wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Miminka s otazníkem...


Otázka:
Dobrý večer,
už dvakrát jsem Vám psala meil, dokonce jste mi odpověděla.
Bylo to o tom, proč jsem jedináček.
Teď jsem se rozhodla Vám napsat ne o sobě, ale o své kamarádce.
Váhala jsem dlouho, zda je to správné, to udělat.
Ona a její manžel na takové věci mezi nebem a zemí moc nejsou, ale ani se tomu nevyhýbají.
Její manžel dost silně věří v boha, vedeme společně různé diskuse.
Problém, o kterém chci psát, se jich týká jaksi niterně.
Nemohou mít totiž děti a už podruhé se pokoušejí za pomocí lékařů docílit kýženého cíle.
Nechci se jim do toho nijak plést, ale velice bych jim slibované, vytoužené miminko přála.
Jsou ochotni dokonce dítě adaptovat.
Chtěla jsem se vlastně zeptat proč.
Proč nemohou mít děti?
Samotná kamarádka se narodila svobodné matce a její život tak byl z jedné části ochuzen.
Byla a je moc skromná, dobrácká a někdy snad i moc naivní.
Svého muže poznala až kolem 30. věku života. Teď je jí 36 let.
Velice ji miluje a je ochoten udělat cokoliv, aby byla šťastná.
Budou mít své miminko?
To nejvytouženější, co chtějí slyšet je - budete rodiči.
A já bych jim ráda blahopřála.
Musím říct, že v mnoha situacích byli dost skeptičtí a při umělém zákroku tomu moc nevěřili.
Řekla jsem jim, že by měli myslet pozitivně a nedělat si hlavu z triviálních věcí.
Myslím, že něco z toho už pochopili.
Moc bych jim ráda pomohla, třeba formou nějaké energie, nebo tak něco.
Ale myslím, že tyto schopnosti nemám.
Tento meil nepíšu ze zvědavosti samotné, ale protože mne jejich touha trápí a emociálně silně se mne dotýká.
Pokud odhalíte roušku tohoto tajemství, budu moc ráda, v jiném případě děkuji alespoň za přečtení.
Hezký večer přeje
Kamča 12.5.2006

Milá Wahlgrenis,
už týden se odhodlávám ti napsat, ale dnes jsem se rozhodla.....nebo spíš okolnosti....
Nepíšu tentokrát kvůli sobě, ale kvůli kamarádce....
Před týdnem prodělala amniocentézu v 16TT a miminko do druhého dne odešlo..
odtekla jí plodová voda a musela jít na "zákrok"...
přestože to bylo její 4. dítě, nemůže se z toho vzpamatovat.
Stále se ptá proč?
Byla na vině amniocentéza a lékařský zákrok a tím pádem miminko nedobrovolně odešlo,
nebo to byla pouze "shoda náhod" a miminko se rozhodlo odejít z jiných důvodů?
Snažím se jí pomáhat, vysvětluju, že miminko někdy přijde pro tak krátkou zkušenost,
nebo podmínky k jeho vývoji přestaly vyhovovat, a tak muselo odejít a že jenom čas její bolest zahojí,
přesto jí PROČ stále nedá spát...
má strach, že v jejím věku (41) se už miminko nevrátí...
Mohla bych tě moc a moc poprosit, zda by jsi alespoň trochu nemohla její PROČ nalézt?
Wahl, měj se moc krásně,
děkuji za to, že jsi, že nám dáváš naději a klid duše a moc se těším, že se snad brzy na nějaké Tvé akci setkáme.....
Dani 11.5.2006

Dobrý den paní Wahlgrenis,
s manželem se už 6 měsíců snažíme o početí druhého dítěte, stále marně...
Náš prvorozený syn, které mu jsou nyní dva roky, se na svět chtěl asi strašně moc dostat, stačila jedna noc a byla jsem těhotná.
Moc bychom chtěli mít ještě holčičku, abychom byli jako rodina komplet.
Myslíte si, že máme naději?
Začínám být trošku zoufalá...
Předem moc děkuji za sebemenší informaci!
Přeji krásný den.
Věra 10.5.2006

Odpověď:
Milá Kamčo, Věro, Dani,
(a vybrala jsem jen zlomek dopisů na toto téma, je jich mnohem víc, tyhle jsou jen z posledních dní)
S miminky to není jednoduché.
Některé přijde do své rodiny, až rodiče něco pochopí, jiné je tady cobydup.
Každé má ale svůj jasný plán, obvykle se řeší problémy z minulosti.
Miminko si vybírá své budoucí rodiče, nikdy to není náhodný výběr ani přání matky...
Matka tady je jen jako vstupní brána do našeho světa, miminko jí nikdy nepatří.
Nemá na něho svá výsadní práva, "jen" se spolupodílela na jeho narození.
Často maminky, které nemohou otěhotnět, zkoumají důvody, co dělají špatně.
Nedokáží se podívat na svůj život z odstupu, žijí často příliš uzavřené ve svém mikrosvětě.
Třeba právě věřící manželský pár, který na tyto věci mezi nebem a zemí příliš nevěří...
Tam vnímám bariéru, protože oni očekávají své dítě po požehnání shůry.
Pokud Bůh dá, miminko přijde...
Ale už se těžko budou zamýšlet nad tím, že může být chyba v nich.
To nemyslím žádné zdravotní komplikace, ale právě NĚCO navíc, co není samo o sobě vidět.
Miminko - chlapeček - by si k nim cestu najít mělo, ale...
Je tam právě ta překážka.
Doporučila bych budoucím rodičům, aby si komunikací s duší svého miminka zjistili, kde dělají chybu.
Ovšem právě věřící lidé na tuto komunikaci nemohou přistoupit, protože jejich cesta je jiná.
Po smrti jsou ochotni připustit peklo, nebo nebe, ale další vývoj duše už ne.

Paní, která přišla o své miminko ve 41 letech, nějak zapomíná na své předchozí děti.
Nad nimi je nějaký otazník, kvůli kterému by se na ně měla intenzivněji zaměřit.
Někdy pravda bolí.
Nové miminko vytušilo, že by toho na maminku bylo opravdu hodně.
Miminko má ještě svůj čas před sebou.
Vypadá to dokonce, že ona potřebovala stavět na odiv sama sebe, jak je dobrá matka i v tomto věku.
Ta duše se do rodiny ještě vrátí, ale pravděpodobně až jako vnouče.
Tři děti jsou pro ni obrovskou školou, nesmí se od nich odvracet, ony ji potřebují stejně jako ona je.

Snažit se o miminko šest měsíců není žádná tragedie.
Připadá mi to, jako by nyní měla maminka nasazené růžové brýle, něco jí brání v pochopení světa.
Pravděpodobně se už dostala do toho nestálého stereotypu, kdy počítá dny, měří teplotu atd.
Zapomíná, že příchod miminka není záležitost technická, ale psychická, duchovní.
Potřebuje se zastavit, srovnat s přírodou a všechno, co je u ní špatně, vyrušit.
Druhé miminko k ní potom dorazí.
Ale těšit se na holčičku by bylo předčasné.
Každé miminko má právo na lásku, i když to bude chlapec.
To přeci není žádná tragédie.
© Wahlgrenis 13.05.2006

Milá Wahl,
ani nevíš, jak přesně jsi vystihla jejich situaci,
jejich děti, obzvlášť ty starší (12, 10) opravdu nejsou příliš "šťastné",
jen nevím, zda jí mám v tuto pro ni ještě příliš bolavou chvíli tuto zprávu,
včetně toho, že miminko už mít nebude, předat...
Věřím, že pro děti by to bylo dobré, ona je hloubavá a určitě by se nad tím zamyslela, ale unese to právě teď?
Děkuji ti moc za odpověď, jsi moc hodná.....
Dani 14.5.2006

Milá Dani,
teď by tu informaci neunesla.
Je příliš soustředěná na sebe.
Když tak s tím nějakou dobu počkej...
Měj se hezky.
W. 14.5.2006

Díky, to jsem si myslela....
Tak krásný víkend...
Zase mám jedno z lepších duchovních období, duchovní "hlad" se sytí))...
i díky Tobě.....
Dani 14.5.2006

Wahl,
ještě něco, víš, že když mi kamarádka ukazovala fotku z ultrazvuku,
pomyslela jsem si, že je to chlapec, ale měla jsem pocit, jako by "nežil"?
Něco mi nesedělo, už vím co, věděla jsem, že odejde.....
jen jsem to nechtěla přijmout......
Tak ještě jednou krásný horký víkend...
Dani 14.5.2006

Milá Wahl,
děkuji za odpověď a ani nevíte jak mi to pozvedlo náladu.
Určitě vše, co píšete, je pravda.
Je pravdou, že ti dva o sobě nijak zvlášť nepřemýšlejí, "v hmotném světě",
ale víra manžela kamarádky je si myslím přenesena pouze výchovou.
Já a manžel jsem s nimi dlouho mnohdy debatovali.
Na něčem jsem se "shodli", na něčem ne.
Ze strany jejího manžela je víra v Boha podbourávána radostí z alkoholu a vlastnit "přebytečnosti za výhodnou cenu".
Ale to já ani vy nevyřešíme.
Jestli přijde na svět chlapeček, možná on převychová své rodiče.
Moje kamarádka je dosti uzavřená, stydlivá, naivní.
Ale zase je to pouhá výchova její matky.
Přeji jim jen to dobré, a ať jsou šťastni..
Mimo jiné doporučuji knihu Celestinská proroctví.
Je tam toho hodně k zamyšlení nad životem, námi samotnými a tím, co nás naučili rodiče.
Změní to pohled na svět všech lidí, co o tom přemýšlejí.
Dobrou noc.
Kamča 14.5.2006

Milá Wahl,
děkuji za Tvůj mail.
Nemůžu říct, že by mi otevřel oči.
Nejdříve jsem Ti chtěla odpovědět hned, ale něco mě zarazilo.
Začala jsem uvažovat o svém současném životě, probrat minulé roky a zamyslet se, co se změnilo a jak.
Náš první synáček přišel velice rychle.
V práci jsem dostala ohromnou pracovní příležitost a makala jsem, co se dalo.
Chtěla jsem to dokázat.
Pak jsem narazila na překážky, které jsem nemohla změnit a se kterýma jsem se nechtěla smířit.
Bylo to buď "držet hubu a krok" (promiň ten slovník) a nevážit si sama sebe, nebo odejít.
V té chvíli mi byl po boku můj, v té době ještě přítel.
Otevřeně jsem všechno probrali a ujasnili si, že pracovní kariéra není všechno.
Zasnoubili jsme se a hned následující měsíc jsem přišla do jiného stavu.
Kubíček je od začátku úplně skvělý!
Má všechna nej!!
Ale s jeho příchodem se ze mně, do té doby velice společenského tvora, milujícího rozruch a spoustu lidí kolem,
stala vzorná milující matka, která by dala život za rodinu, nicméně trošku nešťastná, odstřihnutá od dění kolem...
Zahloubala jsem se do sebe, do svého mikrosvěta, jak si sama uvedla.
Máš pravdu, chce to změnu.
Musím nejdřív být spokojená se svým životem a teprve potom chtít do něj přivést druhé dítě.
Zapracovala jsem na tom, promluvila jsem z manželem.
Opět jsem začali žít jako pár, trávíme spolu hodně času, manžel oželel část svých koníčků tak,
abych se mohla i já občas odreagovat, komunikujeme spolu více otevřeně,
prostě najednou se nějak víc směju a mám ze všeho víc radost...
Myslím, že i můj manžel to všechno nedělá jen proto, že to chci já, ale protože cítí, že to tak je lepší.
Na Kubíčkovi je taky vidět, že se mu věnujeme oba, je to veselý, chytrý rošťák!
Doufám, že za nějakou dobu budeme všichni připraveni přivítat druhé miminko, na které se už teď moc těšíme.
Promiň, že Tě zatěžuji svými problémy, ale nějak mě to nutí se Ti vypovídat...
Snad to pochopíš...
Přiji překrásný den a i celé léto.
Zdraví
Věra 04.07.2006


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.