Když se děti trápí, trápí nás
Milá paní Wahlgrenis
Našla jsem tyhle stránky náhodně a jsou "kouzelné".
Našla jsem tady mnoho odpovědí i na mé otázky.
Moje dětství nebylo ani špatné, ani dobré (možná málo lásky).
Tatínek už nežije ... a mamka, mám ji ráda, ale nějak nemáme společnou řeč.
Teda mamka si víc rozumí s mou sestrou, ale to se stává.
Mám hodného muže a 13letou slečnu a tady je můj problém.
Mám ji moc ráda, ale taky nemůžeme najít stejnou řeč.
Chtěla bych strašně moc, snažím se.
Mám někdy pocit, že dcera je matka a já jsem její dítě.
Cokoliv řeknu, hned je proti, ještě mě ani nevyslechne a už na mě spustí příval slov.
Musí to být podle ní.
Někdy je milá, hodná, tulí se a z toho jako by ji někdo píchl a začne schválně.
Jako kdyby to nebyla ani ona i ten pohled a ta škodolibost, jakou má, když se jí to podaří.
Někdo mi řekne, je to pubertou, ale to je už delší dobou.
Chodíme na homeopatii, ale pomůže to na chvíli a pak se to znovu opakuje.
Moc bych si přála, abychom našly cestu k sobě.
Hodně se snažím přemýšlet o sobě, napravit chyby, které jsem kdysi udělala,
promlouvat s její dušičkou, že toužím po usmíření a prosím za odpuštění, pokud jsem jí udělala něco zlého.
Pokud mi můžete poradit, budu moc ráda.
Není náhoda, že jsem našla tyhle stránky, že jsem chtěla psát o něčem jiném,
jen tak přidat svůj názor na téma duchovno, reiki, karty,...
Děkuji za odpověď, pokud jí mám znát a také za to, že jste si našla čas, třeba jen přečtení mé zprávy.
Pěkný večer
Leonóra 23.11.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji moc za Tvoje stránky plné tepla, pozitivního přístupu a pochopení
a také děkuji všem pisatelům, neboť popsanými události z jejich života odpovídají na otázky druhých a tím jim pomáhají najít optimální řešení.
Milá Wahlgrenis, ráda bych se Tě zeptala na názor na mého syna.
Je mu osm let a už v první třídě ho paní učitelka označila za hyperaktivního, učení bez problémů.
Na začátku druhé třídy jsme navštívili na základě žádosti paní učitelky pedagogicko-psychologickou poradnu,
kde nic zvláštního nezjistili, je inteligentní, snadno se učí, sportovně založený, lehce vůdčí typ.
Doma se nijak výjimečně neprojevoval, občas pokoušel svého o dva roky staršího bratra.
Dokáže si vyhrát, je klidný, pohodový, doma dokonce trochu introvert, má řadu kamarádů.
Problém je škola - už několikrát jsme řešili určité výchovné problémy,
teď to došlo tak daleko, že dle tvrzení učitelky syn žákům ve škole nadává, je sprostý,
chová se nevhodně v autobuse, stále na sebe upozorňuje a dělá zle druhým dětem.
Prý začal napadat děti ve škole a urážet je, byl vykázán ze sportovních kroužků z důvodu špatného chování.
Když mi to bylo popisováno s tím, že moje dítě je nenormální a že je to z důvodu špatné výchovy v rodině,
myslela jsem, že třídní učitelka a další učitelé ze školy mluví o někom jiném.
Znám ho z jiné stránky - živé citlivé optimistické a veselé dítě s normální dobrou povahou, kamarádské.
Starší syn žádné výchovné problémy ve škole nemá, je brán jako dobrý a hodný žák.
Milá Wahlgrenis,
prosím, dalo by se např. z pláství zjistit, kde se stala u našeho Martina chyba,
cítím se jako spráskaný pes, matka, která nedokázala vychovat správně své dítě
a má nasazeny růžové brýle na očích a přehlíží úlety a nenormální chování svého syna.
Do dnešního dne jsem si myslela, že naše děti vyrůstají v harmonické rodině,
respektujeme jeden druhého a dáváme dětem to, co zase dávali naši rodiče nám
– pozornost, pochopení, lásku, životní prostor upravený hranicemi odtud potud snad přiměřenými jejich věku.
Vím, že je syn indigové dítě, už jsem o tom ledacos četla, ale nikdy mě nenapadlo ho proto omlouvat
a nevést ho k zodpovědnosti za své skutky nebo ho povyšovat nad druhé (ono není proč).
Ani ve snu mě nenapadlo, že náš syn se doma chová normálně a na veřejnosti působí nějaké pohoršení
a např. slovně psychicky ubližuje druhým, jeho chování je naprosto nekontrolovatelné.
Znamená to, že můj syn se umí tak dokonale přetvařovat, má dvě tváře?
Ze všeho nejvíc si přeji ze synů vychovat rovné upřímné a optimistické lidičky se smyslem pro spravedlnost a s dobrým srdíčkem.
Prosím, Wahlgrenis, dalo by se zjistit, kde se stala chyba a proč můj syn se takto chová?
Pro mě je to o to těžší, protože to jeho chování dost dobře nechápu.
Já jsem byla ve škole spíš takové klidné dítě, tiché a vstřícné.
Mám ráda lidi a ráda jim pomáhám.
Nevím, jak se mám zachovat ve vztahu k synovi, ve vztahu k učitelskému sboru, jeho spolužákům a jak upravit působení na syna.
Ze všeho nejvíc mám pocit, že jsem zklamala, možná něco zanedbala,
pátrám po tom, z jakého důvodu procházíme touto zkouškou a hlavně hledám řešení.
Mám své děti ráda a prioritou pro mě je, aby byly v životě šťastné.
Z celého srdce děkuji
Ignesita 21.11.2005
Krásná Wahlgrenis,
zdravím Tě a doufám, že se Ti daří dobře.
Včera jsem Ti psala o mém synkovi, který má neustále problémy ve škole.
Musím říci, že jsem si hodně věcí ujasnila už včera.
Veškeré problémy začaly ve škole, množí se ve škole
a zakopaného psa vidím v tom, že paní učitelka v první třídě nepochopila dost dobře povahu mého syna,
částečně obdivuje jeho upřímnost, velké srdce a hravost, se kterou vše zvládá.
Jeho optimistickou povahu bez mindráků hodnotila jako něco povýšeného a že si nic z ničeho nedělá.
Přitom je syn hodně citlivý a zvlášť citlivý na fér jednání, nesnáší faleš a přetvářku (jeden ze znaků indigových dětí).
Paní učitelka měla ve třídě 19 dětí.
Z počátečního vyrušování při výuce do dnešního dne mu vytvořila obstojnou nálepku nezvladatelného dítěte.
Ale stačilo jen málo, on je velice šťastný za každou pochvalu, za pocit uznání,
má velké otevřené rozdávačné srdce, mohl jí "zobat z ruky" a stát se opravdu nejlepším žákem třídy.
Dnes je to o tom, že náš syn na sebe upozorňuje ve škole nesprávným způsobem.
Ignesita 22.11.2005
© Wahlgrenis
22.11.2005
