Trápím se nad jmény Robert a Samuel
Otázka: Mila Wahlgrenis.
Velice se omlouvam, ze Te obtezuji svym emailem.
Jsem zoufala a nevim, co dal. Vim, ze vyberu jmena ditete se ve vetsine pripadu nevenujes.
Proto jsem se snazila si pomoci nejak sama, ale ted jsem ustrnula v bode, kdy uz vazne nevim, cemu verit.
Asi jako kazda nastavajici maminka si preji pro sveho andilka to nejlepsi, co mu muzu dat.
Vim, ze spoustu veci neovlivnim a ani nemohu, ale to jmeno bych mohla.
Konzultovala jsem jmena s numerolozkou a dosly jsme k zaveru, ze jmena, ktera se nam s manzelem libi, by byla pro dite tragicka.
Nase prijmeni je Jxxxxxx (soucet je 34), jmena se nam libi Robert, David, James, Thomas nebo Daniel.
Bohuzel muj muz numerologii neveri a nechce nic menit.
Proto jsem se snazila najit kompromis a hledala druhe (doplnkove) krestni jmeno, kterym bych ten vypocet vylepsila.
Po mnoha tydnech pocitani jsem dospela ke kombinaci Robert Samuel Jxxxxx.
Obema se nam toto jmeno libi.
Pri konzultaci s autorkou mi toto jmeno bylo schvaleno jako velmi vyvazene.
Bohuzel pri hledani vhodneho jmena pro holcicku jsem zjistila rozdily pri vypoctu jmena v obou knihach autorky,
a tak se dotazovala, jak spravne postupovat.
Ted jsem v koncich, protoze uz nevim, jak dale postupovat, cemu verit a hlavne se bojim, abych malemu zbytecne neublizila.
Pani je velice ochotna a hodna, ale ja uz nevim, cim se ridit.
Vzhledem k tomu, ze mi jmeno bylo odsouhlasene, uz jsem malemu v duchu zacala rikat Roberte.
Vim, ze bych mela byt v pohode a tesit se na miminko, ale ja misto toho jsem v neustalem stresu ohledne vyberu jmena.
Uz tri mesice nedelam nic jineho nez pocitam a pocitam, a ted uz ani nevim, jak pocitat dal.
Necitim jako spravne davat jmeno, ktere se nelibi mne ani manzelovi jen kvuli vypoctum,
ale nevim, jak to udelat, aby byl maly stastny a zdravy a zaroven alespon prvni jmeno bylo to, ktere se nam libi.
Navic, manzel by pravdepodobne na jine jmeno ani nepristoupil.
Mam strach, ze malemu ublizim a z toho strachu je mi hure a hure
a citim, ze mu ublizuji uz ted, pokud se rychle nejak nerozhodnu,
protoze uz temer na nic jineho nemyslim a bojim se cokoliv udelat.
Maly muze prijit uz kazdou chvilku (termin mam 10.cervna) a ja nevim, co dal.
Moc te, prosim, o radu, jak postupovat, pripadne na koho se obratit nebo jake jmeno zvolit.
Slunicko do dalsich dni preje
Marketa 5.5.2008
Odpověď: Milá Markéto,
je pravda, že jméno je jedním za faktorů, který dítěti na tento svět volí - a ne vždy nejlépe - rodiče.
Někdy je volba správná, někdy ne, ale i to se musí brát jako jednou dané...
Psala jsem mnohokrát, že nejsem pro změnu jména během života, člověk si má prožít to, kvůli čemu sem přišel.
A s tím souvisí i informace zapsaná v jeho jméně.
Mám pocit, že se trápíš zbytečně.
Měla bys dát s manželem přednost takovým jménům, která se Vám oběma budou líbit.
Pokud máš rozpracované jednání s paní numeroložkou, asi bys to měla dotáhnout do konce s ní.
Myslím, že nad jménem pro holčičku se trápit nemusíš...
Měl by se Ti narodit úžasný chlapeček.
Pokud chceš znát můj názor na Vámi zvolenou variantu Roberta a Samuela, napíšu Ti ho.
Dám víc než na čísla ze vzorce osudu na jistou řeč daného jména, kterou vnímám...
Ovšem stejně se budeš muset rozhodnout sama:
Robert - jméno s výrazně mužským aspektem, dynamický, pevný, rozhodný, postava vypracovaná, výrazný typ,
nemá problém s menšími podvody, je si sám sebou jistý, nepřipouští sikomplikace, věří, že mu to nějak vyjde.
Rysy mužné, oblíbený mezi ženami, smysl pro humor, rád se napije, ale nepropadá závislostem, sportovně zaměřený,
nemá problém ve škole, profesi si volí takovou, aby vynikl, jde mu o prestiž před ostatními, rád si kupuje krásné věci, oblečení, auto,
je to výrazná osobnost, která má šanci v životě mnohé dosáhnout, zvlášť vnímá-li od ostatních k jeho snažení podporu.
Samuel - je jméno něžné, až andílkovské, muž s tímto jménem bývá drobnější, obvykle s blond vlasy, něžnou tvářičkou,
povahou je spíše introvert, který si nechává prožitky pro sebe, navenek je dokáže trasformovat do nádherných obrazů,
tíhne spíše k umění než k vědám, zpívá, tančí, skládá básně, maluje, je zastáncem něžného pohlaví, umí vyjádřit i lítost,
ví, co je empatie, dokáže druhým pomoci v nouzi, nikdy by nepoužil násilí nebo podvodné jednání, aby něčeho dosáhl.
Snaží se šířit lásku mezi ostatní, věří v to lepší, co je v člověku, umí milovat celým svým srdcem.
Jsou to dva zcela odlišní muži, které se snažíš dostat do jednoho těla.
To je podivný proces.
Dá se předpokládat, že dominantnější část osobnosti se stejně projeví po svém.
Vybírejte s mužem opatrně, více srdcem než hlavou...
Myslím, že se volbou jména zbytečně stresuješ.
© Wahlgrenis
06.05.2008
Mila Wahlgrenis.
Velmi dekuji za Tvou odpoved a cas, ktery si mi venovala.
Moc si toho vazim.
Uz jsem prestala muze ponoukat ke zmene jmena a radsi se snazim ho co nejvice podporovat.
Muj manzel je jednoznacne typ Samuel, violloncelista a malir, velice citlivy, nezny a nesmirne lidsky, cimz velmi obohacuje hlavne me.
Jen mi prijde, ze se zbytecne trapi nad vecmi, ktere nemuze zmenit a dusevne trpi za vsechny hrichy sveta.
Verim tomu, ze jsme tu prece take pro radost, nadeji a viru v dobre zitrky, ktera mu chybi a snazim se mu dodavat silu do dalsich dni.
Dekuji za vysvetleni techto dvou jmen.
Jak velmi zvlastni.
Uplne se mi vybavily dve bytosti S - muj manzel, R - muj otec.
Dle tohoto popisu je mi Samuel mnohem blizsi.
Robert na me pusobi trochu egoisticky a az prilis vyrazne.
Priznam se, ze na Samuela jsem narazila az diky vypoctum, samo nas nenapadlo a manzel ho nechce dat jako prvni jmeno.
Asi to tak ma byt.
Ja osobne uprednostnuji vice Davida, Tomase ci Jamese, prijde mi mazlivejsi, ale libi se mi i Robert.
Pevne doufam, ze hodne udela i vychova a vliv rodicu, a tak bychom se mohli my vsichni navzajem obohatit.
Maly by mohl trochu zjemnet a muj muz zesilit.
Nevim, snad se to nebude prilis tlouci.
Kazdopadne dekuji.
Jeste nevim, jake jmeno zvolime z tech, ktere se nam libi (Robert, David, Tomas, James nebo Daniel),
ale rozhodne se bojim uz mnohem mene, a to pro me moc znamena.
Asi to zbytecne moc prozivam.
Pani numerolozce jsem volala, doufam, ze se nam to podari dotahnout do konce, i kdyz uz nejsem tak vystresovana.
Dekuji moc a moc.
Marketa 6.5.2008
Mila Wahlgrenis.
Jeste jsem zapomnela podekovat za zpravu o tom, ze to bude chlapecek.
Take si to myslim.
Dekuji moc.
Aspon nad necim nemusim tak moc premyslet.
U holcicky sice nevim jmeno, ale moc se mi libi Alena, Alena, Alicia, Anna, zkratka jmena od A.
Nevim proc, ale nejspise bych vybrala jedno z nich.
Asi to tak ma byt.
Preji hodne usmevu do dalsich dni.
Marketa 6.5.2008
Milá Wahl,
vím, že jste denně zahlcena fůrou dopisů,, ale i tak mi to nedá
a píši Vám znovu ve víře, že se třeba na mě štěstí usměje a jednoho dne si na vašich stránkách přečtu Vaši odpověď.
V mém prvním dopise jsem se ptala víceméně zda podstoupit 3.umělé oplodnění, přečtením těchto stránek mi bylo odpovězeno.
Nyní jsem na cestě hledání,
psala jsem Vám o matce mého přítele, která trpí obrovskou opičí láskou a trápí tak nejen sebe, ale i nás
a já cítím, že tam je třeba i problém proč k nám miminko nejde.
Hledám i sama v sobě, co mám změnit, co udělat, aby miminko přišlo.
Cítím, že jsem si hodně věcí ujasnila a že jsem skutečně připravena miminko chránit a milovat,
ráda bych mu ve svém tělu i duši připravila ten nejlepší pokojíček, aby se mu u mě líbilo.
Dnes jsem si na tvých stránkách (můžu tykat?) přečetla dopis o jménech Samuel a Robert.
A taky to, že není dobré jméno dítěti změnit.
Mně rodiče dali jméno Rita a otec mě pak asi po týdnu nechal přejmenovat na Zuzanu.
Možná už i tím mi trošku ten život zamotal?
A ta jména S. a R.
Od začátku co přemýšlíme s přítelem nad jmény, bylo u nás jasné jméno pro chlapečka právě SAMUEL.
A Robert se jmenuje můj bratr, je mu 37 let a úplně to sedí.
Milá Wahl, prosím můžeš mi prosím poradit co mám udělat pro to, aby k nám miminko přišlo?
Co mu ještě brání?
Pro holčičku máme jméno Sofie.
Děkuji s láskou a úctou
Zuzka 7.5.2008
Mila Wahlgrenis.
Nedavno jsem te kontaktovala ohledne vyberu jmena pro nase miminko (Robert - Samuel).
Maly se narodil o 2 tydny drive, a to 30.kvetna cisarskym rezem.
Nakonec jsme mu dali jmeno, ktere se nam obema moc libilo a vybrali ho den pred porodem.
Maly se jmenuje James Eliott Jxxxxx a je to nase srdicko.
Zatim prozivame tezke obdobi kolik, kdy ma maly velke a dlouhotrvajici bolesti (v prumeru asi 3 hodinove krece)
a my nevime, jak mu pomoci, ale doufame, ze to brzy prejde.
Ze zacatku jsem z toho byla zoufala, protoze jsem nechapala, co se deje
a bala jsem se, ze snad maly u nas ani neni rad, ale uz je to lepsi.
Dekuji Ti moc za Tvou podporu a slova.
Je to vzdy pohlazenim na dusi.
Preji Ti vse nejlepsi do dalsich dni a mnoho lidi kolem Tebe, kteri umi rozdavat pochopeni a nadeji tak, jak to delas ty.
Prikladam obrazek maleho, kdyz mu bylo 7 dni.
Marketa 19.6.2008
Milá Marketo,
moc gratuluji k Vašemu miminku. Byla jste statečná.
Chlapeček, to už je na něm vidět teď, bude nesmírně šikovný, bystrý, chytrý.
Už nyní se usmívá na celý svět...
To, že se narodil o pár dní dříve, není tragédie.
Buďte na něho hodní, ctěte jeho dětský svět co nejdéle, jak jen to bude možné.
W.
19.6.2008
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem se opět podívala na tvoje stránky a objevila příspěvek na téma změna jména.
Můj názor znáš, je ostatně shodný s tím, jak to vidíš ty.
Chci ti ale k tomu napsat ještě moje další poznatky.
Nedávno jsem absolvovala kurz karmicko-kabalistické numerologie u velice zajímavé osůbky.
Dnes už vím, proč jsem si ji mimo jiné vybrala.
V současném životě si změnila jména - na změně pracovala zhruba 1,5 roku.
Jméno pečlivě vybírala i svému dítku, chtěla pro něj to nejlepší.
Přesvědčila jsem se, že opravdu není vhodné měnit si jméno ani moc přemýšlet o jménu dítěte.
Každá duše sem totiž přichází už i s tím, jaké bude mít jméno.
A pokud se o tom moc spekuluje, vliv to má možná na život, ale ne na karmu.
Tuto dívčinu jsem během semináře inspirovala k tomu, že si sama udělala rozbor nového jména
ve vztahu ke karmě a s hrůzou zjistila, že karmě stejně neutekla.
A to jí nové jméno přišlo shora...
Stejné to bylo i u jejího syna.
Takže můj postoj zůstává stejný
- jméno dítěti vybrat podle toho tak, jak to cítím, a ve svém vlastním životě se snažit zpracovat svou karmu.
V žádném případě neměnit jméno, protože tím svůj úkol, s nímž jsme sem přišli, nesplníme.
Přeji krásné pohodové dny.
Helena 20.6.2008
Mila Wahlgrenis.
Chtela bych ti jeste jednou moc podekovat za pomoc.
Nasemu zlaticku v 9. tydnu skoncily koliky a od te doby je z nej uzasny radostny chlapecek.
Nekdy mi prijde, ze v jeho pohledu je neco velmi moudreho, starsiho, jako by vedel mnohem vice nez my...
Uz se tesim, co nas nauci:-))
Preji krasny vikend.
Marketa 30.10.2008
Mila Wahlgrenis.
Po delsi odmlce (muj maly princ me zamestnava prakticky bez oddechu) jsem opet zavitala na Vase stranky
a prakticky jednim dechem precetla email od Knedlika.
Uplne jsem se v nem nasla, protoze i ja, ackoliv je mi to nyni velmi lito, jsem zpocatku byla "priserna "mama,
ktera si absolutne neverila a hledala rady u kdekoho jen ne u sebe.
Absolutne unavena a frustrovana jsem se bala byt sama s mym chlapeckem,
bala jsem se te bolesti, ktera by mu opet mohla prijit v podobe koliky a ja nedokazala pomoci...
Nevim, zda mi to muj maly odpustil, zda ho to nejak nepoznamenalo a moc me to trapi.
Teprve az v 4.mesici, kdy jsem s malym zustala sama doma, jsme se s malym szili a ja si dnes materstvi plne uzivam.
Je to muj maly andilek a dodnes nechapu, jak jsem mohla byt tak slepa.
Pro jeho usmev a svit v ocich bych dnes hory prenasela.
K narozeni Jamulky jsem dostala pametni knizku a take nadhernou krabicku na prvni vlasky.
V te knizce je psano, ze prvni vlasky (ty uplne prvni) jsou dulezite k urceni zdrav. diagnozy v pripade problemu v dospelosti.
Tak jsem malemu nekdy ve 3. nebo 4. mesici ustrihla praminek vlasu a schovala ho.
Predevcirem mi kamaradka rekla, ze vlasy se detem do jednoho roku strihat nemaji, pry to krati zivot.
Krve by se ve mne nikdo nedorezal.
Tohle jsem nikdy neslysela.
Utisuji se tim, ze je to jen povera a mnoho pover si leckdy protireci, ale cervik pochybnosti je tu a ja nemam klid.
V panice jsem zacala prohlizet cary na ruce meho chlapecka
a zjistila, ze caru zivota ma velmi kratkou, asi tretinovou ne-li ctvrtinovou, co mam ja.
Hledala jsem informace na internetu, ale jedine, na co jsem narazila, byly nazory maminek, ktere rikaly, ze je to jen povera,
ale pro jistotu svym detem vlasky nestrihaly.
Mila Wahlgrenis, mohla byste mi, prosim, prozradit, jak je to s delkou zivota?
Je nam dano uz pri narozeni, jak dlouho dobu zde pobudeme?
Slysela jsem nazor, ze pocet nadechu je dan pri narozeni.
Zaklada se povera na pravde a brzkym ustrizenim vlasku se odcerpaji sily z maleho telicka?
Pokud jsem tim neco uplne pokazila, jak mohu chybu napravit?
Tenhle email zni asi uplne absurdne, ale jsem uz takova "blazniva mama" a k Vam mam duveru.
Preji Vam krasny den.
S uctou
Marketa 25.1.2009
Milá Marketo,
ne, tohle nejsou náhody...
Je to jen několik dní, kdy jsem si prohlížela moje první vlásky.
Byly v obálce s datem, které říká, že mi byly dva roky a skoro čtyři měsíce.
Z toho se ale samozřejmě vycházet nedá.
I když, pokud si vzpomínám, ani vlastním dětem jsem vlásky před rokem nestříhala.
Pověra je sice pověra, ale co kdyby... tohle si jistě říká mnoho maminek.
Pokud se ale podíváme na Tvé nůžky a vlásky Tvého chlapečka, má to být jen pro Tebe jakási lekce.
Uvědomění si sama sebe.
O počtu nádechů při narození by se dalo diskutovat.
Zřejmé ale je, že smrt v každé životní etapě přichází správně.
Nemůžeme se pozastavovat nad tím, když se někdo dožije 99 a druhý ani ne 18 let.
Není stanovena jednotná délka života.
Jsou jen úkoly, které máme splnit, a role, které máme odehrát.
Všechno ostatní je mimo.
Z Tvého dopisu mám pocit výčitky, jako bys nevěděla, cos synovi způsobila, a ráda bys čas vrátila zpět.
Ale tohle nejde.
Všechno je jenom jednou, nikdo nevstoupí dvakrát do jedné řeky.
Kdyby to šlo, nalepila bys vlásky zpátky na hlavičku...
Nic si nevyčítej, není to špatně, Tvůj syn je stále pro Tebe tím největším pokladem.
Nazýváš ho malým princem, to je nádherné...
Věřím, že znáš knížku od Exuperyho.
Pokud by život prožil jen z desetiprocent podle této knížky, bude tím nejšťastnějším dítětem na světě.
Netrap se kvůli nůžkám...
Objevuj společně s ním jeho svět, jeho planety, přivoň si k jeho růži a nezapoměň na ovečku (nebo to byl beránek???).
Nesmíš si do svého srdce pustit strach a obavy, nalaď se na krásu a lásku.
Potom všechny další dny budou naplněné jen touto úžasnou duhou...
W.
25.1.2009
Mila Wahlgrenis.
Mnohokrat dekuji za hrejivou odpoved.
Mas uplnou pravdu.
Ano, citim se vinna za to, co jsem udelala i neudelala,
mam strach, ze jsem malemu ublizila a nejradsi bych vlasky nalepila zase zpatky,
nemluve o jeho kolikach a mem uspechanem tehotenstvi.
Kdybych mohla, nejradeji bych ho strcila zpatky do briska
a ukoncila praci, ktere jsem se neumela vzdat (nebo spise pocitu dulezitosti)
a uzivala si tehotenstvi a snazila se zjistit vice o materstvi nezli vyberu kocarku a dalsich absolutne nedulezitych "nezbytnosti"...
Po precteni Tveho emailu je mi mnohem lepe.
Beru to jako nakopnuti smerem dal.
Strach o maleho dokaze opravdu udelat divy.
Tato "lekce strachu" je opravdu vyzivna.
Opet jsem si uvedomila, jak moc pro mne tahle mala bytustka znamena a jak velky dar jsem v jeho podobe dostala.
Maly je s nami necelych 8 mesicu a ja az diky nemu objevuji veci, ktere jsem drive nevidela.
Mam ho moc rada a kazdy den je krasny.
Laska skutecne nema hranice, uzasne!!!
Dekuji moc a moc a posilam slunicko do dalsich dni.
Marketa 26.01.2009
Mila pani Wahlgrenis.
Dekuji moc za pomoc a mile setkani.
Mam ze jmena Michael Patrick pro druheho syna velikou radost.
Libi se i manzelovi.
Dekuji moc.
Marketa 23.08.2012
Milá Wahlgrenis.
Dnes jsem byla na ultrazvuku a viděla našeho nádherného chlapečka.
Dokonce na mně a svého budoucího brášku vyplázl jazyk.
Tak máme velikou radost a už se moc těšíme.
Jen jsem se s Vámi o tu radost chtěla podělit.
Přeji krásný víkend.
Markéta 31.08.2012
Dobrý večer, milá Wahlgrenis.
Porad myslim na to, co jste mu rekla.
Včera jsem se byla přihlásit v porodnici.
Našli mi streptokoka, takže porod s infuzi antibiotik mě nemine.
Rovněž prý vody je příliš mnoho (hned jsem si vzpomnela na plastve, kde se voda objevila, a pak nejake zastaveni).
Lekarka navrhla, ze by mi vodu kontrolovane vypustili a rozjeli porod nejpozdeji 39.týden, ale radeji si pry mam pripravit tasku.
Chtela bych se zeptat, zda se na porod mohu nejak pripravit, aby nebolel.
Svira me strach z nemocnicniho prostredi a vim, ze tam budu sama.
Je mozna nejaka vizualizace nebo zkratka neco, cim bych se pripravila, aby prichod naseho Mišánka pro nás oba nebyl dlouhou a bolestivou anabazi, ale silnym zazitkem s pozitivnim nabojem?
Pripadne, zda mohu nejak ovlivnit, aby si maly mohl cas sveho prichodu na svet urcit sam misto rozhodnuti lekaru?
Nebo uz toto samotne je v jeho planu?
Dekuji moc a moc.
Marketa 05.09.2012
Milá Wahlgrenis.
Ze všeho nejdříve bych Vám chtěla pogratulovat k vydání knihy Proč ke mně miminko nechce.
Má nádhernou obálku a určitě pomůže, poradí i dodá naději mnoha ženám "čekatelkám na miminko."
V září jsem u Vás byla na konzultaci ohledně jména pro našeho chlapečka.
Vykládala jste mi i plástve na průběh porodu, proto si myslím, že byste určitě ráda věděla, jak to celé dopadlo.
Vybraly jsme spolu jméno Michael Patrick.
Toto jméno bylo v naší rodině přijato s nadšením, neboť o obou jménech se uvažovalo.
Musím říci, že plástve odhalily celý průběh naprosto věrně, byť by mě nenapadlo, že ačkoliv jsme si karty vyložily jinak, nakonec do puntíku seděly všechny symboly.
Tenkrát jste mi řekla, že jako první přijde na řadu plodová voda a vše půjde velmi rychle.
Pak přijde zastavení, byť jsme nevěděli jakého druhu, ale nakonec vše dopadne dobře.
Radila jste mi, ať jedu do porodnice raději dříve a včas, a hlavně ať plně důvěřuji lékařům, že vše dobře dopadne, ale něco tam prostě je, na co je potřeba dát pozor, ale vše je krásně nachystané.
Pár dní na to mi lékař řekl, že mám streptokoka a před porodem bych měla dostat antibiotika.
Datum porodu se kvapem blížil a kromě jedněch poslíčků a tvrdnutí bříška se nic nedělo, ačkoliv kontrakce naměřené v ordinaci byly po 4 minutách pravidelné.
Lékařka v porodnici mi tvrdila, že mě vezmou 39. týden a porod vyvolají kvůli velkému množství vody, další lékařka v porodnici, že miminko je opravdu nachystané, ale že mám vydržet a čekat a, že pokud se nic nestane do cca 4 dnů před porodem, pak mě vezmou do porodnice dříve a porod nejspíše vyvolají kvůli ATB, a také proto, že jsem měla opravdu velké množství plodové vody a zároveň byla po císařském řezu.
Hlavně, abych tam byla včas.
Neklid ve mně vzrůstal každý den.
Čekala jsem, že chlapeček přijde dříve a stále se nic nedělo.
Na kontroly jsem jezdila už se sbalenou taškou.
Pak byla má sestra u astroložky v pátek 21.9. a prý, že se mám snažit porodit co nejdříve, že vypočtený datum porodu (27.9., 28.9.) je opravdu dost nepříznivý jak pro mimi, tak hlavně pro mě, a že by miminko mohlo mít zdravotní potíže atd.
Nakonec jsem nevydržela a požádala kamarádku, aby mě v sobotu v noci odvezla pro jistotu do porodnice.
Již dva dny jsem několikrát denně musela měnit spodní prádlo.
Šlo jen o únik moče, ale nebyla jsem si jistá.
V hlavě mi pořád visela ta plodová voda, i to, že může začít unikat po kapkách (jak jsem se dozvěděla na školení od porodní asistentky), a tak jsme pro jistotu jely.
Bála jsem se, že kdyby to opravdu byla plodovka, tak by byl nejvyšší čas.
Myslela jsem si, že mě nakonec pošlou zpátky domů, ale neměla jsem klid a bála jsem se, abych něco nezanedbala.
V porodnici mi lékařka řekla, že to není plodová voda.
Malý se při měření ozev hodně pohyboval, pohyby dělohy jeden za druhým (ale ne ty porodní), a nastala poměrně kuriozni situace, kdy mi lékařka řekla, že mi může vyvolat porod ihned, protože vzhledem k těm ATB by bylo dobré, abych je měla předem a mimi je už opravdu nachystané (otevřená na 2 cm), ale zároveň, že když mě pošle domů, tak se také nic nestane a ona si to obhájí, protože nález byl sice pěkný, nicméně porod ještě nezačal.
A já najednou nevěděla, co si počít.
Přála jsem si, aby si Mikísek vybral datum porodu sám, zároveň jsem se bála špatné prognozy na příští týden a toho, že by mi porod nejspíše stejně vyvolávali v úterý 25.9., což také nemělo být příliš příznivé.
Nakonec jsme se dohodli, že tam zůstanu, ráno mě opět vyšetří a uvidíme, jak dále.
Asi nemusím říkat, že jsem měla o čem přemýšlet.
Ráno se situace opakovala s tím, že malý byl úplně klidný a já ještě více zmatená.
Pak jsem si uvědomila, že toto byl poslední den (neděle), kdy by se mnou mohl být u porodu manžel, pak už bych to musela zvládat sama a ještě poměrně složitě řešit hlídání pro staršího synka atd.
Snažila jsem se žádat o radu mimi i pomocí kyvadla, ale odpovědi byly různé, i když převážně kladné.
Nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu.
Bylo nádherné počasí a nedělňátka prý mívají štěstí.
S porodní asistentkou jsme se dohodly, že průběh porodu nechám na nich a s jakýmkoliv nutným zásahem souhlasím.
Měla jsem jen jediné přání, a to, aby pupeční šňůru nechali neustřiženou co nejdéle kvůli dojetí látek z pupečníku.
Do cca půl hodiny po tabletě jsem začala mít silné kontrakce a při příchodu na sál jsem byla otevřená již na 4-5 cm.
Napíchli mi plodovou vodu, a už to jelo.
Voda odcházela po celou dobu porodu, snad ještě když jsem tlačila.
Množství prý nevídané, asistentka několikrát stírala sál, protože se tam už nedalo chodit.
Náhle se na sále objevila jiná lékařka, ani jsem nevěděla proč.
Vše šlo strašně rychle.
Za hodinu a 55 minut (23.9.2012 v 12:55) byl Mikísek na světě.
To, co se dělo na sále, jsem pořádně nevnímala.
Měla jsem tak silné bolesti, že jsem vůbec nepostřehla, že se děje něco, co vyděsilo mladší lékařku a přivolalo starší.
Až když jsem se divila, proč ihned odstranili pupečník a malého mi nedali, mi došlo, že se něco děje.
Lékař na můj dotaz, zda ho dostanu na sebe, jen řekl, že resiscituje.
Malý byl úplně fialový a nedýchal.
Během porodu mu klesala srdeční frekvence.
Asi za 3 minuty (dle mě a manžela), podle lékaře asi za 5 minut, se malý konečně nadechl, a my poprvé slyšeli slabé zakvíknutí.
Malý byl úplně nádherný, velké oči, velmi klidný výraz.
Ležel asi 2 m ode mne na lůžku pro miminka, a za chvilinku ho odnesli do inkubátoru (kam manžel ihned odchvátal).
Po vyndání placenty mi lékařka řekla, že je moc ráda, že jsem se rozhodla pro vyvolávaný porod, protože ta placenta byla opravdu velmi špatná, a že je dobře, že to takhle dopadlo.
To samé mi řekla o den později i paní primářka.
Malý měl sondičku na hlavičce a byl na JIP.
Snažila jsem se za ním jít, ale neustále jsem omdlévala, sotva jsem ušla pár metrů, takže jsem ho dostala až večer na první kojení.
Byl tak šikovný, že jsem přesvědčila sestříčku, aby mu to sondičku už nedávali a raději mi ho nosili na kojení (což neměli v plánu), a další den ráno jsme už mohli být spolu na pokoji.
Byla jsem moc ráda, že byl se mnou u porodu manžel.
Nevím, jak bych to sama zvládla.
Mišáček krásně roste.
V 5 týdnech váží už 4,7 kg (porodní váha 3,24).
Nicméně dle astroložky má velmi špatně postavené planety a prý se ve 3 letech vývoj zpomalí a bude se špatně vyjadřovat atd.
Jsem z toho dost špatná a trápí mě výčitky svědomí, že jsem tomu opravdu měla nechat volný průběh atd.
Na druhou stranu si zase říkám, že když ta placenta byla tak špatná, že to mohlo být mnohem horší a že nic není náhoda.
Plodová voda (alespoň myšlenka na ní) mě přivedla do porodnice a vše proběhlo tak, jak mělo.
Každopádně teď s tím už nic neudělám, jen se asi už nikdy nedozvím, zda jsem udělala chybu a musím se naučit s tím žít.
Jen je mi líto mého malého.
Je tak krásný a strašně hodný.
Po prvním synkovi, který trpěl kolikami, je tohle miminko přímo požehnáním.
Je dost trpělivý a velmi klidný.
Také je to veliký mazlíček.
Milá Wahlgrenis, mějte se moc krásně.
Přeji Vám do dalších dní jen to nejlepší.
Markéta 30.10.2012
