wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Tys trvala na tom, že odjedeš později až jako poslední


Milá Wahl,
zdravím tě po ránu a rychle sedám k počítači, než to zapomenu a detaily i včetně pocitů se rozplynou... Zdál se mi v noci sen - byl hodně členitý a zmatený - skládal se z různých částí - mezi sebou myslím nesouvisejících (hlídala jsem nějaké dítě /asi roční/ - holčičku v létě u bazénu a pak i v zimě, zjišťovala jsem z jakého jazyka lze dělat povinnou zkoušku, když už ji z angličtiny mám - zvažovala jsem němčinu, ruštinu a dokonce slovenštinu - haha - ne, tu fakt nepovoli:o), nejvýrazněji se mi ale zapsala do paměti ta část snu, kde jsi byla i Ty - a dokonce jako jakási hlavní postava... tahle část začínala tak, že byla zima - asi jako teď je - možná to bylo "teď"...všude kupy sněhu...jela jsem za Tebou do nějaké vesnice či okraje města (jela jsem hradeckou městskou hromadnou dopravou...
Mám pocit, jako by se ta vesnice - asi neexistující jmenovala Halice nebo Helice tak nějak...říkala jsem si, že to zní, jak "Hello"), aniž bych věděla, co přesně se tam bude dít...jela jsem s velkým baťohem a asi podle insrukcí jsem došla do nějakého domu - taková rodinná vila (která byla postavena tedy spíš v takovém "německém pohraničním stylu") - tam to už bylo...uvnitř bylo mnoho pokojů a jedna větší místnost, odkud bylo (ale jen večer a v noci!!! vidět na jakési "domy, paneláky,...nebo co" - tedy jen jejich svítí okna - tedy spíš řady malinkých okýnek, ve dne tam ale nebyly...hhhmmmm....vláštní)...Ty už jsi na mě čekala, bylo to milé shledání, ale obě jsme věděly, že nás čeká "práce"...na povídání nebyl příliš čas.... dostala jsem přidělený jeden pokoj a ty jsi řekla - tedy spíš jen očima (slova nebyla nutná něco jako "už přijedou" nebo "za chvíli tu budou"...nebo tak) a opravdu, k mému překvapení /v tom snu jsem překvapena ani nebyla/ přijely nějaké dívky, nebylo jich moc... asi tak 12 přibližně - jedna černočka mezi nimi - všechny byly krásné štíhlé a vysoké - přišlo mi to okamžitě jako jakési "Missí" oustředění... nechápala jsem, ale neptala jsem se... postupně vyplynulo - a to jsem poznala okamžitě na první pohled, že jsou tam kvůli tomu, aby se k sobě naučily chovat líp - respektive, alespoň vydržely vedle sebe stát aniž by se praly, rvaly si vlasy a nadávaly si.... což dělaly permanentně - od začátku, jak vešly do domu - Tebe to nepřekvapilo, mně ANO!!!! ... nechápala jsem - Tys jim tedy měla "nějak" pomoci k tomu, aby se situace zlepšila, vést je k pochopení a vzájemné toleranci a já Ti u toho měla být asi "nějak" k ruce...jako by asistovat?.... nikdy to nebylo vyřčeno, ale jakoby to bylo od začátku prostě jasné... dívky bydlely v jednom pokoji vedle toho mého, divila jsem se, že se nepoperou, jestli by neměly být každá spíš sama v jednom (bylo jich v tom domě dost), ale Tys to rozhodla (jakoby podle nějakého předem připraveného plánu takhle) - akceptovala jsem to a jen se divila, jaktože se nepoperou - bylo to tam ale nějak ošetřené, každá měla (jen v tom pokoji - ne jinde!!!) Nějaké oddělené osobní energetické pole, takže se vlastně "nedráždily", když ale z toho pokoje vyšly, začalo to a byla to síla, dokonce jsme je od sebe i odtrhávaly, jak se do sebe dokázaly někdy pustit.... ufff...dívky chodily několikrát denně na jakousi "terapii" do té větší místnosti...a ještě jednou večer /nebo v noci/ na jakýsi souhrn za ten den ... Tys tu terapii vedla, ony poslouchaly a co mne zaujalo - posílaly u toho jedna druhé dokola jakési "korále - byl to nádherný náhrdelník - nikdy jsem ho ale neviděla zblízka, takže jsem si ho nemohla detailně prohlédnout, ale... byl tmavý, hodně tmavý...a buď to byly kulaté - ale ne zcela přesně... nějak asi přírodní - poměrně velké černé či tmavě šedé perly nebo snad dřevěné ručně vyrobené /jakoby z ebenového dřeva/ korále... nevím přesně... když už byl posledníd den té terapie - a pomáhalo to!, usmívaly se čím dál víc a už se tolik nepraly, jen občas...řeklas mi s radostí v hlase: "už mají i menší prsa, že, všimla sis?"...nejdřív jsem nerozuměla, ale pak jsem pochopila, že většina z nich měla silikony (nebo o nich do budoucna uvažovala?)....a jakoby pochopila, že smysl té lidské existence je někde jinde, taky to, co přesně mají prsa symbolizovat... a že ta přirozenost je prostě někde jinde... prostě, najednou z těch umělých krásek byly tím nádhernější normální přirozené holky a já měla pocit, že se jim tím hrozně ulevilo....... my dvě jsme tam ještě zůstaly (dívky si odešly balit) přišla jsem za Tebou - Ty jsi taky zrovna balila (ne do kufru, ale do krosny - velkého baťohu) opatrně ty perly... divila jsem se, s jakou opatrností a láskou...a říkalas "nechávám si je vždycky jako svědky okamžiku"... a pak ses zeptala "a co Tvoje korále?"... podivila jsem se, přeci jsem žádné neměla, ale najednou se mi objevily v rukou... byly to droboučké malinké světle zelené korálky navlečené jen v jedné řadě... pohladila jsem je beze slov, aniž bych pochopila proč je mám a že se tam tak najednou objevily.... pak jsi mi sáhla na břicho a usmála se..."ne, Wahl, já nejsem těhotná, určitě"... lekla jsem se trochu... "možná už zítra"... řeklas mimochodem a zcela spontánně a šla si dobalit svoji krosnu... a já si v tu chvíli uvědomila, že nás u toho rozhovoru všechny ty dívky pozorují, jak vykukují za dveřmi - některé z nich mi s úsměvem sahaly na břicho, jiné se na něj jen dívaly, byla jsem ohromena, překvapena, šokována, bylo mi to i trochu nepříjemné - myslela jsem, že jsme tam samy dvě, nechápala jsem, já už přeci děti mám a moc už se na ně těším...musím jim něco dovézt (pak jsem jim ještě něco později kupovala)....pak mi tam problikla jiná část toho snu - jak hlídám u bazénu tu malou holčičku - léto a jahody (to asi jak jsem Ti psala o tom ovoci tuhle, pamatuješ...asi už mi z toho vážně "hrabe":o).....dívky už byly pryč a Tys trvala na tom, že odjedeš později až jako poslední....šla jsem tedy sama....koukla ses ještě z okna a vyprovázela mě pohledem... byla noc...šla jsem s tou velkou krosnou na autobusovou zastávku.... svítily hvězdy, křupal sníh... vzdalovala ses mi za tím oknem a já tušila, že je to tak dobře... vůbec jsem se nebála v té temné noci sama..... nebyla jsem sama... cítila jsem přítomnost těch andílků všude kolem...a měla jsem velkou radost, že se podařilo ty dívky "vyléčit, přivést k pochopení"... byl to skvělý pocit toho, že se zas "něco povedlo" - waw!!!!!
...tak Wahl...to je celé.... omlouvám se za ten rozsah...ale o moc víc, to zkrátit asi nešlo....opatruj se nám, sluníčko...snad Ti to třeba nějak pomůže, chtěla jsem Ti to vyprávět, přece se tě to týkalo...
papa
Tuleň 07.02.2010

© Wahlgrenis 07.02.2010

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.