Kontakt s duchy
Vnímat existenci někoho ze záhrobí dokáže každý trochu senzitivnější člověk.
Není třeba, aby se hned otevíraly skříně nebo rozsvěcovaly lampy, abyste poznali, že je někdo takový tady.
Duch dává o sobě vědět i jinak.
Obvykle v jeho přítomnosti vnímáme zvláštní chlad, podezřelé mrazení, připomínající zimnici.
To bývá jeden z prvotních signálů, že s námi chce tato bytost mluvit.
Zkuste pochopit, že nemá příliš mnoho prostředků, jak se nám ukázat, jak na sebe upozornit.
V tu chvíli je dobré sáhnout po jakémkoliv prstýnku, zavěsit jej na nit a pokusit se navázat kontakt.
Ano, samozřejmě bychom v této chvíli už měli mít již jistou praxi s jejím ovládáním, anebo jiného druhu kyvadla, případně virgule.
Vědět, co znamená ano a co ne.
Nikdy přitom nesedávejte s překříženýma nohama a uvědomte si, že prsty volné ruky slouží jako anténa pro přicházející energii, nemají být nikdy sevřené do pěsti.
Otázky je třeba formulovat jasně, bez dalších smyslových výkladů.
Úplně první věc, kterou musíme udělat, je požádat Univerzální vědomí o povolení komunikovat s touto bytostí právě tady a teď.
Ne každý toto povolení dostane.
Překračovat hranice světů není dovoleno nerozvážně, pro zkrácení volné chvíle.
Pokud dostanete odpověď zápornou, nemá smysl pokoušet se o další kroky.
Zkusíte to jindy, druhý den, nebo jinde.
Pokud máte skutečný pozitivně motivovaný zájem napojit se na přítomného ducha a zjistit od něho důležité skutečnosti, věřím, že se vám povolení dostane.
Když jste dostali odpověď kladnou, můžete přistoupit k vlastnímu dotazování.
V každém případě myslete na bytost, s kterou chcete komunikovat, v dobrém.
Jako byste jí každým svým pohybem chtěli sdělit, jak ji milujete.
To možná bude zpočátku těžké.
Dávat lásku jen tak jsme se - obecně řečeno - už odnaučili.
Ale jedině tak se na vašeho ducha skutečně napojíte a získáte jeho důvěru.
Láskyplný vztah je totiž velice dobře čitelný i bytostem z jiných světů.
© Wahlgrenis
09.03.2004
