Bolest v srdíčku
Otázka: Dobrý den milá Wali,
dodávala jsem si odvahu Vám napsat,tak to zkouším.
Vím, že něco je mezi nebem a zemí,
vím, že mám strážného anděla a také se v určitých chvílích modlím ke svému bohu,
ale do žádného náboženství jsem se nedala.
Proč píšu?
Walinko, před skoro čtyřmi lety jsem otěhotněla přírodní cestou a hned jednovaječná trojčátka - kluci.
Z prvního neslavného manželství - 11let trvalo - mám již dvě děti - 11let a 15let.
Vdala jsem se podruhé, po nějaké době.
Vzala si opravdu hodného, citlivého muže, který je mi velkou oporou a s kterým se cítím opravdu šťastná.
Takže jsme chtěli ještě rodinu a najednou takové příjemné nadělení - trojčátka!!!
Nejdříve to byl šok, ale muž chtěl hodně dětiček, tak nakonec radost!!
Akorát doktoři byli celí vyvalení, plno vyšetření a plno otazníků.
Prostě vše jsme ustáli a kluci se narodili ve 28. týdnu císařem, překotně. Začala jsme krvácet.
Měli kolem 1,10 - 1,20 kg,takže inkubátory na měsíc atd.. První se narodil nejmenší Kubíček, pak Lukášek a Michálek. Nebudu popisovat naše trápení - kolapsy, transfuse, vše co se dělo kolem kluků...
Pořád slyším to pípání inkubátoru a je mi strašně u srdce dodnes...
Ale mám v sobě velikou bolest, Kubíček po 9-ti dnech svůj boj o život prohrál.
Volal mi doktor, že zemřel...
víte, my byli den předtím s velkýma dětma u kluků na JIPCE a pak jeli dom.
Stavovali jsme se ještě v kině, protože velké děti byly také smutné
já v tom kině v jednu chvíli pocítila takové sevření a hrozitánský strach, že se něco děje,
ale protože jsem pořád brečela, nechtěla jsem zatěžovat ještě s tímto manžela.
Už tak jsme byli hotoví...
Ale ten pocit byl strašný a ráno se mi potvrdilo, proč jsme to cítila...
Pořád se trápím, že jsem nemohla být u něj,
ptám se, zda o mně věděl, když byl v inkubátoru a plakal tam bolestí a já ho držela za ruku...
Prostě, jedno veliké PROČ????? je stále se mnou.
Pořád se sama sebe ptám, proč mi Pán Bůh dal tři dětičky a pak jedno vzal?
Doktoři nám po pitvě řekli, že to bylo pro něj vlastně vysvobození, že měl ztvrdlá játra, porušené tlusté střevo,
že by byl hodně nemocný atd...
znáte to...
ale já prostě pořád odmítám tuto odpověď a pořád se tím trápím...
Nechtělo se mi žít a dokonce jsem svůj hněv obrátila proti zbylým dvěma klukům
musela jsem si najít k nim cestičku, vím, oni za to nemohli....
Dodnes se jim za to moc omlouvám.... Kolikrát v noci koukám na hvězdy, moc a moc si přeju vidět Kubíčka, jak se má a co dělá jeho dušička...
Wali, nedovedla jsem ho dát - jeho urničku - na hřbitov
a dohodli jsme se s manželem, že si ho necháme doma, aby s námi byl.
Vím, je to jen schránka...
Ale já mám pocit, že je se mnou.
Pořád, po těch rocích slyším jen tu větu do telefonu, že nám Kubíček umřel...
Wali, chtěla bych se naučit něco víc.
Cítím, že mě to přitahuje, čtu si o zážitcích a astrálním světě,
ale jsem úplný laik a nevím jak začít, víc pochopit to, co se kolem nás děje.
Víte, žila jsme 11 let v manželství, které znamenalo ponižování a psychické týrání
a najednou se stala věc, jako by někdo řekl, že už jsme si odtrpěla za minulý život dost
a teď můžu jít... nevím, neumím to vyjádřit, ale cítíla jsme to,
jako očistec za něco, co jsem asi provedla v minulém životě.
Najednou jsem měla sílu odejít a vše mi začalo vycházet.
Nebylo to jednoduché, ale ani jednou jsem nelitovala, že jsem z toho teroru a bezmocnosti odešla.
Našla jsme jiný smysl a směr....
Wali,ještě napíšu, co se mi nedavno stalo, a už končím...
Víte, jednou v noci (ono to bylo tedy častěji) jsem se jakoby probrala a neprobrala a viděla černý stín u nohou mé postele.
Nemohla jsem se hýbat a nic dělat, jenom to tam bylo a mně byla hrozná zima a cítila jsem mravenčení.
Pak jsem se probrala i tím, že se v mém těle začalo rozlévat teplo, a bylo to pryč.
V ložnici se mnou spí naše dvojčata a manžel a ty nic.
Chodilo to za mnou pořád a já už se bála i jít spát.
Ale hned mě napadlo slovo: ZLO - že za mnou chodí zlo.
Byla jsem tak zoufalá, že jsem požádala moji maminku o pomoc.
Ta mi poradila modlitbu, aby mi Pán Bůh pomohl a modlit se vroucně.
Pak to přestalo.
Ale teď se mi zas stává, že ležím, nemůžu se hnout, špatně dýchám a strašně moc, ze všech sil křičím na manžela, který leží vedle mě, že se nemůžu hýbat, ať mi pomůže,
ale ve skutečnosti ani hlásek ze mne nevyjde, jen vnímám obrovskou bezmoc.
Co to je?
Jedna maminka mi napsala, že tomu říkají u nich mora a že pomáhá zkřížit nohy a modlit se.
Jenže, když se nepohnu...????
Víte, chtěla jsem vědět, co to je a proč to za mnou chodilo????
Maminka říká, že je tou urničkou, že se to nemá nechávat doma popel...
Já jí odporuji, ale sama nevím...
Wal, vím, že jsem toho na Vás vychrlila hodně, a proto se nebudu zlobit, když třeba ani neodepíšete,
ale trápím se hodně kvůli Kubíčkovi...
Mohla byste mi, prosím pomoct?
Manžel o tom odmítá jen promluvit, zazdil to v sobě, i když vím, že ho to také dost bolí...
Wal, děkuji moc za váš čas a přeji vše dobré.
Pořád čtu na vašich stránkách a hledám odpovědi a také ze zvídavosti čtu příběhy jiných.
Mějte krásný den, přeji vše dobré.
Marcelka 23.6.2008
Odpověď: Milá Marcelko
vícečetná těhotenství jsou určitě z lékařského hlediska riziková už sama o sobě.
Vy se ale ptáte na něco jiného.
Chápete, že žijeme ve dvojím světě, něco musíte chtě nechtě přijmout od lékařů, něco je ale jinak a jinde.
Třeba smrt miminka, kterou jen těžko chápete.
To, že si chlapeček cestu do tohoto světa tak záhy rozmyslel, není náhoda.
Ostatně náhody snad ani neexistují.
Tady se jeví jako zásadní problém z minulého života, kdy jste byli s duší malého Kubíčka partneři.
On byl ženou, Vy mužem.
Mezi Vámi byl krásný vztah, ale pouze do chvíle, než jste se rozhodl(a) odejít za výdělkem mimo město, kde jste žili.
Dal(a) jste přednost výdělku, kariéře před láskou.
Opustil(a) jste člověka, který Vám byl do té doby nejbližší, člověka, který Vám maximálně věřil.
Teď došlo k vyměnění rolí...
Přestože jste chtěla, aby Kubíček byl s Vámi, musel odejít a vrátit Vám tak Vaši zradu z minulosti.
Za všechno se totiž platí, boží mlýny melou sice možná pro někoho pomalu, ale opravdu jistě.
Tehdy ji (ho) také bolelo, když jste odjel(a) pryč.
Těch slz nebylo málo.
Ale v této chvíli máte všechno mezi sebou vyrovnané, už nečekejte žádné další šoky.
Délka života žádného člověka není nikde nijak stanovena, nemůžeme hodnotit, jestli někdo žil dlouhý nebo krátký život.
Tyto termíny jsou určovány odjinud, jinak.
Člověk odchází ve chvíli, kdy odejít má.
Bylo by dobré, kdybyste nechala duši Kubíčka už definitivně odejít, má své další úkoly.
Pochopte, že se stalo to, co se stát mělo, už je to za Vámi, prošla jste si peklem, ale žijete.
Urnu malého byste ale měli uložit, nechte si na to svůj čas, jak Vám to bude připadat vhodné.
Vaše další děti vnímají, jak jste smutná, jak jim nepatříte úplně, jak utíkáte v myšlenkách za Kubíčkem.
Měla byste se jim zase vrátit, naučit se maximálně žít tady a teď.
Ano, vím, smrt dítěte je hrozná tragédie, rve Vám to srdce, jen si na něho vzpomenete...
Ale i tady musí jít život dál.
Začít komunikovat s jemnohmotným světem můžete prakticky kdykoli, když vnímáte nějaké signály.
Černý stín u Vaší postele je jasný důkaz, že se "něco děje".
Už jen proto, abyste si zjistila, co to je, byste se komunikace neměla bát.
Nevnímám to jako "zlo", jak píšete, spíše jako varování, že se máte posunout dál.
Možná už tento Váš stav trvá hodně dlouho.
Jakmile svůj stav pochopíte, začnou se věci kolem Vás měnit k lepšímu.
Nesmíte se bát.
© Wahlgrenis
23.06.2008
Wali,
děkuji Vám za rychlou odpověď.
Musím se přiznat, že si to celý den, dva rozebírám v hlavě
a můj rozum odmítá pochopit,proč jsem byla potrestaná jako matka za něco,co jsem v min.životě provedla jako muž?
a navíc si to vůbec nepamatuji,ale dušička by měla....
tak proč lidská bytost,která o ničem neví???
proč tak krutě?
vždyť co nejhorší matce můžete udělat,než to,že jí vezmete její milované dítě.....????
Asi to beru moc rozumem a nějak mi bude trvat,než to vše pochopím....
Chci se více věnovat astrálnímu světu a zkusit si promluvit se svým andělem strážným,ale jsem teprve v počátcích,
tak asi začnu nejdříve čtením o těchto věcech...
moc děkuji a přeji vám krásný večer
Marcela 24.6.2008
Milá Marcelo,
s příchodem na tento svět člověk přichází o paměť.
Má to svůj důvod.
Zkoušky, které na nás čekají, by byly mnohem snazší, protože bychom o nich věděli, uměli bychom se na ně připravit.
Ale o to nejde.
Musíme být konfrontování se situacemi právě tak, aby to bylo co nejúčinnější, aby se nám tzv. otevřely oči.
Ano, samozřejmě jsou o to bolestivější a o to víc k nepřežití, ale tak to má být, aby duše dostala šanci růst.
W.
25.6.2008
Wali,
děkuji.
Cítím, že pomalu se mi oči otevírají a pomalu mi vše dochází.
Ale jsme teprve na začátku, poznávám své já..... krůček po krůčku....
Moc děkuji za tyto řádky - dávají mi odpovědi na otázky, na které jsem si neuměla sama odpovědět.
Víte, chodím na vaše stránky i Tety Kateřiny, kde mi pomohla dost mantra na uzdravení -
měla jsme velkou bolest v prsou a bála se jít k lékaři, a bolest po 4 dnech zmizela.
Také jsem začala číst modlitbu odpuštění
a musím přiznat, že se již dva dny cítím jakoby čistší a že materiální hodnoty mě najednou nějak míjí.
Jsem "nad věcí", jak se říká.
Takže budu pokračovat a určitě se chci dostat dále...
Moc a moc vám děkuji, že jste měla se mnou trpělivost,
potřebovala jsem si sama v sobě udělat "pořádek" a srovnat se s tím.
Člověk má v sobě pořád tisíce otázek, na které chce znát i odpovědi.
A Vy jste mi moc pomohla.
Díky moc a já na sobě budu stále "pracovat".
sluníčkový den
Marcela 25.06.2008
