wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Lze nějak efektivně měnit energii míst?


Milá Wahlgrenis,
máme s kamarádem jeden takový dotaz...
Lze nějakým způsobem efektivně měnit energii míst?
Na tyto energie jsme oba hodně citliví...
Napr. jsme společně byli na brněnské fildě {filosofické fakultě}.. a je to tam opravdu hrůzostrašný:]
A já za několik dnů půjdu na praxi do školy, skoro v každé škole se cítím, jako by to ze mě vysávalo energii...
Točí se mi hlava a nedokážu dlouho udržet pozornost.
Poradíte prosím?
Možná to pomůže více lidem...
Máte krásné stránky...
Děkuju
Miluška a Lukáš 02.02.2008


Milá Miluško, milý Lukáši,
s energií míst je to složitější.
Dost lidí se v poslední době stává citlivějšími na vnímání energií, které jsou v budovách.
Hodně moderních staveb, které vznikly především tzv. rozumem, tedy naprosto bez zapojení srdce, dělá lidem potíže.
Jsou to především budovy, které se tváří nebo mají tvářit supermoderně.
S kruhovým půdorysem, celé prosklené nebo zcela nelogických tvarů, jen aby na sebe upoutaly pozornost.
Ve školách, o kterých se zmiňujete, na Vás může působit také energie minulých let, zkušenosti ne vždy dobré.
Proto je ideální se takovým budovám, které nepůsobí dobře na psychiku, zdaleka vyhnout.
Vím, že studia nebo nutná praxe se jen tak obejít nedá, ale později je jistě volba.
V Praze - podobně jako v Brně - jsou místa, která mohou dokonce způsobit vážné psychické problémy.
Konkrétně bych zmínila třeba Sazka arénu, která se honosí názvem "nejmodernější víceúčelová hala v Evropě".
Jistě může mít podle architektů nebo pořadatelů akcí super vlastnosti, ale prostor pro lidi to není ani náhodou.
Jako by se snad ani při stavbě na člověka nemyslelo.
Smutné je, že člověk s těmito nedobrými energiemi míst sám nepohne, ale musí se chtě nechtě posunout jinam.
A snad ještě smutnější je, že takové budovy vyrůstají jako houby po dešti.
Jsou to všechny ty odlidštěné hyper- a supermarkety, obrovská obchodní centra, kde jde jenom o peníze.
Pokud tohle vnímáte, jistě si uvědomíte, jak je Vám nádherně někde v přírodě, kde jdete volnou krajinou, nad hlavou máte jenom nebe, kolem zpívají ptáci...
Tam není žádná energetická zátěž, úžasně se Vám dýchá, hlava se Vám nemotá...
Stálo by za zamyšlení, proč takové stavby vůbec vznikají, čí je to zájem a kolik jich ještě vůbec musí vyrůst.
Neporadím Vám žádný efektivní způsob, jak měnit tuto energii, ale cesta ven jistě existuje.
Člověk se musí naučit uhýbat, když je proti němu veden takový zákeřný útok.
Tady žádná obrana neplatí...
Bohužel.
Ve školách, na úřadech, v nemocnicích... tam všude nepůsobí jenom dobré energie.
Dobře víte, o čem píšu.
Ty ale souvisí s lidmi, kteří tam jsou, ať už jako zaměstnanci nebo žáci, studenti, klienti, anebo umírající...
Ne vždy je všechno nejsprávnější, nejideálnější.
Pokud se navíc ještě podaří, že škola nebo úřad jsou v supermoderní např. kruhové budově, pak už je to opravdu síla.
Každá myšlenka je vlastně informací, která se usazuje do zdí těchto budov.
Nic neuteče, je to definitivní zápis, který si tam přečtou ještě gererace po nás.
Proto by bylo dobré co nejrychleji tyto zdi opustit a být každý sám sebou v místech, která dýchají a mají své pozitivní energie.
Věřím, že i v Brně se dají objevit místa, kde se člověk může dojít nabít.
Není nutné zrovna objímat stromy... ale proč ne??
Dlouhodobý pobyt v místech, která nám nedělají dobře, může člověku přinášet migrény, psychické poruchy, nespavost, tiky, zkratovité jednání, ale i kožní problémy.
Tělo se brání, jak to jde.
Měli bychom ho poslouchat a být tam, kde je nám dobře...
Wahlgrenis 02.02.2008


Dobrý den, milá Wahlgrenis,
děkuju Vám za krásný mail...
máte pravdu, aslepoň to tak cítím,jak píšete o negativních místech...
Sazka arénu jsem ještě nenavštívila :)a ani se do toho hrnout nebudu :)
ale ty hypermarkety... shodou okolností často v hypermarketech pracuji na brigádách a je to hodně vyčerpávající... i ty lidi kolem... jako by je něco kromě časového stresu popouzelo a sami nevěděli co a proč... a jejich přístup... škoda psát... už tu práci nesnesu... praxi jsem nakonec zvládla, nebylo to tak strašné... záleží taky na žácích, jak přistupují k učivu...
ještě bych se Vás na něco chtěla zeptat - lze nějak odstínit špatné zóny v místnostech?
Slyšela jsem, že pomáhají hliníkové pláty.
V poslední době se na různých "odstiňovačích" a odstraňovačích elektrosmogu docela, myslím, až "nekřesťansky" vydělává.
Vím, že nestíháte odepepisovat... když mi odpověď nepřijde...nevadí...
přeji hodně štěstíčka...
*Miluška 26.02.2008


Milá Wahl,
co píšete k tomuto článku, je úžasné.
Přesně tak to cítím a pokud možno, vyhýbám se těmto místům.
Když se otvíralo Palladium, zakázala jsem svému 16letému synovi tam chodit s tím, že ten objekt není bezpečný.
Ten den, kdy probíhalo slavnostní otevření, jsme tam stáli chvilku v davu a mě popadl šíleně stísněný pocit.
Táhla jsem kluka z davu pryč a říkala mu, že ten dům přímo křičí nebezpečím.
To už se můj Honzík puberťácky nesmál a zeptal se mě, kde to nebezpečí cítím.
Řekla jsem mu, že v rozvodech energie, ale nevím jaké.
Palladium se otevřelo a nějaký ten den fungovalo bez problémů.
Tak jsem si řekla, že jsem bláznivá ženská v přechodu, které "hrabe".
Pak přišla zpráva o zkratu a nutném uzavření narychlo.
Ze začátku to noviny líčily jako zcela okrajovou záležitost.
A já znova - "to není žádná legrace, to je závažný problém, Honzo, nikam nechoď!!"
Na má slova později došlo, Palladium bylo zavřené mnoho dnů.
Teď se Vás ale chci zeptat?
Co soustředěné posílání energie Reiki do míst, která nejsou takto zasažena akutně a beprostředně, ale jsou takto chronicky nevhodné - co např. zeleň květin a stromů - živých, nebo např. studená voda - proud vody, tam, kde to jde, co např. oživení otevřeným plamínkem svíčky - svíček...
Nedala by se tato místa, když ne vyčistit, alespoň energeticky zeliminovat?
Jak působit na mocné této země, aby se např. na Vysoké škole - ČVUT v oboru architektury učily i takové předměty, jako je feng-shui, reiki, působení esenciálních a jiných energií apod.?
Zdraví Vás a pevné nervy vůči všem netrpělivým dotazovatelům přeje
Olga 03.09.2008


Milá Olgo,
intimně jsem si nazvala zmíněné nákupní centrum Plutonium...
Ale to jen tak mezi námi.
Mocní této doby mají jiné priority.
Bohužel.
Nemyslím si, že by bylo rozumné diktovat, co by se mělo učit...
Stejně jako nemůžeme ovlivnit, co nám budou pouštět z rádií a televize...
Tady moc lidského není.
S cíleným posíláním energie nemám příliš zkušeností.
Ale nemyslím si, že by to mělo mít nějaký zásadní význam.
Jsem spíše pro vytváření vlastních mikroprostorů - každý ať má ten svůj, kde je mu dobře.
A kde nám dobře není, tam nechoďme.
Já jsem byla v Plutoniu všeho všudy dvakrát a nikdy mi tam nebylo příjemně.
Lidé žasnou nad architekturou, skleněnými efekty, otevřeným prostorem.
Ano, to všechno tam je, ale lidský prvek zmizel, ten tady zcela umřel, není...
W. 03.09.2008


Vážená Wahl,
cítím hlubokou úctu, že jste se mi ozvala takto osobně.
Jinak Vás neznám, ale pravidelně Vaše stránky navštěvuji.
Poprvé jste mě otiskla článek s názvem "Pociťuji hlubokou únavu a zablokování všech životních cest".
Od té doby se mnohé v mém životě mění, samozřejmě na tom sama já i syn, usilovně pracujeme.
Také Vám někdy "fušuji" do řemesla, když se někde a někdy vmísím do diskuze.
Vůbec se nehodím mezi Vaše čtenáře, kteří Vás místy nazývají zcela rodinně a přátelsky, protože de facto ve věcech ezoteriky jsem nováček.
Máme se synem IV. stupeň One Brain a 2 stupně reiki, nepočítám-li různé kursy kreslení a vnímání barev.
Od mládí ale sama "něco" cítím, přesto, že mě to neodvrátilo od mnoha chyb a chybných voleb v mém životě.
Rovněž jsem prošla několikrát stadii deprese, křivdy, smutku, zloby, hněvu - v mládí jsem se léčila 6 týdnů na neurozu.
Přesto a přes všechny moje překážky a životní zvraty a zrady mohu ve svých 52 letech konstatovat, pro mnoho mých kolegů a kolegyň zcela nepochopitelně, že jsem docela spokojená se svým životem i zevnějškem, jsem pro dost lidí oporou a když padnu a klesnu, snažím se, pokud možno, co nejrychleji zvednout.
Přeji Vám do další Vaší existence zde na Zemi hodně moc sil a zdraví, štěstí a lásky, peněz a úspěchů, tak, abyste dál mohla provozovat tu úžasnou záležitost, kterou děláte.
Sviťte nám, prosím, dál na naše cesty.
Olga 03.09.2008


Milá Wahlgrenis,
píši jen v reakci na odpovědi ohledně míst se špatnou energií.
Žiji v městě tak malém, že mluvit o městě je jen vzpupná pícha pánů radních....
Kdysi jsme s dětmi vyrazili na Černý Most do kina - na nějaký trhák.
Po kině následoval oběd v Europarku.
Připadala jsem si, jako bych se ocitla v Matrixu.....
Supermoderně oblečení, navonění, pěstění lidé, děti i psi, kteří trávili zřejmě běžný víkend tím, že tak v deset vyrazili z domova do tohoto centra na oběd.
Vaří tam bramborovou kaši, která chutná jako nějaká moučná ztuchlina, vůbec vše chutná, jak by asi mělo chutnat, kdyby to ovšem nebylo celé snad z plastu...
Kolem dokola visí třímetrové plakáty, na kterých jsou děti pijící Coca colu a šťastně se cpoucí hranolkama s kečupem.
Ty rodiny tam seděly a seděly a seděly - přidávaly si zákusky, kávičky, a džusíky.
Děti se batolily kolem, nebo běhaly mezi stoly tak, jako by byly někde v parku.
Potom šli všichni nakupovat - ale né to, co je potřeba.
Oni se prostě jen tak "poflakovali" a spíše hledali, co by jim tak ještě mohlo chybět.
Že by mamince nový šál, nebo barevná termoska do kuchyně?
A co takhle další roztomilá hračka pro děti?
Všude tam byly lavičky opravdu jako v parku a lidé tam posedávali a vypadali spokojeně.
My jsme si to vyzkoušeli, prohlédli a mazali pryč.
Na mě z toho padala doslova hrůza - ti lidé byli jako roboti, které přesvědčili, že smyslem jejich života je chodit do práce, být hodně, hodně úspěšní a vydělávat co nejvíc, aby si následně mohli užívat nakupováním a utrácením peněz a času z jejich života pro stále rostoucí zisky někoho, kdo se na druhém konci této reality chechtá, až se za břicho popadá.
Nejvíc mi bylo líto těch do posledních módních trendů navlečených dětí, jejichž největším dobrodružstvím toho odpoledne bylo shánění medvídků, kteří by barevně ladilly se zařízením pokojíčku...
Strašně jsem spěchala domů a pak rovnou na procházku s našimi psy.
Měla jsem doslova živočišnou potřebu jít se vyválet do trávy, cítit hlínu, vítr a možná i hnůj.
Být prostě obyčejným člověkem, který může chodit bos a cítit pod nohama Zemi, který si může natrhat léky zdarma za barákem a který je zřejmě tím nejbohatším občanem naší důmyslně se rozvíjející a ekonomicky nadupané demokracie.
Vím, že jedna návštěva jen jedné části Prahy by neměla být důvodem k hodnocení a vynášení soudů.
To jsem ale ani nechtěla.
Chtěla jsem jen napsat, co jsem tehdy cítila, jak strašně mi bylo těch lidí líto, jak jsem si uvědomovala, že to ani nemohu nikomu říci - protože tohle je přece to štěstí z lesklých časopisů o dokonalých, úspěšných, spokojených a šťastných lidech.
Ale všechno ve mně křičelo:
"Opravdu jsou šťastní? Nebo jsou to jen zneužití chudáci, kteří se v den své smrti zhrozí, za co vyměnili všechny ty vzácné dny vlastního života?"
Nejsem nijak zvlášť chytrá, nemám patent na rozum a možná je to tedy jen mé bláznovství, ale často mám pocit, že lidé jsou úmyslně vedeni ke zkáze a aby si toho nevšimli, tak musí pracovat do úmoru, utrácet a bavit se až k smrti tak lacinou a ubohou "kulturou", až z toho mrazí.
Dejte jim chléb a hry a oni se pak pro pár těch drobečků nechají dobrovolně dovést třeba až do pekla a cestou na vás budou pět oslavné písně.
Tak to často vidím a potom přemýšlím, jestli jsem jediná, kdo to vidí, a jestli nejsem blázen...
Děkuji ti, že jsem ti to mohla napsat.
Děkuji ti také za tvé stránky, můj denní chléb.
Přeji ti krásné dny, vítr, trávu, stromy a vůni hlíny.
S pozdravem
Mirka 04.09.2008


Mirko,
tak konečně čtu to, co se mi taky pořád honí hlavou.
A nemusí to být jen v Praze.
Totéž mne napadá v každém obchodním centru, pokud se do něj dostanu.
Bohužel, malé obchody jsou téměř zrušeny, takže je člověk nucen občas zajet nakoupit do gigantického neosobního centra.
Nedávno jsem si sedla do takové malé kavárničky v obchoďáku a dívala se přes sklo na to hemžení.
Připadalo mi, jako bych se dívala na nějaký hrozný film a bylo mi líto těch lidí, kteří tráví nedělní "rodinný výlet" i s dětmi v obchoďáku.
Pluli za tím sklem jako rybičky v akváriu... sem a tam, sem a tam.... tlačili své plné košíky a ve tváři měli takový zvláštní tupý výraz.
Oni z těch plných vozíků ani nemají radost....protože jejich obsah vlastně nepotřebují.
O práci pokladních ani nemluvím.
To už není naše mlíkařka, zelinářka, paní z pekárny...
Jsou tak utrápené a uštvané.
Nikdy se neudržím a promluvím na ně a přidám úsměv.
Najednou si uvědomí, že na druhé straně pokladny stojí člověk a že i ona je člověk, nejen robot, který po pultě posouvá zboží.
Ta proměna je úžasná.
Možná tohle vnímáme už jen my, lidi z venkova, když se sem dostaneme jednou za čas.
Ti, kteří v tom žijí dnes a denně, ani nevnímají proměnu, která se s nimi stala. Když to člověk domyslí do důsledků, tak je to fakt hrůza.
A nejvíc mne děsí to, že venkov, který dokáže ještě jakžtakž normálně fungovat, se pomalu vylidňuje a mladí jsou nuceni kvůli práci odcházet do měst.
Naše děti se stanou taky součástí toho hrůzného filmu.
Pokud si uchovají v paměti to, odkud pochází, pak jsou nešťastní z toho, že musely opustit domov....
Bohužel, trend moderní společnosti je takový, že se vše soustředí do umělého a nepřirozeného světa velkých měst (z ekonomických důvodů) a venkov bude sloužit převážně k rekreaci.
Dáša 05.09.2008


Milá Wahlgrenis,
chci se s Tebou podělit o jeden úžasný zážitek.
Na Tvých stránkách se často diskutuje o nevhodnosti pobývání v prostorách hypermarketů a moderních - železobetonových (obzvlášť kruhových) budov vůbec.
Jakožto sentimentální fanynka skupiny Queen jsem si pár měsíců dopředu zakoupila lístky na jejich koncert.
Nebylo vyhnutí strávit tedy nějaký čas v O2 aréně.
Prostor je to opravdu dost příšerný:
sotva jsme dosedli na horním balkonu, udělalo se mi až fyzicky nevolno.
Celý ten tmavý, megalomanský prostor, stavební prvky připomínající spíš kotelnu, strojovnu a částečně kriminál a k tomu dost špatný vzduch - nedokázala jsem si představit, že tam dokážu ten koncert vůbec přežít.
Přijeli jsme dost pozdě.
Sotva jsme dosedli, akce vypukla.
S nadšením jsem potleskem uvítala především svého oblíbeného Briana Maye, kterého jsem "naživo" viděla poprvé v životě.
Začali hrát.
Známé melodie se díky přezvučení i akusticky nevhodně uspořádanému prostoru začaly tříštit o všechny ty konstrukce stojící v cestě harmonii starého poctivého rocku.
Začal souboj.
Asi po půl hodině nastalo ticho.
Brian se z pódia posunul na předsunuté improvizované molo uprostřed "kotle"
a sám s kytarou za doprovodu většiny publika zahrál a zazpíval oblíbenou Freddieho píseň "Love of my Life".
V tu chvíli se něco stalo.
Nejenže se ve mžiku celý prostor naplnil tou melodií, která už nebolela,
ale byla též fyzicky cítit přítomnost Freddieho.
Jistě, cynikové v této chvíli okamžitě zakřičí, že to byl naprosto komerční studený kalkul, jak vzbudit sentiment fanoušků na úkor skutečného umění.
Já toto tvrzení zásadně odmítám!
Freddie byl přinejmenším od této chvíle skutečně s námi.
Poté předvedl Roger Taylor zajímavé kreace na buben taktéž vepředu na molu, postupně se přidali další hudebníci.
Celá tato část koncertu vyvrcholila známou písní "Kind of Magic" doprovázená kosmickými efekty.
Ale už to nebyl bolestivý rámus, nýbrž nádherně zvučící melodie.
Celá aréna jakoby se otevřela do vesmíru, "hnusná" zavřená energie ulítla kamsi "do pryč" a SVĚTLO pohltilo celý prostor do těch nejtemnějších koutů.
Vskutku "druh kouzla", dovolím-li si doslova otrocky přeložit název písně.
Od této chvíle mi v O2 aréně začalo být dobře.
Celý prostor naplněný nadšenými a dojatými fanoušky se proměnil v nádherné místo setkání s někým, na koho rádi vzpomínáme.
I poněkud ve srovnání se zemřelým frontmanem pokulhávající výrazový i hlasový projev Paula Rogerse byl jaksi milý.
Pro tuto chvíli byl Freddie zpět a podařilo se též alespoň během tohoto koncertu vyčistit celý prostor.
Všechno má někdy svůj konec - dozněl frenetický potlesk i britská hymna, světla pohasla, jediným zvukem už bylo šoupání nohou neobvykle ztichlých odcházejících diváků.
A mně se najednou vůbec nechtělo odcházet ze svého sedadla, které mi připadalo nabité pozitivní energií, stejně jako celý ten vznešený posvátný chrám, ve který se zázrakem aréna změnila.
Několik kroků vedle sebe jsem zaslechla povzdech.
Stála tam velmi mladá, drobná dívka, která si pro sebe špitla: "Ještě....!"
Poté toto slovo zakřičela z plna hrdla do ztichlého prostoru.
Ano, říkám si i nyní: "JEŠTĚ - ještě mnohokrát!"
Milá Wahlgrenis, přestože si nejsem jistá, zda jsi fanynkou stárnoucích rockových vysloužilců, věřím, že Tě tento nepovedený fejeton také trošku "dobije" tou nádhernou energií.
Zajímalo by mě, co z ní v té aréně asi dnes zbylo...:-(
Je dost načase, aby se na svět zase vrátila duše kouzelníka, který dokáže ...... (a teď mi chybí další "výrazivo").
Co pro to můžeme udělat???
Měj se krásně a zdravím Tě
Marie 04.11.2008
Miluška a Lukáš 02.02.2008

Mladý muž nepřežil pád z výšky v pražském Palladiu
Pražští kriminalisté vyšetřují tragickou událost, která se stala v sobotu odpoledne v obchodním centru Palladium na náměstí Republiky. Mladý muž se tam zřítil z výšky. Podle záchranky podlehl na místě vážným zraněním.
Včera 18:04 - Praha (Aktualizováno: Včera 18:38 )
Policisté se záchrannou službou byli do Palladia v centru metropole přivoláni krátce po 17:00. „Bylo přijato oznámení o pádu muže z větší výšky,” sdělil Novinkám mluvčí policie Jan Rybanský. Později se ukázalo, že muž spadl z druhého podlaží.

Podle mluvčí záchranky Jany Poštové bylo již při telefonátu na tísňovou linku zřejmé, že muž je ve velmi vážném stavu. „Operátorka proto ve spolupráci s laiky na místě započala telefonickou asistovanou resuscitaci. Bohužel po příjezdu našich jednotek se ukázalo, že muž následkem pádu utrpěl poranění neslučitelná se životem a na místě zemřel,” dodala mluvčí. Věk muže neupřesnila, uvedla pouze, že se jedná o mladého muže.

Hasiči Praha: V nákupním centru v Praze 1 zasahují hasiči ze dvou jednotek, asistujeme @PolicieCZ a @zzshmp.
Pražští policisté v tuto chvíli prověřují událost, která se stala v nákupním centru na náměstí Republiky. Podle oznámení tam došlo k pádu muže z druhého podlaží.

Palladium má 11 pater, z toho pět s obchody, tři patra kanceláří a tři patra parkovacích stání, zmínila ČTK. Bývalá kasárna Jiřího z Poděbrad fungují jako obchodní centrum od roku 2007.

zdroj: Pavel Jaňurek, Novinky
© Wahlgrenis 03.02.2019

Drahá Wahlgrenis,
Ďakujem za update k článku Lze nějak efektivně měnit energii míst?
Keď som ten článok o Palladiu čítala, nejako vnútorne som tušila, že si Vás nájde.
Už to bude pár týždňov, čo s manželom rozoberáme to, ako sa nám v byte zle býva, a čakáme na deň, kedy sa budeme môcť presťahovať do vlastného domu.
Nad nami sa totiž nasťahoval nepríjemný a hlučný chlap, ktorý nám (okrem iného) nad hlavami strašne dupe.
To miesto, kde sme, z nás zrazu začalo vysávať energiu.
Nespí sa nám dobre, necítime sa tam dobre, sme ako keby dočasne bez domova.
Ešte zrovna keď musím riešiť veci okolo úmrtia ocina, problémy s rodinou z jeho strany a podobne...
Potrebujem kľud.
Je to naozaj nevyhnutné, keď vieme, že z tadiaľ aj tak odídeme?
Nemusí nás to Univerzum z tadiaľ predsa takto drasticky vyháňať.
Majte sa krásne.
S láskou a úctou,
Česima 05.02.2019


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.