkem, kterým byl, děje.
Už mám strach pomalu jít otevřít, když někdo zazvoní, aby mi to pak vyčítal.
Je to pořád stres.
Jako kdyby ho někdo uhranul, nevím si s tím rady.
Prosila jsem o pomoc andílky, ale nějak se to nelepší...
Ted je manžel nemocný, má rýmu a průdušky, takže už je nepříjemný i na Sophinku, za kterou by dýchal...
Nevím, co mám udělat, aby se zase změnil v takového člověka, jaký byl.
Manžela otec, můj tchán, rozhádal celou rodinu, celý život ničí svoji ženu,ta uniká před ním tak, že se utápí ve sklence s alkoholem, ale je na něm psychicky závislá a neodejde od něj.
Nechci dopadnout stejně.
Celá naše rodina vdycky pevně držela při sobě a vždy mezi námi panovala láska a pomáhali jsme si.
Už od podzimu mě trápí to, že se nepohodl se svoji sestrou, ale ted začíná se špatně bez důvodu chovat i k moji rodině a vůbec mu nevadí, že jsem těhotná a trápím se.
Minulou sobotu nám Sofinka spadla z poníka a má dvakrát zlomenou ruku.
Byli jsme v nemocnici tři dny, v narkóze jí to spravovali.
Dvě noci spal v křesle u jejího lůžka, i když jsem tam byla s ní.
Svoji dceru nade vše miluje a nedovedu si představit, že bych od něj odešla a naše cesty se měly rozejít.
Miluji ho a čekám, že se v něm probudí opět ten laskavý a každému rád pomáhající člověk takový, jakým byl v minulosti.
Doufám, že geny jeho otce nebudou silnější...
Můžete mně, pani Wahl, napsat, co si o tom myslíte a jestli třeba manžela netrápí nějaká nemoc nebo něco takového?
Myslíte, že se naše cesty rozejdou?
Modlím se, aby tomu tak nebylo...
Z celého srdce vám děkuji, jste takový můj andělíček strážníček.
Kdybych mohla pro vás něco udělat, bez váhání napište.
Už jste nad námi strávila tolik času...
Už nám začalo jaro.
Miminko ve mně krásně kope a cítím, že je v pořádku.
Mějte se moc hezky, s láskou a se srdečným pozdravem
Vaše Petra 30.03.2012
Pani Wahlgrenis,
včera jsem za Marinkou s rodiči a s malou Sofinkou byla.
Jsem z ní úplně hotová, cítím k ní takovou náklonost a cit, jako kdyby byla moje.
Než jsme za ní jeli, ucítila jsem takovou silné nutkání ji něco jako kmotřenka přivést na památku.
Hračky a oblečeníčko jí dám, až přijede z porodnice domů, ale přesto jsem chtěla něco jiného.
Napadlo mě medailonek s andělíčkem, aby ji ochraňoval.
Tak jsem šla do zlatnictví nějaký vybrat.
Byla jich tam spoustu, ale pořád jsem cítila, že to není ono, až jsem uviděla takový krásný menší s panenkou Marii a Ježíškem a okamžitě mně došlo, že je to přesně to, co hledám, vždyt Maruška má po panence Marii jméno.
Už jsem další vidět nechtěla a vzala jsem ji ho.
V nemocnici jsem jí ho s láskou dala a cítila jsem, že jsem udělala správnou věc.
Malinká si ho chviličku tiskla v pěstičce...
Sofinka se k maličké také chovala s takovou něhou a láskou, že jsem skoro celou návštěvu probrečela dojetím nad tak nádherným citem, co jsem v duši cítila k těm dvěma holčičkám.
Jsem si jista, že se s Marinkou již známe... možná je to některé z miminek, o které jsme přišli, nebo by to mohla být dušička našeho milovaného dědečka, který nás před pár roky opustil.
Mně i bratrovi (Marinčinýmu tatínkovi) se zdá na něj i podobná...
Moc se těším, až je s maminkou pustí z nemocnice domů.
Akorát manžel mě trápí, však jsem vám psala.
Ani se na nic nezeptal, neřekl - ukaž mi fotky, prostě nic, jako kdyby maličká neexistovala.
Děsí mě ta tvrdost v jeho srdci.
Nevím, co mám dělat, miluji ho, ale ta jeho arogance a nadřazenost, která v něm teď vládne, mě děsí...
Jako kdyby to ani on nebyl.
Doufám, že tomu maličkému, co nosím pod srdcem, tohle nervování neublíží...
Mějte se pěkně, pani WAhl, kdybyste pro mě měla nějakou informaci, moc vám za ni dopředu děkuji s pozdravem a láskou
Petra 01.04.2012
Zdravím vás paní Wahlgrenis,
to je úžasné, že jste na facebooku a že jste napsala knihu a navíc ještě je tam i náš příběh...
Máme Davídka.
Je to úžasný chlapeček, moc hodnoučký.
V den, kdy jsem Vás objedvila na facebooku, jsem se po několika měsících dívala na Vaše stránky a zjistila jsem, že jste vydala knihu o nás, maminkách, které měly cestu k miminku trochu jinou...
Je to úžasné...
Určitě to dalším maminkám pomůže alespoň trochu pochopit a vyřešit v sobě to, co jim brání se svého malého uzlíčku dočkat...
Je mi velkou ctí, že se mohu na tomto procesu podílet.
Jinak jsem, paní Wahl., v jednom kole.
Nejde mi kojit a tak denně i v noci neustále sedím u odsávačky.
Za poslední 3 měsíce jsem u ní proseděla přes 650 hodin, ale maličký je alespon plně na mateřském mlíčku a ted ve třech měsících má 7 kg.
Jsem vám neskutečně vděčná za podržení ve chvílích, které nebyly pro mě nejlehčí.
Davídek se narodil 6.8. a stíhali jsme ještě dorazit v kontrakcích i do Ostravy, ale bylo to tak tak.
Málem jsem rodila v autě.
Opět jsem měla úžasný rychlý porod...
Davídka hned, jak jsem viděla, tak mně došlo, že se nevidíme poprvé.
Cítím mezi námi obrovské pouto.
Možná se ke mně vrátila ta dušička, kterou jsem byla donucena dát pryč.
Konečně jsem uvnitř začala být klidná a vyrovnaná.
Přestala jsem po tom nenarozeném miminku tesknit a trápit se.
Tu velkou díru v mém srdci vyplnil Davídek....
Bude mi ctí si od vás knihu koupit.
S manželem je to také v pořádku.
Malé Mařence jsem byla za kmotru, malá se na něj parkrát nádherně usmála a za chvíli ji choval a šišmal se s ní...
Nevím, co to tenkrát bylo, ale cítím takové divné napětí mezi ním a švagrovou Maruškou (maminkou Mařenky), možná jsou to jen nějaké nevyřešené věci z minulých setkání.
Jsme neskutečně šťastná rodinka.
Děkuji Vám mockrát za vše.
Bude mi ctí, jestli Vám budu moci občas napsat, jak se vede a snad jednou brzy Vás poznám i osobně.
Moc si to přeji...
Zatím Vám přeji jen samé štěstí lásku, zdraví a ať se Vám daří.
S láskou Vaše vděčná mamina
Petra 30.10.2012
