wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Pod představou budoucího těhotenství opět slábnu


Wahlgrenis...
mnoho žen zde píše o těhotenství, potratech, smrti...
Já toto skloubím v jedno.
Mám dvě zvláštní děti.
Každé má jiného otce, a přesto mají podobný handicap, nad kterým odborníci kroutí hlavou.
V obou případech jsem trpěla nesnesitelnou úzkostí, na kterou jsem ale nebrala žádná antidepresiva.
Možná jsem měla...
Možná bych tím dětem neublížila...
Mnohem více jsem mohla poškodit miminka v bříšku svou chronickou vleklou a neléčenou depresí...
Díky které (a hlavně dodnes nepochopitelnému otěhotnění č. 3) jsem šla před dvěma lety na interrupci...
Úzkost a stavy strachu se již zkrátka nedaly vydržet...
Bloudila jsem životem jako tělo bez duše a páchala na sobě další a další škody...
Začala jsem holdovat alkoholu, abych s jeho pomocí zapoměla, a co nejvíce otupěla svou duševní bolest, své stavy úzkosti...
Partner mi v tomto nijak nepomáhal, spíše naopak...
Vpodstatě víceméně pouze žijeme vedle sebe..
Tedy až do nedávna...
Zdál se mi sen o krásném chlapečkovi, mém synovi.
Narodil se mi a byl stejný jako můj mladší syn, jen zdravý.
Podotýkám, že mladší syn je neuvěřitelně nádherné dítě, i když je... jiný...
Píše se mi to velmi těžko, nedívám se na něj jako na postiženého človíčka, on je úžasný, je kolem něj tolik světla!
Je to sluníčko, které když chce, pláče, když chce, směje se.
Neumí se přetvařovat, a proto jej miluji stejně upřímně a bezelstně, tak jako on vyjadřuje své emoce a potřeby..
Ale abych se vrátila k onomu snu.
Vehnal mi novou energii do života, a já na sobě opět začala pracovat.
Skoncovala jsem s pitím, detoxikuji své tělo i mysl.
A připravuji se na.... nové těhotenství...
Jenže právě tady je onen problém...
Má úzkost je zpátky.
Bolí to, Wahlgrenis!
Momentálně se ploužím životem jako stařena, hlava váží nejmíň 100 kilo a na zádech a šíji cítím hroznou tíhu.
Nejhorší je, že se mi vracejí vzpomínky na onen pro mne zřejmě doposud nejvíc traumatický zážitek v životě - na pocity po interrupci.
Chce se mi brečet.
Partner krůček po krůčku se ke mne opět citově přibližuje,
považuji za úspěch, stiskne-li mou ruku před spaním, či podívá-li se na mne, a aniž by cokoli řekl.
Já vím, že chce říct: "Mám tě rád, i když jsme spolu prošli peklem..."
Tolik bych nám chtěla dát ještě miminko!
Můj mladší syn má tak rád děti!
Ale já cítím, jak pod představou těhotenství opět slábnu....
Odpustí mi, drahá Wahl, Bůh, že jsem nedokázala před dvěma lety své dítě nosit?
Dá mi ještě jednu šanci to napravit, dá mi sílu to zvládnout?
Ještě chci říci, že se mi zdálo o chlapci, ale onu nenarozenou dušičku oslovuji dívčím jménem...
Nevím, zda se jedná o dušičku z předešlého těhotenství, ale mluvím s ní, i když netuším, zda je u mne....
Za všechny lidičky, kterým pomáháš, Ti, drahá Wahlgrenis, od srdíčka děkuji....
Smutná... 27.4.2009

Milá smutná...
va Vašem případě vnímám obrovský rozpor mezi tím, co se odehrává kolem Vás, a co se děje uvnitř.
Je to, jako byste si nepatřila, jako byste byla rozdvojená osobnost.
Nejste sladěná se svou cestou, jdete sice, ale nevíte kam a proč...
Tříští se ve Vás láska s nenávistí, nerozumíte spoustě podivných myšlenek, které skrz Vás přicházejí.
Možná se jich i sama bojíte.
Ovšem dostáváte se dál, zrajete, jako byste přicházela k vlastní podstatě.
Už si nic nenamlouváte, věříte, že zvládnete budoucí těhotenství, i když strach tady ještě zůstává.
Trochu se obáváte reakcí partnera, ale on je vedle Vás správně.
O něm určitě nepochybujte.
Pokud myslíte své budoucí těhotenství skutečně vážně, měla byste se nejprve domluvit s dušičkou miminka, které se nemělo narodit.
To je úkol nejzásadnější.
Potřebuje pochopit, že jiné cesty nebylo, že jste tehdy nevěděla, co se děje, nechápala jste, co se stalo.
Nemohla jste také rozumět tomu, že miminko přichází do tohoto světa vždy v nejlepší vhodnou dobu
a nikdo nemá právo mu tuto cestu nijak křížit nebo zakazovat.
Nyní jste už jiná, určitě mnoha věcem rozumíte a tohle byste jistě neudělala.
Teď by jen tohle měla ještě pochopit dušička Vašeho miminka, nebude to složité.
Potom byste se také měla vyrovnat se svou rolí matky.
Nepochybujte o sobě, uznejte, že všechno, co se děje, se děje tak, jak má.
Nehledejte kolem sebe problémy, ale naučte se životem plout.
Nedělejte si v ničem žádné násilí, mějte se ráda, odměňujte se.
Vy byste měla být pro svůj život nejdůležitější.
Teprve potom jsou děti nebo partner.
Jakmile je tohle jinak, všichni kolem Vás trpí.
Potřebujete zase zažít pocit štěstí, to nespoutané štěstí, které je všude kolem, ale i ve Vás.
Měla byste se zase naučit těšit - v tom je snad úplně nejvíc.
A je jedno na co...
Nejste nemocná, jste jen jinak naladěná, ale to přeladění jistě zvládnete.
Opravdu vnímám, že se k Vám přibližuje holčička.
Najednou jakoby se Váš domov rozzářil, všechno bude jiné, krásné, nádherné.
Ničeho se nebojte, položte se do prostoru a jen tak si svůj život užívejte.
© Wahlgrenis 27.04.2009

Milá Wahlgrenis,
moc děkuji... Moc....
Smutná 27.04.2009


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.