wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Potratila jsem. Co bude dál?


Otázka:
Dobrý den vážená paní Wahlgrenis,
dnes jsem objevila Vaše stránky a jsou pro mne obrovským pohlazením na duši.
Nevím jestli budete mít čas mi odpovědět, ale přeci jen bych Vás chtěla požádat o radu ohledně miminka.
Loni v srpnu jsem potratila asi v 7. týdnu těhotenství,
pak následovaly nějaká vyšetření a nasazeny nějaké léky na progesteron a mírně zvýšené protilátaky na spermie.
Vím, že to, že jsem přišla o miminko, mě mělo posunout někám "dál" a myslím, že se mi to částečně podařilo.
Začala jsem cvičit jogu a odtud se dostala k dalším duchovním věcem, k homeopatii a nyní přemýšlím i o kineziologii.
Nyní podstupuji konstituční homeo léčbu a léky, co jsem měla užívat, jsem vysadila, protože tomu chceme nechat "volný" průběh.
Já ale mám stále v sobě rozpor, jestli je to správné.
Na jednu stranu vím, že miminko přijde, až bude správný čas, na druhou stranu se bojím, aby nebylo něco špatně.
A takto se to ve mně pere.
Chtěla jsem Vás poprosit o radu, jak se napojit na dušičku těch našich budoucích dětí, nebo zjistit, jestli nějaké budou.
Začali jsem se pokoušet znovu před 2 měsíci, vím, že to nic neznamená,
ale občas jsem z toho nervozní a začínám spadat do koloběhu měření teplot a pod.
Vím, že mám problém, že jsem málo trpělivá a lpím na otěhotnění, ale nevím co s tím.
Snad se to podaří pomocí homeopatie vylepšit - myslím, že pokrok tu je.
Tady je takový malý příklad - jeden můj čistě osobní dobrý pocit z takové jakéhosi překonání sebe sama.
Moje kamarádka z VŠ,
s kterou se vždy tak po půlročních až ročních intervalech vídam na nějaký čas a pak zase ne (ale spíše z jejího "nezájmu"), je těhotná.
Oznámila mi to v únoru, kdy jsme se viděly naposledy,
nebyla z toho nijak nadšená, za to mě to pěkně sebralo (oná má to, co já nemám a ona o to vlastně nestojí).
Potom jsme si občas psaly po mejlíku, kdy mi psala o fotkách z UZ a podobně a já měla ty samé stavy (pláč, lítost).
Vždy když jsem to nějak rozdýchala, tak se ozvala jako blesk z čistého nebe, aby mi jako ukázala, že jsem to ještě nezkousla.
Pak jsme spolu vůbec nekomunikovaly asi 3 měsíce, až jsem zahlédla její auto na horách, kde jsme byly loni spolu.
Tak jsem jí poslala sms, ona se ozvala, že je v nemocnici.
Vždy poslala tak 1 sms za 3 týdny a naposledy, že ji převezly do Prahy.
Na moje sms ale nereagovala.
Leží tam už 6 týdnů, je v 34. tt, tak mě napadlo, že když je v Praze, mám možná poslední příležitost ji vidět a také zjistit, jak na tom jsem.
Tak jsem se v úterý vidala k Apolináři a normálně ji tam "přepadla".
Měla tam i maminu, což možná byla trošku záchrana, ta byla hrozně ráda, že jsem za ní přišla.
Tak jsme trošku popovídaly všichni (o jejích problémech, porodech apod.), pak jsem odešla.
Chtěla jsem říct, že jsem sama ze sebe měla hrozně dobrý pocit (jako že jsem udělala dobrý skutek, i když to zní asi hloupě)
a navíc mě to její těhotenství vůbec nerozhodilo, což jsem si asi potřebovala dokázat.
Nicméně pocit z kamarádky mám smíšený až možná negativní.
Asi jsem ji hodně zaskočila mou návštěvou a ani se nezmínila, že bych třeba mohla přijít znovu.
Ale tím jsem to sama pro sebe jaksi uzavřela, dala jí najevo, že o ni stojím, ale víc dělat nemůžu.
Ten můj dobrý pocit zatím převažuje a je hodně intenzivní (takový jsem snad ještě ani neměla).
S odtupem toho týdne mi přijde, že moje návštěva prostě měla úplně jiný význam než se "jen podívat za kamarádkou".
Myslím, že tady byl hodně vliv té homeopatie.
Omlouvám se za tak dlouhý email a doufám, že jsem Vás moc neobtěžovala.
Těším se na jakoukoliv odpověď od Vás.
Děkuji, s pozdravem
Venda 6.9.2006

Odpověď:
Milá Vendo,
nic v životě se neděje jen tak, to jsi možná pochopila...
Přestože dušička miminka byla rozhodnuta přijít do Tvého života, něco se zkomplikovalo.
Ne, nemám na mysli zdravotní problémy...
Naopak, takové věci jsou okem nepostřehnutelné.
Prožila jsem si podobnou situaci, taky byl tenkrát srpen, a mně se zhroutil svět.
Nemohla jsem pochopit, co se mi to děje a proč.
Dnes už to vím.
Taky jsem běhala po vyšetřeních a chtěla znát odpověď na mé nekonečné otázky.
Ale odpověď nepřicházela...
Doktoři krčili rameny, prý se to tak někdy stane, že nejsou pro těhotenství vhodné podmínky.
Taky jsem musela přinést oběť, která byla nakonec odměněna, ale až po čtyřech letech...
Co jsou proti tomu Tvé dva měsíce??
Jenže tenkrát jsem nevěděla, kudy vede ta cestička k miminku.
Dnes bych na to šla jinak...
Ale přesto nemohu směrem k osudu vysílat jedinou negativní myšlenku.
Nebyla jsem na maminkovskou roli zralá, miminko jsem tehdy chtěla jako hračku,
jen jako naplnění dalšího bodu v životě, jako že tak to má být, kamarádky byly také těhotné, proč tedy ne já...?
Ale miminko to tak nechtělo, potřebovalo mít se mnou vytvořené jisté citové pouto,
potřebovalo vědět, že přichází do prostředí, kdy bude u mě na prvním místě,
ne jako zpestření mých vysokoškolských studií, ne jako důkaz, že to tak zvládnu, jako moji pózu k okolí...
Musela jsem si potom opravdu sestoupit hodně hluboko, než jsem se toho daru dočkala.
Tebe ale můj příběh nezajímá, co?
Chtěla jsi pochválit, jak jsi pochopila, že je nutné přát štěstí i druhému člověku, a chtěla jsi naději...
Tohle je tak jednoduché.
Někdy opravdu musíme počkat, než se k nám odpověď dostane, nemůžeme lusknout prsty ani zadupat.
Když jsem v létě mluvila k budoucím maminkám, také jsme se dostaly k tomuto tématu.
V této chvíli nesmíš očekávat miminko, ale musíš se nejprve cele přijmout, mít se ráda, splynout s Tvou životní cestou...
Nevyčítat si, že to, co se stalo, se stalo kvůli Tobě...
Všechno, co se odehrává ve Tvé hlavě, Tvoje budoucí miminko vnímá.
Potřebuješ se přeladit na krásu, na nekonečnou lásku, na štěstí společně prožívané s partnerem..
Ani tohle jsi nechtěla číst?
Ale abys neřekla, že jsem k Tobě krutá, napíšu Ti také pár vět, na které určitě čekáš.
Měla by k Tobě přijít holčička, dokonce je to ta stejná dušička, s kterou to nyní nevyšlo.
Co jsem napsala k Tvému budoucímu programu, platí.
Měla bys odsunout na vedlejší pozici v životě takové věci, jako je kariéra, peníze, stavba domu apod.
Tohle všechno Tě odvádí od Tvého poslání.
Nebude to jednoduché, ale jistě se dočkáš, až všechno tohle dokážeš zpracovat,.
Přeji Ti hodně štěstí.
© Wahlgrenis 06.09.2006

Milá paní Wahlgrenis,
moc děkuji za Vaší odpověď a příběh, moc si toho vážím.
Ráda bych jen reagovala na některé Vaše podněty.
Já právě mám pocit, že by miminko bylo na prvním místě.
Vůbec netoužím po kariéře, ani takovou práci nemám, naopak bych nejradši trávila čas s manželem.
Nejlépe se také citím, když jsme prostě spolu, někde mimo běh všedního života.
Já vím, že dva měsíce nejsou žádná doba a že jiní čekají hodně dlouho.....tím se také utěšuji.
Některé věci, co jste psala, prostě vím, jen většinou nevím, jak je mám udělat.
Vím, že bych na miminko neměla myslet, lpět, že bych měla být trpělivá, neřešit medicinské záležitosti.
Ale většinou mi to prostě nějak nejde z té hlavy vymazat, nevím, jak mám ty věci udělat.
Nevím, jak poznám, jestli se mám dostatečně ráda, jaká je moje cesta apod.
Možná to jsou asi hloupé otázky, ale jsou to prostě věci, co se mi honí hlavou.
Tak ráda bych je udělala, ale nevím jak.
A ten příběh s tou mojí kamarádkou byl pro mne obrovským úspěchem, protože jsem opravdu naše kamarádství hodně řešila,
mrzelo mne, že nefunguje tak, jak já si představuju (to je asi taky ten problém, že?) a to její těhotenství mě opravdu hodně "dostávalo".
A to, že jsem prostě dokázala za ní po půl roce jen tak jít, aniž bych byla rozhozená,
a s i vědomím že to kamarádství je asi už na konečné (alespoň nyní), je pro mě obrovský úspěch.
Ale možná tomu přikládám větší důležitost, než si to zaslouží, možná kamarádství splnilo svůj účel pro mne (ale nejsem si tím jistá)
a je čas ho nechat být.
Ještě bych chtěla poprosit, kdybyste zase pořádala sezení s budoucíma maminkama (co nemůžou otěhotnět) někdy v brzké době,
ráda bych se zúčastnila.
Ještě jednou moc děkuji a přeji hezký den.
S pozdravem,
Venda 07.09.2006


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.