Dítě-andílek se změnilo v hnusnou bytost
Zdravím tě, Wahlgrenis,
a díky, že mně pomůžeš s tím snem.
Rád bych uvedl, že se zajímám o některé duchovní nauky a snažím se i praktikovat, ale jsem teprve na začátku.
Tento sen mě velice zasáhl a dodnes nevím, jak přesně ho vyložit.
Celý sen jsem viděl svýma očima.
Vidím jakési dřevěné dveře, které se přede mnou otevírají, a ocitám se v krásné místnosti.
Na její levé i pravé straně jsou knihovny naplněné starými knihami a přede mnou je oválný stůl a kolem něj židle, za ním na konci místnosti je krásné velké okno, kterým dopadají do místnosti příjemné sluneční paprsky.
Podívám se na opačnou stranu stolu a vidím tam stát dítě, vlastně je to batole.
Má krásné blonďaté vlásky a vyzařuje z něj láska mír.
Pomyslím si, že tak krásné dítě jsem nikdy neviděl.
Když jsem k dítěti přišel blízko, zaplavila mě najednou vlna spíše zloby a pohrdání
a dítě se změnilo bylo jako by prodchnuto nějakou jinou hnusnou bytostí a divně pokřiveno.
Ustoupil jsem (spíš to bylo, jako bych odplul stejně jako veškerý pohyb v tomto snu) o kousek dál a to dítě na mě promluvilo nějakým divným jazykem, ale vím, že jsem mu rozuměl (nepamatuji si, co říkalo, i přesto, že sen jsem si zapsal).
Možná chtělo, abych se s ním spojil či dal dohromady...
Myslím, že jsem mu měl něco slíbit.
Ale já jsem se vzepřel a zvedl jsem proti němu svou pravou tuku a potom jsem řekl...
No byla to prosba o ochranu, ale než jsem to stačil říct, tak jsem byl vymrštěn z místnosti a dveře se zavřeli.
Okamžitě jsem se i probudil a doslova vylítl z postele a cítil jsem takový jako kdyby mrazivý chlad v oblasti hrudníku, který po chvíli přestal, a jakoby ztrátu citů asi na hodinu...
Je to divný pojem, ale já nevím jak líp to říct, cítil jsem se jak kus ledu bez citů.
Proč se mi zdá, že se sen odlišuje:
- no tak hlavně až na to přicestování do té místnosti (to bylo ještě klasické) jsem jednal a myslel jako ve skutečnosti, no prostě jsem ovládal sám sebe a i jsem velice dobře cítil (ve smyslu citů a pocitů)
- ten sen je prostě velice neobvyklý, tedy aspoň pro mě
Moc ti děkuji za jakékoliv objasnění a vůbec tvoje stránky se mi moc líbí ....jsou takové lidské :-)
Michal 30.12.2004
Milý Michale,
jsou sny, pro jejichž vysvětlení se nedají použít žádné snáře, co jich bylo na světě sepsáno.
Tvůj sen Ti totiž přináší informace, které souvisejí s Tvojí duchovní cestou, na kterou ses vydal.
Knihovna v místnosti symbolizuje poznání, kterého se Ti má ještě dostat.
Celková atmosféra v místnosti - klid, jasno, sluneční paprsky, oválný stůl - napovídá, že to jsou věci související s Tebou.
Ovšem je tady i podmínka: musíš splnit, o co jsi žádán.
Měl bys mít kolem sebe jasné vztahy, všechno vyřešené, žádné otazníky, závist, zášť.
To je ta krása, slunce...
Jazyk krásného dítěte, kterému jsi rozuměl, je také symbol.
Informace, které člověk může čerpat z vyšší databanky, nejsou každému jasné.
Vlastně ani pro každého by neměly smysl.
Proto se dostávají jen některým, vybraným jedincům.
Ale Tys tomu dítěti rozuměl...
Ty bys mohl být mezi nimi, kdybys na sobě pracoval.
Zatím ještě ale skutečně nejsi daleko.
To je to dítě, které se najednou změnilo.
Jako by Ti někdo vyšel na půl cesty vstříc a pak se otočil...
Zřejmě se s Tebou počítá, ovšem každá Tvoje myšlenka může na tuto cestu přidat jednu dlažební kostku.
Pak můžeš jít dál.
Anebo naopak jinými myšlenkami můžeš tuto cestu bořit, takže pak ani už není kam šlápnout.
Sen je pro Tebe hodně návodový.
Myslím, že Ty mi porozumíš, i když slova zde kladená nejsou nejjasnější.
Přeju Ti na Tvé cestě hodně úspěchů.
© Wahlgrenis
30.12.2004
Děkuji ti, děkuji ti mnohokrát.
Kdybys někdy něco potřebovala, tak ti rád pomůžu.
Opravdu díky, rozumím tomu, co jsi napsala, a budu na sobě dál pracovat.
Michal 31.12.2004
